david5746 přečtené 319

Betonová zahrada 2005, Ian McEwan

Skvělé, kolik emocí dokázal autor narvat do tak malého rozsahu stran. Hodně autorů by se tady mělo přiučit. Tohle soužití sourozenců je fakt mazec.

Temné léto 2012, Dan Simmons

Simmonse dlouhodobě docela můžu, ale tady té nudné omáčky bylo prostě moc, což je vlastně ve finále jediný dojem, co ve mně kniha zanechala. Prostě léto, parta dětí, dlouhé popisy všeho možného a do toho semtam něco děsivého, co není ve finále ani nijak uspokojivě vysvětleno.... celý text

Útěk z Osvětimi 2009, Andrej Pogožev

Nevím, kolikátá je to pro mě kniha s tímto tématem, opět z trochu jiného pohledu. Kniha na mě působila velice intenzivně a mnohem drsněji předávala pocity z toho šílenství, které se tam tehdy dělo.... celý text

Dračí zub 1966, Rudolf Luskač

Našel jsem teď při likvidaci staré rodinné knihovny a vzpomněl si, že jsem to v mládí četl, takže ideální kandidát na ČV. Jedná se o krátký příběh z Leningradu a tajgy, taková kombinace detektivky a lacinějšího Indiana Jonse a to celé ještě okořeněno sem tam příběhem, který s tím ani moc nesouvisí, Na to, že je kniha krátká mě v této době už moc nebavila.... celý text

Rakev do domu 1991, Miloslav Švandrlík

Povídky s hororovou tématikou, řada z nich spíše s černohumorným vyústěním a celkově prostě jedna hodně pohodová zábava.

Pan Mercedes 2014, Stephen King

Vlastně mohu jen podepsat předchozí komentář od @Mabie. Už jsem si vážně nemyslel, že bych po Kingovi ještě někdy sáhnul, na většinu jeho děl prostě nejsem cílovka a četba je pak spíše trápení než radost. Ale přišla výzva a po nějakém tom roce se mi vrátil ten hlodající červíček na přečtení předlohy od výborného stejnojmenného seriálu z roku 2017, což byl snad jedinej (nebo jeden z opravdu mála) zfilmovanej King, co mi nepřišel jako totální hámotina, naopak byl super. Takže naprosto netypicky musím říct, že mě tato kniha bavila prakticky po celou dobu. Jak detektiv, tak hlavní úchylák jsou vykresleni perfektně, až na pár opravdu minoritních výjimek si děj šinul bez zbytečných dějových a jiných odboček. Všemu pomáhá na Kinga naprosto zanedbatelné množství postav ve kterém se čtenář neztratí. A absence nadpřirozena mě vlastně potěšila. Jsem velmi spokojen a vrátka pro další díly a pro připomenutí si seriálové podoby jsou pro mě rozhodně otevřena dokořán.... celý text

Šifra 2021, Isabella Maldonado

Začátek pro mě trochu pomalejší, ale pak se děj rozjede velice slušně, napětí graduje a dotlačí knihu na velmi solidní nadprůměr. Sériový vrah, temná komplikovaná minulost Niny, no co chtít víc. Úplný závěr tedy trochu přeslazený směrem k lepším zítřkům ale zase proč ne, Nina a tým kolem ní je fajn, tak by byla asi škoda v cyklu nepokračovt.... celý text

Znamenitá mrtvola 2022, Agustina Bazterrica

Maximálně nudná s minimálním dějem. Námět rozhodně ušel a za něj jedna hvězda, ale způsob podání a skoro nulový děj, tak to bylo špatný. A konec mě víceméně jako varianta taky napadl, takže jsem dolistoval bez emocí a knihu radostně smazal ze čtečky.... celý text

Případ plzeňských mordů 1995, Jan Alenský (p)

Pohodová historická detektivní jednohubka. Příjemně se četlo, řešení případu "hlavou" mi vyhovuje. A postavy sympatické, takže je dost možné, že po této sérii v budoucnosti ještě sáhnu nejen kvůli výzvě.... celý text

Pavouk 2022, Lars Kepler

Já k tomu ani nemám moc co napsat. Tenhle Joona mě prostě strašně nebavil. Téma Jurek už bylo vyčerpáno před nějakým rokem, je strašně vyčpělé a stejně se k němu pořád kolem dokola autoři vrací. K tomu neopomenou nějakou tu často zbytečnou nechutnost. Jasné schéma jedna vražda za druhou. Vraždy jsou dokonale naplánované a prakticky všechny vyjdou. Joona se chová divně, kdysi stačilo vyslovit bacha Jurek a už se mazal přes půl kontinentu schovat do utajeného bunkru. Teď ho nenapadne nic lepšího, než o překot vyrazit do podzemí. To podzemí jako takové bylo hodně fascinační, kdysi ho odborníci hledali a nenašli a přitom měli info, že by zrovna tady mohlo být, teď je nouze, tak během chvilky najdou hned několik vstupů. A asi bych mohl pokračovat, každopádně po letech strašný kvalitativní sešup a s případným dalším dílem rozhodně počkám, jak ho přijmou čtenáři.... celý text

Chlorid sodný 2022, Jussi Adler-Olsen

Oddělení Q se po předchozím úletu zase vrátilo docela do formy a zase něco řeší a ve finále dobře řeší. Takže zase máme starou záhadu, do toho nějaké ty osobní problémy a snahu namočit Carla do průšvihu. Je to hrozný, ale od prvních dílů už uběhlo tolik let, že už vůbec nevím, co se tam vlastně s tou hřebíkovačkou stalo. :-) Ale ono to celkem ani moc nevadí, děj šlape, případ zamotaný a záhadný a opravdu se vyšetřuje. Trochu mě teda rozladilo, že čtenář už někde ve dvou třetinách knihy kompletně ví a ta poslední třetina už je jen sprint o záchranu, takže se sice čtenář nenudí, ale to hlavní už má za sebou. Čistě subjektivně mě prostě jiné díly ze série bavily víc.... celý text

Tichá hrůza 2008, Tomáš Korbař

Od žádné sbírky povídek nečekám zázraky, ale tady byla většina povídek strašně nudná a často se závěrem s nulovou gradací. Za těch několik kultovních jako je třeba Malý vrah, Zástup, Specialita, Ptáci to za přečtení stojí, ale vracet se k tomu už asi nebudu.... celý text

Sestry 2019, Bernard Minier

Jak jsem předchozí díl chválil, jak se zvyšuje čtivost a že je Minier lepší a lepší, tak Sestry se děsně nepovedly a dočíst to bylo pro mě fakt utrpení. Rozvleklý děj, který je překombinovaný na kvadrát. Kdyby to byl jen případ z minulosti s tím, že se dozvíme, jak se stal Servaz tím super dokonalým detektivem, tak by to asi mohlo být docela fajn. Ale tady se prvně vleče linka z minulosti, pak se vleče linka z přítomnosti, do toho ještě čistě meditační kapitoly. A celé se to hodně moc pomaloučku plazí k finále, které je fakt už padlé na palici. Všemu dává korunu celoživotní vypočítavost Ambre a chování Servaze v úplném finále, tady už soudný čtenář pochybuje, proč takovej blábol vlastně čte. Hodnotím hrozně přísně, ale tady se prostě sečetla hromada dějových pitomostí a děsivá uspávací nuda. Nad dalším dílem budu teda hodně váhat.... celý text

Zpráva o třetí planetě 1982, Arthur Charles Clarke

Ještě jsem nepotkal sbírku povídek, o které by se dalo jednoznačně říct, že byla super nebo naopak celá špatná. Vždycky se mezi super povídkami najde něco slabého nebo mezi špatnými nějaká, která tak špatná není. A to je případ i této knížky, proto není hodnocení na plno, ikdyž se tam na 5 hvězd najde opravdu hodně kousků. Ale třeba poslední povídka je nejen slabá, ale ještě ke všemu dlouhá a nudná, což úplně pokazí celkový dojem z knihy. Ale těch kladů je mnohem víc. U Clarca mě nepřestává fascinovat, kolik toho musel nastudovat a často i propočítat, aby mohl popvídku/knihu napsat a k tomu ještě, že ho ten nápad vůbec napadl. To je případ třeba povídky, kde si to kosmonaut jen tak ve skafandru hasí kolem Měsíce. Tohle se prostě musí ocenit, rozhodně to mám radši, než když tam autor jen tak frkne hvězdnou bránu a jen tak zmíní červí díru, o které stejně nic neví. Pak prostě nezapomenu na povídky, které se zaobírají otázkou, co je to vlastně život, co je vědomí a že by si nabubřelé lidstvo prostě nemělo myslet, že jediná možná forma života je ta naše. Takže proč by telefonní síť nemohla mít vědomí, když má v sobě víc přepínačů než lidský mozek, proč by život nemohl vzniknout ve Slunci nebo naopak na "opuštěné" planetě mezi galaxiemi (pochopilo by vědomí na bázi supravodivosti vůbec naši existenci?). Je to taková scifka staré školy a určitě stojí za přečtení.... celý text

Ta přede mnou 2017, J. P. Delaney (p)

Seriál už jsem viděl dřív, takže jsem měl velkou pomoc při vizualizacích šíleného studeného domu, což bylo tedy pro čtení velké plus. A celý koncept dvou paralelně vyprávěných příběhl z jednoho zběsilého domu s milionem pravidel pro používání, dotazníky spokojenosti atd, tak to je bezva. Trochu mi to pokazil konec, jakoby došla fantazie, nějak se to celé vyřešilo strašně rychle a víc tím vynikly logické nedostatky. Hodnotím jako lehký nadprůměr.... celý text

Nebe nezná vyvolených 2005, Erich Maria Remarque (p)

No, tak co k tomu. Krásný a smutný příběh, který jsem za život četl několikrát, pokaždé mi dal něco jiného a teď byl - díky jistým smutným rodinným záležitostem - obzvláště intenzivní, protože jsem si prostě více uvědomoval řadu věcí, které si mladý bezstarostný člověk až tak k tělu nepřipouští. Kniha je to vlastně o nevyhnutelnosti smrti. Svádí k sobě holčinu, která je těžce nemocná na plíce a víceméně ví, že to má spočítaný a automobilového závodníka, který žije na hraně a plánování budoucnosti pro něj končí jen dalším závodem. Rozhodnutí, jestli těch pár měsíců užít naplno nebo být hodný a nějaký ten týden či měsíc života si přidat asi není to, co by člověk chtěl někdy řešit. Lillian s Clerfaytem zvolí život na plno, ikdyž oba vědí, že to prostě jednou přijde. Jen doporučuji.... celý text

Černý obelisk 2017, Erich Maria Remarque (p)

Dalo by se říct, že je to taková obyčejná kniha o obyčejných životech. A je to samozřejmě pravda. Ale děj se odehrává v Německu v roce 1923 a tím obyčejným příběhem autor přibližuje normálním lidem tehdejší dobu a tak trochu osvětluje, jak se vlastně mohlo stát, že se Německo z jedné prohrané světové války prokousalo do té neskutečně hrůzné světové války druhé. Vidíme inflaci v praxi (jako tu pořádnou, nikoli těch "pár" procent, co nás letos vytáčí) a všechny důsledky, které - společně s národní hrdostí a depkou z prohrané války - vedou k tomu, že se řada lidí navleče tu vyblitě hnědou košili... Potud dílo geniální, tohle mi hodiny dějepisu prostě nedaly. Na druhé straně je fakt, že mě četba neuchvátila jako třeba z podobného soudku Vítězný oblouk, který jsem lousknul hodně rychle. S obeliskem jsem se pár dnů pral a filozofování (většinou s Isabelou) všechno zdržovalo a mě uspávalo. Proto je to snad první kniha od autora, která ode mě nemá plný počet. A jestli taky poslední, tak jedině dobře, ještě mi od něj pár knih chybí.... celý text

Purpurové řeky 2001, Jean Christophe Grangé

Z knihy jsem hodně na rozpacích a všeobecné nadšení prostě nemohu úplně sdílet. Kniha je poměrně čtivá, nahodí nám 2 linky zločinu a 2 netypické vyšetřovatele. Linky se ve finále propojí a kniha dojde radostně do finále. Potud v pohodě. Ovšem šílená překombinovanost celého příběhu, to pro mě prostě bylo moc. Postav hromada, ale můj vztah k nim byl buď žádný nebo negativní. Nedávno jsem v jednom komentáři četl něco ve smyslu, že by si dotyčný už chtěl přečíst detektivku, kde je vyšetřovatel normální, bez démonů alkoholu, drog či jiných, ženatý a platí si normálně pojištění. Na tuto knihu mi ten výrok totálně pasuje, vyšetřující partička je plná temnoty a všemožných traumat a všeho prostě moc škodí. A vztah k vyšetřovateli, který brutálně někoho zabije nebo si jen tak pro formu šlohne luxusní auto, si prostě nejsem sto nějak vybudovat. SPOILER: Konec byl opravdu překvapivý, ale nevím, nevím, na všechny ty zápletky s nerozeznatelnými dvojčaty mám prostě svůj nevěřící názor... A celá šílená konspirace, trvající desítky let, no jestli mě autor netahal nějak moc za fusakli... Film jsem kdysi viděl, ale absolutně ve mě nic nezanechal, kromě toho, že byl napínavej a hrál v něm Reno. Tak asi na to po letech pod dojmem knihy kouknu.... celý text

Otevřený hrob 2017, Angela Marsons

Předchozí díly (zatím) neznám, tak moje první setkání s inspektorkou Kim. Zjednodušeně bych to označil jako fajn čtení na léto, sice je to z prostředí výzkumáku na mrtvoly, ale severskou brutalitu to naštěstí postrádá. A možná proto mi Kim prostě přišla fajn. A ano, jsou tam nějaké ty logické díry a minimálně jednoho z padouchů jsem měl v hledáčku víceméně hned, ale četlo se to dobře a rychle a další setkání s touto policistkou rozhodně do budoucna nevylučuji.... celý text

Příběh služebnice 2008, Margaret Atwood

Seriál znám, ale ten knihu vyčerpal už na začátku a přijde mi sérii od série tragičtější, vizuál stále dokonalý, ale ten děj je hloupější a hloupější a logiku to už postrádá kompletně. Nebýt výzvy, pravděpodobně bych se do toho nikdy nepustil. Zásadní problém knihy je pro mě to, že je psaná tragickým způsobem, kterému interně říkám "monotónní vršení myšlenek bez ladu a skladu", prostě myšlenky nějak plynou, přímou řeč to až na výjimky nepotřebuje, neustále se přechází do jiných časů, míchají se vzpomínky s aktuálně popisovanou současnosti a tak dále. Prostě ve smyslu, že chytla za kliku od dveří, ale ty otevřela až po pěti meditačních odstavcích, protože za starých časů měli s manželem doma taky kliku. Plus mínus nějak tak. Prostě se to četlo příšerně. A dějově je to jen pár seriálových dílů, nic víc se nedozvíte. A pak přišel finální výsměch "Nějaké otázky?". No ty vole stovky, protože o celým slavným gileádu jsem se stejně nic nedozvěděl, ani jak začal, proč začal, ale ani jak dopadl, do čeho se proměnil a tak dále, a tak dále. Nic, jen chaos. Hodnotím přísně, ale čtení bylo utrpení a vlastní děj a myšlenky nejsou na té úrovni, abych to nečtivost odpustil.... celý text