jmn7053
přečtené 213
Plavba smrti
2014,
Yrsa Sigurðardóttir
Plavba smrti mi byla doporučena, když jsem chtěla na chvíli opustit své vyhřáté kouty fantasy světa. ;) V tomto žánru se příliš neorientuji. Nemám dost načteno, abych mohla neohroženě porovnávat a hodnotit s ohledem na jiné autory, takže hlubokomyslná zamyšlení a analýzy přenechám jiným, zde nechám jen své skromné dojmy. :) Kniha je dobře napsaná a to nemyslím jen ten čtivý styl, ale zejména skvělý nápad s vyprávěním ze dvou úhlů pohledu, ze samotné lodi a od vyšetřující advokátky. Díky tomu máte neustále chuť číst dál a dál, abyste zjistili, co se skutečně stalo. Příběh je příjemně zamotán, i když lze v průběhu vytušit, kdo za tím stojí. Atmosféra na lodi pomalu houstne, čím hlouběji se dostáváme; a moc se mi líbily hrátky s duchy a nadpřirozenem. Na lodi mě trochu zklamal osud Láry a děvčat, přišel mi lehce přitažený za vlasy ...kýčovitý? přihlouplý? ...a obešla bych se bez detailního nahlížení do Tóřina osobního života, které se sem tam objevovalo. Možná, kdyby toto nebyla má první kniha ze série, měla bych k ní hlubší/jiný vztah, kdo ví... momentálně mě to však spíše nudilo. Celkově je to povedená detektivka, namísto akce a hluboké psychologie se opírá zejména o atmosféru a zvědavost čtenáře.... celý text
Zrádné mlhy
2021,
Katherine Arden
Báječná malá knížka, pro děti i dospělé, co baví hned od první kapitoly. Jedná se tedy (spíše) o čtení pro děti, najdete tu jednodušší styl psaní, typické prvky pohádek a přímočařejší myšlení postav. Stylem bych to přirovnala k prvnímu Potterovi, prostě něco, co můžete číst dětem před spaním a nebude se nudit ani jeden z vás. :) Chvílemi je to milé, někdy trochu strašidelné, pak zas akční a sem tam vtipné, no, prostě nic nechybí. :) Bavilo mě to. Tajně doufám, že další díly budou trochu složitější, "náročnější", no, trochu více pro starší (zas bych přirovnala k evoluci Pottera), abych si to mohla ještě více užít! :)... celý text
Noci běsů
2020,
Kateřina Šardická
Není to špatné, příběh a zápletka jsou zajímavé, postavy mají co nabídnout, čte se to docela dobře. Největší problém jsem měla s atmosférou, která mě na chvíli vtáhla do světa běsů, jen, aby mě za chvíli zase vyhodila. Byla to škoda, neboť požitek z knihy tímto upadá. Závěr byl dost uspěchaný, i když to byla nejzajímavější část příběhu. Folkór sice potěšil, ale jak jsem již zmiňovala, tu správnou atmosféru mi ani toto nezvládlo nastolit. Stejně jako u předchozí knihy mám pocit, že se autorka nemohla rozhodnout, co z toho chce udělat - horor, YA, psychologický román, fantasy,.. - tak to prostě smíchala, ale tím stejným způsobem jako u Sáry, tedy tak, že na začátku je to zejména román, poté YA, někde uprostřed řeší psychologické a sociologické vztahy ve vesnici, no a na konci je nám naservírováno (příjemné) typické fantasy. Někde to určitě může fungovat báječně, tady mi to moc nesedlo. :)... celý text
O dracích a Sedmi
2022,
Tereza Kadečková
Stejně, jako všechny ostatní, mě zaujal obal knihy; byla jsem zvědavá, co se skrývá pod růžovou barvou a českým jménem. Příběh utíká docela příjemným tempem; rozjezd je sice pomalý, avšak, jakmile se dostanete do cca poloviny knihy, akce a napětí na sebe nenechají dlouho čekat. Místy to bylo trochu strohé, ale i tak to bylo příjemné čtení se zajímavými nápady. Neurazí ale ani moc nenadchne. :)... celý text
Bouře ozvěn
2021,
Christelle Dabos
Ukončení série přineslo kýžené odpovědi a závěrečné rozuzlení mystéria tamějšího světa, které jako mraky obklopují všechny díly, jako by to byly archy na obloze. Doufala jsem, že nám autorka přiblíží i další rodinné duchy a jejich zázemí, bohužel se tam jen mihli a hned byli zase pryč. I například charizmatického Archibalda a složitého Thorna mohlo být trochu více, některých postav naopak trochu méně. Ale to je věc vkusu. :) Rub a líc byl zajímavý nápad, líbilo se mi, jak to měla autorka promyšlené. Sem tam něco pokulhávalo, ale upřímně, tento příběh stojí a vždycky stál hlavně na jeho postavách; a ty byly jako oživlé! Všechny postavy série se mění a jejich duše rostou s ubíhajícími řádky. Každá má svůj pohled na svět, každá po něčem touží, žije svůj život v dobrém i ve zlém, a každá se do knihy jinak obtiskává. Celá série je pomalejšího rázu, ale příjemně se čte a rychle se v ní ztratíte. Milovala jsem jedničku, snad ještě více dvojku, pro jejich magické atmosféry. Trojka byla trochu slabší, přesto zajímavá. Čtyřka, zejména v druhé polovině přinesla všechna rozuzlení a i pár podpásovek, co se osudů některých postav týče. Autorka strávila hodně času v Observatoři úchylek (:D), a pak tak trochu nestíhala v závěru, takže na čtenáře všechno vychrlila, doporučuji po zavření knihy chvilku vydechnout a pomalu vše vstřebat, je toho dost! ;) No a konec? Třeba se k Ofélii a jejímu dobrodružství mezi zrcadly někdy vrátíme, kdo ví... :)... celý text
Nikdykde
2006,
Neil Gaiman
Čteno v originále s dechberoucími ilustracemi, které vytvořil Chris Riddell a které perfektně doplňují a vyplňují tuto kouzelnou knihu. Neil Gaiman Vás nevtáhne do vzdáleného světa v jiném čase, nebude Vás tahat po Mórii, ani Vás nenechá trpět kdesi v Sedmi královstvích. Ač je to spisovatel fantasy žánru, své "světy" Vám staví za barákem na dvorku. Možná to je jedno z jeho kouzel, že jeho světy jsou dostupné téměř všem - i obyčejným smrtelníkům, pokud správně hledají. Nikdykde je překrásné vyprávění o Londýnu pod Londýnem, vyprávění o místě, kam se lze "propadnout" z našeho světa. Kde jeho obyvatelé, ať už lidé či jiní tvorové, žijí vlastními pravidly, a hlavně se stylem. :) Atmosféra je hutná, postavy vykreslené do detailů a všechny, včetně antagonistů, jsou tak sympatické, že je velmi těžké je s každým zavřením knihy zas a znovu opouštět. Zejména duo Mr. Croup a Mr. Vandemar bylo mé nejoblíbenější!! Celý příběh je poměrně jednoduchý, ale nenudí; postupně s hrdiny objevujeme kouty druhého Londýna, který je tak zvláštní a přesto pochopitelný, že máte pocit, jako byste jej odjakživa znali. Napětí, akce, humor, stesk, melancholie, i trochu toho filozofování - nic mi nechybělo, ničeho nebylo příliš. Perfektní balanc a vskutku radost číst! Jsem nadšená a toužím po další návštěvě toho druhého Londýna.... celý text
Kůže plná stínů
2018,
Frances Hardinge
Je to kniha takzvaná vychutnávačka. :) Možná postrádá pořádnou akci, vzrušení nebo emoční výkyvy jako kyvadlo na metronomu, ale zato čtenáře pohltí svou témeř hmatatelnou atmosférou. Z obyčejného jarního odpoledne vás vtáhne do chladného anglického venkova, do sídla mocné rodiny, která má nemalé tajemství a příliš volného času. :) A vy s hlavní hrdinkou a/s medvědím srdcem jste rozmary osudu vedeni sem a zase tam. Cestou necestou, jak to už v životě bývá. Vše s dotekem nadpřirozena, které tomu dodává šmrnc. Je to příjemná kniha, která kráčí svým vlastním tempem, ač se pro někoho může zdát příliš pomalé, ti co si cestu dokáží vychutnat budou spokojeni. Zprvu jsem se obávala, že z Makepeace bude otravná tvrdohlavá naivka a nebudeme si rozumět. Autorka ji však popsala krásně, z louže udělala mořskou hlubinu. Nápad s dušemi a duchy a s (ne)sdílením jednoho těla byl velice zajímavý a nechá vás přemýšlet o všem možném, co se křehké nesmrtelnosti týká.... celý text
Jeden temný trůn
2019,
Kendare Blake
Báječné pokračování série! Všechny hlouposti, kterými jsme se museli prodírat v prvním díle, zejména unavující rozebírání vztahu Julles a Josepha, se do této knihy naštěstí nedostaly. Naopak se krásně rozjela akce, královny (pořád sice nechápu proč se jim říká královny, zejména po korunovaci jedné ze sester..?) dostaly mnoho prostoru a jejich charaktery se s příběhem posouvaly a ostřily. (Zejména Katharina byla jedinečná; trochu mě mrzí, že ostatní královny byly samé obětí a mír a láska... :D ...rozumím proč, ale přesto by mě potěšilo vidět trochu více té krvežíznivosti.) ;) Nejvíce mě potěšilo zakomponování propasti v centru ostrova do celého děje, neboť ta je opravdu magická a tajuplná. Narozdíl od prvního dílu se mi toho zde líbilo opravdu mnoho... a mám jen pár výtek. :) Co se však zakončení týče, tak tam stále vede jednička. Bohužel tento díl končí "tak nějak", a na pokračování to moc nenaláká.... celý text
Milosrdná vrána
2021,
Margaret Owen
Nepovedená YA fantasy nebo jen špatná propagace fantasy románu pro starší? Možná oboje, možná ani jedno; kniha je to dobrá, se spoustou velkých (i malých) zajímavých myšlenek, netradiční magií a zrádnými sliby. Jenže jako by se autorka nemohla rozhodnout, jestli z toho chce klasickou YA fantasy nebo fantasy román s těžkými myšlenkami pro starší čtenáře. Příběh žil přesně na hraně těchto dvou světů a bohužel neharmonizovaly jako vrabčí zuby. ;) Občas se příběh táhne, občas pádí rychlostí světla. Občas postavy milujete, občas vám lezou na nervy. Občas všechno dává smysl a občas ne... Také mi styl psaní a slovotvorba, někdy až umělé dialogy, občas nedávaly smysl, bohužel nevím, zda šlo o problém v překladu nebo problém v originálu. I přesto byla kniha zajímavá a já si užívala zejména tu netradiční magii, a sociální problematiku tamějšího světa.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Dobré fantasy, spíše z té "staré" školy; hodně akce, sem tam humor, a po trošce i hlubší zamyšlení. Kniha se mi nečetla úplně jako po másle, zejména ze začátku, avšak čím více příběh postupoval, tím to bylo snadnější a zajímavější. Svět je perfektní. Každý má svou roli, i ti, co jakoby nikam nepatří, a vzájemně do sebe narážejí, životy si zhoršují i zlepšují náhodnými i řízenými interakcemi; vše prostě dobře funguje. I když je Geralt ústřední postava, tak tamější svět by se bez něj dál otáčel a fungoval. (Na tomto vzájemném propracování a proplétání staví svou slávu i stejnojmenné hry.) Zaklínač je v dnešní době znám téměř všem, zejména díky hrám a seriálu, ale podle mě má Geralt více tváří - herní/knižní/seriálový se od sebe trochu liší, ale všichni jsou sympatičtí (ne)hrdinové. Je dobré se seznámit s každým z tohoto tria, každý má co nabídnout a zklamání se ani v jednom případě nekoná. (Trochu mě sice mrzí jak byl seriál zpracován, ale Henry Cavill je skvělý zaklínač a roli ztvárnil dokonale!)... celý text
Opráski sčeskí historje. Zmikund vs. Huz – paralenní žitovopisi
2015,
Jaz
Úplně náhodou jsem po tom v knihovně sáhla a světe div se, je to velmi zábavná malá knížka. Moderní, nenucené a možná se i něco naučíte. :) Občas jsem tedy domýšlela jednotlivá slova... a jako gramatickému nadšenci to úplně nevyhovovalo, ale má to své kouzlo. Humor se roztahuje po celé své škále, takže nejen, že zde najdete vtípky jak ze základky, ale i inteligentní vtipné poznámky, no a samozřejmě všechno mezi tím! :)... celý text
Vládci popela
2021,
Scott Reintgen
Kniha mi dost připomínala Hunger games, hlavně to rozdělení společnosti a mediální fus ohledně velké události, která je nejen zajímavou show, ale také připomínkou nadvlády a vítězství jedné skupiny nad druhou. Abych byla upřímná, kniha mě zklamala. Byla mi slibována velká jízda a spousta akce, a to nejen recenzemi na obálce, ale hlavně tím, jak sám autor příběh vystavil. První polovina je totiž jen hype na Velký dostih. Jenže, když už se konečně k té události dostaneme, tak je dost neslaná a nemastná. Většina bojů skončí jen co začnou, zranění jsou převážně jen kvůli nešťastným náhodám nebo vlastním chybám. Ani fénixové, kteří jsou na tomto příběhu jedna z nejzajímavějších věcí, nedostanou dost pozornosti. Co ale všichni dostanou je revoluce. Autor je v tomto ohledu jako Oprah - and you get a revolution, and you get a revolution,...! :D V tak malé knížce je toho příliš (avšak bylo by toho příliš i ve velké). Autor má dobré a zajímavé nápady, ale všechny najednou se dost přehlušují a vzniká nesourodá patlanice - duchové, bohové, fénixové, sociální kasty, alchymie, dostih, revoluce, vztahy,... a tisíc dalších věcí, kterým není možné věnovat tolik času, kolik by si jistě zasloužily. Je to škoda, protože jízda to mohla být skutečně ohnivá... P.S. Naprosto nerozumím, proč je na obálce "Jeď...nebo zemřeš." Vůbec nikdo nebyl nucen k jízdě pod pohruškou smrti... ?... celý text
Devátý spolek
2020,
Leigh Bardugo
Je to dobré. Líbilo se mi prolínání aristokratického Yale, plného nabubřelých rozmazlených blbečků a temnějšího světa narkomanů, prostitutek a drog. K tomu všemu se mezi nimi jako had svíjela magie, neutrální k oboum stranám, jen čekající, kdo jí jak využije. Alex, Galaxy - best hooker name ever, se mi zamlouvala. Možná bych ocenila, kdyby byla více dravou šelmou, ale autorka ji jasně viděla jako chřestýše. Ostatní postavy byly taky příjemné, některé více, jiné méně, ale vyloženě mi nikdo nevadil. Akorát vzájemná dynamika mezi postavami mi přišla nešťastně rozdělena, protože Alex s Darlingtonem mi moc neseděli, přesto dostali nejvíce prostoru. Mnohem zajímavější mi přišli AlexxPammie, AlexxNorth, Alex a kdokoliv jiný. :D Příběhová linka se rozvíjela docela pomalu, zvláště kvůli prolínání časových os. A od cca poloviny je hlavní záporák celkem zjevný. I když drobné detaily překvapí. Začátek knihy je trochu o čtenářově výdrži, protože je zde mnoho rádoby intelektuálních poznámek a citátů, nad kterými jsem občas skřípala zuby. Jakmile se však dostaneme přes tyto nesmysly (a později se objevují už jen sporadicky, vhodně k daným situacím), kniha chytí lepší tempo, Darlington zmizí (což mi vlastně vůbec nevadilo) :D , a Alex přinese čistý, realistický vzduch do přeslazeného Yale, kde peníze vládnou. Úplný konec (nájezd na pokračování) mě příliš nenadchl, spíš se obávám směru jakým chce autorka sérii vést, neboť z magické atmosféry univerzitních spolků se vydáváme (ne tak-) úplně jinam a kniha kvůli tomu může hodně ztratit...... celý text
Medvědí tlama
2021,
Liz Hyder
Vyprávět příběh z pohledu první osoby je vždy výzva, mnohé se může pokazit. Na druhou stranu, pokud se Vám to povede, je to nejlepší způsob jak vtáhnout čenáře do příběhu a vykreslit citelnou atmosféru, která zanechá dlouhodobé stopy. Povedlo se to tady? Myslím, že částečně ano, ale dle jiných komentářů lze vidět, že opravdu jen částečně. Nápad se zlepšující se gramatikou je sice zajímavý, ale kvůli "děsivému" začátku, se to čte pomalu a těžce, navíc první dojem z hlavního hrdiny máte, že je to asi nějaký pitomeček, i když ve skutečnosti je to velmi bystrá, chytrá a vynalézavá postava. Jakmile se dostaneme do cca poloviny knihy, text už je více čitelný a jde opravdu vidět, že autorka má příjemný styl psaní a vyprávění. Celý příběh je docela jednoduchý, myslím ale, že zde jde hlavně o myšlenku, že okovy co nás drží mohou být právě tím nástrojem co nás osvobodí, takže mi přímočarost knihy nevadila. Atmosféra dolů byla zajímavá, jsem ráda, že autorka čerpala z viktoriánské reality; postavy byly líbivé a jejich činy pochopitelné. Něco mi úplně logicky nesedělo, hlavně tedy, že Žabka měla v daných podmínkách měsíčky - s tak tvrdou prací a špatnou/nedostatečnou výživou by její tělo tento proces zarazilo. I přesto se mi kniha moc líbila, rychle jsem se dokázala do příběhu začíst a užívat si tu všudypřítomnou tmu! :)... celý text
Tři temné koruny
2019,
Kendare Blake
Myslím, že bychom měli začít rozdělovat fantasy knihy do podsegmentů, tohle totiž není fantasy, tohle je ROMÁN s prvky fantasy a ten kdo neví, je nalákán třemi královnami, které si mají jít po krku, magickým světem, zvláštními nadáními, krásnou obálkou, a vidinou krve, potu a slz, se může ocitnout nad knihou, která se mu nelíbí a odložit ji než se dostane ke konci, a věřte mi, že konec pro mě všechno změnil! Kdyby se kniha měla jmenovat podle postavy, které dala autorka nejvíce prostoru, tak by to bylo - Dobrodružství (hlavně romantická) Jules a Camden, plus sidekick Arsinoe. Styl psaní byl poutavý, vykreslení světa, postavy, zvyky a tradice, to všechno bylo skvělé, a ty drobné detaily jako jáma uprostřed ostrova, kam hážou mrtvá těla předchozích nešťastnic, mlha, co královny nepustí z ostrova, fakt, že dívky nemají stejně rozdělenou moc, malá magie, traviči, co jí jen otrávené jídlo,... no prostě bylo toho dost v čem jsem se vyžívala, jenže to bylo naprosto zazděno dějem, který mi rval oči z důlků. Místo, abychom sledovali Katharinu (malého Pygmaliona) mezi hady, jak kuje pikle, tak jsme sledovali Jules a Josepha; místo, abychom s Mirabellou odkrývali neřesti kněžek a tajemství Bohyně, tak tu byla zas Jules a Joseph; no a místo toho, abychom s Arsinoe běhali po tajemném ostrově a hráli si s malou surovou magií, která nepřináší nic dobrého, tak jsme zase byli u těch dvou zamilovaných/nezamilovaných. Mirabella tu byla jen pro obzvláštnění jejich vztahu, Arsinoe jako wingman a chudák Katharina byla jen vycpávka mezi kapitolami, aby čtenář neztratil pozornost. Takový potenciál a naprosto ztracen kvůli romantické zápletce, která ani nebyla ničím zajímavá. Chtěla jsem tu knihu několikrát odložit...naštestí ale přišel Beltain a přinesl trochu akce! Ten konec, bohužel opravdu jen posledních pár stran, byl famozní! Konečně fantasy jakou jsem očekávala už od začátku. Bylo to zajímavé, neotřelé, akční a dramatické. Možná i sáhnu po dalším díle, a to vše jen díky těm pár stranám. :) P.S. Mám mnoho otázek a pramálo odpovědí. Možná jsem to zapomněla, nepostřehla, vymazala z paměti, ale pročpak se královny musejí navzájem zabíjet? Rozumím, že je to pro ostrovany mnohem zábavnější volba královny, ale co by se stalo kdyby dvě zůstaly naživu? To mi nějak nebylo osvětleno. Nebo proč nemůže vládnout Rada, která to po porodu a "útěku" dosavadní královny stejně celou dobu dělala? Proč královny nosí jen černou a nepamatují si nic z dětství? Proč se jim říká "královny" neměly by to být spíš princezny? Proč mají kněžky takovou moc, když bylo zmíněno, že většina lidí se stejně k víře nehlásí... Bohyně se zdá být dost flegmatická, zatímco si tam někteří vymýšlejí vlastní pravidla, takže hněv Bohyně asi nebude ta vhodná odpověď...No zkrátka autorka sice vymyslela spoustu tradic a zvyklostí a pravidel, ale jaksi je zapomněla vysvětlit nebo alespoň trochu přiblížit proč se většina dodržuje. Pokud má někdo odpovědi, které jsem přehlédla, klidně mi pošlete zprávu, díky! :)... celý text
Cinder
2012,
Marissa Meyer
Marissa Meyerová se mi vždycky čte dobře a ani tato kniha není výjimkou. Retelling je zajímavá tvorba, i když mi přijde, že někdy autoři originální příběh používají jako pomocnou berličku, bez které by jinak nic nešlo. Tady to ovšem bylo naopak, až jsem chvílemi musela sobě i autorce připomínat "Marisso, Popelka!!!! Už jsi zase zapomněla?" :D Ale ve vší vážnosti, příběh je zajímavý i přesto, že je velmi předvídatelný (osobně mi to nevadilo). S čím jsem však trochu bojovala byl čas a způsob představení zásadních informací čtenáři. Zde totiž docela zásadní info o Měsíci a spol. byl jen tak mezi řečí zmíněn a to až pozdě, někdy v třetině knihy. Nemám problém s tím rozvíjet příběh netradičně, ale tady to moc nevyšlo. Měli jsme vybudovaný příběh, atmosféru, svět, postavy a pak autorka dodala "jo a mimochodem taky existujou měsíčňani, jo a to tak trochu mění všechno, ha..." Měla jsem z toho pocit, jakoby někdo řekl - příběh není dost zajímavý, tak tam rychle něco připíšeme, ať se to nafoukne. Každopádně kniha je skvělá, moc mě bavila a těším se na pokračování. Pro fanoušky sci-fi a fantasy je to pohlazení po duši.... celý text
Zmizení Sáry Lindertové
2019,
Kateřina Šardická
Kniha je zajímavá a čtivá. Naneštěstí mi přišlo, jako by se autorka nemohla rozhodnout, zda z toho chce udělat kompletní detektivku, YA román nebo kompletní fantasy, no a nakonec to všechno smíchala dohromady - to by nebyl až takový problém, akorát v tomto případě to moc nefungovalo. Začalo to jako normální detektivka, prostředek vyplnilo hodně povídání o tom jak se kdo cítí (YA) a konec bylo čisté fantasy. Mně se tedy nejvíce líbil začátek, bylo to temné, s dobrou atmosférou, ale jak říkám, všechno se změnilo a na konci jako bych držela v ruce úplně jinou knihu - slabší fantasy. Doufala jsem, že to bude trochu více temné, že (v duchu detektivky) se objeví vrah - třeba sama Klaudie...? :) a fantasy tam bude jen pobíhat v pozadí (miluji fantasy ale zde bych spíše uvítala více oné detektivní atmosféry). I když začlenění staré víry a nadpřirozena se myslím skvěle povedlo, mou hladovou duši onen použitý konec neuspokojil. :/ Nicméně celková kvalita byla na slušné úrovni... a kdybych nevěděla jinak, myslela bych, že autorka je německého původu..(měla jsem z toho takový dojem, jsem jediná?) :D... celý text