Godgifu
přečtené 180
Probudím se na Šibuji
2018,
Anna Cima
Autorka mi nevymluví, že na japonské kultuře solidně ujíždí:-) Inu kdo chce zapalovat, musí sám hořet. Potenciál oslovit čtenářskou obec tady je. Nutno podotknout, že nejen z řad "japanomaniaků". A nejen to. Na prvotinu si mladá spisovatelka ukrojila poněkud velké sousto: román, navíc s proplétáním časových i prostorových rovin, kdy to celé do sebe perfektně zapadne, navíc princip knihy v knize, a to vše napsáno svižnou češtinou. Až dotud to zní slibně a ono to má šmrnc, ne že ne. Jenže já už jsem na dobrodružství, jaká prožívají postavy, nejspíš stará (o holčičkách, které se motají kolem koní, taky nemám potřebu číst, a to jsem prosím "koňofil"; stejně tak mladická poblouzněnost extravagantními hudebníky a kapelami se mne už prostě netýká - díky tomu působí příběh lehce naivně...). Ani Japonsku nijak zvlášť neholduji, byť se přiznám, že jsem se při čtení chvílemi nechávala strhnout a některé věci si musela prostě vygooglit. Tak jako je pro mne tato kniha atraktivní zpracováním, pro mladé bude spíše atraktivní onen příběh.... celý text
Mlýn na mumie
2013,
Petr Stančík
Na knihu jsem se těšila a to jsem neměla dělat, protože přece vím, že nikdo jiný neumí navařit tak dokonalý guláš jako Stančík. Navíc z již ohraných ingrediencí, což působí tak trochu rozpačitě. Po Fosfenu to bylo totiž teprve mé druhé setkání (pominu-li knížky pro děti) s autorovou nezkrotnou fantazií a musím říct, že ačkoliv povídková kniha Fosfen se pro myšlenkový průjem vůbec nečetla snadno - jako ten tonoucí jsem se chytala každého stébla, avšak dějová linka se snad pokaždé (výjimky se najdou) rozplývala v přílivu slovních hříček a fantasmagorií - byla pro mne tato forma přijatelnější, neboť jednotlivé pointy (byly-li nějaké...) tvořily alespoň uzamčené příběhy (byly-li nějaké...). Takový jazykový a stylistický experiment to byl. Fajn. Ale Mlýn, ten na jeden chod jakoby semlel, co mu přišlo do cesty. A co z něj pak vypadlo, to by si Durman k obědu jistě nedal... Jsem to ale - právě naopak! Kniha je zkrátka přeplácána rozličnými "surovinami" jako komisařovo obědové menu. Snad jediné, co zde nepřekvapí a čeho se čtenář spolehlivě dočká v každé kapitole, jsou explicitní erotické scény. Otázkou je, koho tohle pořád baví číst, že? Ale obraťme list. Stančík i přes tohle smyslu zbavené chrlení pro mne zůstává (nejen češtinářsky) zajímavým autorem. Psaním se prostě baví a já mu to vůbec nemám za zlé, je až s podivem, kde na ty nápady pořád chodí. Nicméně měla jsem v plánu ještě Andělí vejce a Nulorožce, ale bojim bojim... Je to jako jít a otevřít k prasknutí narvanou almaru... Co z toho zas probůh vypadne?... celý text
Houština
1999,
Václav Kahuda (p)
Číst jde, ale je třeba se naladit na autorovu melancholicko-nostalgickou vlnu a já nevím, zda se mi to úplně povedlo... Každopádně je to čtení pro chlapy, krásné a hnusné zároveň. Impresionisticko-naturalistické. Ta fascinace mezinožím a vyměšováním... no, jak říkám, čtení pro chlapy... Tomu asi ženská nemůže rozumět, natož dáma. Takže pokud raději budu hodnotit formu, tak ta je naprosto, ale naprosto dokonalá. Nebýt toho skvostného básnického Kahudova jazyka, tak opravdu nejde číst.... celý text
Nebožtíci na bále: Malá humoreska
1989,
Ladislav Fuks
Celou dobu jsem byla zvědavá, jak autor z té motanice vybruslí. Vcelku zábavné čtení, leč s velmi zneklidňující pointou. Nicméně jméno baronky Udvarnoky von Kiss-Jóka je zkrátka nezapomenutelné!... celý text
Myši Natalie Mooshabrové
1970,
Ladislav Fuks
Paní Mooshabrovou a její klobouk s pápěřím, které se chvěje, bambusové korále a bílé rukavičky budu mít ještě hodně dlouho před očima. Bizarní záležitost. Fascinující práce s jazykem tu podivně dusivou, napjatou atmosféru neskutečně násobí. Postavy a výjevy jsou popsány tak plasticky, psychologicky dobře podchycené - prostě úžasná manipulace se čtenářem! Je to tak sugestivní, až má člověk pocit, že vstoupil do něčího snu. Všechno je tak absurdně krásné, tajemné... a místy to působí náramně komicky (asi dvakrát se dostavil i nekontrolovatelný záchvat smíchu). Po dočtení - velké zklamání, že už to skončilo... "Lynchovské" dílo - surreálné, hypnotické, působivé, extravagantní, nevšední psycho.... celý text
Vyhnání Gerty Schnirch
2009,
Kateřina Tučková
Mám rozporuplné pocity - na jednu stranu spousty pro mne zajímavých a užitečných informací (které zaplnily mé hluboké mezery ve vzdělání), za jejichž zpracování si autorka zaslouží můj obdiv (vůbec by mě nenapadlo, že nadržuje Němcům, jak zde někdo psal; že je to vyprávěno z pohledu Němky? - no a co jako?), na stranu druhou - tak silné téma a tak unylý text... až to hraničilo s literaturou faktu. Asi jsem moc náročná či co, ale dovolím si kacířskou poznámku: autorský styl paní Tučkové mi přijde takový těžkopádný...... celý text
Tiché roky
2019,
Alena Mornštajnová
Zajímavě pojatá kompozice, příběh z pohledu dcery a příběh z pohledu otce - střídání dvou dějových linek, které se na konci setkají. Je tu vše pečlivě uspořádáno, učesáno v harmonický celek. Po dočtení mám jasno, "uklizeno". Není už co řešit. A to je škoda... Mám raději, když mě autor tahá na vařené nudli, neobtěžuje se dovysvětlovat, když dráždí moji představivost, aby nakonec vše dopadlo úplně jinak.... celý text
Zvuk slunečních hodin
2001,
Hana Andronikova
Proboha proč má ještě někdo potřebu se rozepisovat o koncentračních táborech a zpřítomňovat ty hrůzy, to zlo, ptám se. Koncentráčnickou literaturu znám "z první ruky" a není to zrovna snadné čtivo. Chápu, že kdo to zažil, měl potřebu o tom psát. A je dobře, že se o tom psalo. Ale co k tomu vede "současné" autory... ? Na stranu druhou - krásná čeština a ty stylistické obraty! Netroufnu si hodnotit, protože je to kvalitně napsané. Až na to pro mne nepochopitelné téma:-(... celý text
Ať žije republika
1965,
Jan Procházka
Po přečtení jsem zhlédla i film, ale ten se mi zdál hodně zmatený a kdo knihu nečetl, tak se v něm musí těžko orientovat - prolíná se současnost a vzpomínky a to v docela závratném tempu. Ale kniha je bezvadná. Tato četba dnes už babiček kupodivu zaujala i mého 12letého synátora (to píšu proto, že dnešní kluky už neberou ani foglarovky).... celý text
Žítkovské bohyně
2012,
Kateřina Tučková
Jak na to, že je to fiktivní příběh, byť zalidněný zčásti reálnými postavami, tak jsem to Tučkový spolkla i s navijákem:-) Že mě tady někdo vodí za nos, mě napadlo hned, ale že je smýšlené úplně všecko? Vážně? A taky že jo. Teda až na ty postavy a pár dobových reálií. Zprvu mi dalo zabrat, než jsem se prokousala těmi všemi protokoly (které jsou, jak jinak, vycucané z prstu), ale pak se nešlo odtrhnout. Vzrušující zápletka, která pomalu nabírá grády, až vyústí ve fascinující závěr. Byl to zážitek, vážení. Píšu to s půlročním odstupem a stále to ve mně rezonuje, takže klobúk důle!... celý text
