woodward komentáře u knih

Jeden z dávných, skoro zapomenutých thrillerů, které soudruzi rádi vydávali, protože podle jejich mínění, jak praví klasik, nastavovaly zrcadlo. Nedali jsme se znechutit, je to thriller jak má být. Velká polízanice vyhlížející z nepatrných náznaků v úředních lejstrech. Na dnešní dobu asi málo katastrofické a krvavé, ale má to kvalitu a má to grády.

2 18.03.2016

V téhle knize se pan Chesterton vypořádal se vším, co mu v tomto světě připadalo falešné, hloupé, nelogické. Vzal to z gruntu, začal u oponentů, které počítal mezi své přátele, pak probral ty ostatní a vůbec všechno, co v tomto světě „falíruje“. Hledá pravdu a nebere si servítky. A jaksi mimochodem trousí zábavné paradoxy.

„Pravda samozřejmě musí nutně být podivnější než fikce, protože fikci jsme si vytvořili sami tak, aby nám vyhovovala.“

Je to chytré, náročné na koncentraci, je to bojovné, se spoustou humoru, příměrů a přirovnání a logických dedukcí třeskných jako bič. Člověk má pocit, že ta záplava slov se sama od sebe řadí do odstavců; zapadnou na své místo a vytvoří jednolitý povrch jako mramorové dlaždice v katedrále.
Zdravý rozum, víra v Boha a obdiv ke všem obyčejným, každodenním věcem, jež jsou součástí běhu světa, odvěkého uspořádání, to jsou hlavní charakteristiky bouřného proudu autorovy výmluvnosti. Nikdy nezapomene poukázat na nevšední krásu všedních věcí a velmi ostře vystupuje proti doktrínám a úvahám, které pod praporem rozumářství a vědeckých metod vnášejí do života stres a potlačují všechno radostné a přirozené.

„Vadou všech těch doktorských řečí je to, že spojují představu zdraví s představou péče a opatrnosti. Co má zdraví společného s opatrností? Zdraví je bezstarostné. Ve zvláštních, výjimečných případech je třeba poskytnout péči. Je-li naše zdraví výrazně oslabeno, může nastat nutnost být opatrný, abychom se uzdravili. Ale i pak se snažíme uzdravit jen proto, abychom mohli být bezstarostní… všechny základní životní funkce člověka by měly být vykonávány radostně a pro radost; rozhodně ne opatrně či z opatrnosti. Člověk by měl jíst proto, že má zdravou chuť k jídlu; ne proto, aby udržoval své tělo v chodu. Měl by se věnovat tělesným cvičením, protože rád šermuje nebo má v oblibě koně či vysoké hory – a má všechny ty věci rád pro ně samotné. A muž by se měl oženit, protože se zamiloval; určitě ne proto, že je třeba zalidňovat svět.“

Kdykoliv čtu Chestertona, vzpomenu si, jak o něm Jiří Suchý zpívá, že
„…rozsvítil mou hlavu jako lampu na plyn…“
To fakt sedí.

10 16.03.2016

Je to dost poučné čtení. Jednak se člověk dozví, jak to tenkrát bylo, když první světová válka připravovala rozpad Osmanské říše a následné dělení jejího dědictví, a díky tomu porozumí spoustě věcí, které přišly mnohem později. A jednak celý ten příběh o "probuzení Arabů" vypráví vcelku bezelstně člověk, vědec, jedinec hodně odtržený od světa, který se vrhl po hlavě do plnění úkolu, jehož možné politické souvislosti a důsledky tušil jenom velmi mlhavě. A o tom, jak se taková politika dělá doopravdy, neměl ani tušení. Stojí to za přečtení. Ovšem překlad je spíš slabší.

1 16.03.2016

Ve ctihodných kulisách starobylého města Oxfordu rozehrál Edmund Crispin příběh skrznaskrz anglický, jenž však postupně vyústí v neuvěřitelnou burlesku v klasickém stylu Comédie Française. Pravověrní ctitelé zásad pátera Knoxe a jiných "detektivních" teoretiků by si rvali vlasy nebo by možná ohrnuli nos nad změtí intrik zamýšlených, uskutečněných i nezdařených a nad záplavou náhod a podivných nedopatření z nichž tohle komplikované, napínavé a přitom veselé vyprávění sestává. Ano, veselé. Jde sice o zločin, o hnusnou, bezcitnou vraždu, ale když člověk čte o podivných příhodách nešťastného básníka na dovolené a o pozdvižení, které on a jeho kamarád, řádný, ač poněkud neortodoxní profesor anglické literatury, při svém amatérském pátrání po vrahovi ve vznešeném univerzitním městě způsobili, docela jasně slyší, jak se autor někde v pozadí šklíbivě pochechtává.

6 16.03.2016

Je to starožitná klasika, krvavý příběh z dob, kdy komorníci prokurátorům a policii nedůtklivě sdělovali, že "pan profesor nikoho nepřijímá", a vyšetřovatelé se (někdy) snažili postupovat tak, aby svými otázkami příliš nerozrušili mladou slečnu. Velký detektiv disponuje intelektem ostrým jako břitva a je to skutečný polyhistor, ovládající vědy přírodní i společenské a hovořící několika cizími jazyky. Zkrátka: je to všechno tak roztomile nepatřičné a neamericky intelektuálské, až srdce usedá. Detektivka má být pohádkou pro dospělé - zrovna nedávno jsem zjistil, že téhož názoru byl i Jan Zábrana, ale na mou duši, já na to přišel docela sám - a Královské vraždění toto poslání naplňuje do puntíku. Pět hvězd.

4 15.03.2016

Je to fakt koncert. Jednou jsem si zkusil umíchat "mléčný koktejl s pivem" podle doktorova receptu. Souhlasím, že to nebylo zas až tak špatné. Ale sedmnáct let bych to pít nechtěl...
A zaujala mě větička o tom, že akcionáři konzerváren by byli nejradši, kdyby se sardinky daly konzervovat účetní knihou - tuhle "moudrost" někteří dnešní podnikatelé posunuli k dokonalosti a pokoušejí se dokázat, že jakékoliv podnikání může žít jenom z marketingových keců, pokud se chrlí do světa v dostatečném množství a dost hlasitě.

10 13.03.2016

Určitě to není kniha určená těm, kdo se chtějí rychle naučit anglickým dějinám, jak tu někdo napsal. Ale tomu, kdo má všeobecný přehled, pomůže dohledat některé detaily a odhalit historky, které se sice tradují, ale do historie nepatří. Asi nejvíc mě pobavilo vyprávění o Robinu Hoodovi, který se nejspíš jmenoval trochu jinak, byl to zloděj a pytlák a do folklóru nadlouho vstoupil jako humpolácká, spíš komická postava zloděje v příbězích předváděných o lidových veselicích. Uhlazeného ochránce nebohých z něj udělalo až romantické šestnácté století. V závěrečných kapitolách si autor trochu přihřívá polívčičku se svými politickými názory, tak mu dám jen čtyři hvězdičky, ale jinak dobrý.

5 06.03.2016

Vše prostupující vědomí, Bůh ve všem, Bůh v nás; opravdu zajímavý pohled na vesmír a svět, ve kterém žijeme. Světlo jako fyzikální jev stojící mimo prostor a čas, světlo jako zdroj nebo nosič, a taky hlavní (jediná) charakteristika vědomí. Vědomí předmětem vědeckého zkoumání, které přivede vědu zpátky k Bohu. Musím říct, že mi pan Russel hodně zamotal hlavu a potrvá nějaký čas, než to všechno strávím, i když je to knížečka zvíci pouhých 108 stran.

8 25.02.2016

Tento autor je klasikem hned několika podžánrů dobrodružné literatury mj, i díky této nezapomenutelné středověké rytířské romanci, plné intrik, válčení a řinčící zbroje. A aby ta zamilovaná limonáda nebyla přeslazená, vřadil oba hrdiny do tábora největšího z padouchů světové literatury.

"Korouhev vévody z Gloucesteru už byla rozvinuta a vlála před opatstvím, obklopena houští kopí. A za ní, v kruhu rytířů v ocelovém brnění, jel statečný ctižádostivý hrbáč krutého srdce, aby jen na chvíli se stal králem, a za ten krátký čas se pokryl věčnou hanbou."

Jak to bylo s Dickem a Jane po bitvě u Bosworthu se už asi nedozvíme.

Po přečtení druhé knihy o Agátě Raisinové je mi to jasný; paní Beatonová vymyslela báječné detektivky s báječnou titulní postavou ale doopravdy vůbec nedomyslela to Agátino zázemí. Agatha je sympatická rozechvělá dušička, občas trochu zbrklá, sice chytrá a cílevědomá, ale určitě ne drsná, ostřílená podnikatelka-bojovnice, jak se nám tu předkládá; leda by se s odchodem z podnikání "převtělila" do úplně jiné osoby. Ale vzhledem k tomu, jak pěkně se autorce daří splétat její příběhy a malovat obrázky z života na vesnici, to není tak závažná chyba. Je to milé, zábavné, místy napínavé, místy sranda. Pět hvězd.

5 19.02.2016

Je to zábavné, hezky napsané a je to detektivka zcela v souladu s nejlepší anglickou tradicí. I když "background" příběhu je nastavený poněkud nereálně - vysloužilá manažerka, chytrá, zralá ženská, ostrá jako břitva, která nemá s venkovem skoro žádnou zkušenost, se rozhodne odstěhovat na vesnici a diví se, že tam hned nezapadla. To moc nesedí. Ale ten kontrast - drsné děvče z města versus ospalý zapadákov - o který autorka usilovala, se v zásadě povedl. Takže si v knihovně půjčím další díly. Pět hvězd.

5 18.02.2016

Geniální detektiv amatér, který si vrchního padoucha hned na začátku uklidí na bezpečné místo a věnuje se jiným věcem..., báječná sranda! Tento Jirotkův smělý konstrukt lze nepochybně postavit na roveň inspektoru Trachtovi, který si na svého Dešťovku počkal dvacet let v Hospodě na mýtince. A že to není Saturnin? No... není. A co?

V tomto omnibusovém vydání očividně chybí "Dvojí přiznání", úvodní příběh triptychu o Wolfově střetu s americkým "Moriartym", Arnoldem Zeckem, protože v době přípravy této knihy byla už práva na "Dvojí přiznání" prodána jinému vydavateli. Jako třetí do party tedy přibyl román "Honba za matkou", což pro znalce Wolfovské ságy činí z této knihy zajímavou anomálii: Ve dvou ze tří případů velký detektiv, k jehož důležitým charakteristikám patří zásadní nevůle vycházet z domu kvůli práci, musí z domu nejenom vyjít ale dokonce utéct - i když jenom načas.

5 15.02.2016

Kniha o panu Wilsonovi a "jeho" válce je knihou o složitosti světa. Pan Wilson rozhodně není žádný rytíř Archibald, ochránce nebohých, a důsledky jeho činů, viděno z pohledu dnešní nešťastné doby, budí rozporuplné pocity. Ale proti tomu stojí prostá skutečnost, že v kořistné válce dokonale vyzbrojené armády bezduchého rudého mocnářství proti otrhaným, zaostalým chudákům z afghánských hor se postavil na stranu otrhanců a pomohl jim. Ať už jeho motivy byly jakékoliv a ať z toho později vzešlo cokoliv, v danou chvíli a v dané situaci udělal správnou věc.

2 15.02.2016

Je to epopej - místy spíš jen "na motivy" skutečných událostí než přísně podle historie, ale celkový obraz zrodu židovského státu s tím co předcházelo a bezprostředně následovalo podává tenhle Urisův román dosti věrně a v živých barvách. A samozřejmě: je to krásně napsáno.

7 14.02.2016

Jedna moje známá, kterou jsem na to zavedl do divadla Na solidaritě, vůbec neměla tušení oč jde - ano, pamatuju doby, kdy něco takového bylo ještě možné. Takže nejdřív brblala, že jsem ji vzal na nějakou schůzi, když se k řečnickému pultíku důstojně přištrachal pan Vozáb a zahájil seminář. Sice se rychle chytla, ale málem si způsobila vážné zranění, jak sebou trhla ve chvíli, kdy Ludvík, alias inspektor Trachta, začal povstávat z lavice. Něco takového se dneska snad už ani zažít nedá.

10 11.02.2016

"Slyší, ale neudrží."
To jsme se tenkrát, když to byla novinka, nasmáli. Jenže teď... ne že bych na tom byl tak zle, jako pan baron, ale už se to blíží...

7 11.02.2016

Piš, barde, střádej, a až budeš mít dvacet milionů, přijď, zúčtujem spolu!

Kde jsou ty časy, kdy se dělaly vtipy o chudých umělcích.

8 11.02.2016

Eréš piklóš neméči huňád cépeň kámoš!

Z toho je třeba vycházet

10 11.02.2016

K téhle knížce se mi váže zvláštní vzpomínka. Něco jsem překládal, byly tam citace z Dickense, tak jsem si říkal, že to radši vezmu z prověřených zdrojů, protože je to klasik, každej to zná, tak nebudu vymejšlet. Citát z Nadějných vyhlídek jsem vyhledal ve vlastním výtisku, ale pro Davida Copperfielda jsem musel do knihovny. Jenže v knihovně nebyl, aspoň v příslušném regálu jsem ho nenašel, tak jsem se šel zeptat slečny knihovnice a veden jistotou, že jde o klasika, kterýho každej zná, jsem řekl jenom že potřebuju Davida Copperfielda, jenže se zdá, že ho tady nemají. Slečna se usmála, ujistila mě že ho mají, že pro něj musí zajít do skladu - bylo mi divný, proč klasika schovávají ve skladu, ale nechtěl jsem vypadat jako šťoura a tu knížku jsem potřeboval. Slečna byla v cukuletu zpátky a s vítězoslavným úsměvem mi podala knihu o kouzelníkovi...

9 10.02.2016