DeWom přečtené 56

Ztracena v bílém šumu 2022, Javier Castillo

Tahle kniha byla příčinou mého čtenářského bloku. Je možné, že jsem prostě nebyla v tom správném rozpoložení, když jsem ji začala číst. Dokonce jsem uvažovala, že se na ni úplně vykašlu a smířím se s tím, že knihu vůbec poprvé nedočtu. Nakonec jsme docela ráda, že jsem jí dala šanci. Příběh se mi až do poloviny šíleně vlekl, nic moc se tam nedělo a navíc mě mátlo ustavičné skákání nejen mezi časy, ale i postavami. Pro někoho, kdo přečte pár kapitol na posezení, protože ho to prostě nebaví, je to cesta ke zmatku. Jakmile jsme se ale začetla a strávila s knihou několik hodin nepřetržitě, bylo snazší se orientovat. Jen kvůli výše uvedenému podle mě celkem utrpěl vývoj postav. Člověk si ho daleko spíš užije a prožije, když ho může sledovat chronologicky. Tenhle aspekt tu tedy bohužel chyběl, i když k němu Miren měla velký potenciál. A když se nad tím zamyslím, ten vývoj tam byl, ale kvůli těm skokům jsem ho nedokázala ocenit. Což je jeden z důvodů pro nižší hodnocení, protože si na postavách zakládám. Jinak mi byla sympatická, párkrát jsem si říkala, že má teda koule, a to se mi na hrdinkách líbí – když nejsou dámy v nesnázích a dokážou se za sebe postavit. Další věc, co mi dělala problém, byl vševědoucí vypravěč (těžký head-hopping). Bránilo mi to vytvořit si k postavám vztah a ve výsledku bylo vyprávění velice neosobní. Nakonec jsem si i na tohle zvykla, ale trvalo to až moc dlouho. SPOILER ____________________________________________ Kapitoly z pohledu únosců byly „fakt hustý“ a autorovi se podle mě hezky povedlo vykreslit psychologii těchhle postav, stejně jako věrohodně podanou manipulaci směrem ke Kieře. Tohle pro mě byly paradoxně ty nejzajímavější pasáže, protože krásně demonstrovaly, jak moc tvárná je dětská psychika. Závěr byl uspěchaný. Chybělo mi tam uzavření z pohledu zasažené rodiny, a hlavně samotné Kiery, protože by mě opravdu zajímalo, jak byla schopná se znovu začlenit do společnosti a jak přijala své skutečné rodiče, vzhledem k tomu, čím si prošla. Zrovna epilog bych věnovala spíš jí a jejím rodičům než Miren, protože její vývoj událostí po skončení příběhu je tak nějak očekávaný. ____________________________________________ Celkově to není špatná kniha, příběh je promyšlený a titulek, že tenhle thriller mění pravidla žánru, je víc než zasloužený. Mně ale bohužel nesedl, takže za mě 3,5*.... celý text

Doručovatelky 2022, Alex Smith (p)

Knihu jsem bohužel měla rozečtenou dlouho, takže příběh nemám tolik ucelený a často jsem se ztrácela. Tohle je ale jenom na mně. Robert Kett si získal mé sympatie téměř bezprostředně, což se mi často nestává. Svou roli v tom sehrál fakt, že se choval vždy asertivně. Málokdo (obzvlášť chlap, bez urážky) dokáže spolknout ego a situaci neeskalovat, i když ho protistrana štve. Tohle bylo za mě velké plus. A o jeho třech dcerách ani nemluvím, z těch už by mně na jeho místě jeblo. Dále se mi líbilo, jakým stylem Robert bojoval. Žádné alfasamčí údery pěstí (jasně, je to polda a má výcvik, ale i tak), ale chytré využívání situace a okolí. Pokud si nějaký kolos tiskne vaši hlavu k hrudi a chce vás zadusit, co uděláte? Kousnete ho do bradavky, jakýpak copak. V bitkách vítězí ten, kdo je ochotný a schopný využít jakoukoliv slabinu nepřítele. A to Robert dovedl. Ostatní postavy byly relativně zapamatovatelné, ale řadoví vyšetřovatelé, kteří s Kettem spolupracovali na hledání zmizelých dívek, mi v hlavě neutkvěli. Ale za to možná opět může fakt, že jsem knihu četla dlouho. Realistické ty postavy byly. Obzvlášť Kettovy dcery a Clare. U něj se mi líbilo, že má jako cholerik i jakousi přívětivou stránku. Prostě toho na něj jenom bylo moc. Člověk se mu nemůže divit. Co mě trochu zarazilo, byla neznalost policie ohledně rozdílů mezi psychopatem a sociopatem. Tyto termíny byly v příběhu zaměňovány. Pachatele jsem netipovala. Jen to bylo trochu klišé. Nebudu ale spoilerovat. Zajímá mě, co se stalo s Kettovou ženou a jestli ji v následujících dílech najde. Proto si dávám druhý díl na seznam knih k přečtení. Celkové hodnocení za mě 4/5*... celý text

Poslední, kdo zůstal 2021, Riley Sager (p)

Moje první kniha od Rileyho Sagera, a zároveň po delší době taková, kterou jsem zhltla za dva dny. Ani jsem si nedělala poznámky k recenzi, jak mám ve zvyku – tak moc jsem se začetla. Postavy byly uvěřitelné a lidské, přítomnost nespolehlivého vypravěče v podobě ich formy příběhu dodávala tísnivou atmosféru, která se pro zvolené téma skvěle hodila. Maggie mi byla sympatická pro svou bezprostřednost a střízlivé uvažování. Na Ewana jsem si dlouho nemohla udělat pořádně názor, protože jsem znala jen jeho obraz vykreslený jím samým v Knize, ale na konci už jsem ho chápala, stejně jako Jess, kterou jsem vážně nemusela jak v Knize, tak v přítomnosti. Další postavy mi nijak zvlášť neutkvělý, ale pamatuji se, že na mě působily realisticky. Předpokládám, že čtenářům, kteří už mají na kontě nějakou tu duchařinu, tohle může přijít jaksi ohrané, ale mně, která čte především čistokrevné, akční a psychologické thrillery, to připadalo skvěle podané. Líbilo se mi, jak autor umně prolínal motivy a témata Knihy, kterou napsal Maggiin otec, a současnost, kdy Maggie osobně prozkoumává daný dům. I když jsem věděla, že se jedná o thriller a závěr bude tedy logicky vysvětlen, nepříjemnému mravenčení jsem se neubránila. Málokdy se mi stává, že bych si u knížky povídala pro sebe, ale ke konci jsem to dělala často zejména při všech těch zvratech. Rozuzlení jsem opravdu nečekala a nadchlo mě, jak bylo podané. Všechno do sebe hezky zapadlo, všechno se uspokojivě vysvětlilo. Celkově a s odstupem tedy knihu hodnotím 4,5*.... celý text

Hračkář 2019, Andrew Mayne

Obvykle si dávám od knihy pár dní odstup, než ji zhodnotím, ale tentokrát udělám výjimku. Proč? Protože se obávám, že bych si za týden už pořádně nevzpomněla, o čem kniha byla. Ani jednou jsem se nedokázala začíst, takže jsem se s tím mořila několik týdnů a vůbec nic mě nenutilo se k příběhu vracet. Ke čtení jsem se dostala vždy až ve chvíli, kdy jsem opravdu neměla nic jiného na práci. Konec byl neskutečně uspěchaný a popravdě jsem se ani nestihla zorientovat, co se děje. Možná je to tím, že jsem měla knihu rozečtenou opravdu dlouho, ale závěr a vlastně ani průběh ve mně nevyvolaly vůbec žádné emoce. Theo by nepoznal pud sebezáchovy, ani kdyby ho nakopl do zadku. Jako fakt. To jeho riskování mi připadalo neskutečně hloupé, krátkozraké a zbytečné. Snad to není velký spoiler, ale normální člověk fakt nepůjde sám do lesa s někým neznámým a nevypije nějaký pofidérní dryák jenom proto, že mu to ten člověk řekne. Absurdit tam bylo požehnaně, ale tady u toho jsem si říkala, že tohle je už fakt moc. Vedlejší postavy tentokrát hodnotit nebudu, protože zaprvé tam žádné nehrály významnou roli a zadruhé mi ničím neutkvěly. Po Šelmě jsem si tento díl šla ihned koupit a těšila jsem se na další dávku Theovy jedinečnosti prokládané fakty (to mě na tom bavilo a pravda, tyhle pasáže byly fajn), ale musím říct, že Hračkář mým očekáváním rozhodně nedostál. Dalším dílem pravděpodobně pokračovat nebudu. Za mě 2/5*... celý text

Šelma 2018, Andrew Mayne

Moje první kniha od Andrewa Maynea, jdeme na to. Velkou část začátku zabíral Theův výslech. Ne že by nebyl zajímavý, ale chyběla tomu akce, která by mě nutila číst dál, takže jsem knihu často odkládala. V druhé polovině jsem ji však už nedokázala odložit. Autor ukázal, že ví, jak si udržet čtenářovu pozornost: kapitoly byly příjemně krátké a většinou zakončené menším cliffhangerem, takže jsem stejně četla dál a dál. Líbilo se mi, že bylo vyšetřování vedeno trochu jinak, než jak jsme my v české kotlině zvyklí z klasických detektivek. AI program na vyhledávání vzorců, který se sám učil tak dlouho, že už ho člověk nemůže pochopit? To je vlastní celkem chytré, pokud člověk do nějaké problematiky úplně nevidí. Takhle by se totiž dala vymyslet spousta pokročilých programů na všechno možné, aniž bychom museli popisovat jeho algoritmy. Stačí říct, že je program chytřejší než my. I když byl profesor Theo Cray ze začátku strašný ňouma, nakonec jsem si ho oblíbila a jeho charakterový oblouk je jasně zřetelný. Za to mu náleží palec nahoru, stejně jako za jeho zápal a odhodlání, které se s dějem stupňovaly. Nejsem si jistá, jestli byl Theo opravdu takový génius, nebo jestli autor udělal vyšetřovatele o něco hloupější, aby jeho intelekt vynikl, každopádně náhled do mysli takto inteligentního člověka mi připadal věrohodný a zajímavý. Obzvlášť když se Theo rozmluvil nebo začal přemýšlet nad všemožnými fakty. Dozvěděla jsem se z této knihy mnohé, to se jí nedá upřít. Obzvlášť části o genetice byly zajímavé. Mnoho čtenářů by mohl zklamat uspěchaný konec. Musím se přiznat, že i mně chyběl nějaký dojezd, který by to uzavřel, ale chápu-li to správně, jistého vysvětlení se mi dostane ve druhém díle (který jsem si už pořídila, neodolala jsem). A co se týče závěrečné gradace: ano, je přitažená za vlasy, ale zase tak nepravděpodobné mi to nepřijde. Přirovnala bych to k lovu: když lovec střelí jelena a ten odběhne, člověk musí ještě nějakou dobu počkat, než vyrazí po jeho stopě. Nevěřili byste, jakou sílu je smrtelně raněné zvíře schopné v sobě vydolovat, pokud cítí, že ho někdo pronásleduje. Takhle nějak to měl Theo. Našel v sobě něco, co většina z nás nepozná, protože to nikdy nebudeme muset zažít. Navíc u thrillerů trochu té fabulace už vyloženě očekávám. Takže tolik k tomu. Celkové hodnocení je za mě 4,5/5*.... celý text

Mrazivá náruč 2023, Jana Jánská

Po Dokonalém propojení bylo na sto procent jasné, že si přečtu i další knihu od Jany Jánské. A opět nezklamala. ačkoliv tuto jsem četla déle než její prvotinu, bylo to spíš tím, že jsem si ji chtěla vychutnat. Začnu zhodnocením postav. Ačkoliv Valerii a její mentalitu zcela chápu (psychologické vykreslení této postavy bylo brilantní), často jsem kroutila hlavou nad její naivitou. Třeba proč si někde nechává svoje věci, když ví, s jakým člověkem žije. Marcela je kapitola sama pro sebe, opět věrohodně vykreslená patologická osobnost. Dále tu byla čtveřice vyšetřovatelů. Ačkoliv jsem zpočátku musela vždycky listovat, abych se v nich zorientovala, postupně se jejich postavy dostatečně odlišily, takže jsem se v nich bez problému vyznala. Všichni měli jedinečný charakter (Honza a sušenky byli top). Časem jsem si oblíbila i paní Macháčkovou vlastně ne časem, ale v jednom konkrétním momentě. Takovou babičku chcete mít. Příběh jako takový je zajímavý, autorce se dobře dařilo vést mě tam, kam chtěla. Kdybych těch thrillerů neměla načtených tolik, opravdu bych jí na to skočila. :) Vraha jsem netušila (nebo jsem se nad tím nezamýšlela, prostě jsem nechala knihu, aby mě k rozuzlení sama zavedla, tak, jak to mám ráda). Ačkoliv příběh začíná vraždou, dále se víc soustředí na sled událostí, které smrt způsobila; hledání pachatele je i přes přítomnost policejní linky poměrně podružné a příběh mi připadal uzavřený už dlouho před skutečným koncem dokud jsem si neuvědomila, že vlastně ještě neznáme vraha. Soustředíme se totiž hlavně na psychologii postav, což bylo podle mě zvládnuto bravurně. Líbilo se mi, že autorka používala policejní žargon. Zrovna nedávno jsem četla knihu o práci kriminalisty Mareše a některé z těchto věcí jsem si z ní vybavila. Čistě chlapské prostředí na kriminálce bylo taky hezky vykreslené, místy jsem se nad těmi jejich vtípky a výměnami pousmála. Celkový dojem je tedy opět kladný. Jana Jánská se zařadila na můj poměrně krátký seznam autorů, na jejichž každou knihu se budu těšit. 5/5*... celý text

Dokonalé propojení 2022, Jana Jánská

Další propracovaný psychothriller, tentokrát z pera české autorky. Doporučení na mě vyskakovala všude možně a anotace zněla lákavě, takže jsem neodolala a knihu si pořídila. No a přečetla jsem ji za jediný den. Začala bych postavami. Přestože jsou kapitoly krátké, autorce se podařilo i na tak malém prostoru vykreslit každou postavu tak dobře, že jsem si je všechny bez problému pamatovala. Působily velice realisticky a veskrze lidsky, se všemi klady i nešvary, které vidíme u lidí všude kolem nás. Mnohdy mě dost štvaly, ale o to právě šlo. Takže jedna hvězda navíc za postavy. Jak už tu několikrát zaznělo, název opravdu odpovídá obsahu. Ano, může se zdát nepravděpodobné, že by v realitě mohly být lidské osudy tak propojené, ale jak se říká: ty nejabsurdnější scénáře píše sám život, a jsou to právě některé skutečné osudy, které bychom mohli bez znalosti kontextu pokládat za smyšlené jen proto, že působí nepravděpodobně. Takže ano, někomu se to může zdát už překombinované, ale mě naopak ohromilo, jak něco tak spletitého dokázala autorka vymyslet a následně podat tak, aby do sebe všechno krásně zapadlo. Za to klobouk dolů. Další plusový bod má u mě kniha díky tomu, jak realisticky je v ní vykresleno sexuální násilí. Málokdo si uvědomuje, že pachatelem bývá ve většině případů někdo blízký a že v takovém případě si přeživší partnerovo chování obhajuje a vysvětluje, jen aby nemusela čelit realitě obzvlášť pokud se jedná o člověka izolovaného od okolního světa, jak tomu v mnoha případech bývá (a jak tomu bylo i zde. Takže tohle bylo dobře napsané. Už je to nějaká doba, co jsem mohla knize dát s přehledem pět hvězd, a Dokonalé propojení si zaslouží každou z nich. Už se těším na Mrazivou náruč.... celý text

Dívka beze jména 2021, Lisa Regan

Po přečtení prvního dílu jsem si říkala, že druhý si možná někdy přečtu, ale příběh ani postavy mi v hlavě neutkvěly natolik, abych tak učinila. Pokračování jsem nakonec dostala k Vánocům, takže tady je pár mých poznatků. Josie jsem jako postavu moc nemusela. Vadilo mi, jak si pořád namlouvá, že nemá žádný problém (ano, vím, že je to lidské, ale mně tenhle přístup prostě vadí). Ve druhém díle už to bylo lepší, ale zejména proto, že se její trauma téměř vůbec neřešilo. Nakonec není tak špatná, ale že by mi přirostla k srdci se říct nedá. Příběh za mě zajímavě promyšlený. Měla jsem pár teorií, ale že by to bylo takhle, mě nenapadlo. Ano, některé scény působily krajně nepravděpodobně a celkově to vypadalo, jako by si Josie s nějakými pravidly policie vytírala prdel (třeba zde již zmíněné, že vypila půl lahve whisky a pak šla na razii, to je fakt úlet). Jinak to ale vypadá, že si autorka o policejní práci zjistila dost, takže kromě těchto nedostatků působila vcelku věrohodně. Co mi ale dělalo problém, byla přehršel jmen. Těch tam bylo opravdu hodně a někdy, obzvlášť když jsem četla po delší době, jsem se musela vracet o několik stran zpět, abych si připomněla, o kom je řeč. Neuškodilo by, kdyby ta méně často zmiňovaná (ale přesto pro příběh důležitá) jména byla doplněná o připomínku, o koho se jedná. Celkově to nebyla špatná kniha, ale na to, že jsem ji dočetla před pár dny, už si její děj pamatuju jen matně, což znamená, že ve mně valný dojem nezanechala. Ztráta času to není, ale další díl si nejspíš přečtu až tehdy, pokud ho zase od někoho dostanu. 3,5/5*... celý text

Případ pro exorcistu 2012, Michal Sýkora

Musím se přiznat, že se jedná o první českou detektivku, kterou jsem četla. Po spoustě thrillerů v americkém stylu jsem chtěla sáhnout po něčem, co by se odehrávalo v České kotlině, a do ruky mi padl Případ pro exorcistu. Sama pocházím z Hané, takže mě příjemně překvapilo, jak realisticky byla vykreslená typická hanácká vesnice. Jako bych slyšela sousedy, kolem kterých jsem sama vyrůstala. Místy jsem se při čtení musela usmát nad tím, jak opravdově celé prostředí působilo. Tím však pro mě pozitiva končí. Všechny postavy byly realisticky vykreslené, to ano, a celý příběh působil (pravděpodobně i díky rešerším, které autor nikterak neošidil) realisticky. Bohužel se mi ta realističnost začala rychle zajídat. Možná jsem rozmlsaná ze světových thrillerů, ale trocha té nečekané akce by knize rozhodně prospěla – často jsem se do čtení musela až nutit, jen abych knihu dočetla. Nic mě nenutilo ve čtení pokračovat, v situacích, které měly být napínavé, jsem neměla problém knihu odložit a jít dělat něco jiného, což považuji za velké mínus. Možná to bylo tím, že mi postavy nebyly ničím blízké, nebo jsem je považovala za vyloženě nesympatické. Jako další mínus vidím fakt, že by se kniha dala tak o třetinu zkrátit. Spousta popisů byla naprosto zbytečná – vrcholem byl dvoustránkový popis diskografie Boba Dylana, kterého hlavní postava poslouchá. Asi chápu, že to byl umělecký záměr, ale za mě tohle ne. Takových situací, kdy jsem si říkala, že tohle by šlo celé smazat, bylo v knize několik. Dále mi nesedl vševědoucí vypravěč. Nemám ráda, když se v jednom odstavci dozvíme, co dělá jedna osoba, a hned ve druhém odstavci (aniž by daná část byla jakkoliv oddělená, třeba hvězdičkami nebo aspoň prázdným odstavcem) vidíme do hlavy postavy úplně jiné, klidně i na jiném místě, jen abychom se hned v dalším odstavci dozvěděli něco o třetí postavě. Nemohla jsem se zbavit dojmu, jako by celá kniha byla napsaná jakýmsi filmovým stylem; skákání ze scény do scény tak na mě působilo. Ačkoliv jsem se dozvěděla zajímavé věci třeba o soudním lékařství a dalších profesích, nejspíš by se nic nestalo, kdybych si tuhle knihu vůbec nepřečetla. Neříkám, že je špatná, to rozhodně ne, jen mně osobně tam spousta věcí nesedla a vadila. 2/5*... celý text

Upálené 2021, C. J. Tudor

Tuto knihu jsem měla rozečtenou asi měsíc, a upřímně mohu říct, že kdybych neměla ve zvyku všechno dočítat až do konce (pokud to není opravdu brak), tak bych ji nejspíš ani nedočetla. Pravděpodobně mi nesedlo téma a v kombinaci s pro mě nezajímavými postavami knize nemohu dát víc než 3,5*. To však neznamená, že je špatně napsaná – naopak. Zápletka je dobře vymyšlená a konečné rozuzlení mě mírně překvapilo, ale nedá se říct, že bych ho tak docela nečekala. Zároveň ve mně nevyvolala tak uspokojivý pocit jako „Ti druzí“. Zde mi scházelo to napětí a musím bohužel uznat, že mě kniha z valné většiny nudila. Ano, byl tam ten záhadný faktor, a dokonce i trocha toho nadpřirozena. Ano, byl tam nějaký jedinec, který se chtěl za Jack dostat, ale z jeho jednání jsem neměla pocit, že bych se o hlavní postavu měla obávat. Vlastně jsem si byla jistá, že jí žádné velké nebezpečí nehrozí. A pokud ano, dokáže si s ním bez problému poradit. Líbilo se mi, že Jack nebyla typická farářka a měla otevřenější mysl než většina lidí v jejím oboru. Také mě zaujala její minulost. Muselo dát hodně práce napsat knihu tak, aby čtenáři hned nedošlo, jak to celé bylo. Autorka zde balancovala na ostří nože s jistotou a elegancí ošlehaného provazochodce. Uvažuji, že bych si přečetla i Jámu a Kříďáka, ale rozhodně ne kvůli tomu, jak na mě působila tato kniha, jako spíš kvůli té předchozí. Podle ohlasů příběh i postavy většině lidem sedly, takže nevidím důvod, proč knihu nedoporučit.... celý text

Najdi ji 2018, Lisa Gardner

Opět po nějaké době musím dát knize pět hvězd. Tady to opravdu nejde jinak. I u této knihy jsem si musela dávat pauzy, ale tentokrát ze zcela jiného důvodu, než že by si nedokázala udržet mou pozornost. „Najdi ji“ jsem musela číst po částech proto, že tato problematika (únosy a sexuální násilí) je pro mne velmi citlivé téma a příběh byl v tomto ohledu psán tak podrobně a surově, že jsem nemohla jinak. Vzpomínkové pasáže hlavní hrdinky byly natolik intenzivní, že jsem byla ráda, když jsem se mohla vrátit do současnosti k životu vyšetřovatelky D.D. Hned po pár řádcích jsem se však přistihla, že chci vědět, jak to pokračovalo, jakkoliv znepokojivé, naturalistické a často doslova odporné ty vzpomínky byly. Nevím, jestli si my všichni, co jsme nic ani vzdáleně podobného nezažili, dokážeme představit, co trauma bonding (traumatická vazba) obnáší. Pokud jsem to doteď nedovedla, teď už to chápu o něco více. Tak dobře a uvěřitelně byl tento syndrom v knize popsaný. Změna forem mi nevadila, naopak mne zaujalo, že se autorce podařilo odlišit je i stylem – ich forma skutečně působila jako sled myšlenek dané osoby, zatímco vyprávění z pohledu třetí osoby bylo o poznání méně zaujaté a citově zabarvené, což pohledu Flory dodávalo na autentičnosti a uvěřitelnosti. Samozřejmě musím zmínit postavy, které byly dle mého soudu stejně reálně jako lidé kolem vás – měly své radosti i strasti, silné i slabé stránky, a přesně proto působily dobře. Cítila jsem se ohledně nich přesně tak, jak jsem se nejspíš cítit měla. Autorka si s mými emocemi dokázala hezky pohrát, to musím uznat. A zápletka – co k tomu dodat. Moc se mi líbilo, jak mě autorka v podstatě napálila. Opravdu jsem si myslela, že mi to došlo. No, spletla jsem se a konec mě překvapil. Tahle kniha si zaslouží pět hvězd zcela beze sporu a doporučuji všem, ačkoliv si jsem jistá, že na mnohé čtenáře mohou být některé pasáže trochu moc.... celý text

Mizející dívky 2020, Lisa Regan

Opět dlouho rozečtená kniha. Ačkoliv mne tato tématika zajímá, nedokázala jsem se nějak začíst. A nedostatkem času to nebylo – když mě kniha opravdu zaujme, čas si najdu. Začala bych postavami. Protagonistka mi nebyla sympatická, ale to je věc preferencí. Nelíbilo se mi, jak si neustále něco nalhává (hlavně ohledně sebe samé) a nedokáže si přiznat, že má problém. Jednoduše mi nesedla. Ostatní postavy byly uvěřitelné, ale žádná mi vyloženě neutkvěla v hlavě. Zápletka však byla zajímavá, a právě ona je důvodem, proč jsem knize nakonec dala čtyři hvězdy, a ne tři, jak jsem původně zamýšlela. Zhruba od poloviny knihy děj hezky gradoval a rozuzlení jsem vůbec nečekala, dokázalo zahrát na všechny správné emoce. Obzvlášť epilog byl dojemný. Musím říct, že nakonec mi Josie ani tolik nevadila, ale zda se pustím i do dalších autorčiných knih, to nevím. Právě kvůli hlavní postavě to dvakrát zvážím. Takže suma sumárum můžu doporučit. Třeba vám kniha a postavy sednou lépe než mně.... celý text

Rodokmen smrti 2013, James Rollins (p)

Takže, Rodokmen smrti. Nepopírám, že když si vybírám knihu, zprvu mě musí zaujmout její obálka, abych si vůbec přečetla anotaci. Tohle je jedna z výjimek, kde mě zaujal název a anotace ho následně potvrdila. Pro genetiku mám slabost, stejně jako pro alternativní vykládání nejasné historie, takže jsem s koupí dvakrát neváhala. Hned na úvod musím říct, že zhruba ve třetině jsem knihu asi na měsíc odložila a nedokázala jsem se k ní vrátit. Proč? Řeknu to takhle: Kniha je totálně nadupaná akcí, od začátku do konce. Ale aby měly akce a jejich důsledky na čtenáře nějaký účinek, je zprvu nutné vybudovat vztah mezi daným čtenářem a postavami. Co z toho, že je kniha nabitá akcí, když mi nesejde na tom, co se s postavami stane? Pokud bych si měla vybrat mezi příběhem se skvělými postavami a mizernou zápletkou, nebo příběhem se skvělou zápletkou, ale plochými postavami, bez váhání si vyberu první možnost. Tato kniha na mě bohužel působila jako druhý příklad. Akce na mě stále působily zvláštně. Jako by byly napínavé jenom proto, že to jsou akce, a ne proto, že by mi mělo záležet na tom, co se stane postavám (což od akčních scén očekávám). Co z toho, že životy postav neustále visí na vlásku (a že takových případů je v knize bezpočet), když mi dvakrát nesejde na tom, jestli se ten pověstný vlásek utrhne? (Ale to už jsem říkala, že?) Abych to zkrátila, ke knize jsem se po nějaké době vrátila a děj nabral zhruba od poloviny knihy jistou setrvačnost, takže jsem ji dočetla na posezení. Ano, nakonec si pár postav získalo mé sympatie, konkrétně Tucker a Kain, ale bylo to, jak se říká, „too little too late“. Za co přičítám hvězdu navíc je zápletka, protože ta byla opravdu promyšlená a objevilo se v ní několik zvratů, které jsem nečekala, obzvlášť ke konci knihy. Podtrženo a sečteno, nakonec jsem ráda, že jsem se ke knize vrátila a dočetla ji (většinou nemám to srdce knihu nedočíst, když už jsem si ji koupila, i když mě tolik nezaujme; a nedočtenou knihu nehodnotím), ale znovu se k ní zcela určitě nevrátím. Doporučuji všem, kdo dávají přednost kvalitní zápletce a ploché postavy jim nevadí. Konečný verdikt je 3,5*. A mimochodem: v mnoha případech jsem si říkala, že podle tohoto příběhu by bylo skvělé natočit akčňák. Filmová podoba by mu slušela víc než ta knižní.... celý text

Cizinec 2016, Harlan Coben

Po skvělém Na útěku, což byla má první kniha od Harlana Cobena, jsem se rozhodla vyzkoušet i ostatní. Svou anotací mě zaujal právě Cizinec, takže jsem se do knihy při první příležitosti začetla, natěšená, že ve mně zanechá podobné pocity jako kniha předchozí. Nedá se říct, že bych byla zklamaná. Tuto minirecenzi však píšu až po několika týdnech, takže to nemám úplně čerstvé. Každopádně lze s přehledem říct, že je to předpisově napsaný thriller. A o to možná šlo. Chyběl mi tam nějaký zajímavý prvek. Když se nad tím teď zamýšlím, podle mě by knize prospěly propracovanější postavy. Zápletka jako taková byla zajímavá a neokoukaná. Závěr mě překvapil, ale jak ráda zdůrazňuji, já se během čtení ani nesnažím přijít všemu na kloub, přestože bych si klidně mohla poskládat výslednou mozaiku z různých střípků, ale naopak se nechám autorem vést ke konečnému rozuzlení. S odstupem času bych možná ubrala půl hvězdičky, protože ve mně kniha nezanechala žádný výraznější pocit a nedá se říct, že bych si ji chtěla přečíst znovu. Za ztrátu času bych ji však také neoznačila. Taková chuťovka s uspokojivou zápletkou a zajímavým tématem. Celkový verdikt je tedy 3,5*.... celý text

V kleci 2019, Ellison Cooper

Od knihy jsem dostala zhruba to, co jsem očekávala. Sice jsem ji měla rozečtenou déle, ale i tak byla poměrně poutavá a navzdory zajímavému rozuzlení působila věrohodně. Tedy, pachatele jsem tušila zhruba už od poloviny knihy, ale to, jaké byly jeho motivy, mě překvapilo. Co se postav týče, Sayer mi byla poměrně sympatická – mám radši rezervované, ale charakterní postavy (a koneckonců i reálné lidi). Ostatní také v pořádku. Možná si přečtu další knihy s tou samou hlavní hrdinkou. Zajímala by mě její historie (která byla v této knize šikovně utnutá tak, aby si ji člověk mohl jenom domýšlet, než se pustí do další knihy). Také by mě zajímalo, jak se budou rozvíjet vedlejší postavy. Po jazykové stránce také dobrý výkon. Překlad v pořádku. Co mě však velmi zaujalo, bylo téma, kolem kterého se celé vyšetřování točilo: neurologie. Nesmírně poutavě podané informace, zajímavé a věrohodné. Nejsem však neurolog, takže nemohu posoudit, jestli reálné. Každopádně minimálně za tohle knize přičítám jednu hvězdu. Podtrženo a sečteno, s knihou jsem spokojená, s příběhem a postavami také. Jednu hvězdu ubírám za to, že mě kniha nedokázala zaujmout natolik, abych ji přečetla rychleji – možná za to může pomalejší spád děje, ale to bude nejspíš vnímáno individuálně. Jinak doporučuji. Rozhodně kvalitně napsaná kniha.... celý text

Na útěku 2019, Harlan Coben

Obyčejně se snažím vyhledávat spíš méně známé autory; mnohdy se mezi nimi skrývají skutečné perly (v dobrém slova smyslu). Tentokrát jsem se však nechala zlákat a přečetla si Na útěku. Byla to má první kniha od tohoto autora a stručně mohu říct, že si získal mé sympatie. Postavy byly věrohodně vykreslené a některé jsem si hned zpočátku oblíbila – třeba protagonistovu právničku nebo soukromou vyšetřovatelku. Jejich jednání dávalo smysl a bylo uvěřitelné. Autor ve mně dokázal navodit pocit, že tam celou dobu něco nesedí, a já mám ve zvyku na zápletku nenaléhat, nesnažit se ji rozkrýt za každou cenu. Naopak se ráda nechám „překvapit“ postupným odhalováním. V tomto případě jsem některé věci (či vývoj událostí, chcete-li) přesto čekala, ale nebyly o nic méně uspokojivé. Děj ke konci rychle vygradoval a příběh se uspokojivě uzavřel v posledních kapitolách a epilogu. Smekám před autorovým uměním udělat ze zdánlivě jednoduchého námětu komplikovaný příběh plný tajností, zamlčování a neúplných pravd – ostatně díky postupnému odhalování, kdo co ví a neví, si děj držel patřičný spád. Klobouček. Podtrženo a sečteno, toto rozhodně nebyla má poslední kniha od Harlana Cobena. Těším se na další.... celý text

Pravda, nebo lež 2020, Colleen Hoover

Tohle byl velmi dobře napsaný psychologický thriller. Při čtení mě místy až mrazilo. Nebudu spoilerovat, ale nechci si snad ani představit, jaké pocity musí při čtení tohoto příběhu prožívat kterákoliv matka. Všechno bylo tak uvěřitelně napsané, že mě závěr naprosto dostal a vůbec jsem ho nečekala. Takhle se nechat zblbnout! Ale opravdu je to tak? Co když je to jenom další lež? Tyto otázky si člověk pokládá nejen po celou dobu čtení knihy, ale hlavně na jejím konci. Slyšela jsem, že autorka jinak píše spíš romantické knihy; na ty moc nejsem, ale pokud by napsala další psychologické drama, bez váhání si ho přečtu. Za mě zasloužených pět hvězd.... celý text

Za zdmi 2018, Hollie Overton

Tuhle knihu jsem přečetla za den, a to se mi stává jen u těch, které mě doopravdy zaujmou. K přečtení mě kromě pozitivních recenzí nalákala anotace – příběh se měl točit kolem domácího násilí, což je téma, na které je nutné upozorňovat ve všech možných formách, protože tady bylo odjakživa a k úplnému vymýcení bohužel nikdy nedojde. Mohu říct, že toto téma bylo zpracované až bolestně realisticky. Chování postav působilo věrohodně (vzhledem k tomu, jak se oběti a násilníci obvykle chovají) a vyvolávalo přesně takové pocity, jaké vyvolávat mělo. Další plusový bod si příběh zasloužil díky tomu, že jsem od začátku do poslední strany nemohla předvídat, jak to nakonec celé dopadne, což oceňuji, protože jsem se díky tomu nedokázala od knihy odtrhnout. Je pravda, že se jednalo o poměrně lineární příběh, ale neškodilo to – alespoň nebyl tolik roztahaný. Nějaké mušky by se našly; třeba to, že jsme se nedozvěděli víc o Cliftonovi, ale soustředili jsme se na příběh jiného člověka, takže je to pochopitelné. Ne že bych si knihu přečetla znovu, ale celkový dojem hodnotím jako pozitivní.... celý text

Bez slitování 2016, Tim Weaver

Nedá se říct, že by kniha nebyla napsaná (a přeložená) čtivě, ostatně snad jen díky tomu jsem ji nedala k ledu, i když jsem ji měla rozečtenou podstatně déle, než mám ve zvyku. Jak už zaznělo v jiných komentářích: první dvě třetiny byly neskutečně zdlouhavé, nezáživné a šíleně se vlekly. Také jsem se přistihla, že je mi vcelku jedno, co se s postavami stane; nějak jsem se do nich nedokázala vcítit. Konec byl, jak už zde zaznělo několikrát, hodně překombinovaný. Autor to tak nejspíš zamýšlel, ale konec samý zvrat na úkor napínavosti příběhu jako celku mi nepřijde jako ideální strategie. Možná je to tím, že se jednalo o mou první knihu od Tima Weavera, možná tím, že jsem zvyklá na thrillery s rychlejším spádem... Těžko říct. Jako ztrátu času bych to neviděla, ale že by mě to nějak ohromilo, se také říct nedá.... celý text

Chraň mě před zlými muži 2020, Saul A. Lelchuk