lada4430
přečtené 282
V sibiřských lesích
2019,
Sylvain Tesson
Není moc knih, ke kterým bych se chtěla vracet, ale V sibiřských lesích je právě jedna z výjimek. Tohle mi sedlo jako už dlouho nic.
Věci, na které nastal čas
2020,
Petra Soukupová
Jsem zklamaná a naštvaná. Tahle kniha je ztráta času. Nudila mě. Bylo to na stejné úrovni jako poslouchat dvě matky, které se baví o tom, co budou vařit. Už nebudu věřit komentářům ostatních. Pokud je tahle kniha to, co lidi chtějí, začínám se obávat, kam se bude ubírat česká literatura dál. Možná mám jen velké štěstí a žiju si příliš dobře na to, aby mě bavilo babrat se v tak špatných vztazích a nezajímavých lidech. Možná si ale žiju spíš tak nějak normálně a to, že je pro mnohé rodina v knize taková "ze života", je spíš smutný. Miluju úsporný styl, ale málokdo ho umí. Například Květa Legátová je toho dobrým příkladem. Tato kniha ale ne. To, co tady dost lidí nazývá úsporným stylem, s tím ale nemá nic společnýho. Tady jde spíš o absolutní zjednodušenost jazyka, na čemž nemá zásluhu jen hovorovost. Společně s tématy to je prostě hrozně primitivní čtení. Kdybych si místo několika hodin čtení pustila jeden díl některého večerního seriálu na Nově, přínos by to mělo stejný. Je smutný, že tohle lidem stačí, že to považují za kvalitní četbu a řadí toto mezi knihy roku. Ale chápu, že nejvíc vydělávají právě tyhle knihy, jejichž jediným kladem je, že se "dobře čtou".... celý text
