Lie přečtené 154

Velký Gatsby 2019, Francis Scott Fitzgerald

Zabiják 2009, Émile Zola

Faust 1973, Johann Wolfgang Goethe

Zkouška neviny 2005, Agatha Christie

Zápletka a postavy jsou skvělé, ale docela mi vadilo, že tu není jeden konkrétní vyšetřovatel, ale pohled skáče od jednoho k druhému a spousta věcí se opakuje. Na knihách A. Christie mám nejradši to, že ačkoli jde celou dobu o vraždu, jsou takové milé a veselé, a to mi tady taky chybělo. Ale ten nápad je fakt super, rozhodně doporučuji... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Já se musím naprosto ztotožnit s komentářem pod sebou. Čekala jsem něco veselého a milého, trochu jako mého milovaného Forresta, ale bohužel. Vlastně nemám co dodat, Evar88 všechno napsala. Já už přidám jen, že mi hodně vadilo množství sprostých a nechutných “vtipů”... celý text

Smrt v oblacích 1936, Agatha Christie

Kámen a bolest 1983, Karel Schulz

Rady zkušeného ďábla 2008, C. S. Lewis (p)

Rozhodně to nebyla příjemná četba, ač jsou zde ďáblové podáni rádoby vtipně, člověk pod touto Lewisovou metaforou tuší hluboké zlo. A s hrůzou zjišťuje, v kolika věcech pozná sám sebe, aniž by do té doby tušil, že je na těch drobnostech něco špatného. Jak už někdo psal níže, nevěřím, že by se našel někdo, kdo by se v tom nepoznal. Ale každopádně, ačkoli jsem z knih měla hodně hnusný a nehezký pocit, jsem moc ráda, že jsem ji četla, snad díky ní dokážu ty myšlenky podstrkované nějakým zkušeným ďáblem rozeznávat o něco lépe. Určitě bych ji doporučila každému věřícímu (ale i nevěřícímu, třeba díky ní aspoň trochu lépe pochopí křesťanství a přestane si ho spojovat jen s pravidelným chozením do kostela a bezmyšlenkovitým drmolením otčenášů)... celý text

Quo vadis 1990, Henryk Sienkiewicz

Pět malých prasátek 1959, Agatha Christie

Záhada Modrého vlaku 2009, Agatha Christie

Sto roků samoty 2006, Gabriel García Márquez

Docela chápu, že tu spousta lidí píše, že knihu nedali. Mně se nečetla těžce, ale byla tak prostoupená smutkem a samotou, že jsem ji musela číst po kouscích, abych se nepropadla do deprese. Fakt to není oddychovka na dovolenou. Ačkoli jsem si občas říkala, jestli to není až moc ujetý (a občas i perverzní), bylo to tak krásné napsaný a nakonec to do sebe všechno tak krásně zapadlo, že nemůžu než ji zařadit k nejlepším knihám, co jsem kdy četla.... celý text

Temný cypřiš 1999, Agatha Christie

Opět výborná, napínavá detektivka, jen jedna věc mě mate (pozor, teď bude trochu spoiler) : ví někdo, jak mohl vrah vědět, že si Elinor nedá ten v čaj?

Karty na stole 2002, Agatha Christie

Hra na vraždu 2001, Agatha Christie

Výborná detektivka, oproti jiným spisovatelům naprosto geniální, ovšem oproti jiným Poirotovkám malinko slabší, jak již někdo psal. Vadilo mi, že řešení záhady bylo strašně rychle vysypané, přičemž čtenàř ani nezjistí, kde na to Poirot přišel a už vůbec nemá šanci přijít na to sám. Ale stejně to bylo dobré.... celý text

Nultá hodina 2009, Agatha Christie

Katedrála moře 2008, Ildefonso Falcones

Tak tohle mě nezaujalo. Zezačátku se mi zdálo, že to bude napínavý lehký román, ale bohužel. Hlavní hrdina byl absolutně nijaký, ostatní postavy primitivní a neuvěřitelné, padouši byli Ach tak strašně zlí, že se chovali úplně nelogicky, jen aby ta jejich zlost opravdu vynikla a připomínali šablonovité padouchy z pohádek, hrdinové byli naopak hrozně šlechetní a za všech okolností úžasní. Když už tu byl pokus o nějakou postavu, která by nebyla černobílá (Aledis, Joan…) působilo to neuvěřitelně. Děj mi přišel naivní, zvraty byly neuvěřitelné a nebetyčně mě štvalo, že všichni bohatí šlechtici jsou strašně zlí a všichni chudí dělníci strašně hodní. Ani na mě z toho nedýchla atmosféra doby, jak jsem zvyklá u románů třeba od Waltariho nebo Eca (Nechápu, jak to k jejich dílům v některých starších recenzích může někdo přirovnávat, tahle kniha Jim nesahá ani po kotníky. A celkově té spoustě nadšených recenzí moc nerozumím) Bohužel to spíš připomínalo české pohádky z éry před rokem 89 než historický román pro dospělé. Ale pokud chcete něco lehkého na letní večery, pak i přes negativní recenzi doporučuji.... celý text

Tajemný Etrusk 2004, Mika Waltari

Miluju Sinuheta i Jeho království, ale tahle kniha se podle mého názoru moc nepovedla. Byl by to úžasně napínavý a skvěle napsaný historický román, ale proč do toho Waltari motal to prapodivné nadpřirozeno? Vůbec se mi to tam nehodilo a hrozně mi to knihu zkazilo. Opravdu, nebýt toho, budu ji milovat. Souhlasím s některými staršími komentáři, že postavy opravdu nebyly moc sympatické, obzvlášť hlavní hrdina, ale dobré knihy nemusí být o dobrých lidech, že. A jen tak mimochodem, zdá se to jenom mně, nebo měl autor problém se ženami? :-D Protože zatím ve všech třech knihách, co jsem četla, je hlavní hrdina inteligentní vzdělaný muž, co si dovede poradit, ale jak přijde na ženy, úplně zblbne a nechá se ovládat, případně nevidí něco naprosto zjevného.... celý text

Jeho království 2005, Mika Waltari

Nádherný román, není tak napínavý a dobrodružný jako Sinuhet, ale rozhodně to nevadí. Já nejvíce oceňuji to, že příběh je paralelou k hledání Boha. Marcus ho hledá fyzicky, když cestuje po Judsku a Galileji, ale Waltari přitom popisuje hledání duchovní, které jsem zažila také a v mnoha situacích jsem se poznala, takže myslím, že knihu obzvlášť ocení věřící a nejvíc ti, kteří ve víře nevyrostli, ale našli si k ní cestu sami, protože právě o tom kniha je.... celý text

Hodiny z kostí 2017, David Mitchell

Z Hodin jsou všichni nějak moc nadšení, mamka mě doslova donutila je přečíst, což nechápu, protože mě a bráchu vždycky kritizovala za čtení “těch fantasy slátanin”. Já moc nadšená nejsem. Mitchell umí nádherně a záživně psát i o úplně obyčejných věcech a bylo to úžasně čtivé, hlavně Ed, ale mám s tím několik problémů. Ta fantasy linka... Já proti fantasy nic nemám, dřív jsem jiné žánry pomalu nečetla a v Atlasu mraků mi ta kombinace fantasy, sci-fi a úplně obyčejného světa přišla skvělá, ale tady mi to fakt nesedlo. (Tady bude lehký spoiler) Ta bitva v kapli byla fakt úlet a dost špatně napsaný. Spíš mi to stylem připomínalo nějakou podprůměrnou young adult fantasy. Spousta ezo-psycho-čakrových schopností, které si autor cucal z prstu jak se mu zrovna hodilo a já se nostalgicky vrátila ke svému dětství, kdy jsem sledovala seriál o vílách Winx. Další problém je to, že mi Hodiny moc připomínaly Atlas. Já od autora nic jiného nečetla, takže to na mě trochu působí, že ani nic jiného neumí. Ale to je spíš moje neznalost. A ten konec... Čtivý, ale trochu moc moralizující. Už mi to jde docela krkem. Jo a Mitchell sice píše krásně, ale nepotřebuji vědět pokaždé, když hrdina potřebuje na toaletu a podobně. Hrozně mě to ruší. Doufám, že za ne moc přívětivou recenzi neskončím na pár let za mřížemi.... celý text