zelena_zabicka komentáře u knih

Navzdory haldě pozitivních komentářů mě kniha nezaujala a nakonec jsem ji v půlce odložila. Hl. hrdinka mi byla nesympatická. Příběh není ani vtipný, ani napínavý, ani extra přínosný z cestopisného hlediska. Příliš popisné, proložené psycho-sondami do autorčiny minulosti.

Velmi povedený příběh, jak to Körnerová umí. Nepřikrášlený, nevyhrocený, syrově a přitom hezky reálný.

Čtivé, zajímavé, uvěřitelná sonda do života žen před pár desítkami let. Drsné, ale přesto se ději pořád linou nitky optimismu, malých radostí a naděje. Vše se dá zvládnout a vše zlé jednou pomine.

Pro mě tedy bohužel zklamání. Kniha něco mezi detektivkou – romantikou – historickým románem, ale všechny linky takové neslané, nemastné. Postavy popsány dost povrchně, těžké si někoho oblíbit. Děj předvídatelný, jednoduchý. Nicméně odpočinkově stále čtivé. Körnerovou mám jinak ráda, ale myslím, že zůstanu u její tvorby zaměřené na příběhy žen z né tak vzdálené minulosti.

Já jsem z této knihy měla radost, že jsem se po delší době opět mohla setkat se svými přáteli králíky Miluju, způsob, kterým se autorovi podařilo udržet jejích zvířecí podstatu chování a nepolidšťovat je. Povídky jsou takové třešničky na dortu Daleké cesty.

Tak za mě poslední díl také bohužel ne-e: neskutečně roztáhlé (téměř 1000 stran!), pořád vše dokola, 3/4 knihy popisují různé bitvy, kde už úplně přestáváte mít přehled, kdo-kde-proč-s kým a proti komu vlastně bojuje a začíná vám to být i tak nějak jedno; hl. ať už se proboha nějak domydlí! Celé je to příliš překombinované, uměle protahované. Vadily mi i příliš detailně a drasticky popisované mučící scény. Nejzajímavější postava celé série byla Manon. Aelin a její špína za nehty - no, k tomu už tu bylo řečeno asi vše. Dvě hvězdy za obrovské množství práce, které za tímto dílem stojí.

Vítané odlehčení po všem to návalu magie, ohně, nadpřirozených bytostí z minulého dílu. Na druhou stranu na to, že to bylo spíše takové odbočení od hl. dějové linky - ačkoli i tento příběh přinesl pro hl. děj řadu nového - to bylo příliš dlouhé, až epické, mnoho stran stačilo jen tak prolétnout očima (nebo vůbec nenapsat)

Na mě už v této knize bylo mnohého "příliš": příliš stránek, magie, nepřátel, kosených už po stovkách, příliš mnoho nadpřirozených a dokonalých hrdinů, příliš překombinované... Tady platí to, že "méně by bylo více". Chybí mi to napětí prvních dílů, kdy se bojovalo ručně, použití magie bylo výjimečné, kdy i jediný démon dokázal zamávat dějem. Zde jdou z jednoho boje do druhého, stále magicky vyčerpaní, ale stále zvládají čelit větší a větší přesile.

Zjišťuji, že miluju všechny vedlejší postavy, avšak Aelin mé sympatie spíše ztrácí, podobně jako u jiných čtenářů. Romantická linka mě už spíš štve – takové jako ze základní školy a ne vztah 19leté mladé ženy a ostříleného nesmrtelníka. Jinak děj se pořád zaplétá a láká číst dál a dál, dějových linek je několik a všechny mají své kouzlo. Bohužel i zde už je rozsah na úkor požitku.

Nové postavy, nová prostředí. Linka čarodějnic mě vyloženě bavila… vlastně asi až nejvíc. Pořád čtivé, má to spád, ale též souhlasím s názory, že zkrácení by tomu vyloženě prospělo. Bohužel díl od dílu je silnější.

Též druhý díl hodnotím vysoko. Opět dávka tajemství, z nichž některá se objasní, některá ještě víc narostou, děj se posunuje, romantická linka je sice taková neslaná-nemastná, ale k příběhu se hodí. Pouštím se do dalšího

Z příběhu je sice cítit, že ho psala ještě „nevypsaná“ hodně mladá autorka, ale je to štědře vyváženo obrovskou dávkou fantazie a jako úvodní díl, který naznačuje mnoho dalších možných linek, kudy se román může rozvinout, je napsán parádně. Napínavé, čtivé.

Bezesporu čtivě, ale nějak tomu něco chybělo…Ono se tam vlastně ani nic mimořádného nedělo, žádná velká zápletka, konkrétní dějová linka… Prostě událostmi nabitý týden třech kamarádek. Hezké čtení, ale Hartl to umí i lépe. Opruzeniny pak už štvaly i mě a osud králíka v rukou malého dítěte mě zhnusil a vyděsil, to tam být skutečně nemuselo.

Zase jiný inspirativní pohled na trvalky a jejich použití. Moc ráda se některými navrhovanými výsadbami inspiruji a alespoň jeden takovýto záhon chci vyzkoušet. V knize mi chybí nějaký souhrnný atlas použitých druhů - musela jsem dohledávat zvlášť.

David Attenborough a jeho odkaz má moji úctu. Při čtení knihy se emočně pohybujete jak na horské dráze mezi beznadějí a nadějí. Popsané cesty k obnově zdravé, živoucí a udržitelné planety jsou velmi zajímavé. Avšak zároveň přijde ta deprimující myšlenka, že ty požadované kroky jsou tak globální, že na jejich (ne)učinění jako obyčejný jedinec nemáte prakticky žádný vliv. Každopádně kniha rozhodně podnítí minimálně zamyšlení a větší vnímavost k ochraně přírody.

Hezké, čtivé, s krásně uzavřeným koncem. Jediné, co autorce „zazlívám“, je to, že Glorii nemusela nechávat tolik trpět.

Ačkoli je příběh čtivý, hodnotím ho jako zatím nejslabší z knih, co jsem od této autorky četla. Děj už se místy hodně vlekl, povahy postav i některé zápletky jako by byly zrecyklované z jiných autorčiných románů, některá rozuzlení byla poměrně neuvěřitelná. Na druhou stranu jako vždy oceňuji zajímavé historické reálie, ve kterých je děj usazený.

Autorka rozhodně psát umí, avšak nyní, když už mám přečteny její ságy o zvěrolékařkách i karibskou, tak mi začíná vadit, že charaktery postav i mnohdy i dějů se neustále opakují, i prostředí zůstává vesměs podobné. Ani závěr prvního dílu, kdy byly nepohodlné postavy z příběhu odstraněny až příliš jednoduše, se mi úplně nelíbil… Nicméně i tak se jedná o román, po kterém sáhnout není chyba.

Hl. dějová linka byla téměř totožná s 1. dílem. Ač ťéma i prostředí byly nesmírně zajímavé a čtivé, ve 2. dílu už to bylo jakoby vše vyčerpáno a znovu a znovu převařováno. I tak však hodnotím poměrně vysoko díky čtivosti a opět skutečnému historickému pozadí, které knihy této autorky posouvají ještě o kus výš.

Čtivé, zajímavé, obohacující v tom, že děj je usazen do skutečných reálií. Ten typ knihy, kterou těžko odkládáte.