dianaxn
přečtené 118
Zjizvený král
2019,
Leigh Bardugo
Zoya Nazyalensky je odteď jednou z mých all time favorite postav a tohle je to nejdůležitější, co jsem vám chtěla sdělit. King of Scars je třetí série z Grishaverse, odehrávající se po událostech z Griši a Šesti vran, takže byste před tímhle měli mít přečtené obě 2 série. (asi by to šlo číst i bez nich, ale nezdá se mi to jako dobrý nápad, protože byste skoro nic nepochopili a navíc si všechno vyspoilerovali) Autorka vzala moje nejoblíbenější postavy z Griši – Nikolai a Zoya – a přidala k nim moji nejoblíbenější postavu z SoC, což je Nina, takže co se týče protagonistů, byla jsem nadšená, protože výběr nemohl dopadnout lépe. Dokonce i styl psaní mi tentokrát sedl (možná proto, že jsem to četla v en originále). Kapitoly z pohledu Niny mě ze začátku nudily, ale pak se to naštěstí zlepšilo, takže druhá část byla zajímavější. Přesto se mi líbily víc kapitoly s Nikolaiem a Zoyou, takže jestli tihle 2 nebudou endgame, budu v depresi. Jako nejlepší se mi zdál konec, i když jsem si vyspoilerovala cliffhanger, takže jsem už dlouho předem věděla, co se tam stane. (a když nad tím tak přemýšlím, tak já si vyspoilerovala konce všech 3 sérií, takže bych si měla zakázat fanarty, ale nevadí) Každopádně to byl povedený závěr, po kterém musím vědět, co se stane dál, takže se těším na sequel, a zatím je tohle moje fav kniha od autorky.... celý text
Neobyčejní
2017,
V. E. Schwab (p)
Jednou za nějaký čas nastane moment, kdy se mi líbí něco, co má huge hype a já píšu místo obvyklých unpopular opinions recenzi, která je plná nadšení. Spoiler alert: ten moment nastal právě teď. Vicious je dark a twisted, takže to není pro každého (na konci recenze najdete trigger warnings), ale mně se to líbilo. Funny fact je, že to je všechno, co mi normálně vadí: slow, bez nějakých šokujících zvratů a má to 2 časové linie: • před 10 lety, kde se Victor a Eli jako přátelé snaží dokázat existenci ExtraOrdinary a získat vlastní superschopnosti. • současnost, kde Victor utekl z vězení, aby se pomstil Elimu, který mezitím zbavuje svět všech nadpřirozených bytostí. Jde o mix dark academie, pomsty a superhrdinů (nebo spíš supervillains), a tak vznikl tenhle skvělý, jedinečný příběh. Celý nápad je zajímavý a superschopnosti jsou originální. Jak už jsem psala, tak děj je celkem předvídatelný, protože je toho hodně v anotaci, ale tím byste se neměli nechat odradit, protože činy protagonistů jsou překvapující samy o sobě. Teď přichází ta nejlepší část, což jsou morally grey postavy. Nikdo nebyl jen dobrý nebo špatný, a všichni byli villains v nějakých určitých aspektech něčího příběhu. Každá postava měla svůj unikátní a taky uvěřitelný charakter. Na stupnici od 1 do 10 by tady moral greyness měla 10/10. Jedna z nejlepších knih za tenhle rok? Yes. Jedna z mých fav knih celkově? Yes. Jedna z knih, kterou byste si měli přečíst? Hell yes. trigger warnings: sebevražda, vražda, předávkování, sebepoškozování, drogy, panické záchvaty... celý text
Pár stránek navíc
2020,
Lin Rina
Už je to delší dobu, co jsem četla Kroniky prachu a i přestože se mi to líbilo, tak jsem si nebyla jistá, jestli se chci pouštět do doplňkové knihy, vzhledem k tomu, že jsem většinou viděla zklamané recenze. Každopádně jsem se k tomu nakonec dostala (here we are) a v mém případě to rozhodně zklamání nebylo. Jsou tady nějaké informace o jednotlivých postavách, jejich vzniku, ilustrace a několik zmínek o světě, ať už fiktivních nebo pravdivých. Pak to obsahuje několik příběhů o vedlejších postavách z jejich pohledu, dopisy, pár důležitých quotes z první knihy a autorčiny poznámky o tom, jak vůbec Kroniky prachu vznikly. Nejvíc se mi líbila kapitola z pohledu pana Reeda, což je hlavní mužský protagonista, takže mi přišlo zajímavé zjistit, jak na věci pohlížel on, a poslední kapitola opět z pohledu Animant, jak společně tráví Vánoce u rodiny pana Reeda (yes, čtu o Vánocích uprostřed léta). Děj se celkově sice moc neposunul, ale i tak to bylo super a doporučuju, i když jen v případě, že se vám líbila první kniha (což je za mě jedna z nejlepších v žánru), v opačném případě by to nemělo smysl.... celý text
Kroniky prachu
2019,
Lin Rina
Tahle kniha vybočuje z mých obvyklých žánrů a nebyla jsem si teda jistá, co od ní čekat, protože to byl můj nejspíš první historický román, ale určitě ne poslední. To prostředí bylo skvěle vylíčeno, univerzitní knihovna i starý Londýn měly svoje kouzlo. Animant jsem si oblíbila hned a bylo lehké se s ní sžít. Někdy mi připadalo, jako by byla moje druhá verze v jiné době, protože jsem si často říkala: přesně to samé bych si pomyslela nebo udělala já. Pan Reed byl ze začátku trochu nepříjemný, ale věděla jsem, že se to postupně změní, což se pak taky stalo. A co se týče romantické linky, ta mi připadala fakt dobrá. Já mám sice nejradši hate to love, a tady byla slow burn, ale rozhodně jedna z nejpovedenějších, které jsem kdy četla. Myslím, že tahle kniha je naprosto přesnou a ukázkovou definicí pro “slow burn”, že by mohla jít příkladem ostatním knihám v téhle oblasti romantiky. Začátek byl sice pomalejší a konec zase trochu uspěchaný, ale jinak opravdu skvělý. Takže jestli hledáte oddechovou knihu s povedenou slow burn a navíc v prostředí knihovny, pak vám tohle rozhodně můžu doporučit.... celý text
Hvězdy nad hlavou
2017,
Marissa Meyer
Tohle je prequel / sequel s 9 povídkami k Měsíčním kronikám, které navazují po Winter (i když ne chronologicky) a rozhodně by si je měl přečíst každý fan Měsíčních kronik. Povídky 1-8 jsou prequely o dětstvích jednotlivých hrdinů, o tom, co předcházelo a jsou tam momenty, které byly v nějakých dílech už zmíněny nebo něco dovysvětlují. Povídka 9 je pro změnu sequel, která sleduje dění po posledním díle (Winter), což je zároveň i moje nejoblíbenější část, a lepší zakončení pro tuhle sérii si ani nedokážu představit. takhle bych hodnotila jednotlivé části: 1. Strážkyně ★★★★ 2. Závady ★★★★ 3. Královnina armáda ★★★ 4. Carswellův průvodce za štěstím ★★★★ 5. Až přejde slunce svit ★★★ 6. Princezna a strážce ★★★★ 7. Malá androidka ★★★ 8. Mechanička ★★★★ 9. Něco starého, něco nového ★★★★★... celý text
Holubice a had
2020,
Shelby Mahurin
Minulý rok, kdy na tuhle knihu všude vyskakovala pětihvězdičková hodnocení a všichni ji vychvalovali až do nebes, jsem si říkala, že se tomu vyhnu, ale jako vždy jsem to nedodržela. Začnu s postavami, které mi sedly, nebo teda spíš Lou, kterou jsem měla výrazně radši a jejíž kapitoly mě bavily víc. Reid mi připadal jako upjatý, otravný lovec čarodějnic, kterou čarodějnici nepozná, ani když před ním několikrát stojí. Vím, že si hodně lidí stěžuje na francouzská slova, ale mě to nevadilo, i přesto, že francouzsky neumím. Naopak se mi zdálo, že se to sem hodí a doplňuje to atmosféru v prostředí. Co se mi na tom líbilo nejvíc, je romantická linka, což je zvláštní, protože normálně nemám ráda, když je fantasy zaměřená víc na romance než na samotný děj. Tady většina děje stojí právě na romantice a myslím, že by to i bylo lepší jen jako romance, protože ty fantasy prvky většinou nedávaly smysl. Worldbuilding je minimální, princip magie se mi zdál originální, jenže má jen 2 pravidla, které autorka stejně nedodržuje. Například pokaždé, když čarodějnice kouzlí, se kolem ní rozprostře pach sladkosti a přestože je jím Lou obklopená několikrát, nikdo si toho nikdy nevšimne. Děj byl na mě extrémně předvídatelný, takže jsem očekávala téměř každý zvrat a nic mě nepřekvapilo. A taky mě zklamal konec, který by byl sám o sobě dobrý, jen kdyby dostal víc prostoru a nebyl nacpaný na pár stranách. Vzhledem k tomu velkému hypu jsem původně očekávala něco cringe a katastrofálního, ale nakonec to bylo dobrý. Sice z toho nejsem tak odvařená jako ostatní, ale myslela jsem, že to budu nenávidět, takže je to pro mě okay.... celý text
Nimbus
2019,
Neal Shusterman
Z prvního dílu jsem byla nadšená, takže jsem se hned po něm pustila do pokračování, a rovnou říkám, že první díl se mi líbil víc. Důvod je ten, že se objevila nová postava – Greyson. Nezdál se mi otravný nebo něco podobného, ale Rowan s Citrou měli kvůli jeho kapitolám míň prostoru a Greyson mě v porovnání s nimi tolik nezajímal. Na začátku jsem ani nevěděla, o co v jeho kapitolách jde a jaký to má účel, ale pak se to zlepšilo. Nicméně, ostatní věci zůstávají pozitivní. Začátek mě bavil, sice byl rozjezd pomalejší, ale já se začtením neměla problém. Citra byla skvělá protagonistka, stejně jako Rowan, a líbil se mi jejich vývoj charakteru. Děj byl rychlý, svižný, nějaké zvraty mě dost překvapily a zdálo se mi zajímavé vidět myšlenky Nimba, což je vlastně umělá inteligence. A pak je tu samotný konec, který byl úžasný a hrozný zároveň. Byl nečekaný, skvěle promyšlený a zdá se mi to jako jeden z nejlepších konců v historii cliffhangerů. Špatný je, že teď u sebe nemám třetí díl, takže to vypadá, že si to nejspíš přečtu v en.... celý text
Smrtka
2018,
Neal Shusterman
Na to, že jsem měla poměrně nízká očekávání, jsem z toho byla nakonec dost nadšená. Přiznám, že bych se k tomu asi nedostala nebýt toho, že mi došly skoro všechny ebooks, což by mě fakt mrzelo, protože něco takhle originálního jsem už dlouho nečetla. Příběh je psán z pohledu Citry a Rowana, kteří se stanou učedníky smrtky, přestože o to nestojí. Musí si osvojit umění brát život, a okolnosti je nakonec postaví do role soupeřů na život a na smrt. Postavy jsou skvělé a zajímavé. Upřímně jsem nejdřív měla radši Rowana, protože mi byl sympatičtější a Citra mi ze začátku moc nesedla, ale po tom, co se jejich cesty rozdělili jsem si oblíbila i Citru, takže je těžké rozhodnout se, komu jsem fandila víc. Samotný nápad a téma autor zpracoval zajímavě, worldbuilding je unikátní, propracovaný a skvěle popsaný. Děj byl nepředvídatelný (když pominu vše, co se píše v anotaci), měl spád, rozjezd byl rychlý a chytlo mě to hned na začátku. Zvraty byly geniální a nečekané (i když jsem si asi 2 důležité vyspoilerovala, ale to je moje chyba) Poslední věc, co chci vyzdvihnout jsou deníkové zápisy, prokládané mezi jednotlivými kapitolami, ve kterých se skrývaly hlubší myšlenky, které mě nutily se zastavit a přemýšlet nad tím. Jedna z nejzajímavějších a nejoriginálnějších scifi dystopií, doporučuju.... celý text
Krutá krása
2018,
Rosamund Hodge
Nikdy jsem nenarazila na recenzi, kde by měla tahle kniha víc než 2 hvězdy, takže jsem čekala, že to bude katastrofálně špatný. Unpopular opinion: zdá se mi to celkem dobrý. Má to být retelling na Krásku a zvíře v jiné verzi: Nyx byla už od narození zaslíbená krutému vládci svého království. V den svých sedmnáctých narozenin odchází do paláce, aby se provdala za netvora a má jasný plán: zabít ho a ukončit jeho vládu. Mně to moc Krásku a zvíře nepřipomínalo, spíš to je mix více pohádek s fantasy a mytologií. Viděla jsem, že hodně lidem nesedla hlavní hrdinka Nyx, ale já si ji celkem oblíbila a se svou záští a nenávistným myšlením vůči okolí mi připadala jako zajímavá protagonistka. Kromě toho je podle mně i nejlepší postava z celé knihy, protože ty ostatní byly otravné nebo ploché. Nápad i worldbuilding se mi zdály originální a jak už jsem zmiňovala, je tady navíc zahrnuta i řecká mytologie. Ale protože to bylo krátký, tak bylo hodně věcí nevysvětlených. Když už jsem u toho, tak je to ten nejkratší retelling na Krásku a zvíře, co jsem kdy viděla (250 stran) a kvůli tomu byl konec dost uspěchaný a zmatený. Kdyby to autorka protáhla na dalších 100 stran nebo další díl, líbilo by se mi to víc a nějaké nelogické věci by mi pravděpodobně dávaly větší smysl. Co to kazí, je romantická linka – insta love. Na jedné straně ho nenávidí a na další ho už téměř miluje, což je fakt neuvěřitelná love. Ale to teda taky připisuju hlavně délce knihy. Takže abych to shrnula, tak to sice není ten nejlepší retelling, jaký jsem kdy četla, ale jak už jsem psala, čekala jsem něco mnohem horšího a nezdá se mi to tak špatný, jak tvrdí recenze.... celý text
Zlodějský tanec
2019,
Mary E. Pearson
Po Kronikách pozůstalých, které mě zoufale moc nebavily, jsem myslela, že si od autorky už nikdy nic jiného nepřečtu, ale všichni mi říkali, že je tahle duologie lepší, že jsem tomu musela dát šanci. A naštěstí to lepší opravdu bylo. Well, začátek byl slow, nebavil mě a protože jsem Kroniky pozůstalých četla už před několika lety, nepamatovala jsem si moc postavy, které se tu vyskytují (tyhle 2 série se odehrávají ve stejném světě, ale nenavazují na sebe, takže jde číst jakoukoli z nich i bez té druhé). Pak nastal přelom – hlavní hrdinka Kazi je královnou poslána do Skaliska zajmout uprchlého zločince, který se tam ukrývá, ale narazí tam na Jase, nového patrei – a to byl moment, kdy to začalo být čtivé. Děj mi připomínal Falešný polibek, protože ten koncept je vlastně stejný, akorát s lepším stylem psaní, lepšími postavami, zajímavějším dějem, a Kazi s Jasem mi byli sympatičtější než všechny postavy z Falešného polibku. Bylo sice pár momentů, kdy mě oba vytáčeli nebo se chovali nelogicky, ale většinou byli fajn. Taky cením, že to nekončilo cliffhangerem, ale zároveň je to dost zajímavé na přečtení sequelu. Takže jestli se vám líbila autorčina předchozí série, jsem si jistá, že tahle bude taky, a pokud ne, tohle by vás mohlo zaujmout.... celý text
Nikdynoc
2019,
Jay Kristoff
Tahle kniha nebyla vyloženě špatná, ale ani se nedá říct, že by mě nějak nadchla. Jsou tu 2 hlavní věci, které bych vytkla: poznámky pod čarou (představte si to jako doplňující informace k nějakým bodům) – četlo se to špatně, ty informace se mi zdály nepodstatné a zbytečné, a někdy těch poznámek bylo víc než oficiálního textu. Ke konci už jsem je přeskakovala, jinak bych se na konec nejspíš nikdy nedostala. A druhá věc je styl psaní, který mi taky nesedl a na který jsem si musela dlouho zvykat, protože je úplně jiný než normálně čtu. Začátek byl messy, ale pak už se děj celkem rozjel, a zdál se mi zajímavý, když pominu to, že se mi to četlo celkem pomalu. Co naopak musím vyzdvihnout je konec, který mě motivoval dostatečně na to, abych dala šanci sequelu a postavy. Mia jako hlavní hrdinka mi sedla, líbil se mi její charakter a i ostatní postavy byly vykreslené reálně.... celý text
Všechny malé zázraky
2015,
Jennifer Niven
Tuhle knihu jsem dočetla před půl rokem a přesto mě doteď pomyšlení na ní vytáčí. Je tady několik důvodů, proč se mi nelíbila, počínaje postavami, divným humorem či tím, že jsem po 300 stran neobjevila žádnou pointu příběhu. Oba protagonisté byli inteligentní, posedlí smrtí a znali bandu mrtvých básníků, což by bylo sice divné, ale nějak bych to nejspíš překousla. Co mě ale neskutečně vytáčelo, byl fact, že postavy neuměly mluvit o ničem jiném než o smrti, což je téma, které se objevovalo na úplně každé straně, aneb seznam různých způsobů, jak se může člověk zabít. Finch a jeho oblíbené hobby – vymýšlet způsoby, jak spáchat sebevraždu. Jeho aktivity ve volném čase – (téměř)skákání ze střechy. Jeho oblíbené téma – smrt a sebevraždy (jak nečekané). Violet pro mě byla nezáživná postava, jejíž smysl existence bylo opakování frází typu “umřela mi sestra, což je moje výmluva na všechno”. Děj je po většinu času neexistující, a konec, který měl být nejspíš dojemný, jsem očekávala od první strany kvůli tomu, že je v podstatě napsaný v anotaci. Přesto to byl rozhodně nejlepší aspekt celé knihy, spolu se stylem psaní, který se mi četl rychle, avšak ten zbytek byl bídná tragédie.... celý text
Dům soli a smutku
2020,
Erin A. Craig
Slyšela jsem, že to má být dark, drsný a děsivý a už jenom tohle mě zaujalo. Je to retelling na Roztrhané střevíce a nebo, jak to znám já, Dvanáct tančících princezen. Original zní, že chodí sestry každou noc tajně tancovat a autorka sem přidala navíc prvky thrilleru, detektivky a fantasy – z dvanácti sester potkal čtyři z nich tragický osud a všichni si myslí, že jsou prokleté. Annaleigh na kletbu nevěří, stejně jako pochybuje, že to byly tragické nehody. Worldbuilding byl zajímavý, sice ne moc podrobný, ale na stand alone dostatečný. Jako největší pozitivum bych brala prostředí moře, solných míst a pochmurnou atmosféru, které byly popsány tak dobře, že jsem si to dokázala živě představit. Děj je skvělý, napínavý a pokaždé se objevily překvapivé zvraty, které jsem vůbec nečekala. I když konec už byl hodně přemixovaný, až jsem nevěděla, co je vlastně pravda. Romantická linka tam být nemusela (stejně jako milostný trojúhelník), i když se nedá říct, že by mi nějak extra vadila. Spíš jde o to, že bylo od začátku celkem jasné, jak to dopadne. Další věc, kterou chci vyzdvihnout, je zabíjení hlavních postav. Hodně hlavních protagonistů umřelo, což není časté, takže to oceňuju. To je taky důvod, proč jsem nebyla moc nadšená z konce. Začátek byl skvělý, prostředek ještě lepší, konec zajímavý a epilog to zničil – jedna postava ožila a část mého nadšení umřela. Ale bez ohledu na to tuhle knihu rozhodně doporučuju, je to jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších retellingů, jaké znám.... celý text
