dianaxn
přečtené 118
Renegáti
2018,
Marissa Meyer
Jediné, co u téhle geniální knihy nechápu, je to, proč jsem si ji nepřečetla už dřív. Nejsem nějak velký fan superhrdinů nebo Marvelu, a proto mě překvapilo, jak nadšená jsem z toho nakonec byla. Děj byl napínavý a akční už od první strany, a to myslím smrtelně vážně. Hned první kapitola mě zaujala, jenom jsem se ze začátku ztrácela ve jménech, protože tam bylo až moc postav a superschopností, ale po pár kapitolách jsem se už celkem zorientovala. Samotné superschopnosti jednotlivých postav mi přišly zajímavé a originální: Nova – Anarchista (padouch), nikdy nespí a dokáže ostatní uspávat dotekem. Adrian – Renegát (superhrdina), přivádí své kresby a obrazy k životu. Vedlejší postavy byly taky skvěle popsané a unikátní nejen svými schopnostmi, ale i charakterem. Líbilo se mi, že tady nikdo nebyl vykreslený jen jako špatný nebo dobrý, protože já si oblíbila Anarchisty i Renegáty a upřímně se nedokážu rozhodnout, komu fandím víc.... celý text
Doufat znovu
2020,
Mona Kasten
Tohle je u mně nejslabší díl jinak dobré série. Už v předchozích dílech jsem neměla ráda Everly, a tady se nic nezměnilo, takže jeden z mých problémů byl v hlavní hrdince. Její myšlenkové pochody jsem často vůbec nechápala, a navíc mi připadala sobecká a utápějící se v sebelítosti. Nolan mi v porovnání s ostatními mužskými protagonisty z téhle série taky nebyl zrovna sympatický, ale budiž, lepší než Everly. Celou knihu pro mě naštěstí zachraňovaly vedlejší postavy: • Dawn se mi tady zdála jako skvělá kamarádka • Blake – nová a zajímavá postava, takže jsem zvědavá na poslední díl o něm • Spencer (ve všech vzácných momentech, kdy se objevoval) Začátek byl strašně pomalý a vůbec mě nebavil, a není to tím, že je to o vztahu mezi studentkou a učitelem – to se mi zdá naopak jako dobrý nápad. Co mi přišlo zajímavé je to, že se děj odehrával ve stejné době jako Cítit znovu (což se mi líbilo výrazně víc), takže tady šlo vidět nějaké činy z jiného pohledu. Ale jinak mi připadalo, že to postrádalo originalitu a nějakou akci, protože hlavní plot twist téhle knihy je to, že spolu postavy nedokázaly komunikovat, z čehož vznikly vlastně všechny problémy. Jak už jsem psala, tak série celkově se mi líbí, jenom je tenhle díl bohužel výjimka.... celý text
Víš, že tě potřebuju?
2018,
Estelle Maskame
odpad!
První díl nesnáším, ale chtěla jsem dát sérii ještě jednu šanci a nějak do třetiny knihy jsem si říkala, že to je celkem dobré. Děj byl lepší, každá kapitola neobsahovala večírek a líbilo se mi popisování nového prostředí v New Yorku. Tyler dospěl a změnil se k lepšímu. Pak to ale šlo od desíti k pěti. Eden byla nesnesitelná, otravná, hloupá, naivní, žárlila i když měla přítele – no není to pokrytecké? – a tak neskutečně moc mě vytáčela, že jsem měla chuť ji profackovat v marné naději, že se probere. Charaktery ostatních postav jsou taky příšerné – její nejlepší kámoška ji nedokáže ani podpořit a její další “kámoška” ji nesnáší. Tenhle díl byl paradoxně lepší než předchozí, ale cokoli dobrého zastínila strašná hlavní hrdinka a navíc jsem všechny postavy nesnášela. Od dalšího dílu už nic nečekám a přečtu si ho jen proto, abych dokončila sérii.... celý text
Caraval
2017,
Stephanie Garber
Už dlouho mě chování žádných postav nerozčilovalo tolik jako tady. Scarlett je od všech o Caravalu pořád dokola varována, ale přesto se rozhoduje co nejhloupěji to jde, a dělá jen to, co by neměla, což se nedá nazývat hrdinstvím, jako spíš pokrytectvím. Její chování bylo naprosto nelogické a její myšlenkové pochody otravné a pomalé. Taky stále tvrdila, že není nic důležitějšího než její sestra Tella, jenže když se na scéně objevil Julian, Tella jakoby přestala existovat a slunce se začalo točit kolem planety jménem “precious beloved Julian”. Love interest Julian je extra nudná a plochá kopie Juliana ze Zakázané hry, dokonce i jméno má stejné. (vlastně mi celý děj připomínal Zakázanou hru) Pak přichází insta love, další z nespočetně mnoha zklamání. Hádám, že to bylo nejdřív hate, což skončilo během 2 dnů a pak byla crazy love. A tady je další věc, kterou nechápu: Scarlett řekne Telle, že nemůže milovat někoho, koho sotva potkala. O pár stran později si sama Scarlett nedokáže vybrat mezi svou sestrou (kterou zná celý svůj život) a klukem, kterého poznala před 5 dny, ale do kterého je teď bezvýhradně a neodvratně zamilovaná. To je tak absurdně směšné. Co mi ale přišlo jako zajímavý nápad bylo to, že šaty samy měnily tvar a barvu. Ovšem vysvětlení jak? Magie. A proč? Magie. Odkud ta magie pochází? Je to magie. Jak vůbec vznikla? Na tom nezáleží, protože nic v téhle knize nedává nejmenší smysl. Princip celého Caravalu je položen na základu, že za všechno může magie a to jako vysvětlení stačí. Navíc fráze typu “kap, kap, kap” nebo “žuch, žuch” tomu nepřidávaly na dramatičnosti, jako spíš na otravnosti. No, aspoň se to četlo celkem rychle, když už nic jiného. Nedá se říct, že bych to úplně nenáviděla nebo to byla nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla, ale na to, jak jsem měla nízká očekávání, mě zklamala.... celý text
Nedotýkej se mě
2020,
Laura Kneidl
Tahle kniha se přirovnává k sérii od Mony Kasten, která se mi líbila, takže jsem se fakt těšila a právě proto jsem zklamaná. začnu s pozitivy: • kniha se zabývá vážným tématem, což oceňuju • všechny postavy, které nejsou Sage, byly super – April, Lucu i Gavina jsem si oblíbila a jejich příběhy mě fakt zajímaly • celkem dobře se to četlo co se mi nelíbilo: Nastíním vám děj – Sage se stěhuje ze svého rodného města do Nevady kvůli NĚMU. Chce začít nový život daleko od NĚHO a musí se vypořádat s traumatem, za které může ON. Tohle mě iritovalo. Každých pár stran bylo kurzívou zvýrazněno slovo “on” v různých pádech. Kdyby to bylo několikrát, tak bych to přešla, ale tady se to pořád opakovalo a mě to strašně unavovalo. Hlavní hrdinka Sage mě svým chováním rozčilovala a byla mi nesympatická. Nechci znevažovat to, co se jí stalo, protože je to hrozné, ale její reakce mi připadaly přehnané a její myšlenkové monology mě vyčerpávaly. Samotný děj se šíleně táhl. I přestože se to celkem dobře četlo, tak mě to vůbec nebavilo, protože mi to přišlo roztahaný, pomalý a nudný. Celou dobu se tam pořád opakovalo to samé a zvrat se stal až na konci, což je pro mě strašně málo. Asi jsem měla až moc vysoká očekávání kvůli již zmiňované sérii od Mony Kasten, protože já osobně bych tyhle 2 série spolu nesrovnávala.... celý text
