david5746 přečtené 319

Smrt je mým řemeslem 2005, Robert Merle

Rozhodně zajímavé a poutavé čtení a ukázka pohledu na ta zvěrstva tak trochu z druhé strany. Začátek možná náročnější, ale být tam musel. Ukazuje totiž formování hodného chlapce z fanaticky věřící rodiny na muže, který věří ve velké Německo a nejraději poslouchá rozkazy a ty slepě plní na jedničku s hvězdičkou. Další etapy jsou pak více či méně šílené. Některé části na můj vkus až moc z rychlíku, leckdy je nějaká naprosto zásadní věc zmíněna jen v jedné větě a už děj pádí dál. Na druhou stranu to odpovídá psychologii "hlavního hrdiny" a ukazuje se tak, co mu za přemýšlení stálo a co ne. Za mě naprostá spokojenost a knihu mohu rozhodně doporučit. Jediné, čeho je mi líto, že Merle nenapsal ještě jednou to samé z pohledu Elsy, to by byl tak poslední pohled, který jsem o této tématice nečetl.... celý text

Krása nesmírná 1984, Irina Karnauchovová (p)

Prostě pohádková klasika několika generací, kterou jsme si prohlížely jako děti coby krásnou obrázkovou knížku a rodiče (u mě teda spíše starší sestra) pak k těm krásným obrázkům dodávali příběhy. Nemá proto smysl se zamýšlet nad případnými neduhy, je to prostě jedna z těch knih, která se takto hodnotit nedá. Takže klasika, která nezklamala ani po letech.... celý text

Mengeleho děvče 2017, Viola Stern Fischerová

Hodně jsem přemýšlel, jak knihu nějak jednoduše charakterizovat a víceméně jediné slůvko, které mě pořád napadalo. bylo slovo "depresivní". Knih s touto tématikou mám načteno hodně, ale tato kniha ve mě vyvolávala asi největší deprese. Autorka velice pozvolna začne s předválečnou zamilovanou pohodičkou v malém městečku na jihu Slovenska. A pak začne přidávat šílenosti, které by člověk radostně vzal v jakékoli fikci, ale tyto absurdity někdo vážně prožil a z hlediska historie vlastně úplně nedávno. Začíná válka, u nás protektorát, Slováci si jedou svoje, obec se dostává pod Maďarsko, čtenář musí kousnout první dávku absurdit, kdy se s některými lidmi jedná jako s věcmi a kdy společnost určuje, třeba kdo může bydlet na ulici, která se po někom jmenuje atd. Pak následují už "známé" etapy jako ghetto, transport, Osvětim, zde z pohledu ženského tábora a "vědeckého" experimentování doktora Mengeleho. Jsem už velkej kluk, ale i tak jsem často zvažoval jestli mám brečet nebo zvracet. Viola měla naštěstí štěstí v neštěstí, ve finále tam byla celkem krátce a tuto etapu přežila, stejně tak další tábory a pochod smrti. Prozrazuje to už na obálce, tak to jako spojler neberu. A ikdyž má kniha šťastný konec, tak ta poválečná pachuť v rodném městečku, tak to byla taky pecka, která mi z hodin dějepisu taky úplně nedocvakla, ale logiku to má, že návrat někam, kde se proti sobě vyhrotily dvě skupiny obyvatel, asi nemusel být úplně nejšťastnější a ověnčený šeříky. Tato kniha ve mě bude rozhodně hodně dlouho, mohu ji silnějším povahám jen doporučit a já si jdu přečíst asi nějakou knihu pohádek.... celý text

Ztracený symbol ...a kde ho hledat 2010, Tim Collins

Knihu jsem četl docela dávno a teď se chystám na seriál, jen co bude kompletní. Tak mi tato kniha vysvětlivek přišla jako vhodná, abych se na to pěkně naladil a rozšířil si obzory. Heslovitě se čtenář dozví hodně, hlavně o zednářích a nějakých těch souvislostech s J. Washingtonem, za mě rozhodně spokojenost, ikdyž si umím představit, že by řada témat šla nabobtnat více do hloubky.... celý text

Saturnin 2008, Zdeněk Jirotka

Velice milá kniha, která prostě nestárne a pobaví i po letech při opakovaném čtení.

Já jsem smrt 2016, Chris Carter

No jsem trochu rozpolcen. Na jedné straně už Cartrovká klasicky dokonalá čtivost a děj, který vás nenechá knihu odložit (že bych se dneska vyspal, tak to ani moc ne, ale dočíst se to muselo). Na straně druhé ale trochu kulhající děj. A já už jsem prostě alergickej na ten způsob, kdy se několik kapitol jen tak naznačuje "něco", takže "zvedl telefon a zavolal na dvě čísla a pak odešel", "nevěřícně zíral na to, co našel v počítači" atd atd, chvilku se to snáší, desítky stránek už to dost štve. Nakonec to samozřejmě všechno slavnostně vysvětlí, což třeba detektiv Cormoran neumí ani to, oproti tomu Poirot má stejná fakta jako čtenář a stejně dokáže na konci překvapit. A že je Carter zvrácený a vyžívá se v opravdu drsných a často nechutných popisech je prostě fakt a nevím, jestli to příběhu přidává nebo ne. Do určité míry je to součást, ale proč mám pocit, že různé vyžívačky kudy který řez nebo třeba rozmotávání a délka střev už prostě byly jaksi nad rámec. A taky už jsem si odvykl u Cartera fandit obětem, že by to třeba mohly přžít, to fakt nemá smysl. Hodnotím nadprůměrně jako normální Carterovku, žádné wow jako u Zloby se nedostavilo a vše se vrátilo do kolejí, které vyjely knihy před ní.... celý text

Romeo, Julie a tma 1959, Jan Otčenášek

Asi je dobře, že jsem knihu - jako skoro všechno, co bylo povinné či doporučené - v mládí ignoroval (a věnoval se primárně verneovkám a Remarqueovi). V dospělosti mi tato krátká, jazykově skoro až poetická, knížečka dala rozhodně mnohem víc, než by dala puberťákovi. Vlastně jednoduchý příběh mladé lásky "normálního" kluka a židovky a to v kontextu druhé světové války a pro protektorát nejšílenějšího období kolem atentátu na Heydricha (letos mi toto období úžasně podala skvělá kniha Dva proti říši, mohu jen doporučit). Jazykově dnes trochu zvláštní, ale přesto čtivé. Občas drobné poskoky myšlenek, období apod.. Ale dá se zvládnout a ten smutný příběh za to rozhodně stojí.... celý text

Kladivo na čarodějnice 2007, Václav Kaplický

Krásná kniha, která popisuje naprosto šílené věci. Z dnešního pohledu se mozek brání přimout, že by něco takového mohlo být vůbec možné, ale ve finále jde "jen" o dokonalé zneužití nějaké té ideologi, v tomto konkrétním případě křesťanské ideologie, v kombinaci s mnoha pověrami, mocenským uspořádáním a vůbec tím, jakou reálnou moc církev měla (asi si člověk nemohl dovolit být ateistou). Bohužel ideologie se zneužívaly a zneužívqt budou a otázka jen je, jak moc krvavé to zneužití je. Hony na čarodějnice mají údajně za lidskou historii na svědomí stovky tisíc životů, což je prostě šílené. Jenže současnost a nedávná minulost jen ukazuje, že je lidstvo nepoučitelné a zmanipulovatelné. Kniha dává čtivý příbeh, založený na skutečných událostech, o čarodějnických procesech ve Velkých Losinách (a Šumperku a Mohelnici). Všechno odstartuje pověrčivá žebračka, která chce rozdojit krávu pomocí posvěcené hostie, fanatický farář, který v tom hned vidí spolek s ďáblem a už to frčí, inkvizitor může všechno, všichni se ho bojí, pomoci se nedovolají a výsledkem je panství plné dluhů a nějakých 56 upálených lidí. Celou dobu mě fascinovala "genialita" vyšetřování, kdy obvinění už prakticky znamenalo vinu. Výslechy torturou, kdy přiznání je ok, nepřiznání jen znamená, že ďábel brání vyšetřovanému mluvit, takže je potřeba torturu opakovat nebo přitvrdit. Pokud u toho člověk umře, tak je to taky ok, protože ďábel nechtěl, aby vypovídal, tak mu zlomil vaz. Knihu jsem poprvé četl někdy na střední (trochu takticky, protože češtinář ji miloval) a velice rád jsem si ji připomněl. A byl jsem teda překvapen, kolik jsem si nepamatoval, asi mi vzpomínky zdeformoval opravdu skvělý film. Knihu mohu každopádně jen doporučit. --- „Řekni mi: přiznaly se ty ženy, nebo se nepřiznaly?“ „Přiznaly se, ale až po těžké tortuře, Milosti.“ „Tak co se vám tu nezdá, mladý muži? Z právního hlediska je věc jasná jako slunce. Když se přiznaly, my už jim pomoci nemůžeme!“ --- Nakonec dával kníže moudrou radu: aby prý se pan inkvizitor před zahájením soudního řízení s každým novým obviněným nejdřív řádně přesvědčil, jaké jsou jeho majetkové poměry, hlavně zda pozůstalost po něm bude dostatečná, aby se z ní mohly zaplatit všechny soudní výdaje. ---- „Tvrdím, že žádný nevinný člověk takovou bolest nevydrží. Lautner ji může snášet jen s pomocí ďábla. Mám dlouholeté zkušenosti,“ mluvil rozhodně Boblig z Edelstadtu.... celý text

Alois Nebel 2006, Jaroslav Rudiš

Grafické pojetí a zpracování je na pět hvězd bez debat. Jen ten děj k tomu byl pro mě tak zmatenej a chaotickej, že jsem ho z větší části nepobral. Asi to nebyla kniha pro mě.... celý text

Umrlčí cesta 2016, Peter May

Detektivka správně tak akorát a uvěřitelně zamotaná, přiměřený počet postav, zajímavé prostředí a to celé v čtivé podobě. Celkově ta zápletka, když se hlavní hrdina probere na pláži, nic si nepamatuje a začíná sám o sobě zjišťovat, kdo vlastně je a jestli třeba něco neprovedl, byla moc fajn. Autora jsem neznal, ale určitě si od něj ještě něco přečtu.... celý text

Marťan 2015, Andy Weir

Tak si ze sportu semtam něco doplním do nějaké té staré výzvy a tak se ke mně dostal Marťan, jakožto kniha, která je psaná formou deníku. Film jsem sice (asi) kdysi viděl, ale v hlavě z toho zůstalo naprosté minimum, tak jsem se do četby pustil víceméně bez nějakých větších spojlerů. Knížka je každopádně hodně čtivá a zajímavá. Boj zapomenutého astronauta na Marsu o přežití je strhující záležitost. Občas je těch technických popisů asi trochu víc, ale zase jak to jinak popsat a dá se to rozhodně přežít. A když se k tomu přidá pohled ze Země a na zbytek posádky, tak si čtenář jen lebedí. Nehodnotím ale na plno a to z toho důvodu, že se některé pasáže braly naopak z rychlíku až moc. Třeba je prakticky vynecháno, co ta posádka ten rok navíc dělala a celkově bez cesty domů, přistání a alespoň párstránkové dohry na Zemi mi to prostě přišlo nekompletní. Celkově ale spokojenost.... celý text

15 minus 2011, Tomáš Zářecký

Žánr u mě dost neobvyklý, srovnání mám tak s Urban games, které se mi - ani nevím jak - dostaly do čtečky nedávno. K vlastnímu ději se bez spojlerování moc napsat nedá. Prostě realityshow bez jakýchkoli mantinelů. Dějově je to hodně takové ode zdi ke zdi. Některé pasáže popsané do detailu, často až do těch nejnechutnějších a až si čtenář (ikdyž občas nadšeně loupne třeba nějakého toho Cartera nebo mrkne třeba na Saw) říká, jestli té detailní brutality a popisů není zbytečně moc. A k tomu ale pasáže, které danou etapu berou hodně z rychlíku, skoro až moc. Možná jsem moc zhýčkaný civilizací, ale prostě nevěřím, že by třeba přechod bažin borci přežili. K tomu bohužel ještě hromada otázek a nelogičností. Třeba ten nešťastný prolog, který vlastně rovnou všechno práskne. A jako ejhle, všichni to už viděli v telce a přitom se do něčeho takového přihlásí. Jako fakt? Nemyslím, že by se nějaká holka (některá dokonce panna) hlásila do soutěže, kde se jí může stát byť jen zlomek toho, co tam holky musely vytrpět. A ještě se pak všichni strašně diví, cože se to děje a co se to po nich chce. Otázka kamerek u domorodců nebo v temných bažinách mi taky vrtala hlavou a asi by se dalo pokračovat v tomto duchu dlouho. Konec vlastně nepřekvapil, jen byl takový rychlený a uspěchaný. A ve snaze být do poslední chvíle tajemný vlastně nekonkrétně otevřený. To mě nebere. Jo a vlastně mi tam dost chyběl nějaký vhled ze strany organizátorů nebo diváků nebo něco takového. Ale celkově se to pěkně a rychle četlo, jako četba na dovolenou to bylo přesně akorát a to je ten faktor, který drží moje hodnocení v nadprůměru.... celý text

Urban Games 2014, A. T. Jurasek (p)

Kniha není rozhodně špatná, děj se řítí docela rychle k velkému finále, takže jsem to jako skoro jednohubku zlikvidoval docela rychle. Každopádně to pro mě nebylo úplné top a to z několika důvodů. Jednak vlastně nebylo vysvětleno, proč ta hra mohla legálně existovat, hodně pasáží připomene spíše sérii Saw a tam to člověk bere, protože geniální psychopat je rozhodně akceptovatelnější než realityshow, na kterou kouká celý svět. Pak na mě dost chaos v postavách, kapitoly se sice po postavách jmenují, někdy ale v přímé řeči, jindy zase ne, občas jsem musel listovat, o kom to vlastně čtu. A ve finále si myslím, že vlastní hra nebyla tak propracovaná, jak by být mohla. Ale celkově čtení bylo fajn.... celý text

Katyně 2008, Pavel Kohout

Kdysi dávno jsem to po revoluci četl, ale pamatoval jsem si jen, že to mělo fajn začátek. Z dnešního pohledu bych to rozdělil na jednoduché části. Jednak je to ten fajn začátek a jak jsem zjistil, tak je to vlastně ta původní povídka. Pak následují části "kdo přefikne Lízinku", která plynule přejde v "děsivě utahané a chaotické finále". Občas proloženo pasáží "Lízinka si něco počítá". Autorovi nutno přiznat ke cti, že si problematiku nastudoval opravdu do hloubky, na druhou stranu tato odborná fakta rve do čtenáře místy docela pod tlakem a asi bych se bez hodně pasáží obešel. Když jsem zjistil, že opravdu divné dělení kapitol není chyba e-čtečky, ale že je to záměr, tak už jsem si jen poťukal na čelo. Čtení mě celkově nebavilo, poskakování v čase bylo hodně zmatené, na čtivosti to nepřidalo a fakt mě nezajímalo, kdo opíchá Lízinku a kolik dalších ženskej se na Vlka nabalí. Ta hromada balastu spolehlivě zabila nějaké případné poselství. Pasáže z minulosti pánu byly občas opravdu šílené, kolik jen stránek zabral třeba příběh o tom, jak Trojka obvinila Šestku a Osmičku a ti zase Dvanáctku s Patnáctkou? U toho už jsem šílel... Fakt je to povinná četba? Jsem rád, že už mám všechny školy za sebou, myslím, že by se do povinné četby měla kniha dostat za kvalitu sebe sama a nikoli za zásluhy autora při boji s totalitním režimem, což autorovi neupírám a má za tuto statečnost můj obdiv, ale napsal prostě nic moc knihu. Dočetl jsem hodně na sílu, tak nemůžu hodnotit lépe.... celý text

Na planetě tisíce barů 1996, Harry Harrison

Asi už jsem na to starej. Bill klasicky řeší problém záchrany vesmíru, cestuje se v čase, navštíví se mnoho barů a vypije se mnoho alkoholu. Knihu mám doma náhodou 2x, tak tento výtisk poputuje v týdnu na palmovku do knihobudky, čímž si splním i jeden z bodů letošní výzvy. ;)... celý text

Hra věží 2012, Daniel O´Malley

Nečekal jsem nic, ale nakonec mě ta tlustá bichle strhla tak, že jsem ji lousknul během týdne. Zajímavě a čtivě napsaný příběh o holčině, co si nic nepamatuje a ještě se jak na potvoru probudí v cizím těle. K tomu nějaká ta něco jako MIB organizace, zmutovaní lidé se "schopnostmi" atd atd a ejhle, už byl konec a dokonce i uzavřený. Četlo se dobře a bylo to poutavé, několik nudnějších odbočkových dopisů z minulosti proto odpouštím a ponechávám plný počet. Před delším časem jsem viděl seriál The Rook, mám u něj poznámku "Utahané, divné, nudné, ale předloha je prý super". Tak jako určitě. Možná by mi se znalostí předlohy seriál přišel taky super, třeba na to ještě někdy kouknu.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Nebudu opakovat zdejší nadšené komentáře, evidentně jsem jeden z posledních, kdo to v republice četl. Jsem každopádně nadšen. Čtivě napsáno a příběh je velmi silný a smutný. Na poměrně malém rozsahu máme situace těsně před začátkem války, několik dějových linek z průběhu války a pak hodně smutnou poválečnou dohru. Knihu mohu jen doporučit.... celý text

Sedm bílých plášťů 1983, Vladimír Přibský (p)

Asi jediné, co k tomu můžu napsat, že je to taková krátká normální socialistická detektivka, kde jsou všichni zodpovědní soudruzi, mladý praporčík louskne vraždu tak nějak samovolně a všichni jsou z něj paf. Jako odpočinkovka na léto se nechá.... celý text

Smrt staré posluhovačky 2001, Agatha Christie

Prostě klasický Poirot. Na mě trochu zmatek v postavách, ty reálné se postupně srovnaly, ale ty 4 tajemné, tak v tom jsem měl hokej prakticky do konce. Ale příběh naprosto klasicky vymyšlený a propracovaný do detailu. ===== „Ano, byla to převážně divadelní vražda. Všechno příliš vykonstruované.“ „A já klidně seděla v autě a neměla o ničem a ani tušení!“ „Obávám se,“ zašeptal Poirot, „že vaše ženská intuice měla ten den volno…“... celý text

Farma zvířat 2000, George Orwell (p)

Geniální nadčasová záležitost. Bohužel pořád a pořád aktuální. Ilustrovat, že cesta do pekla je dlážděná dobrými úmysly a že to vždycky dopadne tak, že se na hrad dostane nějaké tučné rafinované prase, na zvířecí komunitě, to bylo prostě geniální. Skvěle jsem se bavil a samozřejmě doporučuji.... celý text