david5746 přečtené 321

Růže pro Algernon 2000, Daniel Keyes

Růže pro Algernon je jakási sonda do hlavy retardovaného chlapce, který se stane inteligentním. Deníková forma je super a děj má rozhodně svoji sílu a hloubku. Hodnotím ale jen jako lehký nadprůměr. Původní povídku sice neznám, ale je evidentní, že to je přesně ten rozsah, který tento příběh dokáže podat jasnou a údernou formou. Románové přepracování tomu často jen přidává vatu a rozmělňuje děj. Když jsem přečetl první odstavec, tak jsem teda přemýšlel, jestli to rovnou nezahodit, citlivost na rodný jazyk se vzpírala pokračovat, nakonec jsem tu hrůzu prvních desítek stran vydržel. Teda, pro překladatele to muselo být peklo, pokud teda nebyl rodák z Ostravy ;).... celý text

Kmotr 2003, Mario Puzo

Naprostá klasika o mafiánské rodině v New Yorku. Z děje často mrazí a člověk se neubrání, aby jim nefandil, protože je děj ukazován z jejich pohledu a předvádí jejich hodnoty a zásady. Kniha ukazuje totálně zkorumpovanou společnost, ve které si rodina žije prakticky ve svém státě, který má svoje pravidla a zásady. Ale porušení zásad se prakticky vždycky trestá smrtí. Samotný vývoj budoucího kmotra z uvědomnělého američana a válečného hrdiny na drsného mafiána je hodně mrazivý. Kniha je u mě čestnou výjimkou stran této tématiky, normálně mě mafiáni nezajímají, ale kmotr je prostě kmotr. Knížku jsem už několikrát během posledních desetiletí četl, ale když jsem letos zjistil, že ji tu nemám ohodnocenou, tak jsem zajásal a během dovolené si ji znovu radostně lousknul do výzvy.... celý text

Epigramy 2004, Karel Havlíček Borovský

Tři stigmata Palmera Eldritche 1994, Philip K. Dick

Klasickej úlet PKD, kdy po nějaké době už netuším, co vlastně čtu a kam mě vlastně autor vede.

Vítězný oblouk 2007, Erich Maria Remarque (p)

Remarque je taková moje srdcovka z dětství a jsem rád, že se k některým knihám po mnoha letech zase - třeba i díky výzvě - vracím. Vítězný oblouk je takový obyčejný příběh o tom, jak se žilo jednomu Německému uprchlíkovi v předválečné Paříži. Prakticky geniálně jsou tu vykresleny hlavní cíle: přežít další den a nedělat plány do budoucna. S hlavním hrdinou tak čtenář prožije spoustu obyčejných dnů, lásku bez závazků a budoucnosti, samozřejmě všudypřítomný calvados a to všechno v době, kdy už je všem jasné, že Německo rozpoutá v Evropě válečné peklo. Byl jsem po letech opět velice spokojen.... celý text

Osvětimská knihovnice 2013, Antonio G. Iturbe

Vpodstatě teď řeším, kdo jsem já, abych nějakým způsobem hodnotil knihu, která v sobě nese tak neskutečně silný příběh. Zlo a podmínky, které si dnes prostě nedovedeme představit, k tomu všudypřítomnou smrt, kterou už všichni brali jako prostou součást bytí. A do toho několik záblesků naděje a snahy o útěk alespoň duševní, ať v podobě bloku rodinného tábora, hraní si na školu či několika odrbaných, ale s láskou opečovávaných svazečků knih. Příběh knihovnice Dity určitě stojí za přečtení, ikdyž moc úsměvů nevykouzlí, ale toto prostě jsou ty příběhy, které bychom neměli zapomínat, historicky to prostě není tak dlouho, co se v civilizované evropě páchala dnes již nepředstavitelná zvěrstva. PS: A komu na knížce něco vadí, tak ať se tam zajede podívat, dá se tam meditovat mnoho hodin a pak ten plný počet prostě musí dát každej. =================================== "Ty se modlit nebudeš?" "Modlit? Ke komu?" "Ke komu asi? K Bohu. Měla by ses také modlit." "Statisíce Židů se k němu modlí už pět let a nikdo je nevyslyšel." "Možná že jsme se nemodlili dost nebo dost důrazně, aby nás vyslyšel." "Nech toho, Margit. Ty si opravdu myslíš, že Bůh je schopen vědět a potrestat tě, když se o šabatu nechováš, jak bys měla, a přitom by mu ušlo, že zabíjejí tisíce nevinných a s dalšími tisíci vězňů zacházejí jako s prašivými psy? Opravdu si myslíš, že by se to nedozvěděl?" "Nevím, Dito. Je hřích ptát se, proč Bůh dělá věci, které dělá." "V tom případě jsem hříšnice." "Nemluv tak! Bůh tě potrestá!" "Ještě víc?" "Dostaneš se do pekla." "Nebuď naivní, Margit. V pekle už jsme dávno."... celý text

Tma 2016, Bernard Minier

Tak konečně mám Tmu za sebou. Rozjezd teda již klasicky pozvolnější, buduje se napětí a situace kolem Christine. Pak to ale chytne mnohem větší spád a příběh chytá jeden zvrat za druhým a doslova letí ke konci. Autor citlivě prakticky vynechal Hirtmanna a nechal čtenáře odpočinout, to rozhodně kvituju, ikdyž je jasné, že jeho linka ještě u konce rozhodně není. Po delší době jsem byl spokojený, že mi vyšla nějaká šílená teorie, tady teda hned 2, to má hned člověk větší radost. Celkově rozhodně zatím nejlepší ze série.... celý text

Pět neděl v balónu 1963, Jules Verne

Klasická Verneovka, dobrodružství při přeletu Afriky v balónu, hodně dat a popisů, ale napínavé počteníčko to pořád je.

Den Trifidů 1990, John Wyndham (p)

Tak jsem konečně přečetl i tuhle scifi postapo naprostou klasiku, o které jsem mnohokrát slyšel, ale nějak se mi za ta léta nikdy nedostala na pořadník. Příběh je vlastně jednoduchý, lidstvo přijde skoro stoprocentně o zrak a přežívání znepříjemňují rychle se množící a částečně inteligentní masožravé chodící kytky. A i v této době dokáže kniha zaujmout, pobavit a donutit čtenáře k nějakému tomu zamyšlení. Za mě spokojenost.... celý text

Kruh 2015, Bernard Minier

Druhá kniha s Martinem Servazem. Kniha je dobrá, tak akorát správně a vlastně i uvěřitelně zamotaná a vrata otázek nechává klasicky dokořán směrem k dalšímu dílu. Plný počet ale dát nemůžu, protože ten pocit, že mě kniha strhla přišel tak 150 stránek před koncem, pak se odložit nedala, do té doby spíše taková pozvolná příprava k tomu konci.... celý text

Němý svědek 2006, Agatha Christie

Poirot dostane dopis od již mrtvé paní a začne klasicky vyšetřovat a hledat vraha. A jak už je klasické, tak je omezený počet kandidátů na padoucha a čtenář má všechny informace z vyšetřovaání. No a ve finále se všechno samozřejmě vyřeší, protože Poirotovy malé šedé buňky nemají chybu a čtenář (teda já určitě) se jen bouchá do čela, co všechno do svých chabých kalkulací nezahrnul. Za mě klasicky super.... celý text

Tak trochu šílení 2014, Jeffery Deaver

Soubor detektivních povídek, většinou s nějakým šílenějším koncem. Kvalitativně asi jako s každou povídkovou knihou, některé příběhy a postavy baví a táhnou, něco je slabší. V této divné době mi zařazení do výzvy jako kniha, která vystihuje mojí náladu, přišlo naprosto adekvátní.... celý text

Případ jantarové komnaty 1970, Ludvík Souček

Moje hodnocení mi rve srdce. Rve mi ho fakt moc hodně. Souček je klasik, který mě kdysi dávno naprosto uchvátil trilogií slepých ptáků. A obohatit výzvu o knihu tohoto autora se tak zdálo jako sázka na jistotu. Ale tahle scifi detektivka je fakt peklo. Bez emocí, bez napětí, zmatené, zblábolené všemožné konspirační a jiné teorie dohromady, od přeživšího hitlera, přes létající talíře, vyráběné nacisty v avii letňany, až po cestování časem. A celé tak neskutečně suše podané se spoustou výkladových nudných pasáží, že dočtení knihy se pro mě stalo dost velkým utrpením a opravdu to byla výzva. Autora samozřejmě nezavrhuji, na to je moc velkým scifi českým klasikem a jistě si někam tu trilogii do čtecího plánu ještě někdy vsunu, ale na experimenty už to nevidím.... celý text

Osmnáct pod nulou 2019, Stefan Ahnhem

Čteno jako první kniha od autora. Knížka se docela dobře četla, ale celkově mě moc nechytla. Větší množství postav, semtam jsem se motal v ději. A některé věci typu útěk z vězení se prostě bráním kousnout. Ono celkově ta snadnost přebírání identit je spíše legrační, obzvláště u těch důležitých a bohatých lidí, kteří jsou v průběžném kontaktu s hromadou lidí.... celý text

Oběť 2117 2019, Jussi Adler-Olsen

Oddělení Q je opět v akci a to je samozřejmě super, protože tuhle partičku mám rád. Jenže tenhle díl trochu drhne. Na Marca to v měření špatnosti sice nemá, ale dobré to není. Oddělení Q se tu totiž nechová moc jako oddělení Q. Dostaneme 2 naprosto jasné a předvídatelné dějové linky, jednu o novináři (zbytečná postava, která jen plní stránky), Asadově minulosti, imigrantech, teroristech. Ale kde je nějaká klasická Q záhada? Není nikde. Děj je naprosto netypicky lineární bez nějakých záhad a náročného řešení případu. No a druhá linka je o cvokovi, který hraje jakousi anonymní hru a po dohrání chce všem usekat hlavy. Proč ne, ikdyž linka je hodně povrchní, nedotažená a hodně věcí zůstane bez vysvětlení. Asi nejvíc mi vadilo, že v dnešní přetechnizované době je kluk nevystopovatelný, protože si nakoupil hromadu telefonních karet a kartu před každým hovorem vymění? Volal pořád z domova, ale Dánská policie nedokázala po mnoha uskutečněných hovorech určit pořádně ani město, ze kterého volal. Prostě fantastické. Přemýšlet nad tím, jestli by nějaký mladý počítačový knedlík dokázal useknout na jeden sek hlavu, raději nebudu. A hlavní průser je, že autor kompletně odkryl Asada a ještě mu přilepil dokonale šťastný konec. Takže nám těch záhad do dalších knih moc nezbylo a jestli se Moně nenarodí vetřelec, tak fakt nevím, co bude oddělení Q příště řešit.... celý text

U tří kufrů 1957, Eduard Fiker

Letošní výzva mě donutila trochu prohrábnout paměť a našel jsem tuto v mládí čtenou knihu, o které jsem si jen pamatoval, že je to veselá detektivka. K tomu pomohl online antikvariát a kniha byla záhy za pár korun doma a čekala na začátek ledna, ikdyž jsem se úplně nebál, že by to za těch pár dnů přečetlo 8 lidí. Co napsat k samotné knize. Nečte se špatně - a to i na trochu postarší češtinu. Dostáváme se do poválečného pohraničí, kde se na horské chatě setkává hromada postav, některé si chtějí zalyžovat, jiní emigrovat, záhadný lyžař do toho hledá po lesích starý dřevěný kříž a několik postav se do toho láskuje. Kniha také připomíná tehdejší realitu znárodňování, národního správcovství, všudypřítomnou šmelinu a korupci (no to se tak nějak moc nezměnilo). Ale všechno tohle v takové lehké formě, ani čtenáři nepřijde, co to ve skutečnosti znamenalo. Kniha je lehčí, žádné extra drama se nekoná, některé situace vykouzlí úsměv na rtu. Postavy jsou spíše černobílé, charakterově samozřejmě vyčnívá drsný klaďas pan doktor a jako protiklady hlavně protřelá liška Viktor Kos a ztracená existence Hučal. Nad hodnocením jsem dost váhal, není to absolutní pecka na plný počet, ale na jen tři hvězdy asi taky ne, to dávám už těm nudnějším kouskům. Dal bych 3.5 a to nejde, takže zaokrouhluji nahoru, ikdyž mě trochu vyklaly irituící pasáže s můzou Dorotou (ale zase si pamatuju, že v pubertě jsem se tomu smál, tak já to odpustím).... celý text

Zloba 2016, Chris Carter

Od Cartera jsem si díky výzvě a dalším faktorům dal asi tak rok pauzu. Kolem vánoc jsem konečně otevřel další díl v pořadí - Zlobu. A jako finále roku to tedy bylo něco. Carter píše velice čtivě a ikdyž je to místy (no spíše často) drsné, brutální, šílené, tak se to pořád čte jedním dechem a prostě se nedá přestat. U tohoto dílu ještě přichází šok v podobě informace, že je to víceméně podle skutečnosti. A pak to čtete a prostě se tomu nechce věřit, že by se něco takového mohlo skutečně přihodit. Kniha je trochu netypická, sériový vrah je chycen - shodou šťastných náhod - hned na začátku. A pak přichází kolotoč nových informací, kdy se jednak zjistí, že je to Hunterův starý kamarád a při výsleších vyplouvají nové a nové hrůzné a děsivé informace, hledají se ostatky, zjišťuje se koho všeho a jak zběsile zabil, dokonce je ve hře jedna možná přeživší oběť. Více spojlerovat nebudu, případný čtenář by přišel o zážitek, takže maximálně jeden mikrospojler, který ale znalce nepřekvapí: Hunter to celé louskne primárně tím, že "hodně čte". :-) Naprostá spokojenost, další díly prostě letos půjdou a to výzva nevýzva.... celý text

Pražské pověsti 1983, Václav Cibula

No, tak mě výzva zas vycukala, abych oprášil z knihovny nějakou tu pecku z mládí. Jedná se o soubor mnoha pověstí z matičky Prahy. Hlavní devizou pak je, že ilustrace pana Cyrila Boudy jsou jednoznačně geniální, při čtení potěší a rozhodně k mému hodnocení přihazují nějakou tu hvězdičku. S vlastními pověstmi se to má asi jako s každou knihou povídek: něco super, něco baví, něco je slabší. Pověsti jsou krátké, nenavazují na sebe, takže se dá číst jako bokovka k něčemu jinému - když je nálada, zase na druhou stranu čtenáře nic nenutí, aby to dočetl, mě k tomu dotlačilo vlastně až blížící se datum konce roku. Celkově je to často hodně monotónní, jak tu někdo zmiňoval styl diplomové práce, tak to bych podepsal. Styl je častu takový popisný, spíše sterilní. Chtěl jsem si původně vylepšit čtení počítáním mrtvol, neb naše historie je jak jinak hodně krvavá, no největší český masový vrah Bruncvík má pověst naštěstí skoro na začátku, takže jsem to počítání vzdal. Ale bylo by to hodně moc mrtvol. :) Celkově ale hodnotím hodně vysoko, jak už jsem zmiňoval, tak ilustrace z toho dělají bombu, faktor nostalgie taky udělá svoje a vyloženě špatné ty pověsti taky nejsou.... celý text

Mráz 2015, Bernard Minier

Úplně ze začátku mě děj moc netáhnul, ale to bych spíše svedl na sebe a nedostatek času na čtení (teda času dosti, ale když u toho jeden po pár stránkách usne, tak se to prostě vleče ;) ). Jak děj postupoval, tak jsem si dělal času více a více a poslední část už byla velmi rychlá. Celkově to není vůbec špatná kniha, hrdinové sympatičtí, atmosféra dostatečně mrazivá, zločiny šílené. Zasazeno do zasněžených hor, okořeněno ústavem pro šílené delikventy. K tomu nějaká ta korektnost sexuálních menšin, ale natolik okrajově, že mi to nevadilo. Děj ale postupuje a pořád se něco nového děje a to je hlavní. V sérii budu každopádně pokračovat.... celý text

Ve službách zla 2016, Robert Galbraith (p)

Pro třetí díl série platí prakticky to samé, co pro díl předchozí. Není to špatné, nečte se to vyloženě zle, ale po dočtení se člověk zamyslí, kolik se toho na těch pěti stech stranách vlastně stalo a zjišťuje, že to vlastně nebylo až tak slavné. Autorka má "dar" do děje vkládat hodně často nepodstatných flashbacků a dalších dějových linek a semtam jsem se pak ztrácel ve jménech a postavách, kdo s kým jak souvisí. Za mě solidní nadprůměr, ale žádná pecka.... celý text