Vyšetřovatel: Démoni balkánské války a světská spravedlnost

Naprostá senzace pro čtenáře co se touhle tematikou zajímají. Perfektně napsané mel jsem pocit ze to vyšetřuji s nima. Krok po kroku rozuzlovavali válečné zločiny a genocidu a tomu podobné. Za me dávám 100% skoda ze autor nemá více knih na podobné téma

Audiokniha - asi jsem poslouchala zkrácenou verzi, ale doufám, že o nic podstatného jsem nepřišla. Zvěrstva se musí trestat. Silná kniha. Četla jsem i komiks a také mohu doporučit.

Tato kniha určitě každého čtenáře nějakým způsobem zasáhne.
Není to pěkné čtení,ale to ani být nemůže jelikož popisuje to nejhorší co je člověk člověku schopen udělat.
Lidstvo JE bohužel nepoučitelné a nepochybuji o tom že za nějakých 10-15 let se budou zpovídat lidské zrůdy za události v Palestině,Izraeli či na Ukrajině.
Nezbývá nez doufat,že boží mlýny opravdu melou.Pomalu,ale jistě.

Dlouho mě kniha nevtáhla takovým způsobem, jako to zvládl Vyšetřovatel od pana Vladimíra Dzura.

O válkách na Balkáně z 90. let jsem toho přečetl mnoho. Státy bývalé Jugoslávie mě nebývale zajímají, mám je procestované autostopem, v Severní Makedonii v současnostii studuji, a o současné politické situaci v zemi píši bakalářku... ale doposud se mi do ruky nedostala výpověď od vyšetřovatele, který krásně popsal, jak Mezinárodní tribunál pro bývalou Jugoslávii fungoval, jak postupoval, a čeho všeho ve výsledku docílil. Zároveň se jedná o osobní výpověď vyšetřovatele, který přímo či nepřímo stál za zadržením některých válečných zločinců z konfliktu v 90. letech. A o tom si jen tak někde jinde nepřečtete. Doporučuji všemi deseti!

Velmi zajímavá kniha o zkušenostech českého vyšetřovatele prokuratury Mezinárodního trestního tribunálu v Haagu. Pro hlubší pochopení fungování samotného tribunálu a výsledků jeho činnosti by ale bylo třeba ponořit se do jednotlivých obžalob a rozsudků dostupných na https//www.icty.org.

Je mi líto obyčejných lidí, které tato válka semlela, byť se možná na první pohled zdá, že jí unikli (viz např. příběh Dragana Samardžice v knize na str. 154 157); a ještě smutnější je, že historie se stále dokola opakuje v různých obměnách, byť geograficky jinde.

Oceňuji i autorem uvedený výběr literatury v knize na str. 234 - 235.

Z úplně jiného soudku bych např. doporučila knihu Moje Jugoslávie od Gorana Vojnovice a koneckonců i Totál Balkán od Blanky Čechové, neboť ne vždy je práce pro mezinárodní organizaci smysluplná jako v tomto případě; obě mnou zmiňované knihy jsou z žánru beletrie.

Možná víš prd, co se dělo, když jsi byl/a ještě prcek. Narcos, Devadesátky, Vyprávěj, tajné dokumenty: STB Válka v Jugošce. Kniha je věcná, faktická a taktická. O šílené situace, drama a neuvěřitelné náhody není nouze téměř na žádné stránce. Je však třeba uvažovat, že pojednává nejenom o tom, kdo komu kde něco udělal, ale taky co a jak to udělal. Není to čtení pro slabé povahy. Jsem ale ráda, že existuje v literatuře komplexní popis situace, navíc obohacený o cenné a zajímavé informace z vyšetřování.

Kniha je skvěle napsaná, byla jsem na knihu zvědavá už jen z důvodu poznání jak funguje mezinárodní trestní tribunál v Haagu.
A pak mne také zajímalo dění v 90 létech v bývalé Jugoslávii, protože ze svého dětství si pamatuji hodně zpráv v televizi o tom co se dělo v Bosně, v Kosovu v Srbsku. Ale sama jsem se v téhle etapě nevyznala a byl to pro mne chaos. Takže jsem se na tuhle knihu těšila, protože pan Dzuro velmi dobře a srozumitelně všechny tyto události v knize popisuje, jak to začalo.
Dále mne velmi poutalo podrobné vyprávění českého kriminalisty jak se dostal jako vyšetřovatel k této práci a jak vlastně probíhala jeho práce v terénu, kdy pátral po zločincích a svědcích.
Pro člověka, který není z oboru, ale zajímá se o takováto dění, lidská práva, lidské osudy... Je to skvělá knížka a i když je občas těžké se prokousat zkratkami institucí, jmény svědků a zločinců (je jich hodně) a občas jsem se v tom ztrácela, je to skvělá kniha a i pro člověka neznalého je velkým přínosem.

Nedávno jsem narazila na zajímavý rozhovor pana Vladimíra Dzura na DVTV. Tento český kriminalista mě velmi překvapil svým uváženým a střízlivým pohledem na konflikt v bývalé Jugoslávii. Stejně rozvážně přistupoval i k momentálně probíhající válce na Ukrajině.

"Bude-li někdo vyšetřovat zločiny na Ukrajině, bude muset vyšetřovat obě strany."

Nezbývá nic jiného, než souhlasit. Neveselé čtení, ale doporučuji.

Podobne ako pri knihách od lekárov bez hraníc, ani v tomto prípade nemôže byť hodnotená literárna kvalita textu, pretože obsah je v tomto prípade dôležitejší ako forma. Sila knihy pramení zo šoku, ktorý vyvoláva čítanie výpovedi svedkov a páchateľov masových vrážd. Hovorí sa, že deti prestávajú byť deťmi v momente, keď obídu mláku na chodníku. Neplatilo to pre Balkán v 90-tych rokoch, tam sa obchádzali mŕtvoly. Žiaľ, podobné knihy môžeme o pár rokov očakávať z diania na Ukrajine (Buče, Izium, ...) a opäť sa budeme neveriacky diviť, ako je niečo také v súčasnosti možné.

Text je nabitý informáciami najmä o fungovaní Medzinárodného trestného tribunálu a o riešení zločinov spáchaných Srbmi na Chorvátoch. Jednou z mála vecí, ktorú by som vytkol, bol občasný chronologický chaos. Anotácia neklamala, naozaj som sa najmä v prvej polovici knihy od toho nevedel odtrhnúť, bolo to napínavé ako thriller a viackrát som si hovoril, že je to námet pre Hollywood. Film sa síce nekoná, ale dobrá správa je, že o pár dní vychádza komiks na motíve tejto knihy (prípad Dokmanovič) a podľa zverejnených ukážok to vyzerá famózne.

Nechcem sa nikoho dotknúť, lebo rodina je rodina, ale tá obálka je rovnako príšerná ako boli veci, ktoré sa diali na Balkáne v 90-tych rokoch.

A ešte nepravidelná rubrika - okienko športového fanatika s OCD poruchou: štadión Maracana je v Rio de Janeiro, nie v Buenos Aires.

9/10

Je hořce komické číst si dřívější komentáře o tom, jak se z průběhů zvláštních osvobozeneckých operací v bývalých zemích Jugoslávie je potřeba poučit, aby se historie neopakovala, když zrovna probíhá další osvobozující válka na Ukrajině. Jediné poučení, které mi z toho vyplývá, je to, že je lidstvo nepoučitelné.

Je to smutné. Kniha popisuje naši Evropu a nás Evropany na konci 20. století.
A je jen trpkým povzbuzením, že strůjce balkánských zvěrstev dokázal tribunál v Haagu dopátrat a některé i usvědčit.
Potřeba je si pořád připomínat, čeho je schopen se Evropan dnešní doby dopustit.

Unikátní kniha, která rozhodně stojí za přečtení. Pan Dzuro, i ostatní z jeho týmu si zaslouží obdiv za všechno, co svojí prací vykonali. Je to příběh jedné velké lidské tragédie. Nechybělo málo a zločiny zůstaly zcela nepotrestány . Díky zatčení válečného zločince Slavka Dokmanovice se před Haagský tribunál dostal první člověk z mnoha, zodpovědný za masakry v době války na Balkáně. To mnohé změnilo a poděkování samotné Madeleine Albrightové na začátku knihy je zcela na místě.

(SPOILER) Louskala jsem to 2 měsíce. Doplňovala jsem to hledáním na netu, co se dělo dál. Smutné, ale poučné. Možná by byla lepši audiokniha, kdybych věděla, že existuje. Ale tam by zase nebyli fotografie.
Stejně jako u Kmentových prvních knih je tu dost faktů, jmen a vysvětlování, což je docela nezáživné, ale pravděpodobně nutné v kontextu událostí, které se tam odehrávaly. Stejně i tady by to chtělo nějaké infografiky, pavouky,, prostě vizualizace vztahů a souvislostí.
Nejlepší části jsou části-popis zatčení Dokmanoviče, práce Anny Richterové a "zatčení" Milosevice Kevinem Curtisem, Arkanovi tygři. A pak taky netu najdete rozhovor s australským vyšetřovatelem Dean Manningem, dokument BBC a ten dánský dokument a spoustu materiálů, jak žijí tihle lidé dnes- vyšetřovatelé i organizátoři a vykonavatelé masakrů. Aspoň by lidi, co tam jedou na dovču, měli vědět, co se tam stalo a jak je to dosud komplikované. Jak žít vedle lidí, kteří po celoživotním sousedství, jdou po sousedovi se zbraní a v lepším případě ho vyženou jen z domu.

Velmi zajímavá a poučná kniha na seminární práci do školy.

Poslouchal jsem audioknihu na D5 mezi Prahou a Plzní a k soustředění za volantem vhodná není, a rozhodně ji nelze doporučit dětem a citlivým povahám! Hrůzné svědectví o nekonečné lidské nenávisti, zlu a smrti, o to hroznější, že je skutečné! Posléze jsem přeladil na zprávy z domova i ze světa, v porovnání s knihou hotový balzám na nervy.

Chorvatsko je krásným letoviskem, dvakrát jsem tam byla, jednou se spálila jako správný český vybledlý amatér a celkově měla z této země nijaký pocit. Turisti, bungalovy, pláže. A jedna špatná odbočka a cesta kolem rozstřílených domů. To bylo v minulém životě.

O dost let později jsme projížděli Srbskem, strávili v něm několik dní a to byla jízda. Roztodivná sídliště, fascinující jídla, skvělí lidé, nekonečné lány cest a… Kolem jedné takové cesty několik vesnic za sebou. Opuštěné domy, už bez střech. Jinde vysoký panelák. Bez lidí, jestli v něm však bydleli, bylo mi jich líto. Bída. Rozstřílené dopravní značky komentovat ani nemusím, to je v této části světa takový folklor.

Ale co se tu sakra stalo?!

Hanebně až po návratu domů jsem se konečně začala zajímat. O dramatických okolnostech rozpadu Jugoslávie jsem povědomí měla, sice základní vzdělání po sebevraždě Hitlera a nástupu pana Václava Havla v dějepise moc neprozradilo, ale nějaké informace ke mně prosákly i tak. Ale bylo jich opravdu málo.

A tak je jako vždy nejlepší se zajímat a já se do toho dala. A pochopila, že léta po roku 1990 nestála za nic jenom ve Rwandě, ale i v zemích bývalé Jugoslávie, kde boj o moc a etnickou nadřazenost zvítězil nad zdravým rozumem a roky zkušeností s pokojným soužitím. Nebo alespoň snášenlivostí. Nebo čímkoliv jiným, než střílením do dětí a starých rodičů. Než zakládáním koncentračních táborů. Než čímkoliv mimo nemyslné zabíjení a opojení z nenadálé moci.

Ale popořadě. Je totiž velmi důležité si odpovědět na otázku, kdo je Vladimír Dzuro, smutný pán z obalu knihy s brýlemi, který se na Vás i při koupi knihy dívá pohledem plným bolesti. Autor knihy, původně pražský kriminalista, který chytil v 90. letech příležitost za pačesy a odjel vyšetřovat zločiny proti lidskosti do bývalé Jugoslávie. V nejistém prostředí politických bojůvek, lokálních diktátorů a stálé nejistoty se stal součástí mezinárodního týmu policistů a expertů na právo a na mnoho oblastí vyšetřování. Jejich cílem bylo pohnat před soud všechny viníky masakrů, čistek, utrpení, plačících matek nad chybějícími těly dětí. Zakladateli hromadných hrobů. A to navzdory snaze místních úřadů vše krýt. Vladimír Dzuro bude v knize Vaším průvodcem, poslem těch nejhorších zpráv a vypravěčem o těch nejhorších masakrech a nejodpornějších pokusech vrahů o vyvinění. Ukáže Vám fotografie, desítky fotografií těch nejotřesnějších věcí.

A přitom bude stále mluvit. Stále bude odříkávat příběh své cesty po nestálém území proti úřadům. Pořád Vám bude připomínat, že je nutné zatykač vydávat tajně, že někdy se jen budete muset dívat, jak masový vrah prchá s požehnáním své země, která by měla pomáhat vyšetřovatelům a ne vrahům, a provede Vás kompletně aparátem šetření. Odkryjete s ním masový hrob na farmě Ovčara a zažijete zatčení jednoho z nejodpornějších lidí spjatých s tímto místem. Bývalým starostou obce Vukovar, který do svých bývalých přátel a spoluobčanů neváhal kopat a střílet a potom o tom nestydatě lhát. A přitom vědět, že dostat jej za mříže je téměř nemožné. Příběh zatčení starosty Vukovaru je jedním z nejsilnějších vyprávění, jaké jsem četla.

Četla jsem Jako bys jedla kámen od nakladatelství Absynt a i přes otřesnost vyprávění v něm obsažených je vyprávění Vladimíra Dzura jiné. Zaměřuje se na samotnou práci vyšetřovatele, na to pozadí příběhů, která v očitých svědectvích nejsou vyprávěna. Dovolí čtenáři náhled za oponu vyšetřování, transportu vězňů a soudního procesu. Ukáže nesmírnou důležitost této práce a její křehkost. I tak nechá promluvit i oběti a dokonce vyprávění doplní i vtipnými příhodami, které se dějí i v těch největších hrůzách. Například jak jeho kolega, nenápadný britský policista, podsaditý zrzek, je na hostině jedním z představitelů města vyzván k pijatice, vyzyvatel si je jist svým vítězstvím. Policista však s přehledem vítězí, protože za milou tváří se skrývá milovník hospůdek a dobrého pití a zůstává stát jako poslední s úsměvem. A pomůže tím posunout se i ve vyšetřování případu.

Často museli vyšetřovatelé kráčet velmi nestandardními cestami šetření, když se museli s vrahy i oběťmi setkávat na nestandardních místech, čelit odporu místních úřadů a prát se s neochotou ke spolupráci. Postupem času však překonali všechny překážky a pohnali ke spravedlivému trestu ty, u kterých to šlo. Mnoho si bohužel našlo svou cestu k bezúhonnosti. To je tak ovšem všude a pořád.

Příběh Vladimíra Dzura je vyprávěn v první sobě a je to vhled do vyšetřování. Nemůže prozradit vše, nemůže vyprávět o všem a nelze čtenáři ukázat úplně všechno. Na několika případech však dokáže přiblížit atmosféru vyšetřování a doslova se prohrabe masovými hroby i svědomím vrahů. Těžko říct, co je otřesnější. Kniha není pro slabé povahy ani pro konzumenty snadných vyprávění. Jedná se o pojednání o právu a jeho uplatnění ukázaném na konkrétním případu genocidy, která probíhala na území bývalé Jugoslávie. Jedná se o nesmírně cenné svědectví a kniha je na mnoho přečtení. Je mi jasné, že pokud ještě pojedu do Chorvatska, pláž mi může být ukradená. Chci vidět Dubrovník a místa, která byla ostřelována a kde zbytečně umírali lidé. Na tyto příběhy se nesmí zapomenout a právě díky skvělým lidem jako Vladimír Dzuro a jeho spolupracovníkům neutekli všichni viníci masakrů.

Nadpis článku je chorvatsky, znamená „vítejte a nemluvte o genocidě“. Nebylo to pořád jen letovisko. I když se mnoho místních snaží zapomenout, je důležité vědět, co si v sobě obyvatelé těchto zemí nesou. A chovat se i na dovolených s náležitou úctou. Nikdy nevíte, co se na kdejaké pláži nebo na místě nyní u stánku se zmrzlinou mohlo kdysi stát. A co v sobě skrývá i sama před sebou prodavačka zmrzliny. Myslete na to. Všichni jsme lidé.

Kniha Vyšetřovatel českého autora Vladimíra Dzura je cenným svědectvím o procesech s válečnými zločinci a usvědčenými vrahy. Ukazuje nelehkou cestu vyšetřovatelů na cestě za potrestáním viníků a vrahů nevinných lidí a obrovskou moc státu, který nechce vidět své vrahy před soudem. Mnozí viníci jsou zatčeni složitými cestami, mnozí přijdou sami a mnozí, než se podívat spravedlnosti do tváře, se raději zabijí. Kniha není pro konzumenty jednoduše psaných příběhů a nejedná se „pouze“ o soubor svědectví o prožitých masakrech, jedná se o pojednání o poctivé práci vyšetřovatelů, policajtů a soudců, kteří se nezalekli agresivních státních aparátů a dokázali si doslova na koleně vytvořit nová a nevídaná řešení, jak dosáhnout spravedlnosti pro nevinné oběti. Kniha je doplněna bohatou obrazovou dokumentací a rovnou zde píšu, že není pro žádnou slabší povahu, ale pro opravdové zájemce o danou problematiku. Fantastické čtení, takových knih není nikdy dost.

Pekny prehlad o tom ako stihali zlocincov, ako po nich patrali a nahliladnutie do sveta ludskeho nestastia. Tento svet a ludske trapenie ich vsak vobec nezaujimal...

Unikátní svědectví o vyšetřování válečných zločinů, spáchaných v 90. letech 20. století během válek na Balkáně. Kniha se točí primárně okolo masakru na farmě Ovčara a okolo zatýkání Slavka Dokmanoviće, vůbec prvního válečného zločince, souzeného tribunálem OSN od druhé světové války. Dávám pět hvězdiček i přesto, že k plynulému čtení knihy je třeba dobrá orientace ve všech používaných zkratkách a přehled o dění na území bývalé Jugoslávie od druhé poloviny 80. do konce 90. let 20. století. Osobně bych ocenil zasazení svědectví více do historického kontextu přímo v knize. Jinak mohu rozhodně doporučit.