Harmonika_one

Přečtené 40



Obnažená
říjen 2012 - duben 2021
Obnažená 2012, Sylvia Day

Pohádka pro dospělé, na odreagování, se všemi klišé (on bohatý,krásný, všechny ženy ho chtějí atd., už při prvním setkání létají vzájemné jiskry a chemie, on ji ve svém životě potřebuje a "nemůžu o tebe přijít" a bla bla bla), a tak je potřeba to brát. Kdybych se v tom měla víc vrtat, asi bych zmínila to, jak moc je asi pravděpodobné, aby Eva po tak velkém traumatu z dětství byla v dospělosti sexuální mašinou, jestli by snesla v posteli i v životě takového dominantního, majetnickýho, narušenýho chlapa jako je Gideon a chtěla ho "zachraňovat", protože on má své démony, a láska zmůže všechno, že. Možná jo, nejsem psycholog. :-) Sex je tu odpovědí na všechno, orgasmy při každém styku... prostě pohádka no. Literání porno, nic víc.


Byla to tichá dívka
duben 2021 (17.-18.)
Byla to tichá dívka 2019, Michele Campbell

Zaujal mě název a obálka, od autorky jsem ještě nic nečetla (a pravděpodobně už ani nebudu). Prostřední prestižní internátní školy, sestry-dvojčata - námět tedy hodně slibný. Líbilo se mi, že příběh byl prokládán zápisy z policejních výslechů. Tím však klady končí. Dlouho jsem se neomhla do knihy začíst. Bel i Rose - žádná z nich mi nebyla sympatická. Příliš mě nezaujaly ani ostatní postavy, snad trochu Sarah, byť byla dost naivní. Vadil mi krkolomý překlad, často z vět čišel původní anglický slovosled, nebo doslovný překlad či nepochopení idiomů. Pár příkladů: Počasí se změnilo na mokré a syrové. - Syrové? To česky neřekneme, nebo ano? Řekla Sarah s uzlem v žaludku – snad lépe: se staženým žaludkem Bel zasáhla živý nerv. – šlo by lépe: Bel ťala do živého. Knihu hodnotím jako průměr. Ocení ji spíše dospívající čtenářky.


Vánoční zpověď
duben 2021 (10.-13.)
Vánoční zpověď 2013, Martin Goffa

Líbil se mi způsob, jakým je kniha napsána, rozhovory mezi Adamem a vězeňským psychologem jsou bravurní, už jejich první setkání je skvělé, výtečná psychologie postav. Až v závěru se dozvíme, co konkrétně Adam udělal, jak velká beznaděj ho vedla k tomu, že vzal spravedlnost do svých rukou. Na Goffových knihách oceňuji, že se pokaždé něco nového dozvím - tady pozadí a fungování sázek, jak funguje byznys lichvářských společností, plus nahlédnutí do života člověka s dluhy (jak snadno lze do nich spadnout, prohloubit je a jak moc společnosti typu Fair money vydělávají na zoufalství druhých). Právě pro svvé téma (které je stále aktuální) bych knihu doporučila jako povinnou četbu.


Přiznat vinu
duben 2021 (08.-10.)
Přiznat vinu 2019, Martin Goffa

Po přečtení série s Mikem jsem se hned pustila do prvního dílu nové série s Markem Vrázem a to byla chyba. Je totiž těžké si hned oblíbit nového hrdinu. V první půlce knihy mě totiž víc zaujal detektiv Malík než novinář-elév Marek/Terence. Přestože první půlka knihy byla zajímavá například co se týče pohledů do začátků novinařiny, návrat do 90. let mě moc neoslovil, přestože si Makarenu moc dobře pamatuju. :-) Druhá polovina knihy už byla mnohem zajímavější a odhalení překvapivé až děsivé. S hodnocením si tentokrát nevím rady. První půlka knihy mě příliš nebavila, zatímco druhou jsem zhltla. První díl série se vždy obtížně hodnotí a tomu všemu pořád v hlavě Mika. Musím si dát od Goffy chvilku pauzu, abych měla pro nového hrdinu/novou sérii čistou hlavu. Protožeaktuálně jsem si z knihy na zadek teda nesedla. A není to tím, že by autor neuměl psát, chyba bude na mé straně z výše zmíněných důvodů.


Primární důvěra - úhel pohledu
? - duben 2021
Primární důvěra - úhel pohledu 2019, Martin Goffa

Konec mě zaskočil a překvapil, po prvotním šoku však musím autorovi poděkovat, že zvolil právě tento konec, kdy nechal jeho vyznění na čtenáři samotném, přesně podle hesla "úhel pohledu". A to říkám jako někdo, kdo potřebuje jasně s jistotou vědět, dopadlo to tak a tak. :-) Zde to není natvrdo napsáno nebo dovysvětleno odstavcem "o půl roku později" – a snad právě proto hodnotím závěrečný dvojdíl jako bravurní. Celá série mě bavila (nejvíc Dítě v mlze), nikdy jsem dosud nepřečetla tolik knih za jeden měsíc. Díky Mikovi i Tonymu, díky Praze, uvěřitelnosti, humoru, hláškám ze života, prostředí, psychologii postav, logičnosti vývoje, a především autorovým spisovatelským a vypravěčským schopnostem, před kterými hluboce smekám. Myslím, že pokračování už nebude. Zdá se mi, že autor měl dopředu rozmyšleno 10 knih, vidím mezi nimi větší i menší spojistosti, kdy celá série přes konkrétní uzavřené případy dohromady tvoří jednotný celek. Miko si toho tolik prožil a, co je hlavní, rozloučil se se ctí. Autorovi nejen za to patří jedno velké DĚKUJU.


Dítě v mlze
? - duben 2021
Dítě v mlze 2016, Martin Goffa

Majstrštyk. Wow, prostě wow. Neskutečně emotivní a silné čtení. Právě jsem dočetla a nemám slov, jak silný pocit ve mě zůstal a jen tak neodezní. Tenhle díl si budu pamatovat hodně, hodně dlouho. Bravurně psychologicky vykreslená postava pachatele. Gradace děje, kdy v závěru napětím ani nedýcháte. Laťka neskutečně vysoko, překoná ji autor dalšími díly v sérii? Už teď jsem zvědavá...


Vykoupení
? - duben 2021
Vykoupení 2018, Martin Goffa

Po rozčarování z předchozího dílu (už jsem autorovi odpustila) jsme naštěstí zpátky v Čechách, konkrétně v MIkově rodné vísce. Zápletka je celkem komplikovaná a nebyla jsem si jistá, jestli jsem správně pochopila epilog, po přečtení některých zdejších komentářů jsem se utvrdila v tom, že ano. :-) U tohoto dílu jsem si uvědomila, jak se hodí mít známé. Zdá se mi, že Miko vyřeší vše právě takhle - buď službou "na oplátku" od někoho, nebo získá vodítko díky známým (a jejich známým). Líbilo se mi, že si Miko dokázal přiznat, že na některé věci prostě nestačí. Snad v další knize už bude ve formě..., popravdě mě to Mikovo pití začíná dost štvát. :-) Na autorových knihám jsem už regulérně závislá. Stačí přečíst pár stránek a jsem lapena – vím, že budu číst každou volnou chvilku než knihu dočtu.


Primární důvěra - prst na spoušti
duben 2021 (06.-07.)
Primární důvěra - prst na spoušti 2018, Martin Goffa

Je štěstí, že jsem knihu dočetla v době, kdy už je venku pokračování, jinak bych byla příšerně naštvaná. Nicméně! Bravurní název knihy, už ten si zaslouží pochvalu, včetně anotace. Přála jsem si příběh, ve kterém by Tony měl větší roli, ale že dostanu TOHLE, to byl totální šok – naprosto nečekané. Neskutečná jízda! Pecka. Knihu jsem četla ze zatajeným dechem, ale nejde jen o tohle, Goffa psát umí, to všichni víme. Kniha má přesah v tom, že mě tentokrát přinutila se zamyslet, nakolik své blízké známe. Věřili bychom jim zcela, i když všechny důkazy svědčí proti? Pořád mi to vrtá hlavou..., po prvotním "samozřejmě" se napovrch vkrádají pochybnosti. Čím víc o tom přemýšlím, tak fakt nevím. "Všechno vždycky nejvíc závisí na úhlu pohledu". Svatá pravda. A další díl? Poprvé se popravdě i trošku bojím, jaký závěr dostanu. Jak tohle dopadne? Nevsadila bych si. Autorovi však věřím a spoléhám na jeho umění psát - resp. na fakt, že vše v jeho knihách má své opodstatnění.


Zpovědi trosky po čtyřicítce
červenec 2020 - duben 2021
Zpovědi trosky po čtyřicítce 2020, Alexandra Potter

Příjemná oddechovka. Je-li Vám řekněme 35+ plus a váš život není takový, jaký jste si představovala nebo jaký je na vás společností očekáván, jste-li poslední singl z party kamarádek, nemáte-li partnera, manžela a dítě, s Nell se určitě ztotožníte. Nicméně oproti jiným knihám AP tato něco postrádá (a mnoho motivů už bylo v "Není přání jako přání") I když tu jistý děj je, je jakoby upozaděn, z knihy vyčnívá především vyrovnávání se s tím, když se cítíte jako troska středního věku. Jde spíš o terapeutickoku knihu (nejste v tom samy) než zasněnou "romanťárnu", u které při čtení alespoň na chvilku uniknete realitě. Naději vám kniha dá, několik mouder se mnou zarezonovalo, nejvíc str. 241 – "odvaha říct já nevím". PS: Moc bych si přála znát někoho jako Cricket, nebo být v jejím věku jako ona.


Štvanice
duben 2021 (01.-02.)
Štvanice 2017, Martin Goffa

Čtu sérii postupně a po bravurním 6. díle je vidět, jak moc je Štvanice...jiná. Víc než napětí, akce, popis práce policie při vyšetřování tu vyčnívá všechno, co člověk prožívá po takové osobní tragédii. Za tohle má autor plus, dokázal Mikovy pocity na mě přenést, to peklo, beznaděj, prázdnotu (a alkoholové stavy). Druhá část z Jižní Ameriky mě nebavila. Dlouhé popisné pasáže, pomalé tempo, nudila jsem se, nebyla jsem do děje vůbec "zažraná". Štvanice v Chile byla Mikova sólo akce, chápu minimum přímé řeči, na mě těch popisných pasáží bylo až moc. Oceňuji, že se Miko v závěru zachoval tak, že to sedělo do kontextu toho, jak je jako postava charakterově/osobnostně napříč sérií vykreslena. Nicméně... Pro mě to byl nejslabší díl série. Za děj v Praze bych dala pět hvězdiček, zatímco děj v Chile... řeknu to takhle - kdybych přečetla Štvanici jako vůbec první autorovu knihu, byla by to zároveň i kniha poslední. Nenadchlo, po přečtení jsem rozčarovaná, to je asi nejvýstižnější slovo.


Plaváček
březen 2021 (28.-29.)
Plaváček 2016, Martin Goffa

Ponuré, drsné, temné, současně bravurně napsané a čtivé. Překvapivý závěr. Podle mě autor s každou další knihou spisovatelsky zraje jako víno. Ví, které knize přidat víc sarkasmu, humoru, hlášek ze života, romantické linky, melancholie, kde naopak nechat vyniknout syrovost a ponurost bez "vyžívání se v tom". Ačkoliv si odmítám připustit, že tohle se fakt děje, tak současně věřím, že příběh má reálný základ, protože co/kolik toho my "zvenčí", kteří nevidíme pod pokličku policejní práce, vlastně víme? Přestože je lepší někdy nevědět, jsem vděčná právě za tohle nahlédnutí "dovnitř". PS: díky za lekci z latiny.


Živý mrtvý a další policejní povídky
? - březen 2021
Živý mrtvý a další policejní povídky 2015, Martin Goffa

Byla jsem zklamaná, že jde o povídky, možná jsem si je měla nechat na konec celé série. Je to Goffa, je znát autorův styl psaní, ale jak píše uživatel Paulmain, autor v povídkách nemá prostor vystavit zápletku a děj. Za mě umí autor romány jednoznačně lépe než povídky. O pokru vím kulový, možná proto mě úvodní "Straightflush" vůbec nezaujala a po přečtení jsem měla chuť knihu odložit. Neudělala jsem to a za povídky: Zuzanka (to jsem se fakt nasmála! Nejlepší z celé knihy!), Julo a Greg bych dala pět hvězdiček, ostatím méně, takže jako celek hodnotím třemi hvězdami.


Mezi dvěma ohni
březen 2021 (20.-23.)
Mezi dvěma ohni 2014, Martin Goffa

Opět výborné. Čtivé, současně však musíte číst pozorně, aby vám nic neuniklo (a že překvapení není nouze). Bavily mě slovní přestřelky s nejmenovanou osobou ženského pohlaví (nevím, zda mohu jmenovat), líbilo se mi morální dilena, co a kolik toho říct Davidovu bratrovi. Už samotný fakt, že případ byl pro Mika osobní, přispěl na zajímavosti, bez toho by mě téma příliš nebavilo. Dvojka Miko-Tony je skvělá, plus za psa Dustyho a epilog? Ten mě "rozsekal". Líbí se mi autorův styl psaní, kniha má všechno - skvěle napsaný příběh, uvěřitelnost děje, sympatickou ústřední dvojici (včetně postupného dozvídání se osobních informací o Mikovi - v tomhle díle jsem si ho definitivně oblíbila) humor i "hlášky" ze života, plus se mnohé dozvíte o práci policie. Těším se na další díl. A jedno upozornění z knihy, pro nás , uživatele FB: *** "Díky bohu za Facebook, který je mnohdy aktuálnější a užitečnější než všechny policejní evidence dohromady a ještě vás nikdo nemůže popotahovat za to, že v něm šmejdíte."


Bez těla
? - březen 2021
Bez těla 2014, Martin Goffa

Výborně napsaná česká detektivka. Čtivé od první stránky, současně do poslední chvíle nevíte, kudy se bude vyšetřování ubírat a jak to celé dopadne. Líbí se mi autorův styl psaní - poutavé, bez zbytečné omáčky, a ač se některé pasáže nečtou snadno, nejsou tam za účelem šokovat, nakopak mají svůj důvod pro vývoj děje. Plusem je české prostředí, vzhled do práce policie, realističnost, uvěřitelnost. Lidský hlavní hrdina. V tomto díle mě zaujala humorná složka, sarkasmus, cynismus. Doporučuji. Líbilo se mi víc, než první díl, autor si mě definitivně získal - řadím ho na seznam svých oblíbených.


Muž s unavenýma očima
březen 2021 (11.-15.)
Muž s unavenýma očima 2013, Martin Goffa

Prvotina autora z roku 2013 a já ji držím v ruce až letos (2021) jako své první seznámení s autorem. Lepší pozdě, než nikdy. :-) K prvotinám přistupuju tak, že mě musí zaujmout natolik, abych autora měla v hledáčku a chtěla si přečíst jeho další tvorbu. Povedlo se to? Jednoznačně ano!!! Česká kriminálka, děj se odehrává v Praze a celý příběh je uvěřitelný. Autor očividně ví, o čem píše s ohledem na 15 let u policie. Vychází z profesních znalostí, zkušeností. Pro někoho může příběh místy připomínat policejní spis (dlouhé popisy vyšetřování), pro mě osobně právě tohle bylo nesmírně fascinující - nahlédnutí pod pokličku, jak to kriminálky funguje. K postavě Mikuláše mám zatím "nijaký" vztah, na tom je vidět, že mě zaujala hlavně realičnost prostředí a vyšetřování, děj, i proto se těším na další díly, že Mika víc poznám. Čtivé, zajímavé, realistické. Rozhodně doporučuju. A jdu na další díly.


Lars pod palbou
březen 2021 (08.-09.)
Lars pod palbou 2021, Daniel Gris

Po (pro mě) slabší knize Lars útočí jsem čtyřku otvírala s obavami. Zbytečně! Lars pod palbou totiž je... prostě wow. Za mě plnej počet hvězdiček! Zdá se mi, jako by tentokrát příběh sám byl napsanej "dospěle" (nenapadá mě jiný, vhodnější slovo), drží si linku, soudržnost, hutnost, dávkuje napětí od první strany a vůbec nenudí. Nejde se od knihy odtrhnout. To proto, že je to tentokrát sám Lars, kdo se dostane do sakra pořádného průšvihu... Až jsem o něj měla strach. Pořád tu jsou fórky a Larsova svéráznost, osobitost a nevymáchaná huba, Jack, Metallica, bicí, Exil... Je to však právě kvalita příběhu, která z knihy vyčnívá. Po celou dobu čtení jsem absolutně neměla šajn, kam děj směřuje a jak skončí. A ten konec? To bylo překvápko! A závěrečná scéna z baru potěšila. Moc mě mi líbily Larsovy edukativní hudební lekce – až tak, že jsem si (poprvé za celou sérii) dokonce některé písničky vyhledala a pustila na YT, přestože hudební vkus mám naprosto odlišný. Jsem víc než spokojena a autorovi děkuji (ta znalost policeního prostředí je znát). Perfektní balanc kvality příběhu, humoru, Larse, hudby, napětí, všeho. Výborně napsané! PS: Na sešívačku se odteď budu dívat úplně jinejma očima. :-)


Yarminův syndrom
? - únor 2021
Yarminův syndrom 2020, Petr Heteša

Hetešu můžu. Mám ho načteného, s poťouchlým úsměvem čekám, kdy dojde na první zmíňku o camelkách, Jackovi, zrzce nebo cácorce. :-) Pokaždé obdivuju autorovy nápady, představivost. Nicéně u této knihy jsem poprvé měla pocit, že už jsem něco podobného četla. Jako kdyby autor vykrádal sám sebe... Na 100 % mě opravdu bavily pouze poslední kapitoly (konkrétně od Kolapsu). Je to dvojsečné, když si autora oblíbíte. Na jednu stranu se vám uleví, že dostanete to, na co jste od autora zvyklí, na tu druhou už to po chvíli začíná splývat, chvílemi i nudit(?), už v tom vidíte podobné rysy, strukturu příběhu atd. Takže závidím všem, kteří od autora ještě nic nepřečetli nebo málo. Z mého pohledu je Yarminův syndrom standardní "hetešovkou", která ovšem ničím nevybočuje. Laťka, která byla nastavena v "Co to žere a kde to spí", překonána nebyla. PS: Stejně si však další autorovu knihu přečtu.


Lars útočí
září - říjen 2020
Lars útočí 2020, Daniel Gris

Je to Lars, nechybí Metalicca, bicí, hlášky, bourboun a tentokrát ani Larsovo "víme?". Tento díl je spíše pro pány, zejména ty, kteří milují auta - v kapitole rychle a zběsile si všechny zmiňované modely okamžitě představí, narozdíl ode mně. Přestože zápletka je tentokrát dost jednoduchá a rozuzlení velmi předvídatelné, nechybí moment překvapení – přesně ve chvíli, kdy už jsem se začínala trošku nudit. Líbilo se mi, že jsem se zase o něco víc dozvěděla o Larsově minulosti. Jeho setkání s bejvalkou a vše, co se mu honilo hlavou – vstuktu ze života. Jde však o nejslabší díl, docela předvídatelný děj i závěr, a to jedno minipřekvápko to příliš nevytrhlo. Napětí tu mnoho není, i humorné hlášky slábnou oproti předchozím dílům, pořád je to však čtivé. Zůstávám tedy nadále Larsovou fanynkou. :-) Přála bych mu do budoucna fakt náročného soupeře nebo vyrovnaného protivníka, chtěla bych mít o Larse aspoň malinkatej strach, včetně gradujícího napětí, kdy pomalu ani nedýcháte. Tak třeba příště.


Naslouchač
leden - srpen 2020
Naslouchač 2016, Petra Stehlíková

Celkem často jsem si říkala, že kdybych nevěděla, že jde o českou autorku, myslela bych si, že čtu překladové dílo některého se zahraničních spisovatelů žánru. Dle mého názoru velmi zdařile napsaná kniha, samotný prolog si mě zaháčkoval, svět, o kterém sem se chtěla dozvídat víc a víc. K postavě Ilan jsem si vytvořila vztah, zajímá mě, jak to ní bude dál (stejně jako s kapitánem). Nejvíc mě asi fascinoval svět a vlastně i způsob (um), jakým je kniha napsaná. Ač je tu mnoho popisných/vysvětlujících pasáží, autorka dokáže přesně ve chvíli, než jsem se začla nudit a měla chuť knihu odložit, přijít se zajímavou scénou, myšlenkou, nápadem, rozhovorem nebo akcí, že udržela mou pozornost, četla jsem dál a příběh mě (aniž bych si to uvědomovala) pohlcoval stále víc a víc. Rozhodně si přečtu pokračování. Autorka umí překvapit, příběh není předvídatelný. Když nad tím tak přemýšlím, mám chuť si knihu přečíst znovu (přesto - nebo možná právě proto, že nejde o knihu, u které se zběsilou rychlostí otáčím jednu stránku za druhou - nebo si poslechnout audioverzi. Ocenila jsem i slovníček pojmů vzadu. Knihu jsem si vybrala, protože mě zaujal název. Neměla jsem tedy žádná očekávání - možná proto za mě objev a spokojenost.


Láska pro samouky
září 2019 - červen 2020
Láska pro samouky 2019, Barbora Šťastná

Oddechové čtení v kladném smyslu slova. Častokrát jsem si pomyslela: "Tak to je naprosto trefné!", zasmála se (humorně podané čtení) a současně jsem se v mnohých situacích poznávala, protože jsem v podobném věku jako Klára. Mezi řádky jsou schovaná i moudra. Čím víc jsem se blížila ke konci, tím víc na mě z knihy probublával smutek či jistá melancholie. Ano, dostalo se mi ujištění, že v tom nejsem sama, chybělo mi však něco navíc (možná pro mě to "něco" nebylo dostatečně výrazné a silné). Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, nějaké pasáže jsem si dokonce vypsala, souhlasím však s hodnocením od uživatelky Kryškofka.


Co to žere a kde to spí
leden 2020 (07.-20.)
Co to žere a kde to spí 2019, Petr Heteša

Wow... prostě wow. Tohle si musíte přečíst! Podle mého názoru nejlepší hetešovka, i když nedokážu své tvrzení podpořit konkrétními argumenty. Ještě dlouho po dočtení knihy jsem nevěřícně zírala před sebe neschopná slova ani pohybu snad jen kromě uznalého "wow". Přijde mi, jako by autor do nás vše napálil v plný síle, jako by sám sebe nijak nekrotil ani necenzuroval. Příběh, který chytne od první stránky, název knihy, brilatní nápady, skvěle vykreslené prostředí Teranga, Mozek, neřízená střela Moira je jako ženská hrdinka dobře napsaná, je pěkně vostrá – žádná cácorka či čumáček. Tím si autor u mě hodně šplhl. A ten brilantní závěr! Dávám plnej počet hvězdiček. A těším se, až si pustím playlist Larryho Zanoffa. PS: Možná se hodí zmínit, že tajemství volané do pořadu Starý fláky pro noční ptáky jsou většinou sexuálního charakteru – a jsou dost explicitní. Když jsem zrovna tyhle pasáže četla v metru, stopro jsem se červenala. ;-)


Krev pro rusalku
listopad 2019 - leden 2020
Krev pro rusalku 2018, Kristýna Sněgoňová

Jednoznačně velká pochvala za bravurní námět, svět a pojetí víl. Víly nejsou žádná éterická stvoření, naopak. Soužití lidí a víl a vše, co to s sebou přináší. Kombinace žánru - urban fantasy a noir detektivka. Postava Léto je výrazně zajímavější než hlavní "hrdina", škoda, že se jí nedostalo mnoho prostoru. Právě Dominik Stolbenko mi zkazil pozitivní zážitek z knihy. Silně nesympatická, nesnesitelná postava, který je prostě na pěst. Zkuste si spočítat, kolikrát ho bolela hlava a vzal si prášek - v knize je to zmínělo tolikrát, že je to otravné. Po dočtení ve mě zůstala nechuť z postavy Stolbenka, která přebila i zajímavé pasáže (kostivárna, scéna u vody za zvuků ohňostroje, nebo když se Dominik dozvídá od táty pravdu). Příběh je na můj vkus málo akční, některé pasáže jsou až nudné a nezáživné. Za mě tedy spíše zklamání, avšak s tím, že spin-off, kde by děj táhla Léto, bych si naopak s chutí přečetla, přestože nejsem cílovka.


Křížová palba
prosinec 2019 - leden 2020
Křížová palba 2019, Štěpán Kopřiva

Sloganem "Řízná krimi z Prahy" se honosí jiná kniha, a podle mě neprávem, tenhle slogan by si jednoznačně zasloužila Křížová palba. Je to svižné, akční, plné hlášek, ale i dilemat "spravedlnost kontra právo, vměšovat se kontra dát si klapky na oči " jak výstižně napsala uživatelka petrarka72. Autor umí i zvážnět. A stejně jako v Rychlopalbě, Praha je tu opravdu přítomná jako postava, ne jako otravnej průvodce. Poslední třetina knihy je neskutečná jízda, kdy litujete, že nedokážete číst rychleji, jak moc je napětí dávkováno s každou další větou. Po přečtení ve mě nejsilnější dojem zanechaly závěrečné pasáže a především pasáž o studni - neskutečně sugestivně napsáno. Klobouček.


Lars láme kosti
? - listopad 2019
Lars láme kosti 2019, Daniel Gris

Bála jsem se, že druhý díl bude zklamáním, protože co si budem, laťka jedničky byla hodně vysoko. Po přečtení musím říct, že jsem měla zbytečné obavy. Lars mě pořád baví, stále je to vtipné (přirozeně, ne na sílu nebo do trapnosti) autor tak i nadále zůstává v mém seznamu oblíbenců a jistojistě budu číst i další knihy (a kupovat audioverze). Královsky jsem se bavila - díky! Detektivní zápletka se mi zdála o chlup slabší oproti předchozímu dílu, nicméně závěr opět strhující. Snědla jsem to i s navijákem. Mimochodem, právě postavu Larse jsem si zamilovala. Konečně poprvé v životě "na stará kolena" ;) chovám platonické city k literární postavě, ačkoliv nechápu proč - Metaliccu neposlouchám, Jacka nepiju, slabost mívám spíš pro kytaristy a pokud by Lars vypadal jako na obálce, obloukem bych se mu vyhnula s myšlenkou - to není můj typ. Zvláštní! I když to jen dokazuje fakt, že postava Larse vám prostě nemůže být lhostejná. Chybělo mi snad jenom Larsovo obvyklé "víme?" PS: Grin x Gris: podobnost jmen čistě náhodná? A ještě... Ani po druhém díle vůbec netuším, kdo se skrývá pod maskou Daniela Grise.


Helix - I ty budeš nahrazen
září - listopad 2019
Helix - I ty budeš nahrazen 2019, M. Elsberg (pseudonym)

Každá autorova kniha mě donutila se zamyslet, ať už v obecné rovině, nebo jak bych se zachovala v kůži některé z postav. To vnímám jako velké plus a je to i důvod, proč mám autorovy knihy v oblibě. Opět zde předestírá palčivé téma dnešní doby, přes geneticky modifikované potraviny/zvířata až k vylepšení lidského genomu. Líbí se mi, že nastiňuje i důsledky, resp. širší kontext, aneb jak se "dobrý" úmysl může vymknout z rukou a obrátit proti stvořitelům potažmo lidstvu. Je to děsivé. Příběh, který vychází z reálných základů a dost dobře by se mohl stát... Kdo ví, co nás čeká v budoucnu? Z toho prostě mrazí. Blackout však u mě na pomyslném řebříčku vede. Zřejmě je to tím, že na autorovu první knihu (kterou čtete, ne nutně tu první, která byla vydána) se nezapomíná stejně jako na první lásku. :-) I téma Blackoutu mu bylo bližší. A co vy, chtěli byste moderní dítě? Tento úryvek z knihy vystihuje proč mám autora ráda: „Stojíme před mnohem závažnější otázkou,“ namítl George Vanouskaukis, profesor filosofie a etiky ze Stanfordu. „Byly nově definovány samy hranice lidství. A v budoucnu budou stále přepisovány. Jsou tyhle děti lidmi v běžném slova smyslu? A pokud ne, kým vlastně jsou? Platí pro ně lidská práva? A pokud jsou oni novými lidmi, kým jsme my? Odpovídají-li popisy a propagační videa skutečnosti, budeme pro ně zhruba tím, čím jsou mladší sourozenci nebo geniální lidoopi pro nás! Budou pak lidská práva platit pro nás? A to je teprve začátek!“


Skrytá rizika kvantové démonologie
září 2019 (02.-23.)
Skrytá rizika kvantové démonologie 2019, Petr Heteša

Fanoušci autora (mezi které patřím) si knihu koupí, proto můžu být trošku kritická, snad mi to odpustíte. Hetešu většinou zhltnu na jeden zátah, tady jsem měla několikadenní pauzy, až posledních cca 150 stran mě chytlo tak, že jsem se nemohla odtrhnout. Těžko se mi orientovalo v postavách, protože astrálové si "vypůjčili" během svého působení na zemi několik těl, tj. spousta jmen a příjmení. Dočkala jsem se Jacka Danielse i zrzek (mrzelo by mě, kdyby ne), camelky chyběly. V každé scéně mezi Zionou a Yaranem byly zmiňovány vibrace, za mě trošku otravné. Nováčkovi bych doporučila začít jinou knihou. U ostatních bude záležet na tom, zda vám sedne téma. Budu si muset opět přečíst knihu Démoni jsou věční (však po dočtení pochopíte proč). Rozhodně musím vyzdvihnout autorovy ilustrace. Wow. A asi začnu používat výraz "neexistence" pro spánek. ;)) Zkrátka, pro mě osobně se tato kniha bohužel nezařadí mezi TOP 3 autorovy knihy, rozhodně tím nechci říct, že je špatná. Podruhé bych si ji nepřečetla.


Rychlopalba
? - duben 2019
Rychlopalba 2015, Štěpán Kopřiva

První kniha od tohoto spisovatele, kterou jsem četla a tleskám. Skvěle napsáno (znáte nějakou jinou knihu, kde se za celou dobu nedozvíte jméno hlavního hrdiny? Přitom vám to nevadí, postava je natolik uvěřitelná, že se do příběhu ponoříte, aniž by vám celou dobu vrtalo hlavou "jak se sakra hlavní hrdina jmenuje, tak už to vyklop, autore!"), příběh graduje a má dynamiku (je stále těžší se od knihy odtrhnout), pro mě rozhodně zajímavý pohled pod pokličku Policie ČR (uvěřitelné, palec nahoru za očividné konzultace), a co mě osobně se hodně líbilo, a teď budu citovat doslov, Praha je tu jednou z hlavních postav.


Lhář 4
? - březen 2019
Lhář 4 2013, Jakub Ćwiek

První díl mě vůbec nevzal, přisuzuji to svým chybějícím znalostem severské mytologie a také nemám příliš ráda povídky, druhý a třetí díl si už moc nevybavím, zatímco čtyřka mě naprosto dostala. V závěru jsem si pomyslela - odpouštím ti autore, že jsem se "musela" prokousat celou sérií, protože pro ten závěr (kterej jsem fakt nečekala) to opravdu stálo za to. Přiznávám, že 2,5 už ale číst nebudu.


Lhář 2
? - únor 2019
Lhář 2 2011, Jakub Ćwiek


Lhář
? - únor 2019
Lhář 2011, Jakub Ćwiek


Lhář 3
? - únor 2019
Lhář 3 2013, Jakub Ćwiek


Zrcátko
? - leden 2019
Zrcátko 2018, K. Olsberg (pseudonym)

Prvních 150 stran jsem si říkala, že knihu odložím, protože se nic nedělo, postavy mě nezaujaly, žádná výrazně nevyčnívala natolik, abych si ji oblíbila a žila příběh s ní. Ale vydržela jsem a jsem za to ráda, protože pak to začlo být sakra zajímavé, až do té míry, že nestačíte obracet stránky, nemůžete se od knihy odtrhnout, nechce se vám jít spát. :-) Epilog až mrazivý. Doufám, že tohle nenastane. Těžko se mi kniha hodnotí právě pro tu rozpolcenost, nudnej začátek kontra svižná napínavá druhá třetina. Zrcátko jsem začla číst hned po knize Zero od Elsberga, a to možná byla chyba. Ve srovnání se Zero je na tom Zrcátko hůř. Jestli bych Zrcátko doporučila? Záleží na tom, zdali chcete 150 stran čekat na skvělý zážitek.


Kvazi
říjen - listopad 2018
Kvazi 2018, Sergej Lukjaněnko

Přiznávám, že šlo o mé první seznámení s autorovou tvorbou. A dopadlo dobře. Moc se mi líbily dialogy mezi Denisem a Michailem, retrospektivní momenty z Denisova života, příběh, nápady, úvahy, které ve čtenáři kniha probouzí. A než se nadějete, je konec. Jenom jsem si po celou dobu nemohla zvyknout na výraz "povstanci", přestože do příběhu perfektně sedí, já pořád a pořád četla "povstalci". :-)


Zero - Oni to vědí
říjen 2018 (15.-28.)
Zero - Oni to vědí 2018, M. Elsberg (pseudonym)

Znepokojivé až děsivé čtení, po kterém budete mít tendenci z telefonu odstranit nepoužívané aplikace. Možná se zamyslíte, kolik toho o sobě sdělujeme... Autor znovu výborně ukazuje na nebezpečí naší doby. Přesto si myslím, že Blackout osloví širší skupinu čtenářů, protože každý jsme zažili, jaké je to být pár hodin bez elektřiny, důsledky jsou pro nás víc představitelné, hmatatelnější. Mně osobně kniha Zero bavila zhruba do poloviny... v závěru už pro mě kniha neměla takové kouzlo, možná proto, že jsem (ale to už by byl spoiler).


Žádná chvíle není poslední
září - říjen 2018
Žádná chvíle není poslední 2018, Petr Heteša


Říkají mi Lars
? - říjen 2018
Říkají mi Lars 2018, Daniel Gris


Jádro
? - duben 2018
Jádro 2018, Peter V. Brett


Bounty
prosinec 2017 (04.-14.)
Bounty 2017, Michael Byrnes

Nemohla jsem se od knihy odtrhnout!!! Hltala jsem každou stránku, napětí od začátku do konce. Přestože počítačům nerozumím, knihu jsem si užila, všechny ty kybernetické/IT/hackerské věci. Pokud to máte rádi, nebudete zklamaní! V průběhu četby několik překvapivých momentů, kdy vám spadne brada, celou dobu si říkáte - kdo sakra za stránkama bounty4justice.com stojí? Tahle kniha, to je jízda! Je to skvěle napsané, autor nevaří z vody, zajímavá filozofická otázka: Pokud justice/soudnictví selže, mají obyčejní lidé právo vzít spravedlnost do svých rukou? Jednoznačně 5*


Hledá se Romeo
? - prosinec 2017
Hledá se Romeo 2017, Alexandra Potter

V originále kniha vyšla už v roce 2002, jde tedy o ranou autorčinu tvorbu. Zklamalo mě téma knihy, přes které jsem se nedokázala přenést, přestože k životu patří (bohužel). S Julií jsem se ztotožnila v úvodní kapitole, když v restauraci čekala na svého přítele, po zbytek příběhu vůbec. Do čtení jsem se musela nutit. Hodně předvídatelný příběh. Kniha pro mě neměla ono magické poetično, které ze mě udělalo fanynku autorčiných knih, to je dáno určitě daným tématem. Poznámkový aparát byl až obtěžující, množství poznámek neúnosné pro beletrii. Poznámky redaktora z mého pohledu nemají vliv na porozumění příběhu, pokud v knize musely v takovém množství nezbytně být, mohly být uvedeny souhrně v závěru knihy. Za mě zklamání. S Julií jsem se zkrátka neztotožnila.


Blackout - Zítra bude pozdě
? - prosinec 2017
Blackout - Zítra bude pozdě 2017, M. Elsberg (pseudonym)

Atraktivní až znepokojující námět, plus za autorovu připravenost k tématu, nevaří z vody. Děsivé uvědomění zranitelnosti naší civilizace a totální závislosti na elektřině. Kniha nutí k zamyšlení. Silná scéna v nemocnici. Trošku jsem se ztrácela v místech, kde se zrovna děj odehrává a částečně i v postavách, ale nelituju přečtení a i tak doporučuji.