žlučníkář komentáře u knih

Tolikrát jsem viděl filmovou verzi a říkal si, že bych si to rád i přečet. A takhle jsem si to říkal tolik let, že jsem to zas viděl asi desetkrát. Tím jsem se komplet připravil o kouzlo představ. Nemohl jsem si jen pomocí svojí fantazie vymodelovat nohy slečny Barbory a přemejšlet, jaký asi měla kadeře na svalnatých lýtkách.

Musím ale říct, že je ta knížka tak hezky napsaná a film tak skvěle natočen, až jsem měl pocit, že čtu film, nebo sleduju knihu. Seděl jsem na gauči, smál jsem se a chtěl bejt odřízlej povodní na ostrůvku v dědečkově vile. Pak bych se vypravil do srubu doktora Vlacha a zůstal bych tam klidně do listopadu. Koupal bych se v tůni a zkoušel bych vliv různých zapálených sušených bylin vdechovaných do plic a jejich vliv na funkci mozku, hlavně v kůře spokojenosti s bytím. Nevím teda co bych tam jedl, protože bejt o houbách, malinách a bukvicích nedovedu. Zároveň však nedovedu ulovit a vykuchat zvířátko a kebab nikde. Musel bych se asi spolehnout na slečnu Barboru.

Zase jsem se nechal unést. Stává se mi to, když mě takhle unese příběh kterej čtu. A teď už jdu...Sobý hnusec...Nedolovím, nedolovím...

28 10.09.2023

Tahle malinkatá knížečka dokáže udělat radosti i mnohem více, nebo alespoň stejně, protože jsem strašně nerozhodnej, než lahvinka třešňovice na čundru v lese, prokvetlým pořádným mrazem.
Když je mi smutno ze světa ve kterým musim žít a z lidí, se kterejma se musím bavit, vytáhnu tuhle knížečku, pomalu si v ní listuju a hned se mi nálada vynoří někam nad hladinu a oči zase vidí slunce. Proto si to vždycky rád přečtu. Kolikrát bych se sebral a šel někam do pustejch hor, koukal do kraje, sázel třeba stromy a nestaral o dění ve světě.

Bohužel, jsem zhejčkanej výstřelkama a vymoženostma dnešní doby, který maj neblahý vliv na na zdraví duševní i to obyčejný. Naprosto nepolepšitelnej břídil. Potřeboval bych mít v kapse trochu rozdrobenýho tabáku, placatku se šnapsem a v chatrči zásoby na doplnění. Pak bych koukal do kraje, jak se blíží bouřka a pozoroval diskotéku na obloze.

Tak tohle byla jízda Vážení! Už dlouho se mi nestalo, abych při čtení něčeho spadnul smíchy ze židle, a to bez použití alkoholu.
Chvíli teda trvalo, než mi došlo že ten pošuk Ignác co čeká na svojí vypitou matku je vlastně třicetiletý vystudovaný budižkničemu. Možná svojí matku ke sportovní disciplíně zvrhávání chardonnay, dohnal právě on.
Když se konečně povede tuhle horu smradlavýho sádla přimět k nějaký práci, způsobí to řetězovou reakci, která může zpustošit celý město a ovlivnit spoustu životů.

Hrozně mě bavily dialogy mezi timhle pohlcovačem hot dogů a jeho okolím. Šťávu tomu dodávaly ještě další zajímavý figurky tohohle města. Jako třeba negr Burma Jones, kterej přes sluneční brejle nemohl nic vidět a jeho poslání evidentně bylo spotřebovat všechen tabák na Zemi, nebo smolařskej vypatlanej pochůzkář. Policejní sbor složenej z idiotů který se snažej za každou cenu někoho sbalit jenom proto, aby se plnil plán? Super. Celý se to pak zvrhává do honu na bařtipána. Byl jsem k tomu až do konce přilepenej, jako kdybych ruce omylem umyl v kanagonu.

Na jednu stranu jsem buřta nesnášel, na druhou stranu mě dost bavil. K tomu ta podpora ostatních kreténů, z nihž každej má jako životní trest žít nadobro v tomhle všivym městě. Hlavně ať ho nikdo neopouští.
Dávám tomu plnou palbu a těším se, až si to zase přečtu.

19 31.10.2021

Skvělá příručka pro fandy a pěstitele kytiček. To takhle jednou na východě vypěstili Adélu, která krom toho, že ještě nevečeřela, nepotřebuje ani květináč. Chodí sama na špacír a její semeno má výkon jako ZIL, což rusum asi šmakuje. Na západě maj pochopitelně kulový, a tak se Adélku rozhodnou čmajznout a pěstovat jí úplně všude, protože bejt bohatej je prostě lepší, než bejt třeba chudej. To si pak ani nemůžeš vlízt do vany plný prachů a vyrochnit se v nich.

Má to ovšem takovej háček. Ti na zapádě viděli akorát pár dílů vychytávek ládi hrušky a myslej, že maj tim pádem v hlavě wikipédiji o kytkách. Nechci ze západního tábora dělat úplný kretény, osobně si myslim, že na východě by to byla taky jen otázka času, kdy by to pohnojili trošku jinak.
Pak už si jenom můžeš lámat halvu nad tím, Jestli Adéla začne bejt přínosná jako bolševník v karlovarskym kraji, nebo jestli rusa nakrkne krádež adély a nadělá po světě trošku jinej svinčík, než Adélka.

Svinčík tam bude tutově, to můžu zaručit. Taky můžu zaručit, že tě ta brožurka chytne a nepustí. Já to tak měl, a to nejsem úplně největší fanda kytek. Možná mě spíš přitahovala vidina apokalypsy.

19 14.07.2020

Tenhle děda už by měl sedět v důchodu, nosit bačkory, krmit holuby, koukat na AZ kvíz a luštit křížovky. Jenže kdesi na Kubě nic takovýho nemaj, asi dokonce ani důchody, takže děda musí brázdit moře ve starejch neckách a lovit ryby. Já bych asi na těch neckách odjel někam rovnou za nosem, bejt v tý situaci.
Jezdí s nim na výpomoc nějakej klučina, kterej dědu zbožňuje. Jenže starej chytí vždycky na moři leda tak vlka, takže mu fotr cesty s dědkem zarazí. Takže dědek další den naloží sítě a udice a odtáhne na moře sám.

Ve chvíli, kdy mu ťukne udice se kniha promění v takovej ten seriál o tom, jak někde přežít. Starej paprika chytí většího macka, než jsou jeho necky. Je to neuvěřitelný, ale dokáže provaz s tim kapitálnim kaprem držet v jedný ruce jako opratě a kapr táhne dědka i s neckama kamsi pryč. Asi za kámošema. Já se bál, že ho to zatáhne třeba do sovětskýho svazu, nebo že na moři projede tajnou hvězdnou bránou a zmizí nadobro, ale byly to nakonec jenom fantasmagorie mojí hlavy. Nakonec nám dědek během toho vejletu ukazuje, jak přežít na moři s jednou rukou, troškou vody a syrovejma rybama. Taky nám prozradí recept na syrovýho tuňáka, kterej nemusí bejt tak špatnej, když se to pěkně nakrájí jednou rukou.

A tohle se tam děje celou knížku, což mi nevadilo, ani mi to nepřišlo nudný. Celou dobu jsem byl zvědavej, jak tu fušku dědek zvládne.

19 15.11.2019

Připomínalo mi to něco mezi Robinsonem, tajuplnym ostrovem a dětskou verzí seriálu ztraceni. Opuštěnej ostrov a tlupa ztroskotanejch kluků, nebo dětí. Prťousum nejde vysvětlit, že se něco musí.
Ti starší, ti něco chápou. Akorát maj důležitější práci. Třeba hrát si na to, kdo je náčelník, jako teď tu velim já, protože jsem našel škebli. Nééééé, kápo jsem já, protože jsem největší. Nééééééé, budu to já, já mám největší...břicho? Kluci se prostě nedohodnou, protože nevědi asi o demokraciích a podobnejch vejmyslech. Jsou to britové a tam je vždycky král, nebo pani králová.

Takže zkraje tak do půlky to jsou robinsoni se ztracenejma. Od půlky jsem měl sevřenej věneček, že bych s nim mohl na Zbraslavi drtit kamení. Hrozný to bylo v tom, že to co se tam všechno dělo, to měly na svědomí děti.

Jestli se dostanou z ostrova, zajímalo by mě, jaký to na nich zanechá následky a jak se budou chovat v civilizaci...

14 16.09.2019

Tak jsem si to konečně přečet a pořád si říkal joooooo, to poznávám, to je společnost, ta každou myšlenku znásilní, ohne a pak je z toho průjem, nebo úplně jiný slovo. Uf, to jsem se teda vymáčknul.

13 08.01.2020

Tohle byla docela zábava. Pokud hledáš něco ruskýho, stravitelnýho a míň psychologickýho guláše, než je třeba v Dostojevským, šáhni určitě po jarní vodce. Krátký je to akorát a sviští to člověče, jako regionova mezi bubnama a hradčanskou.
Je to fakt sranda. Ruskej lesa pán má všechno naplánovaný a za poslední chechtáky jede z Itálie zpět na Sibiř. Při čekání na dostavník pendlující mezi mezi Frankfurtem a Sibiří Bim ho!!!

A než bys stačil dojíst frankfurtskou polívku, zasnoubí se se snoubenkou místního pracháče a namachrovance. Pracháč měl aspoň prachy. Zato tenhle nemaká a aby měl na cimru, musí střelit panství. Jenže když ještě není aukro, musí se na to střílení do Ruska.
Cestou naštěstí vyruší u frankfurtský pečeně jednoho buřta (svýho spolužáka) a ačkoli miluje svojí snoubenku, kterou vlastně ukrad, stane se po přesnídávce z frankfurtskejch párků sexuálním otrokem buřtovy manželky. Mimochodem, morbidně bohatý. A tak místo do Ruska, nebo do Frankfurtu na rendlík frankfurtský omáčky, hasí si to Míťa do Paříže, kde nejspíš dostane roubík do huby a pořádnou bondáž. Ale to je jenom moje domněnka. Takhle to dopadá, když se přemejšlí trenyrkama, to jsou pak sliby chyby, průsery a zajímavý situace.

Ale všichni víme, že každá voda steče nakonec od shora dolů a Míťa za pomoci pošťáka Ondry nalezne kýžený klid a mír. Za mě dobrý a není to naposled, co jsem to čet.

12 12.03.2021

(SPOILER) !!! SPOILER !!!
Tak jsem si udělal dlouhou návštěvu u klasický český rodinky. Taťka podepíše spolupráci, aby stará měla klid, ale ta mu nadá mnohem víc, než když přijde domů o pět hodin pozdějc, bez nákupu a s hlavou plnou myslivců.
Zkrátka si ho namaže na chleba a odtáhne k chartistum, zatímco on dostane padáka za blbý kecy a tahá bedny ve skladu.

Po revoluci začne šmelit se vstupenkama a nakonec s jednim estébákem a dalšim vykukem založej firmu typu Mrázek, Krejčíř, Kamarád do deště spol. s.r.o. a pozvolna začnou na svoje účty přesouvat milion po milionu, nebo možná miliardu po miliardě. Jeho bejvalá zatim straší v bruselu, a protože má velkou vejplatu, může se v baru rozšupovat, dokud játra neudělaj kotoul vzad a nevyplněj prostor mezi ledvinama betonovym potěterem, kterej nemaj ani v OBI. Děcka se rozletěj po světě, protože když jsou prachy, tak nemáš žádný omezení. No dobřeeee, neni to jenom o prachách. Blbý samozřejmě taky nebudou.

Protože taťka je o dost lepší prognostik než Miloš Zeman, tak udělá takovej plán a pak zaklepe bačkorama. Kdyby byl násoska jako Zeman a jeho ex, byl by třeba mnohem větší držák.
Kvůli jeho prognóze se nakonec celá celá rodina i s dětma sejde na chalupě na vysočině, kterou zabezpečej u Jablotronu tak, že by se ubránila snad i rusku.

Musim říct, že to bylo ve stejnym stylu jak třeba ta epopej. Dlouhý jak eskalátory na míráku, nicméně dost čtivý. Do současnosti lepší, pak trošku průjmový při představě, že by se to všechno mohlo klidně stát. Budoucnoust nám ale určitě přichystá mnohem větší guláš. Já si třeba myslim, že jsme bakterie

12 13.02.2020

To je konec tohle. Kdyby mě někdo vypěstoval, vsadil bych se, že bych byl parádní obluda kategorie epsilon a žil bych si svůj úděl s ostatníma stejnejma obludama, jako já. V dnešním světě, kterej se mi i tak moc nelíbí, můžu bejt obluda typu epsilon, ale jen a pouze vlastní vinou. Taky by nehrozilo, že když dostanu chuť utratit devatenáct korun u Cortése za knížku, tak bych měl vyhlídku leda tak na elektrošok a hledání vlastní lopaty.

Ze společnosti, kde se dějou tyhle věci se mi vždycky chce blejt. Vždycky se děsím toho, že někomu rupne v kouli a přesvědčí většinu lidí, že takhle je to tip ťop a eňo ňuňo. Doufal bych pak, že mě separujou do nějaký obory a budou mi tam posílat basy Arguse až bude v akci, samozřejmě na státní útraty. Tady v tý knížce o všem rozhoduje nějakej guru Jára, nejspíš proto, že to byl zrovna největší vymaštěnec.
Víc se mi teda líbilo mechanický piano, kde o všem rozhodovala plná místnost elektronek. Taková poválečná forma umělý inteligence.

Knížky tohohle typu si musím dávkovat pomalu. Při představách musím užívat starý zásoby kinedrilu. K tomu mám destrukční náladu a sebedestrukční sklony, při kterých se dá udusit kebabem, nechat se přejet noční tramvají, nebo se utopit v Botiči, ve kterým teče deset čísel vody.

To by asi stačilo...

11 16.07.2023

Moc psycho mi to nepřišlo, neříkám však, že je to špatnej příběh. Je to hodně dobrý. Ze začátku je to takový docela jednoduchý, ale jak ta malá bandaska roste, trošku přituhuje.
Neviděl jsem filmovou verzi, tak jsem si ty statky, hulváty a lidi, co by hned z minuty na minutu mohli šéfovat těm prodavačům hrnců, co obrážej vesnický kulturáky, představovat. Mohl jsem se se Štěpkou kolíbat Jilemnicí, kde jsem nikdy nebyl střízlivej a o tom druhým stavu nemám zaručené informace, takže tu toho nemůžu moc vyprávět o kymácejících se chalupách a rozmazanejch stromech. Mohl jsem si všechno představovat podle toho, co čtu a hlava mi to převádí na obraz. Na rovinu, Štěpku jsem viděl jako takovýho neforemnýho otesánka, kterej patří na statek mnohem víc, než do městečka. Na statku když se jde kolem hnoje, tak se pak těžko pozná, kolik much kolem tebe lítá kvůli místu kde stojíš, a kolik jich tam lítá kvůli tobě.

Zhruba lehce za půlkou se dějou věci. Věděl jsem, že Štěpka je takovej parní stroj, jak do síly, tak do hmotnosti. Kdyby měla někoho zachránit před přejetím vlakem, vystrčila by na ten vlak zadek, a nechala ho celej v klidu vykolejit. Každej má ale svoje limity a zbytek knížky mi tý bandasčičky bylo líto.

Po dlouhý době to byla kniha, která mě nenechala jen tak sedět. Musel jsem se ošívat a občas si zanadávat, jak ten, co za ním choděj lidi do kostela může dopustit, aby po světě chodil takovej odpad, kterej už měl dávno někdo vykydat. Někdo mi říkal, že je to za naše hříchy. Já bych řek, že jsou to kecy. Abych to uzavřel, Hrozně bych chtěl umět psát třeba jako ten Havlíček tady. Tak, že když to člověk čte, tak ho to vtáhne a cloumají s ním emoce a má ten příběh nějakej čas v hlavě. Nicméně je čas na trošku reality. Stačilo by mi, kdybych uměl psát gramaticky správně a umisťovat čárky ve větách přesně tam, kam patřej. Tečka

11 09.07.2023

Vůbec jsem netušil co to otvírám, ale hned po prvním kousku (a první povídce) jsem si řek, jako cože? To asi kecáš vole! A pak jsem si všechny povídky chrstnul do ksichtu dřív, než kamenickou desítku.
Ta paní, co to sepsala se toho nebála. Určitě se nebála ani čerta, ani negra.
Čtu si, otáčím stránky a zjistím, že to asi tak zle nedopadne, ale ejhle. Celý se to dokáže zesrat během poslední půlstránky, a to dost pořádně. Ta paní si s náma hraje a usiluje o to, aby to dopadlo co nejhůř.
Asi to psala a říkala si - co ty chlapečkuuuu, tobě se ještě nic nestalo? Tak sem připíšeme odstaveček.

Bylo to supr. Valil jsem oči, teď valím hvězdy.

11 18.06.2021

No hele, já bych to rozdělil na tři části. Tu první, kde je seznamka a hodina výtvarný výchovy, tu druhou, kde se děje úplný sprostý slovo a nakonec tu třetí. Tam celý drámo docela pěkně finišuje. U druhý části jsem se topil, trápil a nemohl se dočkat konce, ale třetí část mi to vynahradila.

Připomínalo mi to příběh Jekylla a Hyda. Obojí se to odehrává ve stejný době v Londýně plným znuděnejch lordů, sirečků, baronek a je tam tajemný drámo. To je společný ale od teď se to dělí. Tady jeden patlal čmárá portrét jednoho mládence, kterej by mohl podle svýho gesichtu aspirovat na titul muže roku, nebo vystupovat v pořadu Geordie shore. To bohužel v tý době ještě nevynalezli, tak se jenom potlouká po městě a oblbuje herečky.
Když je čmáranice hotová, řekne si Dorian himlhergot sakra práce, já mám ale fakt výstavní gesicht, himbajs.
Přemejšlí a řekne si hrome, kdyby tak můj gesicht byl furt stejnej a stárnul místo toho ten obraz. Pak byly nějaký skvrny na úplňku, dostavník přejel černou kočku, Jolandě spadla křišťálová koule rovnou na kuří oko a vlivem všech těchto událostí se to doopravdy stane. Pak se tam pár desítek stran jenom pindá, ale když to přetlučeš, tak pak můžeš sledovat přehlídku blbejch náhod, sviňáren a vražd. koho se to týká, ten nestihne říct ani basama dudama, jak bude překvapenej. No je to jako kšandy na tlustejch lidech. Taky napjatý jak struny.

Jak to asi dopadne? Jako známku by ode mě Oskar dostal 2+.

11 06.03.2021

Láska až za hrob, smradlavý nohy, vykotlaný zuby, mokro, zima, sníh, hlad, krev a smrt. Taky absolutní absence mekáčů a dáme jídla. K tomu všemu to vypadá jako krvavý šachy mezi třema týmama. Jeden má vždycky pauzu když hrajou jiný dva, ale nesnášej se všichni navzájem.

Hele, já se toho bál už kvůli tomu jazyku, ale celkem mě překvapilo, jak se to dalo dobře přelouskat. Nejlepší hláška je vsedl na kůň. Podtrženo sečteno, bylo to rychlý jak cesta z práce příběh celkem dobrej.

Ke čtení doporučuju panáka, nebo peřinu, protože z tý knížky jde celkem zima.

11 31.03.2020

Po vánocích, který stály za vyližmisku, mi nový rok přinesl covid. Mohl jsem se tak místo lyžování, pití šnapsu a hejčkání se, válet v horečný agónii do aleluja a bejt jak ve snu. Co asi tenhle rok přinese, když tak skvěle začal? necháme se překvapit.
Tak jako tak, jako ve snu si museli připadat i blízcí pana Kopfrkingla a pan Kopfrkingl sám, jede si v hlavě svůj vlastní příběh a má se v něm moc dobře. V mojí realitě, kdybych byl slečna, nebo pani, nabrnknul by si mě zvláštní pán, nekuřák, abstinent, zbožňující práci v krematoriu, vedoucí divný řeči, nosil do bytu prazvláštní harampádí na dekorace, oslovoval mě místo Mařka Lakmé, sám by vyžadoval, abych mu říkal Romane, místo Kadle, celou rodinu nazýval nadoblační... No zkrátka je to docela dost vodítek na to, abych si zabalil kufr a pelášil zpátky k mamince.

Člověk fascinován smrtí a posláním vracet tělesnou schránku do země jako popel super rychlým způsobem, to je pan Kopfrkingl. Chcete někomu říct prach jsi a v prach se obrátíš? Pak je pan Kopfrkingl Váš člověk. Nedalo tolik práce v něm probudit fanatismus, němectví, nový poslání, a taky myšlenku, že židům se vlastně pomáhá. Je potřeba jet a makat na krematoriích, který polykaj lidi po vagónech, protože jich je moc a všem je potřeba podat pomocnou ruku.
To už se líp podává pomocná ruka tak, jak to zpívá Samir Hauser: jestli chceš do ráje, dám ti radu. Vem si LSD!!!

Co si asi musela myslet Mařka, když jí Karlik položil velice zajímavou otázku a zahájil tím rodinný úklid? Taky by mě zajímalo, na kolik jeho povznesenou mysl ovlivnila kniha o Tibetu a kdy si o sobě začal myslet, že je Budha. Nebo mu začalo hrabat už odmala a postupem času se mu v hlavě kompletně dojebal přesmykač myšlenek? Když pak jede vlakem, na tuty je spokojenej se svojí prací, životem a dožije se vysokýho věku jako Budha na práškách a skotskejch střikách.

Já si v tomhle listoval několikrát. Strašně mě baví, jak zvláštně je to napsaný. Na jednu stranu si říkám, že by to mohlo bejt i delší, na druhou, že je tam úplně všechno, že je toho akorát a cloumá se mnou rozpolcenost. Pan Fuks byl prazvláštní člověk a film natočenej v jeho mozku bych chtěl vidět. Jsem rád, že si jednoho dne zasedl ke psacímu stroji a rozjel datlovací koncert.

10 13.01.2024

Protože můj byt neoplývá metrama na druhou, nevejde se mi tam velká knihovna. Do komory knížky dávat nemůžu, protože tam skladuju víno a špiritus na dobrou náladu a cpát to do botníku, je blbost na třetí. Šance, že bych si dokázal jít knihu půjčit je malá a že bych jí dokázal dojít i vrátit, je mizivá. Abych to zkrátil, došel jsem na poslední místo knihovny, a tak jsem začal recyklovat a sahat po věcech, který jsem neměl v ruce aspoň dvacet let. To se teda týká i vodky v komoře, kterou jsem zdědil po pratetě. Padnul mi do ruky tenhle Theodor od mýho oblíbence.

Theodor se narodil do blbý doby a jedinej kabát, kterej mu padnul jako ulitej měl na sobě žlutou hvězdu, aby si na něj kdejakej kretén ukazoval. Ta hvězda byla i zaručeně platná legitka na pěškobus. Čekání na případnej transport si Theo krátí zametáním ulic, rozprávkama se svým stínem a pozorováním, jak mu ubejvaj známí. Hele, s tím stínem to bylo stejně zajímavý, když jsem čekal, že se objeví, tak tam nebyl a jindy zase jo. Možná mám ale poruchu na převaděči spojitosti.

Nedá se tam zasmát vůbec ničemu. Nejsou to přecejen nebožtíci na bále. Ale vůbec to nevadí. Přestože je to smutný, je radost to číst. Pan Theodor je asi jedinej člověk na světě, kterej zažil transport i koncentrák i když v ani jednom ve skutečnosti nebyl. Příprava je někdy dobrá věc, ale dojebat si už takhle sprasenej život mi přijde zbytečný.
Mám radost, že mi došlo místo v nábytku. Aspoň jsem narazil na kousky jako je tenhle, ve kterejch je radost listovat.

10 23.11.2023

(SPOILER) Když to porovnám s tím, co mi od Havlíčka prošlo rukama. Sakra, teď to zní, jako kdybych měl celej dvoukolák těch věcí na porovnání, ale není tomu tak. Mám pocit, že většina lidí začala podobně jako já, a to petroleum lampë. V porovnání s tímto je lampa pohádka. Sice taková Grimmovská, ale pořád pohádka. Další srovnání, díl studna z majora Zemana. Mám pocit, že i tady jsou lidi žijící za zdí statku proti týhle rodině Hajnů idylická rodinka, která má plnou almaru mončičáků. Proč zrovna mončičáků? Nemám ponětí. Jen jsem tu srovnávačku chtěl vykreslit, ale nemám ořezávátko a nikdy jsem nebyl zrovna nejlepší kreslíř.

Ten Havlíček je fakt borec, jak dokáže všechno vykreslit. Ne jako já. Fakt pecka. Začátek trošku pomalejší rozjezd, ale jak skončí seznamovačka, už to jede do konce, jako utrženej vagón. Je to plný psychickejch poruch, šílení, nesnášenlivosti, zla, prokletí, závisti, smůly, sviňáren a mejch plnejch kalhot. Začne to tolerováním Cyrila, ale když zmizí, tak teprv začne tóčo s opravdovým neviditelným. Ten co tu zpověď píše má sice nějakej plán a vizi, ale dobro v ní úplně není. Je to povrchní svině, jejíž cíl je jasnej. Doktor je povrchní snob, prateta smrt, která řídí všechno a vypravěčův kámoš je taky pěknej zkurvyšejdíř. Že by služka byla hodná? Taky úplně ne. Tenhle výčet tu dělám jenom proto, že se snažím zjistit, Jestli v tý knížce vystupuje nějaká dobrá duše. Postav jsem vyjmenoval tak čtvrtku a stejně ti garantuju, že tam nikdo takovej není. Dokonce i mrtví předkové jsou všiváci, hajzlové, blázni, nebo notorici. Nenechá tě to v klidu, budeš zvědavej, nasranej, budeš se možná na někom chtít dopustit násilí. Já to tak aspoň měl. Do posledních stránek se tam dějou špatný věci a nikdy není tak špatně, aby nemohlo být ještě hůř. Hle, jakou hru ten pán rozehrál.

Trošku mi to připomínalo jednu brožurku, která se jmenovala klubko zmijí. Tam se taky zpovídá jeden takovej zahořklej, chamtivej a despotickej "dobráček". Tohle je však delší, propracovanější a děsivější. Kam se hrabou horory. Doufám, že jsem se do toho moc nezamotal. Pokud jo, je to asi tím, že už jsem nějakou dobu nečet nic, co by se mnou tak otřáslo, jako demižon hruškovice a zanechalo tak hlubokej dojem. Nebo je to tím, že neumím tak dobře psát.

10 28.08.2023

Já teda neměl moc rád Dášenku, ale povídky z obou kapes mě docela bavily. Tak jsem si řekl sakra, dám ti teda ještě šanci Karlosi a šáhnul po týhle věci o ještěrkách. Teda asi to nebudou úplně ještěrky. Je to prej utopie, ale mloka ve vodě jde utopit stějně těžko, jako se topí doktor Mráček. Je to teda docela podivný zvířátko, překvapivě dobře jde vycvičit a ve škole mu to jde líp, než mně, takže sedět s ním v lavici, tak od něj na beton opisuju. A překvapivě dobře se množí, takže mi to natřel i tady.

V době, kdy se nelítá do vesmíru a nemáme žádnou planetu, kam by se dalo odletět jako na chalupu, je velice smutný, že se vždycky najde nějakej kretén, kterej prodá mlokům bedny dynamitu na výrobu mělčin, protože pevniny se budou prej bourat kvůli mělčinám. Pokud nejsi čahoun a nestačí ti k životu šnorchl, tak jsi v hajzlu. To se dá hodnotit jako prodej čehokoli z důvodu namaštění kapsy na potápějící se lodi. Co to může bejt za kreténa? Ahaaa, už to mám, kdo jinej by tohle dokázal? Jedině člověk. Asi mě to moc nepřekvapuje.

Docela to jelo, ale když jsem narazil na obsáhlý dějiny mloků, šlo to v mých očích kamsi do hajzlu a chtěl jsem se utopit na jedný hezký mělčině. To bylo moc dlouhý a ubíjející. Ale i přes dějiny mloků se asi přenesu a jěště si nějakou tu utopii od tohohle pána otevřu. Mloci, co nosej ze školy samý jedničky jsou teda asi utopie, podělanej člověk je bohužel realita. Jako obvykle.

10 30.01.2023

Hodně silná historka. Kdyby mi jí někdo vyprávěl na zahrádce u Kloko a řek, že je to pravda, tak bych si musel dát něco kořalek na vydejchání.
Povedená rodinka žije na zbořeništi a pak to začne. V hlavní roli beton, smrt, beton, smrt a squatování dětí, který si krátěj čas vzájemným hraním na doktora za účasti smradu rozkládajícího se těla.
Myslím, že ten kluk po ignoraci koupelny a libování si ve špíně smrděl dost podobně.

Četlo se to úplně samo. Taky bych ale chtěl vidět do autorovy hlavy a jeho představ v době, kdy tohle pro nás házel na papír.

9 03.09.2021

Zase jste mě dostal pane Camus. Mně je dost věcí fuk, ale tomuhle chlápkovi moje fuk nesahá ani po plíseň na nohou. Kdyby ho cestou domu sežral starej sousedův čokl, řekl by si nejspíš no a co, hlavně že ti šmakuje vole. Já bych si to třeba řek taky, jenže kolikrát o sobě člověk ani neví, tak se to nepočítá. Jeho styl života se mi líbil, jenže během pár stránek týhle útlý knížky se to celý nějak zvrtlo. Jestli to způsobily skvrny na slunci, věštba z lógru, nebo nějaký siločáry, to se můžu jenom domnívat.

Najednou to chytlo směr, jako když máš z něčeho hrůzu a stejně na tu centrifugu vlezeš. Pak se s tebou ta kabinka utrhne a tvrdě dosedne až támhle vzádu u labutí.
Furt jsem se o něj bál a říkal si ty vole, vždyť oni snad budou soudit za to, že je mu všechno u prdele, no to snad neni možný. Za to bych mu napařil leda prospěšný práce u nich před hospodou, ale kdo ví.

Tahle krátká věc na mě dobře působila a vrtala mi v hlavě.

9 29.10.2020