kramver přečtené 227

Kmotr 1990, Mario Puzo

Máte problém? Navařte špagety a zalehněte na matrace! Nesmrtelná klasika s naprosto skvělým filmovým ztvárněním. Léta jsme s kolegyní používaly tajnou hlášku, kdykoliv nás někdo společně opravdu naštval: Sedíš vzadu nebo budeš řídit?... celý text

Děti z Bullerbynu 1962, Astrid Lindgren

Opravdu doufám, že ještě pár generací dětí si tuto knížku přečte. Já jí četla v dětství několikrát. Je to geniálně napsaný, nemůžu si pomoct.

K moři 2007, Petra Soukupová

Petra Soukupová se s vyprávěním nemaže. Jde rovnou k věci, rychle, úsporně, zdánlivě zkratkovitě. Ale přitom je tam řečeno vše. Vše podstatné. Nic víc nic míň. Kniha má rychlý spád, je to jízda, která se dá jen těžko zastavit. Nutí vás to číst dál a dál. Chci si tu knihu pamatovat, abych si vždycky byla vědomá toho, že dětská duše je křehká, povahy různorodé a na mých reakcích a chování jakožto dospělého záleží. Dobrá kniha by měla něčím praštit čtenáře do nosu, donutit ho se zamyslet , rozšířit obzory, pomoct utvořit názor. Tahle kniha mě do nosu praštila. A ten styl vyprávění je vážně jiný a zajímavý.... celý text

Normální lidi 2020, Sally Rooney

O knize jsem se dozvěděla v jednom literárním podcastu zároveň s informací, že je to kniha pro milenialy a že je to víc než love story. Souhlasím s obojím. Příběh mě rychle vtáhnul a už nepustil. Vztah Connella a Marianne není typickým příkladem vztahu dvou mladých lidí. Na pozadí toho, co se mezi nimi odehrává, cítíme snahu o začlenění se do společnosti, touhu být milován blízkou osobou i sebou samým, potřebu zapadat, někam patřit, být uznáván a respektován a nutnost znát vlastní hodnotu. Na postavě Marrianne jsem si hodně uvědomila a chvíli nad ní budu ještě přemýšlet. Connella jsem si oblíbila až časem. Jejich společný příběh dává vyniknout problémům dnešní doby čtivou, ale inteligentní formou. Irské autorky začínají být opravdu hodně v kurzu. Sally Rooney a Sara Baume ukazují světu, že o irských ženách v literaturě ještě uslyšíme.... celý text

Krvavý květ 2019, Louise Boije af Gennäs

Kdybych si tuhle knížku nepřečetla, nic by se nestalo. Ocenit mohu uvedení novinových výstřižků o švédských vládních skandálech, ty byly zajímavé. Zbytek knihy vyzněl do ztracena. Připadala jsem si trochu jako v Truman show, přičemž jsem vůbec nechápala proč se to děje a proč zrovna Saře. Proč si někdo dal takovou práci. Jelikož první díl serie to nevysvětluje, dozvěděla bych se to nejspíš v dílech následujících. K tomu ale bohužel nedojde. Příliš mnoho nelogičností a neustálý otázník v mých očích ohledně děje, postav, motivací, mě nepřiměje číst dál.... celý text

Cop 2018, Lætitia Colombani

Různé ženy, různá místa, různý věk, společenské postavení i životní příběhy. A přesto mají tolik společného. Odvahu, touhu, bojovnost, životní energii a důstojnost. Místy smutné čtení, přesto však plné naděje a optimismu. Tak hezky se to četlo, že jsem knihu přečetla za jeden den. Vždycky si u takových knih snažím představit, jak bych reagovala já. Byla bych tak rozhodná jako Giulia, tak neskutečně odvážná jako Smita nebo ambiciozní jako Sarah? A jak je možné , že příběhy Sarah a Smity se skutečně mohou odehrávat ve stejné časové rovině a ne v odstupu 100 let? Ale i když životní podmínky hrdinek jsou velmi různorodé, Všechny příběhy se protnou, propletou se jako samotný cop v názvu. A to co je spojuje je snaha nevzdat se, odvaha riskovat a touha jít si za svým snem.... celý text

Drž mě pevně, miluj mě zlehka: Příběhy z tančírny Century 2011, Robert Fulghum

Ne příliš často se mi stává, že bych se k nějaké knize vrátila, protože pořád je něco nového ke čtení. Ale ke knihám Roberta Fulghuma občas zabrousím. Je to čtení na pár hodin a zážitek na dlouhé dny. Vždy, když potřebuji povzbudit, naladit se na optimistickou a nadějeplnou notu, sáhnu právě po něm. Tančíra Century nabízí možná trochu naivní příběhy, ale kdo by jim aspoň na chvíli nechtěl věřit? Navíc, není snad pravda, že kdo má dost odvahy na to, aby otevřel ve svém životě dveře nečemu novému, narazí za nimi v mnoha případech na štěstí? Fulghum v této knize řeší především vztahy. Vztah mezi mužem a ženou, vztah k sobě samému, vztah k tanci, potažmo vztah k životu. Tanec je nejhezčí v páru, stejně jako život. Kdo má odvahu vyjít na parket a začít tančit, má možná správně nakročeno i do života. Lehkým tanečním krokem...... celý text

Vegetariánka 2017, Han Kang

Zajímavé je, že není tak úplně jasné, zda za úspěchem této knihy stojí sama autorka nebo britská překladatelka. Ale to mě příliš netrápí, protože i český překlad mě velmi zasáhl. Příběh, který vychází z nelehkého postoje korejských žen ve společnosti , dokáže oslovit i evropského čtenáře. Román se posouvá v ději předáváním vypravěčské štafety. Začátek sledujeme očima manžela hlavní postavy, aby si po něm převzal slovo její švagr a v závěru její sestra. Jonghje svým rozhodnutím přestat jíst maso spustí lavinu událostí, které ovlivní život nejen její, ale i všech zúčastněných. Zatímco její tělo se stává křehčím, její mysl se zarputile vzepře navzdory submisivitě, která v ní byla vypěstována již v dětství autoritářským otcem. Kdybych byla stromem, objala bych křehkou Jonghje a stejně tak její sestru svými mohutnými větvemi. Zasypala bych je hromadou květů a zaševelila jim do ouška svým listovým, že každá bytost má právo na vlastní identitu, přání , názory a lásku.... celý text

Už hořela, když jsem si do ní lehal 1996, Robert Fulghum

Robert Fulghum je a bude můj oblíbenec. Někdy nejsem připravená na těžká témata, nechci řešit bolest světa ani tu vlastní. Někdy si chci sednout s čajem do křesla a cítit, že svět je v pořádku. A je to právě v těch maličkostech, které považujeme za samozřejmost, a které jsou zdrojem hřejivého tepla , pokud si člověk uvědomí, za co všechno může a měl by být vděčný.... celý text

Plachetnice na vinětách 2020, Jiří Hájíček

S Plachetnicemi na vinětách jsem strávila neděli a celou ji za den přečetla. Z části proto, že to není nijak složité čtení, z části také proto, že jsem se v mnoha ohledech dokázala do příběhu vžít a tak mi to čtení příjemně ubíhalo. Překvapilo mě, jak se autorovi povedlo vykreslit postavu 47leté ženy. Marie se po rozvodu ocitá v obětí samoty a to ji vrací zpět ke svým kořenům, snaží se obnovit rodinné vztahy a více se zapojit. Zároveň se nechce smířit s myšlenkou, že tohle už bylo v životě vše, co jí bylo nabídnuto. Sledujeme ji v průběhu jednoho roku se všemi nepovedenými eskapádami, které nakonec přeci jen vyústí v nadějné vyhlídky na lepší zítřky. Kniha mi asi neuvízne na dlouho v hlavě, ale jsem ráda, že jsem si ji přečetla. Marie ve mě v mnohém zarezonovala. Pan Hájíček mě překvapil.... celý text

Obraz Doriana Graye 1999, Oscar Wilde

Tohle je jedna z mých nejoblíbenějších knih. Ta myšlenka s měnícím se obrazem je geniální. Ten rozpor mezi krásou tělesnou a duševní, o jejich neoddělitelnosti a všechny ty vtipné a zároveň hluboké myšlenky všude kolem. Boj se stárnutím evidentně taky není jenom výdobytek dnešní vyumělkované populace. Tohle téma bylo, je a bude aktuální, dokud bude lidstvo samo. Naše povrchnost se s dobou moc nemění. Ale je krásný jedinec opravdu šťastný jedinec? Mrkněte na obraz. Před lety jsem byla několikrát nadšeným divákem muzikálu Obraz Doriána Graye v divadle Ta Fantastika s Davidem Krausem, Kamilem Střihavkou a Bárou Basikovou v hlavních rolích. Hudba Michala Pavlíčka tomu dala nevídaný rozměr a vždycky, když budu číst tuhle knihu, budu tu hudbu slyšet.... celý text

Z Etiopie a odjinud 2020, Pavla Jazairiová

Pavla Jazairiová mě zaujala už svým životním příběhem. Je to žena s otevřenou myslí a odvážným a bojovným duchem. Ale možná i proto jsem od knížky očekávala trochu víc. Je to první kniha, kterou jsem od autorky četla nedokážu tedy porovnat s jinými knížkami. Já chtěla jít víc do hloubky, víc se ponořit do osudů lidí, cízích kultur a nejspíš se i víc ponořit do naší kultury pohledem autorky. Nejspíš je to jenom můj dojem, ale jako by v knize byla cítit únava ze života na cestách, z poznávání stále něčeho nového a přitom vlastně stejného.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Velmi zajímavé téma o jedné specifické oblasti plné svérázných, převážně negramotných lidí v Moravských Kopanicích. Žítkovské bohyně jsou opředeny tajemstvími, která sahají až hluboko do minulosti. Dora je rozkročená mezi moderní přítomnost opírající se o vědu a svět pověr, bylin, zaříkávání a věštění. Postupně rozmotává klubíčko záhad spojených s historií bohyní i tragický příběh její vlastní rodiny. Jakou moc má lidská zloba a slepá víra? Je kletba skutečně něco, čemu se nedá uniknout? Kamila Tučková si dala obrovskou práci, když toto téma zpracovala do poutavé a nesmírně zajímavé knihy. Lepší památník pro tyto výjimečné ženy si neumím představit.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Ať jsem se v životě nacházala v jakkoliv zoufalé situaci, pořád jsem na tom byla dobře oproti Markovi. Mark je na Marsu, sám... Ze začátku jsem se proklínala, že jsem nedávala víc pozor na hodinách fyziky a chemie, ale pak jsem si zvykla a užívala si sarkasmus a neuvěřitelnou touhu přežít. Tahle kniha je chytrá, vtipná, má nadhled a hrdinu, který to nehodlá jenom tak vzdát. Hned po dočtení jsem si pustila film a rozhodně doporučuji knihu. Z filmu se vlivem asi snahy o korektnost vytratil břitký humor, kterým Mark oplývá v knize. Ta si celou dobu drží náladu lehčí než je gravitace na Marsu, nesklouzává k patosu a ze všeho vybruslí s grácií. Nečekejte srdcervoucí drama, Mark je chodící či poskakující naděje sama. Naděje nejen na záchranu jednoho člověka, ale vlastně i dobroty celého lidstva.... celý text

Pěšky mezi buddhisty a komunisty 2016, Ladislav Zibura

Opět je to vtipné vyprávění doplněné nádhernými ilustracemi. U této knihy Ladislav poprvé navázal spolupráci s ilustrátorem, který vtiskl nakonec všem jeho knihám podobu malého uměleckého zážitku. První kniha se tak zpětně dočkala nového kabátu a všechny následující knihy už se těchto ilustrací a kvalitního papíru drží. Ladislav má knihy rád minimálně stejně jako cestování. Je to vidět a je to cítit. Tyhle knihy chcete mít v knihovně a nezůstanou jenom na ozdobu, jejich přečtení vám garantuji.... celý text

Klub rváčů 2005, Chuck Palahniuk

Klub rváčů je kultovní kniha i film. Z mého pohledu je trochu jiná v porovnání s ostatními Palahniukovými knihami a pokud s tímto autorem začínáte, myslím, že je to nejlepší volba. Předvede vám v ní svou originalitu, fascinuje vás svými myšlenkami a názory, nadchne vás pro své hrdiny, ale nestačí vás znechutit svou příliš bujnou fantazií v oblasti tělních tekutin a jiných perverzit. Film se drží knižní předlohy docela věrně. Já viděla nejdřív film, pak četla knihu a obojí ve mně zanechalo hluboký dojem. Je to rozhodně jedna z autorových nejlepších knih.... celý text

Už nikdy pěšky po Arménii a Gruzii 2017, Ladislav Zibura

Arménie a Gruzie a je svérázný kus země. O krásách Gruzie a pohostinnosti místních lidí jsem se přesvědčíla na vlastní kůži a tak mě zajímalo, jaké zážitky si přivezl princ Ládík. Možná proto se mi líbila o jeden gruzínský fous víc než předchozí kniha Pěšky mezi buddhisty a komunisty. Tentokrát se princ Ládík rozhodne vyměnit své dvě nohy za dvě kola, ale to by nebyl on, aby to nemělo ten správný nádech neobyčejnosti. Horské kolo s přehazovačkou nečekejte.... celý text

40 dní pěšky do Jeruzaléma 2015, Ladislav Zibura

Pro mě z celé cestovatelské série "prince Ládíka" zatím nejlepší a nejvtipnější kniha. Možná proto, že byla první. Jde o neotřelý cestopis o jednom v podstatě obyčejném poutníkovi, který putuje krajinou, kde vlastně nejsou žádné profláknuté památky a o to zajímavější jsou tam lidé. Kniha vtipně vykresluje svět jako v podstatě milé místo, které je lepší než jak se nám to snaží vnutit média. Pro mě je to i o toleranci, protože není muslim z večerních zpráv jako muslim z obyčejné vesničky mimo dosah kamer. V tom jsou ty knihy asi nejvíce přínosné. Ano, je v nich humor, trocha toho dobrodružství a hodně lidskosti. Lidé jsou fajn všude na světě a není nutné se jich bát.... celý text

Prázdniny v Evropě 2019, Ladislav Zibura

JIž čtvrtá kniha cestovatele a spisovatele prince Ládíka je tentokrát zaměřená na Evropu. To považuji za přímo geniální nápad, jelikož nasměruje naši pozornost i na místa, která nejsou příliš vzdálená a přesto voní exotikou a dobrodružstvím. O rozmanitosti našeho kontinentu jsem byla obeznámena již dříve, ale u knihy jsem se znovu zamyslela a hlavně zatoužila.... zatoužila jsem navštívit Polsko, Ukrajinu, Albánii a mnoho dalších zemí. Ladislav trochu změnil formu. Již víceméně opouští své potřeštěné já a více píše o lidech a zajímavostech navštívených míst. To je zřejmě v pořádku, autor je v projevu vyspělejší, přeci jenom je to už čtvrtá kniha a nechce se opakovat. Ale já mám stále na paměti první díl 40 dní pěšky do Jeruzaléma, kterým jsem se nechala tolik strhnout díky vtipu a osobnímu prožitku . V té době byl Láďa spisovatel na začátku a o to autentičtější to bylo vyprávění. Ale vývoj nezastavíš a je to tak vlastně dobře.... celý text

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Nádherná knížka, kterou mohu jenom doporučit. Hluboký čtenářský zážitek, chvíli po přečtení jsem se s hrdiny knížky nechtěla rozloučit.