Lie
přečtené 154
Temnota
2007,
Marianne Curley
V podstatě siuhlasím s komentářem podemnou, ale já připočtu tu skutečnost, že jsem knihu opravdu četla ve dvanácti letech a že jsem byla skutečně blázen do Arkariana. Takže ačkoli kdybych ji četla teď, hodnotím ji dost špatně, tenkrát jsem ji milovala. Prostě to je kniha pro dvanáctileté holky, které touží po tom najít tu svou spřízněnou duši a být s ní navěky a myslîm, že když ji vnímám takovou, je to dobrá kniha. Všechny postavy jsiu moc sympatické, každá má vlastní charakter a za mě je velký plus, že se tu nevyskytuje typické párování tajemnej bad boy + zakřiknutá knihomolka, který upřímě nesnáším. Jako děj a vůbec všechno má svoje mezery, ale všichni víme, že 12ti letým holkám (A já nebyla žádná vyjímka:-D) je tohle ukradené. Ty chtějí prostě čîst o pravé lásce a sledovat, jak se ti dva dávají dokupy a jak by pro sebe udělali všechno, a to v knize je moc hezké. Já jsem upřímě ráda, že jsem si odbesla do života takovouhle představu o lásce, kterou jsem získala z podobných knih.... celý text
Vyvolený
2006,
Marianne Curley
Strážce času jsem poprvé četla asi ve dvanácti a potom ještě asi pětkrát, protože jsem si zamilovala ty postavy. Teď už jsem ji několik let neměla v ruce a bojîm se, že by mě znovu už moc neuchvátila, protože co si tak vzpomínám na styl psaní a promyšlenost děje, tak to nebylo nic moc. Ale postavy skvělé. Každá měla vlastní charakter a staly se pro mě přáteli. A Arkarian byla největší literární láska mého dosavadnîho života, na to se taky nedá zapomenout :-D... celý text
Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti
2012,
Ransom Riggs
Četla jsem asi v osmé třídě. Přečteno jsem měla za dva dny a ty dvě noci jsem strávila s rozsvícenou lampičkou vmáčknutá v rohu postele, čekajíc, kdy se odněkud vynoří neviditelná chapadla netvora. Jako byla jsem docela strašpytel, ale ty fitky na mě dodnes působí pěkně děsivě.... celý text
Podivné město
2014,
Ransom Riggs
Druhý díl mě moc nebavil, nevím, čím to je, protože první jsem zhltla za dva dny. Hlavně mi přijde, že se v něm změnila atmosféra. Ačkoli u první knihy jsem se pěkně bála, tohle nebylo vůbec děsivé, spíš to ve mě zanechávalo divný hnusný pocit, který si vybavuji i po pár letech a kvůli kterému jsem se do trojky vůbec nepustila. Protože to není to, co bych chtěla cítit při čtení knížek.... celý text
Rosemary má děťátko
1997,
Ira Levin
Tři hvězdy. Kniha byla napínavá, výborně napsaná a dle mého dobře napsané postavy. Dala bych čtyři, ale ten fantasmagorický konec mi zkazil celý předchozí dojem. Dobrá oddechovka.... celý text
Stepfordské paničky
1975,
Ira Levin
Kniha se mi líbila víc, než Rosemary, jelikož tady se člověk nikde nijak nedozví, co se vlastně děje a jestli jde o něco nepřirozeného, či o duševní chorobu hlavní hrdinky. Co jsem ale nepochopila, byl účel pasáží typu: vstala, dala prát prádlo, vyfotila pár fotek atd atd, zdálo se mi, že v příběhu neměly moc význam, snad jenom ten, že dotvářely atmosféru ubíjejícího stereotypu. Přesto jich tam bylo trochu moc a způsobily, že jsem se u čtení chvílemi dost nudila. Jako oddechovku ale doporučuji.... celý text
