J.P.S. přečtené 159

Ostrov pokladů (komiks) 1991, Carlos R. Soria

Velmi zdařilé komiksové zpracování světoznámého románu R. L. Stevensona. Přestože je pro děti, přijde mi tahle komiksová adaptace mnohem zdařilejší než ta česká od Jana Štěpánka.... celý text

Žítkovské bohyně 2012, Kateřina Tučková

Předně bych chtěl vynadat všem recenzistům v médiích, kteří tuto knihu označují za "ženský román", protože to spolehlivě odradí mužské čtenáře (jako chlap říkám, že to je strašná škoda). Jde o úžasnou kombinaci mysteriózního románu se sociálně-politickým dramatem. Pokud nevíte, co mohou mít společného regionální pověry o čarodějnicích s STBáckými sledkami, tak čtěte!... celý text

Dva proti Říši 2007, Jiří Šulc

Naprosto úžasné zpracování příběhu Kubiše a Gabčíka. Správná směs historie, napětí, odvahy a hrdinství. Zaujaly mě i části psané z pohledu Gestapa. Vrcholem byl popis bitvy v kostele - i když jsem věděl, jak to dopadne, tak přesto četl s napětím a držel našim klukům palce až do posledního náboje! Jedna z knih, kterou jsem si krátce po přečetní musel přečíst znovu :)) Kniha, která potěší všechny zájemce o historii druhé světové války, ale která zároveň zaujme a nadchne i čtenáře, které téma druhé světové války jinak nebere či o něm nic nevědí (příkladem budiž ženy v naší rodině, které přes počáteční skepsi knihu nakonec přečetly jedním dechem a se slzami v očích na konci:)).... celý text

Ďábel v zrcadle 2016, Juraj Červenák

Detektivní příběh z renesanční Vídně a jejího okolí. Za mě asi dosud nejpropracovanější zápletka ze všech dílů série. Barbarič, Stein a Jaroš opět válejí :)) Ocenil jsem historický exkurs o masakrech rakouských protestantů. Přeci jen mám někde (snad ještě ze školního dějepisu) zafixováno, že Rakousko byla bašta katolíků, tradičně nepřátelských k "našim" českým protestantům - jenže tak jednoduché to samozřejmě nebylo. To, co se později odehrávalo "u nás po Bílé Hoře", byl jen slabý odvar toho, co zažívali o čtvrt století dřív protestanti v samotném Rakousku (a to ještě nezuřila žádná třicetiletá válka!). Proto jsem si v závěru knížky zcela upřímně přál, aby fanatický zmetek Giorgio "Slavík" Basta uhořel (jenže jde o historickou postavu, takže ho autor "musel" nechat přežít...). Barbarič coby luterán naopak mohl být po tomhle díle opravdu rád, že se i nadále těší arcivévodově přízni :))... celý text

Krev prvorozených 2014, Juraj Červenák

Historických detektivek a příběhů z rudolfínské Prahy už bylo napsáno bezpočet, ale tenhle je opravdu jedinečný. Atmosféra nejen staré Prahy, ale vůbec konce 16. století je zde vylíčena dokonale. Dozvíme se, jak to bylo ve skutečnosti s golemem, a také že kromě astrologů a alchymistů se tehdy v Praze usadily bandy vraždících Taliánů (které si Jaroš pěkně podá na mučidlech:)) Moc se mi líbilo rodinné propojení jednoho z hlavních hrdinů se skutečným (historicky doloženým) pražským katem Václavem Jarošem, jenž byl učitelem slavného Mydláře.... celý text

Les prízrakov 2019, Juraj Červenák

Hustá atmosféra zimního podkrkonoší, akce v lesích pod Rýchorským hřebenem jsou našlapané :)) Zajímavé bylo poněkud jiné představení Steina a Jaroše, kteří zde byli představeni v jaksi "lidštější" stránce (holt jim chyběl Barbarič:)). Nevěřil jsem bych, že takový mrzout a cynik jako Stein může k někomu chovat hluboké city, zde se však ukáže jako vzorný manžel a milující otec. A dokonce i tajemný kaprál (zde již seržant!) Jaroš otevře své srdce dívce - leč jejich lásce nebude příliš přáno. Tento díl mi však seděl o chlup méně než předchozí, přeci jen jsem poměrně brzy vytušil, co je trutnovský hejtman zač. Také mě trochu zklamala skutečná identita "Krakonoše", čekal jsem přeci jen nějaké vysvětlení sahající hlouběji do dávné minulosti. Navzdory tomu velmi dobrá kniha, která drží kvalitu série. (P. S. : Služky Jarmily Ježkové mi na konci bylo fakt líto - ale holt taková byla doba :))... celý text

Ohnivé znamenie 2015, Juraj Červenák

V pořadí série třetí, pro mě však vždy "první" díl, neboť právě tato kniha mě poprvé seznámila se Steinem, Barbaričem a Jarošem. A nadchla mě tak, že jsem si hned šel sehnat další díly série! Osobně tedy mohu potvrdit, že jednotlivé díly na sebe navazují jen volně, takže klidně můžete začít kterýmkoliv z nich a nemusíte je číst nutně "popořadě" (všechny končí uzavřeným případem). Příběh tajemný, atmosféra by se dala krájet, finále naprosto úchvatné - ale rozhodně ne happyendové (měšťané beroucí spravedlnost do vlastních rukou byli náhodou sympaťáci a nemuseli skončit tak, jak skončili - na rozdíl od těch tří šlechtických čarodějnic :))) Velmi mě zaujal motiv zaniklého římského (pardon - pohanského! ) města v lesích za hradbami Bratislavy (pardon - Prešpurku!)... celý text

Mrtvý na Pekelném vrchu 2014, Juraj Červenák

Přestože se mi příběh moc líbil, tak z nějakého důvodu mi v hlavně utkvěl méně než pozdější díly série, které hodnotím podstatně výše. To ale nemění nic na tom, že autor zde položil základy velmi kvalitní série a stvořil úžasnou trojici hlavních hrdinů: Intelektuálního a lehce požitkářského notáře, rigidního a věčně nabručeného kapitána a tajemně mlčenlivého kata (první z Horních Uher, druzí dva z Čech - takže vlastně československá partička)). Osobnostně zcela rozdílné typy, které se ale vzájemně skvěle doplňují a fungují. Dle mého názoru však v dalších dílech série lépe než v tomto ;)) Každopádně máte-li rádi historické detektivky, pak série započatá touto knihou je přesně pro vás!... celý text

Vlk a dýka 2017, Juraj Červenák

K této knize jsem přistupoval se značnou skepsí, protože samotného Barbariče jsem si bez Steina a Jaroše nedovedl představit. Ale o to víc jsem byl nakonec překvapen - Barbarič sám funguje naprosto skvěle! Naopak, bez neustálých hádek s věčně mrzutým Steinem může naplno využít svůj intelektuální potenciál a konečně vést vyšetřování bez toho, aniž by se neustále oháněl pověřením od arcivévody a vyhrožoval šibenicí za odmítnutí spolupráce (jako Stein:)). Sice se nejednou dostane do situací, kdy by se mu "silová" podpora Steina či Jaroše hodila, dojde i na použití "sedmičky", ale nakonec si vždy zdárně poradí. Na rozdíl od ostatních dílů série je tenhle jediný psán v "ich" formě, příběh je podáván jako Barbaričovo vyprávění. Je to zas něco "nového", série neupadá do stereotypu a mě to velmi sedlo :)) Speciální pochvala za způsob, jak byl čtenáři podán popis hradu: Vždy, když Barbarič uvažuje nad tím, kudy a přes co museli či naopak nemohli projít zmizelá kastelánova dcera a její únosce, tak v rámci popisu jeho úvah čtenář dostává po malých dávkách velmi detailní historický popis dnes již zaniklého Sitna. Zkrátka popisy prostředí, jež by jinak musely působit zdlouhavě, jsou zde umně "zakamuflovány" pod napínavou vyšetřovací rekonstrukci. Vskutku spisovatelský majstrštyk, už jen za tohle si kniha zaslouží plný počet hvězdiček:))... celý text

Asterix na Korsice 2007, René Goscinny

Říman: "Ale vaše sestra mě vůbec nezajímá, chtěl jsem jenom..." Korsičan (vytahuje nůž): "Má sestra se ti nelíbí?" Říman (nervózně): "Ale ano, jistě, líbí se mi..." Korsičan (s nožem): "Tak ona se ti líbí!!! Držte mě, nebo ho zabiju!" (...) "Zákeřně mě nachytal při siestě a odsoudil mě k nejhoršímu ze všech trestů: K vyhnanství!" .....prostě dokonalé! :D :D... celý text

Asterix a Gótové 1993, René Goscinny

Můj úplně první Asterix, věnovaný před mnoha a mnoha lety k sedmým narozeninám :)) Jeden z dílů, které znám skoro nazpaměť. A to jsem vůbec netušil, že Gótové z tohoto příběhu jsou vlastně parodií na německý militarismus :)) A nutno dodat, že zdařilou :)) (P. S. : Jak jsem kdesi četl, Alberto Uderzo se nechal slyšet, že v době přípravy tohoto dílu byly vzpomínky na válku ještě relativně čerstvé, a tak si zde spolu s Goscinym tak trochu "vyřizovali účty s Němčourama". Později, mj. i v důsledku úspěchu asterixovských příběhů v SRN, toho začali zpětně trochu litovat, a tak v pozdějších dílech se z řad Gótů rekrutují převážně spíše sympatické vedlejší postavy).... celý text

Hradba západu 2018, Juraj Červenák

V posledním díle se zaceluje příběhová linka, která byla (dle mého gusta) poněkud nešetrně přetržena na konci předchozího dílu. Tady jsem se dočkal toho, co mi v minulém díle chybělo, :)) Poslední díl série má opravdu grády. Tradičně drsný děj má celou dobu neskutečný spád, a když naši hrdinové zjistí, že vedle Turků za hradbami mají uvnitř města nepřítele se schopnostmi pekelnými, tak to panečku začne jízda! Jak se dozvíme, výbuch skladu s prachem - k němuž historicky při obléhání Nových Zámků skutečně došlo - nebyl úplná náhoda.... Třešničkou na dortu byl konec, který byl navzdory drsnosti a syrovosti celé ságy v podstatě šťastný (nikoli však vysloveně happyendový). Nádherné zakončení skvělé série :))... celý text

Železný půlměsíc 2015, Juraj Červenák

Děj příběhu se vrací zpět do Uher, a to zrovna do doby, kdy se vezír Koprülu rozhodl vypovědět dosavadní mírové smlouvy s habsburským císařem a vztyčit nad východními oblastmi monarchie půlměsíc. Příběh se točí kolem tažení, jež vyvrcholilo obléháním Nových Zámků. Je zde velmi realisticky vylíčena atmosféra doby, hrůzy osmanské invaze i s tím spojené útrapy obyvatelstva jsou v tomto díle vylíčeny snad nejlépe ze všech dílů v sérii. Také se konečně dozvídáme o osudu mnoha postav, které jsme opustili v prvním díle - ať už jde o syna hlavního hrdiny, "vlčí baronku" Ronáryovou či mladého hajduka Szandora Szilárda (jehož osobnost prodělala v mezidobí změnu vskutku drastickou - zatímco v prvním díle mi ho bylo upřímně líto, tak v tomto jsem mu přál jen to nejhorší:))) V tomto díle mi však nesedl až příliš otevřený konec. Jistě, žádný z předchozích dílů série neměl zcela uzavřený konec, nicméně tady mi to přišlo až příliš razantní utnutí dobře rozběhlého příběhu. Z hlediska ucelenosti příběhu by mi přišlo lepší, kdyby tento předposlední díl tvořil jeden celek s dílem posledním. Jinak ale opět velmi povedená kniha. (P. S. : Jako nejděsivějšího zabijáka tohoto dílu nominuju chlapa se spáleninami od horkého guláše - věřte, že toho byste fakt potkat nechtěli! Jestli chcete vědět, co - nebo spíš koho - ponořil do horkého guláše, čtěte! :)))... celý text

Motýlek 2005, Henri Charrière

Přiznám se, že jde o velmi vzácný případ, kdy knižní předlohu považuji za slabší než filmové zpracování. Knižní motýlek byl zajímavý příběh, ale styl vyprávění mi nějak nesedl, přišlo mi, že autor (jenž je zde zároveň vypravěčem) občas míchá páté přes deváté a líčení jeho příběhu je místy dost nekonzistentní. V době, kdy jsem příběh četl (cca před 15ti lety) jsem ještě neznal osud skutečného Henriho Charriera. A to bylo dobře, protože s představou, že jde o skutečný příběh, jsem knihu mnohem víc prožíval. Až později jsem dozvěděl, že Charierre z trestanecké kolonie nikdy neutekl, ale byl propuštěn zpět do Francie. Příběh o Motýlka sice obsahuje některé jeho zážitky (zejména pokud jde o popis prostředí káznice), nicméně příběhy o útěcích on sám vůbec neprožil, ale spojil zde různá vyprávění různých trestanců, které však prezentoval jako své vlastní příběhy a sám sebe představil jako neohroženého Motýlka, jímž ve skutečnosti nebyl. Po tomto zjištění u mě dojem z příběhu poněkud klesl a proto dávám o hvězdičku méně... celý text

Ďáblova pevnost 2011, Juraj Červenák

Chorvatsko, jak jej neznáte. Zapomeňte na prosluněný Jadran, zapomeňte na filmové mayovky - tady vás čeká temný kraj Mezimuří, kde na pozadí hrdinného odporu chorvatského bána proti turecké invazi spřádají své plány temné síly. Tajemný černý jezdec z tohoto příběhu strčí tolkienovy nazghúly do kapsy ;)) Opět skvělá kombinace historie, dobrodružství, nadpřirozena a hororu. Kvalita se vrátila na úroveň prvního dílu a plný počet je zcela zasloužený ;))... celý text

Brána Irkally 2010, Juraj Červenák

Oproti prvnímu dílu docela skok. Příběh se z prostředí Uher přesouvá na východní hranice Osmanské říše a prvky evropské mytologie jsou nahrazeny mytologií arabskou. Je zde rovněž výraznější posun k fantasy. Rozhodně zajímavá kniha, přeci jen mě však nezaujala tolik jako první díl.... celý text

Strážcové Varadínu 2009, Juraj Červenák

Úžasná historická fantasy z doby osmansko-habsburských válek. Dobrodružný příběh zasazený do reálií drsného života v Uhrách druhé poloviny 17.století spolu s přiměřenou dávkou nadpřirozena vytvořilo přesně ten koktejl, po kterém mé čtenářské srdce prahlo :)) Přečteno skutečně jedním dechem. Neočekávejte klasickou fantasy, spíše než sword&sorcery bych tohle označil za gunpowder&mystery. Ale o to zajímavější zážitek to je :)) (PS: Speciálně palec nahoru za scénu ve mlýně, ze které vás bude zaručeně mrazit)... celý text

Slepé skvrny: O chudobě, vzdělávání, populismu a dalších výzvách české společnosti 2019, Daniel Prokop

Výborná publikace a troufám si říci, že i jedna z nejlepších sond do stavu české společnosti. Tuto knihu bych doporučil všem, kteří si (tak jako kdysi já) kladou otázku, jak je možné, že se lidé v posledních letech přiklání k autoritářským politikům. Z knihy zjistíme, že tito voliči nejsou lidé primárně odmítající demokracii, ale že vývoj společnosti v posledních desetiletích nedal těmto lidem důvod, proč by měli demokracii věřit a hájit ji. Některými médii podsouvaná dělení společnosti "na dva tábory" autor knihy velmi dobře vyvrací a přesvědčivě vysvětluje, že složení české společnosti je ve skutečnosti mnohem pestřejší a barvitější. Autor na základě výsledků vlastních výzkumů vyvrací některá klišé, jako že např. Češi jsou rovnostářští (ve skutečnosti je tomu naopak) či xenofobní (ve skutečnosti se jejich pohled na migraci příliš neliší od zbytku obyvatel EU). Velmi trefně a přesně jsou popisovány systémové problémy související s nešťastně nastaveným systémem exekucí, s opomíjenou selekcí v českém vzdělávání (které je - navzdory obecné představě - ve skutečnosti velmi elitářské) a vůbec s nedostatky v oblasti sociální či daňové legislativy. Autorem prezentované návrhy na změnu stojí rozhodně za zamyšlení (byť jsem se neztotožnil úplně se všemi). Tato kniha by měla být téměř povinná pro všechny, kdo jsou veřejně činní - novináři počínaje, sociálními pracovníky pokračuje a komunálními politiky konče. (Aktualizace 13. 6. 2021: Dnes jsem dočetl knihu "Pro Čechy je nebe nízko" od Mojmíra Hampla, jehož jinak odborný pohled je bohužel velmi zkreslený přesně tím, že na Česko nahlíží právě skrz ony slepé skrvny, které odhalil a anaylzoval pan Prokop. Kdyby to šlo, přidal bych teď knize "Slepé skvrny" přidal další * , a panu Hamplovi ji doporučil jako povinnou četbu:))... celý text

Kód života - Jak z nás DNA dělá to, kým jsme 2020, Robert Plomin

Ohodnotit toto dílo není žádný med. Na jednu stranu je těžké jednostranně zpochybnit autorovu vědeckou erudici. Na druhou stranu výsledky jeho bádání jsou předneseny (dle mého názoru) pro laika velmi nepřesvědčivě až zmatečně. Nevím, jestli to je chybou českého překladu, ale některé věty v knize mi prostě nedávaly smysl. Přišlo mi, že autor si sám často protiřečí a v jedné větě uvádí tvrzení, jež se navzájem vylučují. Kniha na mě působí jako živoucí příklad přísloví "pro stromy nevidí les", kdy se autor na jednu stranu snaží vyvracet názory svých oponentů s argumentem, že odmítají připustit výsledky jeho (!) bádání, ale on sám dělá totéž, když odmítá připustit výsledky jiných. Autor například setrvale tvrdí, že právě geny mají výrazně větší vliv na úroveň dosaženého vzdělání než škola a výchova – jenže si vůbec neklade otázku, jak by se člověk se super úžasnými studijními geny vyvíjel v rodině či společnosti, která mu vzdělání odepře (to ho jako získá „z ničeho“ ?) Naprosto jsem nepochopil autorovo nadšení, že zjištění o převažujícím vlivů genů oproti vlivům prostředí a výchovy učiní společnost rozvinutější, spokojenější a šťastnější. Dle autora má být pro rodiče nesmírně osvobozující a pozitivní, když si uvědomí, že výchovou své děti nezmění (co na tomhle zjištění proboha může být pozitivního?), snaha měnit prostředí i navzdory tomu, jací lidé ve skutečnosti jsou, je dle autora znakem totalitních režimů (aha…?) a poznatky moderní genetiky mají podnítit lidi k tomu, aby dosahovali maximálního potenciálu a byli šťastnější a zdravější (a to jako jak, když „nemají ty správné geny“ ?) . Autor se snaží opakovaně zdůrazňovat, že geny nejsou osud a že poselství jeho knihy nemá být fatalistické – jenže argumenty, které k tomu předkládá, jsou naprosto nepřesvědčivé. Naopak - pokud bych měl brát závěry knihy doslova, tak by musel propadnout naprostému defétismu, protože nemá cenu se o nic snažit, když přece všechno mám předurčené svými geny... Hlavní poselství knihy bych tedy shrnul asi takto: „Důkaz o tom, že od přírody nemáte vhodné předpoklady a že s tím nemůžete vůbec nic udělat ani to jakkoli ovlivnit – tak to samo o sobě je přece strašně fantastické, báječné a úžasné zjištění, díky kterému začnete žít lepší život!“ (ehm, ehm….)... celý text