dikyzapozornost
přečtené 93
Muffin a čaj
2018,
Theo Addair (p)
Daniel a Kit jsou dva spolužáci na střední škole. Jeden vřelý a přátelský, druhý hlavně uzavřený a záhadný. Shodou okolností a náhody se jejich cesty protnou a pak je to jak na horské dráze. Musím říct, že jsem dlouho nebyla tak napjatá. Ano, mohlo mě napadnout, jak to tak bývá, že to dopadne dobře, ale ty jejich události, které pořád posouvaly příběh jinam, mě nenechávaly klidnou. Chvilku jsem byla tak šťastná, jak si k sobě konečně našli cestu a pak zas smutná z toho, jak se to mezi nimi kazí. No a nikdy nevíte, jak to zase povede. A to jsem fakt milovala. Dokonce mě mrzí, že jsem to nečetla původně v hmotné podobě a poslouchala jako audioknihu. Ale ne, musím říct, že @audiolibrix ty knihy opravdu umí! Skvěle se to poslouchalo a protagonisté hlavních postav byli vybráni opravdu výborně. Příjemný gradující příběh, rozvíjení postav, uvědomění si vlastního postoje k věcem, vystupování ze své komfortní zóny, krásně napsané postavy a prostředí. Žila jsem tam s nimi. Ne, fakt tohle nemělo chybu! Na druhý díl se těším a přečtu si ho, ale snad taky vyjde jako audiokniha, protože byla opravdu skvělá.... celý text
Černooká
2018,
Anna Musilová
Musím říct, že námět mě velmi zaujal. Sedmnáctiletá Viktorie se stále nevyrovnala se smrtí své matky, i když je to už dlouhých 9 let. V zrcadle a nadále i v myšlenkách vidí samu sebe, akorát s černýma očima. Nutí ji dělat věci, které nechce a nikdy by to neudělala. Ale ona má nad ní tak silnou moc. Ale. Ale ale ale. Reálně má kniha takových 280 stran a 160 stran jen čteme jednu a tu samou myšlenku pořád dokola, jak Viktorie se nedokáže vypořádat se smrtí své matky. Reálně se s Černookou setkáváme okolo strany 160-180 a na straně 220 už je pryč. Do té doby se opakuje dle mého pořád to samé. Nehledě na mě opravdu nepříjemný styl psaní autorky. Nechtěla opakovat slova a pořád se snažila vše tak lyricky popsat, ale REZEDOVÉ OČI/REZEDOVĚ ZELENÉ OČI jsou téměř na každé třetí stránce. Tu barvu už jsem opravdu nemohla vystát. Ke konci už jsem nevěděla, co je skutečné a co není, ale tím stylem, že už mě to štvalo, jak moc se to mění a nedostává to žádný pevný směr. Postavy se chovaly nelogicky a to nejen hlavní hrdinka, která k tomu ale měla omluvu. I tak. Vytáčila mě. Zklamalo mě to a opravdu mě to mrzí, protože autorku moc ráda sleduji a všichni si knihu tak chválili. Ale rozhodně to není poslední, co jsem od Aničky Musilové četla. Každopádně děkuji @cas_sknihou za to, že mi knihu poskytla do štafety. Dávám 1,5/5 za nápad a za to, že jsem tam našla krásné fráze, které stojí za to si zapamatovat. Bohužel jsem nebyla ten pravý, kdo měl knihu číst. Ale co musím ještě uznat, je ta překrásná obálka. Jedna z nejhezčích, jaké jsem viděla.... celý text
Chlapec, krtek, liška a kůň
2021,
Charlie Mackesy
Kdyby laskavost byla kniha, byla by to právě tahle. Je to kniha, kterou budete mít přečtenou asi za 20 minut, ale neskutečně dlouho ve vás zůstane. Minimálně to byl a pořád je můj případ. Knížka o přátelství, kde malý chlapec poznává vytrvalého krtka toužícího po svém zaslouženém zákusku, ostražitou lišku, kterou život naučil, že ne všechno je růžové a moudrého a laskavého koně. Vtip, vlídnost, hloubka a překrásné ilustrace i písmo je to, co tuhle knihu dělá tak výjimečnou. Mnoho lidí odkazuje na milovníky Malého prince a musím říct, že je to správná cílová skupina. Ale druhého Malého prince od toho nečekejte, vůbec. Jen k tomu přistupujte jako k podobnému žánru. Zamilovala jsem se. Je to přesně to, po čem s radostí sáhnete, když nevíte, co se sebou a vždy najdete něco nového. Jedno obří obří obří doporučení.... celý text
Muž jménem Ove
2014,
Fredrik Backman
Naprosto skvělá kniha plná humoru, lidskosti, laskavosti, absurdity a všeho, co chcete číst. Tímto se řadí mezi mé nejoblíbenější knihy vůbec a jsem ráda, že to byla první, kterouu jsem od autora četla.... celý text
Poupátka
2021,
Hana Lehečková
Zneklidňující román nositelky Ceny Jiřího Ortena" Je pravda, že slovo zneklidňující vystihovalo můj pocit po celou dobu čtení. Myslím, že tohle je něco, co by si měl každý přečíst. Příběh od české autorky z devadesátek na sídlišti v malém městě, kdy jedenáctiletá/dvanáctiletá Františka chodí do divadelního kroužku, který vede Mirek. Mirek tvrdí, že by nikdo z divadelňáku neměl mít jiné další přátele, protože kdo chce něčeho dosáhnout, musí pro něj být divadlo život. A přesně proto on se musí propojit se svými herečkami. Proč je ale nutí se svlékat? A když si tak malé holky pustí až moc k tělu, teprve zazní otázka, nebylo tohle už moc? Tajemství, které všichni tak nějak vědí, ale nikdo s tím nic nedělá. Bylo to vážně silné čtení. Nedoporučovala bych číst mladším lidem, neboť pohled takhle mladé holčiny může být zavádějící, když si sama neuvědomuje, že je to špatně. Ale prosím, tohle si přečtěte. Knížka je čtivá a doplněna dokonalými ilustracemi od Ondřeje Dolejšího. Je to něco, co si budu pamatovat ještě hodně dlouho.... celý text
