Kyta přečtené 366

Utrpení mladého Werthera 1968, Johann Wolfgang Goethe

Na svou dobu kniha určitě vzbudila hodně ohlasu. Rozhodně má svoje určité kouzlo. Mě však možná proto, že jsem zvyklá na moderní literaturu, až na pár chvilek skoro vůbec nezaujala. Ano, objevilo se zde nesčetné množství pravdivých myšlenek o životě, o lásce, o tom, co je pro člověka nejdůležitější a podobně, ale to je tak to jediné, co bych na knize mohla vychválit. Jazyk nebyl zrovna jednoduchý a v důsledku toho se mi kniha nečetla nejlépe. Styl psaní v podobě dopisů byl rozhodně zajímavě pojatý, avšak nezáživný. U knihy jsem se občas hodně nudila a přála si, abych ji už konečně dočetla; obzvlášť při čtení těch pasáží, kdy Werther svému příteli v dopise líčí do všech detailů svoje niterní pocity a myšlenky. Některé pasáže jsem si musela přečíst i víckrát, abych si byla jistá, že jsem jim správně porozuměla. Za mnohými větami se skrývalo ohromné množství důležitých myšlenek a čtenář musí v mnoha případech zapojit mozek, aby těm myšlenkám porozuměl - což je na druhou stranu těžké, když ta kniha čtenáře nebaví.... celý text

Krásná katastrofa 2013, Jamie McGuire

Měla jsem celkem velké očekávání a bohužel přišlo zklamání. Při tak kladném hodnocení jsem čekala něco jedinečného a originálního a ne jen klasický milostný příběh o dvou odlišných povahách s přeslazeným koncem. Postava Travise se mi zpočátku zdála hodně nápaditá a zajímavá, jenže z milého frajírka se už v druhé třetině knihy stal nesnesitelný majetnický žárlivec, což mi přišlo jako velká škoda. Travis mě postupem času začal hodně otravovat, obzvlášť svou všudypřítomností a nesmyslným chováním. Abby mě taky dost často štvala svou nerozhodností a stupiditou. Kniha rozhodně není dokonalá; myslím, že by mohla nabídnout mnohem víc. Velké plus bych dala za čtivost, protože se kniha četla až na pár nudných chvilek téměř sama. Celý příběh byl ale nevěrohodný, o konci radši ani nemluvě. Do dalších dílů se nepustím. 2,5*... celý text

Probuzení 2009, Lisa Jane Smith

Díky poměrně negativnímu hodnocení jsem si nedělala pro Upíří deníky téměř žádná očekávání. A udělala jsem dobře, protože by mě stejně nečekalo nic jiného než zklamání. Se seriálem se to nedá srovnávat. Ten je poutavý takřka od prvního dílu (přestože po několika sériích kvalita začne také klesat) a celkově mi to připadá více promyšlené. Kniha je úplně jiná. Každou chvíli jsem se přistihla, že děj, postavy a všechno ostatní srovnávám se seriálem. Třeba v knize je Elena vykreslena jako namyšlená a bezohledná holka, která netouží po ničem jiném než po obdivu a pozornosti druhých - v seriálu díkybohu taková není. Už po pár stranách jsem měla chuť knihu odložit, ale chtěla jsem dočíst do konce. Nelze přehlédnout fakt, že se v knize skoro nic neděje. Co jsem zaregistrovala já, proběhl tam jen ples, halloween a několik stupidních útoků. Za jediné plus považuji příběh bratrů Salvatorových a Katherine. Každou chvíli jsem netrpělivě čekala, kdy se tam konečně objeví Damon. Jinak žádnou postavu jsem si neoblíbila, Elena se mi jen zprotivila. Pokud jste viděli nejdřív seriál, do knihy se nepouštějte. Já mám teď za sebou 5 sérií a do knihy jsem se dala jen ze zvědavosti, jestli je vážně tak špatná jak se o ní říká. Jistě že není zase TAK špatná, třináctileté slečny třeba může zaujmout, ale mě zkrátka nechytla, skoro pořád jsem se u ní nudila. Anebo jestli si ji chcete přečíst i po zkouknutí seriálu, rozhodně to NESROVNÁVEJTE se seriálem. I když mám pocit, že se tomu stejně nelze ubránit.... celý text

S láskou Rosie 2015, Cecelia Ahern

Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy začetla. První stránky mě zrovna vřele neoslovily, jenže jsem nechtěla čtení vzdát aniž bych se dostala k zápletce. Tento styl psaní - v dopisech - pro mě byl úplně nový a rozhodně bych neřekla, že se mi zamlouval. Jenže po pár kapitolách se ukázalo, že to vlastně není tak špatné jak to na první pohled vypadalo. Autorka si s tím krásně pohrála. Ale možná bych uvítala u každého dopisu napsaný datum, protože takhle mi to přišlo moc přeskakované a zmatené. Na pár stranách je vylíčen celý život Rosie a Alexe. Jejich příběh byl rozhodně zajímavý a napínavý. Kolika životními etapami a osudovými rozhodnutími si museli projít, aby konečně mohli být spolu. Kniha je plná těch známých "kdyby" - kdyby se nestalo tamto, tak se nemohlo stát tohle atd. Taky bych chtěla, aby mě na konci duhy čekalo štěstí. Ale bez toho, abych na něj musela čekat tolik let. Závěr není moc reálný, spíš bych čekala něco ve smyslu smutného konce. Občas je ale třeba přečíst si nějaký ten pohádkový příběh. :) Kniha splnila svůj účel - přivedla mě na jiné myšlenky. Některé události v knize byly až tak silné, že mě dohnaly k slzám. Není vůbec náročná na čtení, přiřazuju ji k takovým příjemným oddychovkám. Pokud máte rádi knihy z rodinného života a se šťastným koncem, přečtěte si S láskou Rosie. P.S.: Kdo by nechtěl takového nejlepšího přítele jako je Alex? :)... celý text

Dcera 2016, Kiera Cass

Kniha přečtená nejen za jediný den, ale za jediný večer. To je v mém případě kniha s názvem Dcera. Dlouho se mi nestalo, že bych se do knihy dokázala takhle dobře začíst a nechat stránky jen tak ubíhat bez ohledu na to, že bych kontrolovala, na jaké straně právě jsem. Jsem ráda, že mi čtvrtý díl série Selekce připomenul, jak úžasné to vlastně je. Hlavní hrdinku, princeznu Eadlyn, jsem si neoblíbila tolik jako Americu v předešlých dílech, ale rozhodně mi také nijak nevadila. Její chování (rozmazlenost, povrchnost, vybíravost, vedlejší úmysly atp.) bylo celkem logické vzhledem k faktu, v jakém luxusu od malička vyrůstala a tudíž jsem ji za to ani neodsuzovala. Její starosti ohledně následnictví bych mít rozhodně nechtěla, ale jediné, co jsem jí opravdu ze srdce záviděla, byl její sourozenecký vztah s bratrem, který by mohl jít všem příkladům, jak by měl správně vypadat dokonalý vztah mezi dvěma sourozenci. Na konci knihy bylo vidět, jak se hlavní hrdinka v průběhu knihy postupně vyvinula v něco lepšího a moudřejšího, než v tu postavu, kterou byla na začátku. Jsem zvědavá, jakého charakteru dosáhne v příštím díle. Skutečnosti, že jsou zde America s Maxonem o dvacet let starší a rodiče čtyř dětí, jsem skoro nevěnovala pozornost, jelikož je to už víc než půl roku, co jsem dočetla První. Určitě bych ostatním doporučovala dát si také delší pauzu mezi třetím a čtvrtým dílem; potom jejich věk nebude takový šok. :) Zápletka zde není bůhvíjaká, což je nejspíš důvod, proč nedávám všech 5*. Nicméně nápad, ve kterém bude 35 kluků soupeřit o princeznino srdce, byl nanejvýš originální. Celkem fandím Kileovi, ale bylo by ironické, kdyby si Eadlyn nakonec vybrala jeho, jelikož měli celý život na to se sblížit a nemusela je k tomu dotlačit až Selekce. Druhým favoritem je pro mě Erik; kdyby se naopak oni dva měli dát dohromady, nabralo by to zase jiný směr. Nebylo to dokonalé jako jiné knihy, které jsem dosud přečetla, ale s klidem můžu říct, že těch sedmi hodin, které jsem u Dcery strávila, rozhodně nelituji. Jako kniha k odreagování posloužila na výbornou. :) P.S.: Obálka je DOKONALÁ!... celý text

Tanec s draky 2012, George R. R. Martin

Takže jsem dočetla už pátý (a prozatím poslední) díl téhle dokonalé série. Kdybych měla po ruce následující díl, okamžitě bych se po něm vrhla. Jenže další díl není a mně tak nezbývá než se přidat k tisícům čekajících a věrných čtenářů, kteří s (ne)trpělivostí doufají, že se šestka objeví co nejdřív. Skutečnost, že jsou Hostina a větší část Tance rozděleny geograficky, provedla v mé hlavě menší zmatek. Každou chvíli jsem si musela připomínat, co se asi v danou chvíli stalo jiným postavám. Co se týče děje a zápletek, je Tanec s draky jeden z nejlepších dílů téhle ságy. Za nejlepší samozřejmě považuji Bouři mečů, kde se dělo pořád něco; Tanec je na nějakém druhém třetím místě. I tady se toho dělo celkem dost a přišlo pár překvapivých a osudových zvratů, jenže mi to připadalo moc roztahané - v jedné kapitole se skoro nic neděje a v následující přijde něco nečekaného. Nové "vyprávěcí" postavy knize jen prospěly. Velmi jsem si oblíbila Victariona a Quentyna, jejichž hon za Daenerys byl když nic jiného tak aspoň poutavý. Kupodivu mě také hodně bavily kapitoly sourozenců Greyjoyových. Na druhou stranu mi přišly skoro zbytečné dějové linie Brana a Aryi, ve kterých se skoro nic nedělo, v Branově případě od samého začátku. Koho jsem v tomhle díle ze srdce začala nenávidět, byl Ramsay Sníh. Píseň ledu a ohně je bezesporu jedna z nejlepších sérií vůbec. Myslím, že než vyjde šestý díl, stihnu těch pět dílů přečíst ještě jednou. :)... celý text

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Prolog mě zasáhl v celé své kráse. Téměř okamžitě jsem si zamilovala styl psaní, který je bezesporu naprosto originální a k téhle knize prostě patří a jiný by se snad ani nehodil. Nicméně s dějem to šlo v průběhu knihy trochu z kopce. Připadalo mi to všechno jakoby v jedné rovině; nedělo se tam skoro nic napínavého nebo něco, co by mě udržovalo v pozornosti po více než pár stránkách. A to bylo to jediné, co mi v knize chybělo - dějový spád, jehož nepřítomnost zapříčinil to, že jsem se u knihy občas mírně nudila. Kniha skrývá neuvěřitelně silný příběh Liesel Memingerové - dívky, která přišla o rodinu a která se musela přistěhovat do jiné. Bylo neskutečné dozvídat se postupně pravdu o jejím osudu a o osudech jejích nejbližších. Další věcí, která byla na Zlodějce knih výjimečná, byl Zusakův originální výběr vypravěčky - Smrt. Seznamování i loučení s ní mi přišlo trochu depresivní, ani nevím proč. Ve chvílích, kdy jsem četla její milé doslovy či dovětky o tom, jak je spravedlivá a podobně, jsem si říkala, proč taková Smrt nemůže být i ve skutečnosti. I když - kdo ví? Zlodějka knih = výjimečné dílo. Tato kniha toho podle mě skrývá mnohem víc, než se na první pohled zdá.... celý text

Dívka, již jsi tu zanechal 2015, Jojo Moyes

První část knihy psaná z pohledu hlavní hrdinky Sophie Lefevre byla dokonalá. Příběh mě zaujal už od první stránky a popisování situace ve Francii v roce 1916 za první světové války bylo doopravdy srdcervoucí... Obzvlášť dechberoucí byla Sophie s jejím rozhodnutím. Je neskutečné, co člověk dokáže udělat pro lásku a pro jeho záchranu, přestože to znamená, že ohrozí svou pověst i rodinu. Hodně se mi líbily části, kdy se Sophie sbližuje s Herr Kommandantem. Čtení mě tedy bavilo, ovšem dokud jsem nedošla do druhé části začínající "Londýn, 2006". Od té doby jsem se do děje musela v některých částech skoro nutit do pokračování, jelikož se tam nejednalo o nic zajímavého. Nakonec jsem ale byla ráda za to, že jsem to se čtením nevzdala. Liv Halstonová ani Paul McCafferty pro mě nebyli zdaleka tak sympatičtí jako například Louisa a Will z Me Before You. Liv byla pozitivní jedině proto, že bojovala za to, co miluje, stejně jako Sophie. Soudní proces poté už nebyl tolik zajímavý, ale i tam přišly některé překvapivé zvraty. "Dívka, již jsi tu zanechal" nebyla tak dobrá jako autorčiny předešlé knihy, ale myslím, že stejně jako ty předtím ve vás i tato kniha něco zanechá. Dlouho jsem se rozhodovala mezi 4 nebo 5 hvězdičkami, ale nakonec dám těch 5, přestože to tak dokonalé nebylo.... celý text

Staré dobré časy 2016, Jeff Kinney (p)

Hostina pro vrány 2012, George R. R. Martin

Byla jsem nesmírně zklamaná, když jsem se dozvěděla, že v tomto díle nebudou figurovat mé nejoblíbenější postavy, Jon a Daenerys a dokonce i Tyrion, jehož jsem si oblíbila až v polovině série. Absence Brana nebo Davose mi ale zase až tak nevadila. Občas jsem se musela do čtení vyloženě nutit. Když se ani v polovině knihy nic moc nedělo (narozdíl od předchozího dílu) uvědomila jsem si, že úkolem a cílem tohoto dílu je objevení dosud nepoznaných míst Západozemí a přiblížení některých postav. Když jsem při čtení zaměřila na tohle, poznala jsem tu krásu knihy. Vedlejší postavy měly přiblížit situaci a život na Železných ostrovech a v Dorne, kde to pro čtenáře bylo úplně nové. Některé kapitoly vedlejších postav mě bavily, jiné ne. Kapitol vyprávěných z pohledu Cersei zde bylo až nadbytek; nebyly sice nudné, ale když nemáte v lásce tu postavu, těžko se budete těšit na kapitoly s ní. Překvapil mě však příběh a osud Brienne, kterou má čtenář čas v průběhu knihy poznat. Dějové linie Sama a Brienne mi přišly nejpovedenější a rozhodně nejzajímavější. Hostina pro vrány je, co se týče děje, asi nejslabší knihou série. I tak ale nemůžu jinak než dát 5* a těšit se na Tanec s draky!... celý text

Výlet za všechny peníze 2015, Jeff Kinney (p)

Stejně dobrý "Poseroutka" jako všechny ostatní díly. Tento díl jsem neplánovala číst, protože jsem si myslela, že už nejsem cílová skupina, ale nakonec jsem neodolala a knihu si přečetla. Nelituji! Stejně jako u předešlých dílů jsem se pořádně nasmála. Je to kniha, kterou máte přečtenou za jedno odpoledne, ale zato vám to to odpoledne krásně zpříjemní. :)... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Hned na první pohled mě zaujala obálka, která měla částečný podíl na tom, že jsem knihu vůbec vzala do ruky. Dalším motivem byl název, o jehož významu jsem začala přemýšlet ještě před přečtením. Ale ani teď, po přečtení, si nejsem úplně jistá tím, co má správně znamenat. Je to kniha se zajímavým, i když s ne moc originálním tématem. Kniha je skvěle a zajímavě zpracovaná - například členění kapitol střídavě podle postav a dělení na části podle let. Je zvláštní, že nejdřív zjistíte, jak to dopadne (i když ne celkově), ale až v průběhu knihy budete postupně zjišťovat, jak k té situaci došlo. Na konci to do sebe všechno dokonale zapadne. "Jsou světla, která nevidíme" skrývá nádherný, srdcervoucí, dojemný a postupně rozvíjející se příběh z období druhé světové války. Kniha je vyprávěna nejen z pohledu dvou nejhlavnějších postav, ale občas i z pohledu někoho jiného. Hlavní postavy mi byly sympatické už od začátku; Marie-Laure jako slepá dívka žijící svůj život i bez zraku a připravená přijmout vše, co jí život nachystá a Werner jako sirotek, který má své vlastní touhy a sny a doufá v jejich naplnění. Do obou hrdinů jsem se dokázala vcítit. Krátkost jednotlivých kapitol nutí čtenáře číst dál a dál a stránky tak ubíhají rychle bez ohledu na to, jak je kniha tlustá. Podle mě je ale škoda přečíst ji takhle najednou, protože potom nemáte čas o ní přemýšet. Přišlo mi, že každá ta kapitolka má svojí vlastní důležitou myšlenku, která má čtenáři něco přinést. Občas se může zdát, že se v knize nic moc neděje, ale rozhodně stojí za to pokračovat. Moře plamenů mi připadalo už jen jako třešnička na dortu - je jen na čtenáři, zda té kletbě uvěří či ne. Tohle se mi na této knize líbí nejvíc; že je tu místo na přemýšlení a úvahy. :) "Otevřete oči a dívejte se jimi, než se zavřou navždy."... celý text

Dívka ve vlaku 2015, Paula Hawkins

Myslím, že je tento román až příliš přechvalován. Kniha roku 2015? Myslím, že jsem četla spoustu lepších knih, než je tato. "Dívka ve vlaku" mě zpočátku moc nezaujala - čekala jsem, že mě bude bavit od začátku do konce, že mě chytne a nepustí, jenže nestalo se. Seznamování s dějem mi přišlo moc zdlouhavé a nudné, děj jako takový se začne pořádně rozvíjet až teprve v druhé třetině knihy. Nejlepší na knize je ta poslední třetina, která mě udržovala v pozoru až do poslední stránky. Vypravování z pohledu 3 postav knize neuškodilo, spíš naopak. Nicméně ani jednu z nich jsem si neoblíbila. Příběh měla autorka ale krásně promyšlený, postupně odkrývá onen tajuplný děj plný záhad a postupných souvislostí. A ten konec vás jistě nezklame. Velké plus dávám za čtivost. Nebyla tak dobrá, jak jsem očekávala, ale i tak myslím, že stojí za přečtení. Asi jsem si měla nejdřív přečíst Zmizelou, abych mohla s čím porovnávat. :)... celý text

Bouře mečů 2011, George R. R. Martin

Obsahuje SPOILERY! První dva díly byly úžasné, ale tento byl geniální! G. R. R. Martin se díky prologu snažil najet na tu správnou notu knihy a ukázat, že v tomto díle už půjde opravdu o hodně a že to nebude nic lehkovážného. Povedlo se mu to - na konci prologu jsem zůstala s otevřenou pusou koukat na ona poslední slova a při tom mi běhal mráz po zádech. Tomuhle tedy říkám pořádný začátek! Na Bouři mečů není nic, co bych mohla nějak negativně hodnotit nebo kritizovat. Jak jsem již předtím napsala - už při prvních stránkách mi bylo jasné, že třetí díl této fantastické ságy bude něco výjimečného (nehledě na to, že je Bouře mečů z celé série nejvíc vychvalovaná a nejlépe hodnocena). Dílo se vyvedlo také po stránce jazyka - nebylo zde tolik zbytečných a složitých pasáží, které se v Bouři mečů četly spíš se zájmem než z povinnosti, jak to mohlo být např. u Střetu králů. Není zrovna lehké udržet si pozornost nad vším, co se ve knize děje, ale kdo se do té bouře ponoří, ten v tom nebude mít problém. Mě kniha bavila od začátku do konce. Když si autor myslel, že se děj potřebuje trochu okořenit, přidal tam pár zvratů, díky kterým se celý děj převrátil vzhůru nohama (třeba smrti 3 králů), přestože jsem si říkala, že není možné, aby šlo zamíchat kartami ještě víc. Nemůžu jinak než obdivovat autora za všechnu tu propracovanost a promyšlenost děje - věci, které se staly už v prvním díle, se vysvětlily nebo přiblížily až tady (pokus o zabití Brana, osud Barristana,...). Akorát mě trochu zklamalo, že autor ve třetím díle nepřiblížil osudy Theona Greyjoye ani Rickona s Ošou. Autor zde ukázal, že i takové postavy, které se v předešlých dílech zdály zcela bezvýznamné, můžou sehrát velkou roli (viz např. Sam, Sandor Clegane, ser Barristan Selmy nebo Malíček). Velmi mě potěšilo, že do "vyprávěcích" postav přibyl také Jaime, kterého jsem si ve spojení s Brienne velmi oblíbila. Geniální dílo. Nelze ohodnotit jinak než 5*!... celý text

Lakomec 2008, Molière (p)

Zakázaná přitažlivost 2014, Kateřina Petrusová

Z celé trilogie byla Zakázaná přitažlivost nejslabším dílem. Předešlé dvě knihy mi přišly více povedené; tady se mi zdálo téma o mafii (přestože zde hraje jen malou roli) a lásce už moc ohrané a nepřineslo to nic nového. Zápletka nebyla nijak originální ani hlavní postavy nebyly zrovna sympatické. Henry se choval moc nabručeně a s tou svou ochranářskou povahou to na můj vkus až příliš přeháněl. Emily se na druhou stranu chovala až moc dětinsky, ze začátku jsem si ani nemohla s jistotou tipnout, kolik jí tak může být. S jejími bratry to bylo podobné (překvapilo mě, že jsou starší než Emily). Autorka zkrátka všechny vykreslovala jako malé děti. Co se mi na knize ale hodně líbilo, a to musím zdůraznit, byla forma psaní - střídavě z pohledu Henryho a Emily. Příběh mi připadal moc jednoduchý a primitivní a určitě k tomu nepřispěly ani obyčejné dialogy a situace. Za mě průměr.... celý text

Střet králů 2011, George R. R. Martin

Stejně dokonalé jako první díl; troufám si říct, že i o chlup lepší. Děj nemá chybu. Jediné, co mi vadilo, byly ty sáhodlouhé popisy všeho možného (obzvlášť loďstva - to pro mě bylo utrpením). Ale na druhou stranu myslím, že to k Martinovi a jeho Hrám o trůny zkrátka patří. Některé kapitoly mi tam přišly zbytečné a některé by chtěly o několik stran zkrátit. Ve Střetu králů dochází k mnoha osudným zvratům a o nedostatek děje zde není nouze. Je to dost náročné čtení, každou chvíli musíte být v pozoru, jelikož se na každé straně děje něco důležitého, takže pro mě nebylo těžké knihu odložit. Líbí se mi, že nám autor své nadpřirozeno předkládá po kouskách; v prvním díle ho moc nebylo a tady se to už začíná stupňovat (Dům neumírajících, magie...). Kapitoly některých hrdinů mě bavily a jiné ne - ostatně stejně jako v předchozím díle. To je podle toho, které postavy vám sednou a které ne. Zde skoro každá druhá kapitola patřila Tyrionovi (dění v Králově přístavišti ovšem není žádná nuda). Nejlepší kapitoly pro mě měli Jon, Arya a Sansa. Čekala jsem, že Dany a její draci zde dostanou víc prostoru, takže byla jsem zklamaná, když se to neudálo, jelikož Daenerys patří k mým nejoblíbenějším postavám. Rozhodně mi její dějová linie nepřipadá zbytečná, právě naopak! Považuji to spíš (zatím) za takové zpestření. Celou knihu i příběh v Západozemí jsem si na sto procent užila. Je to dokonalá série! Jsem moc zvědavá na 3. díl - tu slavnou a vychvalovanou Bouři mečů. :)... celý text

Grey 2016, E. L. James (p)

Když jsem ji začala číst, bavila mě. Z Christianova pohledu kniha byla mnohem zajímavější i čtivější. Mnohokrát jsem se zasmála jeho reakcím na to, co říkala Anastasia nebo jeho různým úvahám. Asi v polovině knihy jsem se však začala nesmírně nudit a musela jsem se donutit k tomu, abych ve čtení pokračovala. Říkala jsem si také, že by se nic nestalo, kdybych knihu nechala rozečtenou a už se k ní nevrátila... Jsou zde opět dlouhé a mnohdy opakované myšlenkové pochody, které se ale dají přehlédnout, jelikož se kniha čte sama. V jistém smyslu se mi Grey líbil víc než první díl. A díkybohu tady není ani slovo o "vnitřní bohyni"! Sečteno a podtrženo - průměrná kniha. Je to stejný styl psaní jako celá trilogie, takže je jasné, že ji čtenáři, kterým se nelíbilo Padesát odstínů, budou kritizovat. Proto vám radím: Jestliže patříte k odpůrcům trilogie, nečtěte Greye. Ta kniha nepotřebuje žádný další negativní ohlas.... celý text

Hra o trůny 2011, George R. R. Martin

Úžasné... Ze začátku jsem si myslela, že z toho obrovského množství nových a nových postav snad zešílím, ale následně se mi podařilo (díky skvělému dodatku, bez kterého bych byla v postavách ztracená) se do příběhu ponořit a celou knihu jsem si užívala. Líbí se mi členění kapitol podle hlavních hrdinů, jenže to má dvě menší negativa: zaprvé, když je vám jedna z postav nesympatická, přejete si, abyste tu kapitolu měli co nejrychleji za sebou a zadruhé, když se na konci jedné kapitoly stane něco zajímavého a napínavého, musíte čekat nevím jak dlouho, až se konečně dozvíte pokračování (ale díky tomu se nemůžete od knihy odpoutat, protože se to pokračování dozvědět musíte!). V knize jsou tři hlavní dějové linie, takže myslím, že se toho tam děje až moc a rozhodně se u knihy nudit nedá. Ano, bylo tam spoustu podrobných a místy nudnějších popisů, ale to se určitě dá rychle přejít. :) Hra o trůny je plná neočekávaných zvratů, nebezpečných intrik, zrady, napětí, zajímavých sledů událostí a mnoha dalšího. (Těch smrtí je tam ale na můj vkus až příliš, ale aspoň to přidává na dramatičnosti.) Hlavně se ale prosím nenechte zmást anotací knihy... "Čar a kouzel" tam (zatím?) moc není. :) Bez váhání 5*!... celý text

Poslední dopis od tvé lásky 2013, Jojo Moyes

Neuvěřitelně krásná kniha, která vás chytne a dlouho nepustí. Děj mě tolik pohltil, že jsem knihu ani na chvíli nemohla odložit. Nádherná, neuvěřitelně čtivá, překvapivá, dojemná a silná. Kniha, která vás donutí zamyslet se o životě - o životních šancích i špatných rozhodnutích. Pořád se vám v mysli objevuje otázka "Co by kdyby"... Dojemný příběh Jennifer a Anthonyho snad nikoho nenechá chladným. Knihy Jojo Moyes začínám milovat. Tohle je od ní už druhá kniha, která ve mně něco zanechala a o které pořád musím přemýšlet. Nemám slov.... celý text