Zatoulané hračkářství
Edmund Crispin
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/25210/bmid_zatoulane-hrackarstvi-6yd-25210.png
4
28
12
Gervase Fen série
3. díl >
Žena ležela na pravém boku, její levá paže byla napřažena pod stůl, nohy roztaženy. Usoudil, že ji může být tak kolem šedesáti let, protože vlasy měla už téměř šedivé a pokožku na rukou svraštělou a hnědou. Na sobě měla tvídovou sukni a kabát, pod ním bílou blůzu, která zdůrazňovala její kulatou postavu, silné vlněné punčochy a hnědé střevíce. Neměla snubní prsten, a její plochá ňadra dávala tušit, že zůstala neprovdaná. Vedle ní leželo ve stínu stolu cosi bílého. Cadogan se shýbl a zjistil, že je to útržek papíru a na něm tužkou ženským ležatým rukopisem napsáno jakési číslo. 1. vydání.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi Romány
Vydáno: 1971 , OdeonOriginální název:
The Moving Toyshop , 1946
více info...
Přidat komentář
No, tak pustil jsem se do téhle knížky po strašně dlouhé době, kdy jsem si z ní pamatoval už jen to, že mě tenkrát hodně bavila. Dneska už tolik nadšený nejsem, ale přesto to bylo docela zábavné čtení i když musím říct, že motiv a provedení zločinu dost překombinováno.
Obvykle nekomentuji a nehodnotím detektivky, ale tahle kniha si komentář zaslouží. Snad nejzábavnější detektivka, jakou jsem kdy měla v ruce. Ano, bylo to místy zmatené, rozhodně nevěrohodné, bláznivé a rozvrkočené. Ale skvělé, když máte tu správnou náladu. V některých okamžicích bych přísahala, že čtu Pratchetta!
Byla bych ráda dala knize plný počet hodnocení, ale místy byl děj zmatený a nevěrohodný. Přesto celkově se kniha četla dobře, dala bych ji 80 %. Jinak knihu jsem nalezla v nádražní knihovničce, třeba zaujme někoho dalšího.
Tuto knihu jsem si vzala v nádražní knihovně jenom na cestu vlakem, abych se nenudila, a nakonec se z toho vyklubalo zajímavé a napínavé čtení, které jsem prostš musela dočíst.
Hlavní devizou téhle detektivky je humor, vedle něj pak ještě atmosféra staré dobré, bláznivé Anglie, vždyť, co by mohlo být angličtejšího než vražda v Oxfordu. Zápletka je trošku přitažená za vlasy, což humorná detektivka snese, stejně jako postavy jednající tak podivně, že ani omylem neuvěříme v jejich reálnost. Ale ty náhody! Některé lze překousnout, lidé se skutečně někdy potkají náhodně i v situaci, která jakoby náhodu vylučovala, dokonce lze předpokládat, že můžete najít člověka jen za základě zprostředkovaného popsání určeného uším jedné z náhodných (a k účelu velmi vhodných) postav. Ale některé už jsou za hranicí, nechci se dopouštět spoilerů, ale vy kdož jste četli: ten nakladatel!!! To je prostě prohřešek vůči žánru. Naštěstí je tu fungující humor, který tuhle detektivku pozdvihá z průměrnosti.
70 %
Ve ctihodných kulisách starobylého města Oxfordu rozehrál Edmund Crispin příběh skrznaskrz anglický, jenž však postupně vyústí v neuvěřitelnou burlesku v klasickém stylu Comédie Française. Pravověrní ctitelé zásad pátera Knoxe a jiných "detektivních" teoretiků by si rvali vlasy nebo by možná ohrnuli nos nad změtí intrik zamýšlených, uskutečněných i nezdařených a nad záplavou náhod a podivných nedopatření z nichž tohle komplikované, napínavé a přitom veselé vyprávění sestává. Ano, veselé. Jde sice o zločin, o hnusnou, bezcitnou vraždu, ale když člověk čte o podivných příhodách nešťastného básníka na dovolené a o pozdvižení, které on a jeho kamarád, řádný, ač poněkud neortodoxní profesor anglické literatury, při svém amatérském pátrání po vrahovi ve vznešeném univerzitním městě způsobili, docela jasně slyší, jak se autor někde v pozadí šklíbivě pochechtává.
Kdysi dááávno v dětství jsem tuto knížku viděla na stole snad v každé domácnosti... nedávno se mi o ní dokonce zdálo /vizuál/ a tak, když jsem si do jednoho knihkupectví nedávno šla vyzvednout objednané knihy a tato byla v nabídce "knihy zdarma", vzala jsem ji, že si ji konečně taktéž přečtu...Je to takové lehčí letní napínavé a vtipné čtení :-) Příjemná atmosféra. Za přečtení rozhodně stojí
Sluší se ještě dodat pár věcí:
– baronka P. D. Jamesová, matka Adama Dalglieshe (proč to tak nenapsat, když A. C. Doyle může být otcem Sherlocka Holmese, ne?), nyní mláda 93 let a mozek mající stále jako břitva, jak říká skvělý V. Janiš, považuje tuto knihu za jednu z pěti nejvíce strhujících detektivek
– knížka je dedikována Philipu Larkinovi, významnému básníkovi, na nějž je v desáté kapitole ohromně vtipná narážka
– knížky s Fenem jsou proslulé i tím, čemu se říká proboření čtvrté stěny, tedy tím, že postavy o sobě náhle mluví jako o literárních postavách, případně komunikují s čtenářem. Tady například Fen, zavřený s Cadoganem ve skříni, brumlá různá jména, a byv dotázán, co to dělá, říká, že vymýšlí Crispinovi titul pro tuto knížku.
Takový spíš studentský humor, který je zpočátku okouzlující, časem trošku hloupý, a ke konci mírně otravný. Hlavně závěrečná hromadná akce je už hodně postavená na hlavu a připomíná právě ten nejtřeskutější studentský humor, myšleno nyní spíše pejorativně, jaký najdeme ve studentských časopisech. Přitom základní myšlenka je zajímavá, mobčas to příjemně pobaví, je to lehké, vzdušné, nadnesené, bezstarostné, ale současně nesevřené, skákající z nápadu na nápad, bez jasného cíle a s těmi vtípky velmi rozdílné kvality.
U knihy 21 detektivů mě napadlo, že bych si rád přečetl nějaké detektivky, tak jsem si k těm desítkám, co máme doma, přikoupil Zatoulané hračkářství. Z knih o detektivkách autora znám jako humoristu a spisovatele, který příběhy umísťuje do Oxfordu na universitu, tak jsem to zkusil. Ó, jak jsem rád, že jsem to zkusil! Asi nejsem klasický čtenář detektivek, protože se nesnažívám uhádnout pachatele, ani příliš neprožívám zklamání z toho, jak prozaické je řešení zdánlivě zcela fantastického problému, ale prostě a jednoduše si užívám to, jak je to napsané a jestli je to dobrá knížka. Crispin je báječný! Atmosféra předválečné Anglie, anglické university, wodehousovský situační humor a jako zcela nečekaný bonus naprosto fantastická pasáž o básnictví – mimo jiné obsahující i názor na můj oblíbený problém, totiž zda číst básně od lidí, kteří člověka lidsky odpuzují. Do zatoulavšího se hračkářství se totiž zatoulá básník Richard Cadogan, jehož případ pak řeší jeho bývalý kolega ze studií, profesor literatury a (podle pohledu z roku 1967) jediný úspěšný poválečný VD (Velký Detektiv) Gervase Fen. Vynikající překlad!
Výpisky: „Směrem k nim po Woodstock Road šlapal na kole starší, nepřirozeně hubený muž; řídké bílé vlasy mu vlály ve větru a v pohledu se mu zrcadlilo čiré zoufalství. Těsně za ním běželi svůj vlastní závod Scylla a Charybda; a za těmito v jedné pěně pokřikující dav studentů, s panem Adrianem Barnabym (na kole) v čele; po nich následoval mladší proktor, jeho asistent, a dva kolejní biřicové, všichni natlačení do malého austina, sedíce velice zpříma a přísně, ale jinak bezmocní; a voj uzavírala potácející se neohrabaná postava pana Hoskinse. Zpožďoval se, ale nevzdal se.“
„ ,Básnické vzněty jsou naprosto neosobní: Řekové měli docela pravdu, když říkali božské vnuknutí. Takže vůbec nezáleží na tom, jaký je člověk jako osobnost: důležité je jen, zda jste dobře naladěna na příjem básnických vln. Básnictví, to je návštěva, která přichází a odchází podle vlastní vůle.' “
Štítky knihy
detektivní a krimi romány metafikce
Zatoulané hračkářství
Detektivní rozehrávka Zatoulaného hračkářství je naprosto famózní. Jistě, motiv zmizelé mrtvoly tu už byl i před rokem 1946, takže v tomhle ohledu nic nového, ale koho by napadlo, že může zmizet celé místo činu? Naneštěstí se vyšetřování mění ve sled rozličných disputací, které působí spíš jako rozpustilá jazyková exhibice, než promyšlená hra na kočku a myš. Což není myšleno nijak zle, Edmund Crispin je totiž výborný stylista a překlad Ladislava Bezpalce dává jeho nápaditým obratům patřičnou formu. Jenže čím víc se vyprávění blíží ke svému konci, tím spíš jsem získával nepěkný dojem zbytečného natahování, kdy je záměrně oddalován výsledek pátrání, aby mohlo být uplatněno ještě pár dalších gagů. Být znalcem dobové literatury a mít povědomí o anglických básnících, pravděpodobně bych na knihu nedal dopustit. Jenže bohužel nejsem, takže většina narážek mi zcela unikla a hrátky se slovy bavily pouze chvíli. Svoje kouzlo to bezesporu má, ale čtenář musí mít holt jinačejší literární přehled.