borama
přečtené 30
Vzpomínka na Zemi
2018,
Liou Cch'-sin
Celá trilogie mě bavila, všech ~1800 stran, neuvěřitelně pestré čtení! Zatímco na jedničce a dvojce se mi líbilo, že fyzika tam má stále zřejmý kontakt s nám dnes známou realitou (mj. proto, že byla uměle přibržďovaná), trojka toto vše rozvolňuje, ale asi právě proto, že staví na předchozích dílech, mě to nijak nerušilo, a to nejsem žádný velký fanda "létání světelnými rychlostmi". Dvojka a především pak trojka pro mě mj. zhmotnily nový rozměr existenciální úzkosti - z temnot hlubin vesmíru a nekalých úmyslů různých tam žijících bytostí, z relativismu času, potažmo i základních fyzikálních zákonů. Jako by mi autor v knize ukázal průhled do vyšší dimenze své mysli, s neuvěřitelným množstvím nových obzorů a zákoutí, které jsou všechny přitom vykreslené velmi detailně a vzájemně spolu souvisejí. Nevím, zda to byla součást autorova záměru, ale trochu víc si zase vážím toho, že právě vyšlo Slunce, čas i prostor jsou víceméně stejné jako včera a celá naše civilizace má to štěstí, že může prožít další den.... celý text
Čevengur
1995,
Andrej Platonov (p)
Knihu jsem přečetl střídavě s otevřenou pusou a se skřípajícími zuby, místy až s odporem (který současná šílená ruská agrese jen prohlubovala). Silný katarzní prožitek. Až s odstupem pár dní a přečteným doslovem mi plněji dochází, jak brilantní, trefná a důsledná antiutopie to je, nejen proti komunismu, ale proti jakýmkoliv ideologiím, které zároveň potlačují reflexi reality, a minimálně v tomto smyslu je kniha velmi současná.... celý text
Otevřená společnost a její nepřátelé II
1994,
Karl Raimund Popper
Ač se mi druhý díl četl hůř a o dost pomaleji než ten první (asi kvůli obecně složitějším teoriím modernějších filosofů), stále to šlo dobře. Zejména některé pasáže z rozboru Marxova odkazu mě bavily, zajímavým způsobem pro mě vyvažovaly jeho nekritické vzývání, které si stále pamatuju z dob mého dětství, a naprosté porevoluční odmítnutí. Z textu je zřejmé, že zatímco Marxe Popper uznává jako humanistu, který ovšem fatálně neodolal svým historicistickým pohnutkám (a tuto svoji náklonnost k němu pod tíhou nových faktů zmírňuje až v závěrečném dodatku), tak pro Hegela nemá jediné soucitné slovo a dělá si z něj vyloženě legraci. Přínosná pro mě byla taky obhajoba racionalismu a rozbor institucionální povahy vědecké práce (tj. budování procesů a institucí, které podporují svobodu myšlení a testování hypotéz).... celý text
Otevřená společnost a její nepřátelé I
1994,
Karl Raimund Popper
Moje asi první „pořádná“ filozofická kniha. Překvapivě čtivá. Víc než o rozbor starořecké politiky mně - a určitě i autorovi - šlo o přesahy a ponaučení pro dnešek, kterých si z knihy odnáším celou řadu. Popperova kritika Platóna coby totalitně snícího, čistotou a mocí posedlého propagandisty je ovšem od první stránky nesmiřitelná až krutá a velmi přesvědčivá. Rozuměl jsem Popperově kritice historicismu a hledání falešných nadějí na předem stanovený ideální svět. V jeho ne chladně, ale naopak vášnivě racionální analýze principů otevřené společnosti jsem pro sebe rozpoznával smysl pro praktičnost, uměřenost a respekt k základním lidským potřebám. A taky neuvěřitelně precizní mysl matematika / fyzika, což mi je blízké. Hlavní text tvoří jen necelou půlku knihy, zbytek jsou podrobné poznámky a přílohy, které jsem, podle pokynu autora, jako laik pročetl ani ne z deseti procent. Těším se na druhý díl!... celý text
