Lie
přečtené 154
Dracula
1997,
Bram Stoker
Doporučuji všem, kdo mají rádi dobrodružnou literaturu a chtějí si představit, jak asi lidé přemýšleli před sto padesáti lety. Kniha mě bavila celá, nenašla jsem slabší místa a nemám co vytknout. Jen je mi trochu líto, že se o samotném Draculovi nedozvíme skoro nic. Ne že bych byla fanynkou upířích romancí, ale zajímalo by mě, kdo byly ty tři ženy v Draculově zámku, nebo jak a proč se on sám stal upírem.... celý text
Gateway
2004,
Frederik George Pohl Jr.
S touhle knížkou je to hodně rozporuplné. Nápad je skvělý a části, v nichž se cestovalo vesmírem, mě bavily. Bohužel jich moc nebylo. Mnohem víc tam bylo sexu, vztahových trablí a sebelítosti hlavního hrdiny. Ten mi vadil nejvíc. Obyčejnějšího, nudnějšího ubožáka už snad ani vymyslet nejde. Já chápu, že to bylo schválně, ale přeci jenom, číst o někom, kdo je sám o sobě takhle nudný, nemůže nikoho bavit. Takže celkově dobrý nápad, ale ocenila bych víc dobrodružství, míň psychologie a hlavně jiného vypravěče.... celý text
Zaklínač – komplet 8 knih
2019,
Andrzej Sapkowski
Pro mě jedna z nejlepších knih co jsem kdy četla, a to nesrovnávám jen v žánru fantasy. Můžete to číst jen jako dobrodružný příběh, ale pokud chcete, zjistíte, že celý Zaklínač je vlastně jedna velká filosofická úvaha. Co je dobro a zlo? Je možné svět vůbec takto rozdělovat? Máme bojovat za to, co považujeme za správné? Je správné být neutrální? Odpovědi autor nedává, ty si musíte najít sami. Hodně lidí hejtilo poslední díl kvůli stylu, jakým je napsaný. S tím nesouhlasím. Právě na tom autor ukazuje, jak dobře umí psát. Napsat pohádku hezky tak jak šla za sebou zvládne každá 15tiletá holka na wattpadu, ale seskládat ho jako mozaiku z desítek kousků, tak, aby to dávalo smysl, umí jen opravdu dobrý spisovatel. Přečetla jsem celou ságu podruhé odzadu, a i když to zní divně, doporučuji, protože jsem najednou pochopila tolik narážek, kterých jsem si dřív nevšimla (Například mám teorii, jak to bylo dál s Marigoldem) Takže kdo už máte přečteno a chcete Zaklínače trochu jinak, začněte posledním dílem :-D... celý text
Tři mušketýři 1. díl
1974,
Alexandre Dumas, st.
No, co říct. Do světa mušketýrů jsem se zbláznila už asi v osmi letech, kdy mi babička pustila film. Nemám tušení, který z mnoha to byl, ale už tenkrát mě dostali. V devíti jsem přečetla komiksová zpracování, v jedenácti převyprávěnou verzi a hned po ní jsem se vrhla na překrásné vydání v překladu Jaroslava Vrchlického. To jsem od té doby přečetla třikrát, momentálně ho čtu znovu a budu to číst pořád dokola až do smrti. Nebojím se je označit jestli ne za úplně nejoblíbenější knihu, tak jednu z těch na úplném vrcholu mého žebříčku.... celý text
Carrie
1992,
Stephen King
Nevím, všichni knihu chválí, ale mě moc nevzala, ačkoli jinak mám tento typ literatury ráda. Přišla mi prostě dost ujetá, přehnaná, šílená... Když jsem později jen tak náhodně otevřela slavné It, narazila jsem zrovna na ujetou sexuální scénu. Věřím, že na Kingovi něco je, když ho miluje tolik lidí, ale mě po těchto dvou zkušenostech nějak přešla chuť se s ním dále seznamovat :D... celý text
Smrt na Nilu
2010,
Agatha Christie
Já jsem tedy rozluštila vraždu ještě dřív, než se stala, i když se to pak tak zamotalo, že jsem chvílemi o svém závěru pochybovala, ale to nic nemění na tom, že r to výborná detektivka, přečetla jsem ji jedním dehem.... celý text
Deset malých černoušků
2017,
Agatha Christie
Z toho co jsem od Agathy Christie zatím četla asi nejlepší. Nemohla jsem se od ní odtrhnout ani na minutu, takže jsem ji nakonec četla i u drinku v baru :-D A chvílemi mě docela zamrazilo, ne že by to bylo děsivé, ale běhá z toho mráz po zádech. A nejhorší je, že ani nemáte komu fandit, protože všichni se něčím provinili, nikdo z nich není dobrý člověk. A konec jsem opravdu nečekala. Musím souhlasit s některými komentáři, že to vysvětlení mohlo být podáno jinak, asi by se mi to líbilo víc. Ale netroufnu si kritizovat Královnu zločinu, chyba je spíše ve mě, protože ona nedokáže nic napsat špatně... celý text
Nevítaný host
2019,
Shari Lapena
Přečteno na dovolené, kde jsem už neměla po čem sáhnout. Já to mám s detektivkami tak, že je vždycky dočtu, i když celou dobu nadávám, jak je to mizerně napsané a stěžuji si snad na všechno, protože prostě potřebuji vědět, kdo je vrah. To byl i tenhle případ. Styl psaní mi přišel jednoduchý a strašně mi vadilo popisování vztahů mezi postavami, které se mimochodem podle mě chvílemi chovaly nereálně, i když to nechci moc vyčítat, protože opravdu těžko říct, jak se v takové situaci lidé chovají, když jsem ji nezažila. A co se týče poslední vraždy, její vysvětlení mi přijde pěkně přitažené za vlasy. Takže asi tak: dobrá kniha to není, ale je to napínavé a uznávám, že vraha jsem opravdu odhalila až těsně před hrdiny knížky.... celý text
Silná trojka
2007,
Laura Lippman
To jako vážně jsem druhý komentář? Noo, ale s tím, co mi ukradl první místo musím souhlasit. Knihu jsem otevřela úplně náhodou v knihovně a začalo mě zajímat, jak že to tedy bylo. Původně jsem chtěla napsat, že na knize bylo špatně všechno kromě zápletky, ale nakonec to musím přehodnotit, protože detektivní zápletka byla zajímavá jen do chvíle, kdy se všechno maximálně zamotalo, a od té doby to působilo, jako by to autorka neměla předem domyšlené a teď se to snažila nějak trochu smysluplně ukončit. Co se týče zbytku... Neustálé odbíhání od děje k absolutně nesmyslným drobnostem, za jehož délku a četnost by se nemusel stydět ani Victor Hugo (Který byl ocšem mnohonásobně lepším spisovatelem, takže si tohle mohl dovolit), dost naivní postavy s nesmyslným a nereálným chováním (Ano, v Americe jsem sice nebyla, ale pochybuju, že studenti kdekoli na světě se chovají až takhle hloupě) a vo mi vadilo nejvíc, byl pocit, že autorka si o všech mužích myslí, že jsou zřejmě chodící přirození, protože všichni mužští hrdinové tráví veškerý svůj čas chlíonými myšlenkami na všechny ženy (v jednom případě tedy muže) okolo sebe, a to i v těch nejmíň vhodných situacích ( Například u mrtvoly). Tu jednu hvězdu dávám za to, že přes všechny tyhle chyby mě stejně celou dobu nepřestalo zajímat rozutlení.... celý text
Duch domu Ashburnů
2019,
Darcy Coates
Na knihu jsem se dost těšila, protože mám ráda tyhle klasický duchařiny - starý dům, hrob v lese, odrazy v zrcadlech atd atd - a taky jsem na ni četla hodně dobré recenze tady na databázi i jinde. V důsledku toho asi nejsem kdovíjak nadšená, protože jsem čekala něco fakt hodně děsivého. Nevím jak ostatní, ale já se nijak zvlášť nebála, přestože jsem knihu četla sama doma po večerech (a to máme hned za barákem les). Tedy první polovina mi přišla dobrá a člověku z toho docela běhá mráz po zádech, ale od chvíle, kdy hlavní hrdinka zjistila, co že ji to tedy vlastně chce zabít, se to změnilo v nijak děsivou dobrodružnou knihu a vysvětlení celé záhady mi připadalo poměrně přitažené za vlasy (i na horor) a nedotažené. Ale abych jenom nekritizovala, je to dobře nepsané a napínavé, zhltla jsem to jedním dechem, a hlavní hrdinka se chová inteligentně a racionálně, což se mi taky líbilo, jen mi to prostě nepřišlo moc hororové a nesplnilo to mohe přání se zase jednou u knihy bát.... celý text