Vzpomínka na Zemi

Geniální, asi mi pan autor trochu zvedl laťku co se týče promyšlenosti knížek.

(SPOILER) Ten konec Sluneční soustavy je hodně deprimující. A nesnáším androidku Sofon. Jak se možné, že po tom, co vyhlásila genocidu lidstva se s ní Čcheng Sin pořád přátelí? A Sofon se dokonce objeví na úplném konci knihy, kdy je vše v pr...Některé autorovy úmysly a volby opravdu nechápu. Moc se mi to nelíbilo.

(SPOILER) Tak už vím, že můj oblíbený díl série je ten druhý, což je neobvyklá volba u trilogií.

Z třetí knihy mám smíšené pocity. Na jednu stranu je fakt obdivuhodné, že toto někdo dokáže napsat. Stále je to inteligentní a vědecké a fascinují. Na druhou stranu se mi nelíbil konec, na hlavní postavu jsem alergická a tempo příběhu bylo dost nejednotné.

Prvnich 350 stran celkem nuda. Útrpná cnostná Cheng Xin (hlavní postava) je mi neskutečně nesympatická a to jsem k tomu na začátku ještě neměla důvod (ke konci bylo těch důvodů plno). AA mi jde na nervy. Obě mají být vědkyně, ale nechovají se tak. Chyběl mi Luo Ji i Da Shi (komisař), kteří svojí náturou a dynamikou v druhém díle jasně vedli. Navíc se historie opakuje, lidi jsou úplně mimo a pak koukají jak pikaču, když je Trisolařané zradí při první příležitosti. Zato číst o Lan Kong a Gravitaci mě moc bavilo.

Nemůžu ani říct, že druhá polovina příběhu byla napínavá, protože i tam tempo vždy vyskočilo a zase spadlo. Škoda, že hlavní postavou nebyl Wade, to by byla jízda. I když ani u něj nechápu, proč se vybavuje se svou obětí a při střelbě nemíří na hlavu nebo proč v zásadním historickém momentě poruší svou životní mantru "pokračovat, za každou cenu" a všechno vzdá, protože... to slíbil jedný kočce. Rozhodnutí vlady nezkoumat na raketach s rychlostí světla mi přijde naprosto nelogické, zvlášť když později i věděli, že je to dosažitelné a ostatní civilizace je už mají. Zakázat soukromě financovany výzkum v rámci nějaké etiky je ještě větší nesmysl. Zánik sluneční soustavy mě nebavil číst a to je i čistě bez toho, že se mi to jako fanouškovi naší civilizace nelíbí jako konec. Jeho popis se hrozně táhnul. Naopak mě překvapil konec za koncem, to bylo zase moc zajímavé, i když to bylo víc fiction než science. Ovšem jen do doby, než jsem musela číst o bílém domečku v minivesmíru, místo abych se dozvěděla více o Galakťanech. Největší štěstí holt je, že žijeme tak krátké životy, protože konec galaxie bych zažít fakt nechtěla.

Mám trpělivost a neodcházím od rozdělané práce, tudíž jsem dočetl. Pocity mám rozporuplné. Stejně jako u druhého dílu mne první polovina knihy moc nebavila, ale pak se děj rozběhl a jsem rád, že jsem knihu neodložil. Odvážil bych se říci, že závěr byl strhující.
Na té první půlce mi kromě délky popisů a nezáživnosti vadilo nejvíc to, že některé postavy z budoucnosti měly chování jak lidé v sedmdesátých letech dvacátého století. A tady mám na mysli drobné osobní činy, ne chování davu při hraničních událostech. O tom nemám iluze. Autor na druhou stranu konečně připouští, že "elity" nebude nikdy zajímat osud plébsu. Žádná solidarita. Také otázka kolaborace s nepřítelem za výhody je popsána velmi věrně.
Druhá diskutabilní věc jsou technické popisy. Něco si dokážu představit, ale některým věcem prostě nevěřím a jsou podle mne nereálné, ba přímo nemožné. Třeba myšlenka, že postavím raketu, které budu schopen udělit téměř rychlost světla a pak ji namířím na nějakou hvězdu a po dosažení rychlosti ji nechám letět vesmírem setrvačností a ona tam doletí - to je podle mne absolutní navigační nesmysl. Ono už jenom změnit o kousek směr při pohybu hmotného tělesa rychlostí světla by si vyžádalo nesmírné síly. A když si k tomu představíte zakřivení prostoru a obrovské gravitační síly, kolem kterých budete prolétat...... Nemůžete trefit při těch vzdálenostech. Atd, atd. Možná je lepší, když se autoři scifi do takhle "podrobných" popisů nepouštějí.
Autorova představa o konci vesmíru mi na druhou stranu zas tak nevadí. Proč ne. Třeba to tak opravdu bude. Ale z toho mne už hlava bolet nebude :).
Takže na závěr bych řekl, že jsem rád, že jsem to celé dočetl. Ale podruhé to rozhodně číst nebudu a do knihovny si to nepořídím. Pro mne by asi bylo lepší, kdyby byla celá série po prvním dílu ukončena ;-)

Bylo to dlouhé, ale nenudilo. Po předchozích dílech už jsem si trochu zvykl na autorův styl. Rozlišovat čínská jména mi stále dělá problém. Naštěstí v tomto díle se hlavní jména táhnou celou délkou knihy, takže si na ně člověk nakonec zvykne. Stejně jako u předchozích dílů, děj je napěchován spoustou zajímavých a fascinujících sci-fi nápadů a zvratů. Jak však psali čtenáři v jiných komentářích k autorovým knihám, postavy jsou poněkud plošší a za mě jim chybí pár kroků k opravdové lidskosti. Přečíst celou trilogii byl nepochybně velký čtenářský zážitek a nelituji času stráveného ve společnosti autorových výtvorů.

Během četby mi přišlo, že celková délka je občas trochu uměle tažená, ale jako celku to zase tolik neuškodilo. Poslední díl této série mi přišel abnormálně depresivní a krutý, což se ale (bohužel) může ukázat jako naprosto přesná předpověď budoucna. Záběr nejen přes fyziku, ale i psychologii a sociální myšlení postav bylo více než zajímavé. Trochu mě mrzí ten konec nekonec. Jinak mohu 100% doporučit ke čtení, opravdu si pochutnáte.

Recenze – Vzpomínka na Zemi (Liou Cch’-sin)
Ve spolupráci s Nakladatelství Host

Když se mluví o velkém finále, většina autorů slibuje monumentální zakončení. Ale jen málokdo ho opravdu dokáže doručit. Liou Cch’-sin to zvládl – a to způsobem, který je stejně dechberoucí, jako filozoficky zdrcující. Vzpomínka na Zemi je nejen závěrem celé trilogie, ale i důkazem, že sci-fi může být nejvyšší formou myšlenkové literatury.

Příběh se tentokrát rozpíná přes tisíce let a rozvíjí se ve zcela kosmickém měřítku. Lidstvo, které kdysi s hrůzou sledovalo příchod Trisolarianů, se stává součástí ještě větší hry – hry, v níž ani civilizace, ani čas nemají jistotu přežití. Hlavní postavou je Čcheng Sin, vědkyně, která symbolizuje soucit, empatii a víru v lidskost. Jenže právě tyto vlastnosti se ve vesmíru temného lesa mohou stát smrtící slabinou.

Liou Cch’-sin se tu naplno opírá o myšlenkovou hloubku celé trilogie. Každá kapitola přináší nové ohromení – ať už jde o technologické zázraky, nepochopitelně vzdálené epochy, nebo zlomové morální volby. Někdy máš pocit, že čteš román, jindy fyzikální úvahu o smyslu existence. Ale dohromady to funguje jako fascinující symfonie o zrození, úpadku a znovuzrození civilizací.

Liou se nebojí jít až na hranu srozumitelnosti – čtenář musí zapojit mozek naplno. Odměnou mu je ale pohled na vesmír v tak obrovském měřítku, že i samotný čas se stává jen dalším nástrojem vyprávění. A když pak příběh dospěje ke svému tichému, melancholickému konci, člověk si uvědomí, že žádná kniha o konci světa nebyla nikdy tak osobní.

Vzpomínka na Zemi je závěr, který se nebojí zpochybnit vše, co si o sci-fi myslíme. Není to jen o válce s mimozemšťany. Je to o ceně přežití, o kráse i krutosti rozumu, o naději, která přežívá i tehdy, když už nezůstává nic.

Hodnocení: 9,5/10 – velkolepé, hluboké a emocionálně odzbrojující zakončení jedné z nejlepších sci-fi trilogií všech dob.

Za sledování na IG budu rád https://www.instagram.com/milan.kope.knihomol?igsh=MXd5bHJoeXMyZnl0Yg==

Skvělá věc, povinnost pro fanoušky sci-fi. Kniha mohla být o 200 stránek kratší, ale i tak výborná věc.

Příběh má obrovský záběr od lidské psychologie, podstaty lidství, chápání světa a vesmíru při určitých érách lidské civilizace, vědy a technologií, až po fyzikální teorie. Poslední díl mě svým příběhem pohltil, ovšem konec ve mě zanechal stejnou prázdnotu, do které se zřejmě vydaly i postavy na samém konci i přestože se zde objevuje příslib nových začátků. Pokud se Sin cítila v nějaký moment uvnitř mrtvá, tak jsem se s ní v posledních kapitolách cítil vnitřně mrtvý stejně.

Kniha je to bezesporu výjimečná. Je zde rozebráno spoustu různých sci-fi nápadů, některých bych řekl až hraničících s magií.
Některé lidské chování mi přišlo velmi málo uvěřitelné, což je u téhle knihy asi jeden z nejslabších bodů. Na druhou stranu, chápu jak obtížné to z autorovy strany musí být.
Některé části byly super zajímavé a zábavné, ale zase některé byly trochu nezáživné a dlouhé.
Určitě se dá dále doporučit.

Lehce zuřím, protože kniha nabízí množství dechberoucích scén, NICMÉNĚ! Větší rozsah jí nesvědčí, linky se zde nepropojují tak dobře jako u předchozích dílů. Zároveň se zde objevují výraznější časové skoky a některé stránky se jen těžce vstřebávaly, tady už nešlo o sci-fi nálož, ale fyzikální příručku (hovoříme o vysvětlování čtvrté dimenze).

Velice mě mrzí konec, který do jisté míry postrádal tu lidskost, sociologii, filozofii, kterou předchozí díly měly. Ano, kniha je dobrá, ale ne výborná. Stále se však jedná o slušný nadprůměr.

Trojka měla dost sinusoidní tvar, hlavní postava Sin je dost mdlá a vlastně jen proplouvá vším tím popisem stavů vesmírů... Ale má to zakončení, má to tunu nápadů a mozek se mi dost vařil při všech multiprostorových představ... Doporučuji, jedná se o kvalitní scífko.

S touhle knihou je to nahoru dolu, obcas zbytecne, obcas nedostacujici, obcas obtezujici, obcas uspokojujici. V kazdem pripade je tam toho hrozne moc a soustredit se na to, co je podstatne a proc to autor postavil prave takhle je docela naorcne. Jsem ale rad ze sem se dostal az nakonec tohoto epickeho pribehu a mam pocit, ze to v ramci zanru jen tak neco neprekona.

Tato kniha se hůře popisuje. Jedná se o senzační a čtivou jízdu zakončující jedno z nejlepších scifi, co člověk může číst. Zároveň je však kniha plytká, o čem vlastně je? Závěr ve mně vzbuzuje nekonečno z kterého plyne zanedbatelnost všeho, co se odehrálo ve všech třech knihách. Výsledkem je tak jediné moudro, co padne na konci této knihy z úst Luo Ti, carpe diem. Jenže hlavní postava, Sin, si ho moc neužila co? Navíc je to velmi hloupá postava, která dvakrát nemá dost "koule" zachránit svět a alespoň já si ji neoblíbil. Nicméně nehledě na mnou uváděné - je to extrémně čtivé. A ve správném románu je důležitá cesta, nikoli cíl. A tu jsem si užil neuvěřitelně.

(SPOILER) 90% - "Slyšíte správně. Během pěti minut jsme na všeobecné schůzi drtivou většinou přijali základní teze totalitní společnosti. Věřte mi, jakmile se lidé ztratí ve vesmíru, jsou pět minut od diktatury."
Tak tohle bylo vskutku důstojné a vyčerpávající zakončení trilogie. Hlavní postavou je raketová inženýrka Čcheng Sin a její životní pouť začínající krátce poté, co se lidstvo dozví o úmyslu Trisolaranů zničit lidskou civilizaci, sledujeme s přestávkami po dobu mnoha (milionů a miliard) let.
Autor své knihy často píše jako určitý myšlenkový experiment - co by se stalo kdyby... Lidem bylo řečeno, že budou za 400 let vyhlazeni? Smrtelně nemocný člověk dostal šanci poslat do vesmíru alespoň svůj mozek? (a co kdyby tanhle Tchien-ming náhodou miloval Čcheng Sin tak moc, že by jí nejenom vyhověl a nechal se vyslat, ale dokonce jí koupil celou vzdálenou hvězdnou soustavu?) Jak by lidé přivítali na Zemi navrátivší se loď kosmických uprchlíků? Co by se stalo, kdyby se celé lidstvo muselo přesunout do Austrálie? Jak by vypadal pobyt ve čtyřrozměrném vesmíru? (a jak ten v dvojrozměrném?) Jak předat tajné informace, které by lidstvo mohly zachránit před civilizacemi temného lesa, když tyto informace máte díky Trisolaris, ale ta vás sleduje? Bude fungovat zamalování takových dat do obrazů načrtnutých pohádkami? Jak by vypadal vesmír na svém konci?
V ději nechybí hrdina Temného lesa Luo Ťi, který po záchraně lidské civilizace výhrůžkou odeslání informace o pozici Trisolaris do temného lesa desítky let drží Trisolarany v šachu, než ho vystřídá právě Sin. Jenže ta je na realizaci výhrůžky, jež by nevyhnutelně prozradila cizím "lovcům" i Zemi, příliš mírná - a tuto chybu opakuje zas a znovu...
Autorovy nápady a jeho představivost mě nepřestávala fascinovat, třebaže často mi jeho myšlenky připadaly naivní a nerealizovatelné. Někdo, kdo vnímá vesmír tak temně, věří natolik v lidský humanismus? Opakovaně zmiňuje např. to, že se lidstvo vydává těžší cestou záchrany všech namísto toho, aby se vrhlo na stavbu lodi jen pro vybrané - a to i za cenu, že by se nemusel zachránit vůbec nikdo. Já ostatně nevěřím už tomu, že by kterákoli vládnoucí struktura udržela společnost v chodu s tím, že se všichni omezí ve prospěch nákladů na obranu proti něčemu, co má nastat za stovky let (pokud vůbec). Autor např. úplně pomíjí šíření dezinformací. Moc jsem se také nesžila s jeho závěrem na konci vesmíru (zakončení příběhu Sin a Tchien-minga zabolelo...). Ale je to jeho příběh a jeho vize a naprosto mu nelze upřít propracovanost. Relativistický pohon uhlazující časoprostor? Schování hvězdné soustavy tím, že v ní zpomalíte rychlost světla? Podobných nápadů je v knížce zpracováno nepočítaně.
"Známý vesmír má asi šestnáct miliard světelných let napříč a k tomu neustále expanduje. Jenže rychlost světla dělá pouhých tři sta tisíc kilometrů za sekundu, což je doslova šnečí tempo. Paprsek se proto nikdy nedostane z jednoho konce vesmíru na druhý (...) Kdyby byl vesmír člověk, jeho nervová soustava by pokrývala jen malou část těla. Mozek by se nikdy nedozvěděl, že tělo má končetiny, a končetiny by nevěděly o mozku. To je přece definice paraplegie. A já si představuju ještě něco horšího - vesmír je mrtvola, která se nafukuje."

(SPOILER) Sin byla teda hrozná kravička! Ostatní postavy byly taky hrozně plochý a nijaký, a všeobecně chování lidí autorovi moc nejde a je příšerně nevěrohodný. Všichni byli prostě jen jacísi průvodci po eonech. Ale chápu, že potřeboval děj dostrkat tam, kam chtěl, takže se nemohl moc zabývat neustálým rabováním a pravou lidskou povahou. A přitom je to na druhý straně celý takový ubrečený a sladkobolný. Nebo prostě absolutně nechápu asijskou psychiku...
Takže příběh je sice dost marnej, což mi naštěstí bývá jedno i u jiných knížek, přesto dávám čtyři zářící hvězdy, PROTOŽE jinak to byla parádní sci-fi jízda! Tolik, ale tolik teorií, nápadů, vychytávek a kdečeho, že se do těch sedmi set padesáti stran opravdu sotva vešly! Jedna bláznivější než druhá, a přesto se tomu dalo krásně scifíčkově věřit. Už jsem dokonce chtěla mít i radost, že se Liou neváhal zbavit nejen Země ale i celý sluneční soustavy, když se mu tam začal plést nadějnej konec, no, ve finále může bejt takovej i makovej, takže pro Vidličku všechno fajn.
... jen ty mimoni tomu scházeli...

Pohled na hvězdy a vesmír už nebude stejný. To bylo neuvěřitelné! Celá ta autorova fantazie, kdy se nebojí přemýšlet o tom, co by bylo, kdyby to všechno došlo do úplného konce s velkým K. Opět přiznávám, že některé technické, fyzikální a kosmologické prvky pro mě byli strašně těžké na pochopení. Bylo to čtivé, napínavé, lehce depresivní, vesmírné. A ta pohádka? Nápadité.

03.06.2025

Skvělý závěr trilogie, opravdu dokonale propracované sci-fi. Kdy jsem od čínského autora moc neočekával, ale výsledek byl skvělý. Jediné minus jsou zmatečné čínská jména, ale za to autor asi nemůže.

Člověk se až začíná bát výhledu na tuto budocnost.

Po skvělém prvním Problému těles a zajímavé druhé Temnotě lesa přichází ve třetím dílu cesta ke vzpomínkám. Bohužel musím za sebe přiznat, že už jsem se začínal ztrácet v dvoj a čtyř rozměrech, čas mi utíkal na rozdíl od hlavních postav až příliš pomalu a občas jsem se přistihl jak spolu s nimi přeskakuji rychlostí světla celé odstavce textu abych už hlavně někde přistál. Místo na Zemi jsem tak vzpomínal na za mě mnohem lepší jedničku a dvojku.