woodward komentáře u knih

ad qwill: Nevěřím svým očím. Tuto knihu jsem i já vyhrál v rozhlasové soutěži; pokud si vzpomínám, byla to soutěž v nedělním pořadu Zrcadlo kultury. Jestliže souhlasí zde uvedené datum vydání, muselo to být v roce 1963, určitě ne později. Kolikpak nás ještě tenkrát vyhrálo? Ozvěte se!
Měl jsem tu knížku rád, přelouskal jsem ji mnohokrát a spoustu jsem se v ní dověděl. Bohužel, během dlouhých desetiletí někam zapadla a už ji nemám.

Je to pěkný příběh o mudrci, který se nechoval tak, jak si troubové kolem něj představovali, že by se měl mudrc chovat. Souhlasím s Atuin, že to byl provokatér. Ale to nevysvětluje ani jeho moudrost, ani jeho smrt.
Mimochodem, docela by mě zajímalo, jak to doopravdy je s tou Xantipou? Byla to hnusná zlá satorie, jak o ní praví lidová tradice, nebo pěkná, veselá, chytrá ženská, jak ji vylíčili autoři této knihy?

12 10.02.2016

HTO už to všechno řekl za mě. Překlad je opravdu nádherný. Četl jsem Prezydenta krokadýlů už dávno, takže si moc nepamatuju jména a vztahy, nicméně si vzpomínám, jak jakýsi starší člověk - možná Dukův dědeček nebo kdo, klukům to jejich "válčení" jednou větou "ukotví" pěkně při zemi, když konstatuje něco v tom smyslu, že vidí jenom chudý kluky, co chtějí zmlátit jiný chudý kluky. Fakt to není vůbec žádná sranda, i když je to tak "legračně" napsané.

2 10.02.2016

Příběh z časů, kdy snění o svobodě mohlo nabýt nejrůznější podoby, často i velmi naivní, prostě proto, že nikdo netušil, jak taková svoboda vypadá.

6 06.02.2016

Těch dílů bylo pět a autorka by měla být stíhána za zneužívání dětských duší.

O Kafkovi i o jeho Proměně toho bylo napsáno hodně - a nejenom na naší milé knihomolské drbárně. tak jenom odpovím na to, co tu napsala Alef:
Kafku jaksi programově nezajímá, proč se ty hrozné věci dějí, jeho zajímá komu se dějí a co to s tím dotyčným jedincem udělá. Jeho knihy jsou o střetu jedince se společností případně se státem. Jedinec má své tělo, své myšlenky, vzpomínky, vnímá radost, bolest, stud. Společnost (ať už tím slovem myslíme cokoliv) nebo stát nic z toho nemá a neumí - nemá duši. Kafka vypráví o střetu lidského s nelidským, osobního s odosobněným. Jeho hrdinové vůbec netuší, proč se jim děje to, co se jim děje, nemají ponětí o zdroji nebo podstatě vůle, která za tím stojí. Josef K. neví proč stanul před soudem, Samsa neví, jak a proč se z něj stal hnusnej brouk, obyvatelé v okolí zámku nemají tušení, komu a k čemu zámek slouží - a nikoho ze jmenovaných to "proč" v podstatě nezajímá. Jim bohatě stačí "že" se to děje, že jsou deptáni, mučeni, ponižováni, zbavováni svého lidství jakousi neznámou, nelidskou entitou ve jménu jakýchsi netušených cílů a zásad, s nimiž je nikdo neseznámil. Třeba John Irving svého Homera Wellse nevystavil takovým hrůzám, jaké zažívají Kafkovy postavy, ale i Homer si v novém prostředí připadá jako "beduín", který se snaží pochopit, jak ten nový, cizí svět kolem něj vlastně funguje a některé věci, zvyklosti, pravidla mu prostě unikají - stejně jako černošští sezónní dělnící v moštárně se nikdy nedovědí, jaká pravidla by při práci měli dodržovat, protože si jejich soupis připíchnutý na zdi neumějí přečíst. Kafka píše o konfliktu člověka s nepochopitelným zlem - proto jeho knihy neodpovídají na otázku, proč se to zlo děje.

24 06.02.2016

Pastilky veracoco a Remigius Kouřidlo alias Věnčislav Obojetný, detektiv Kvaš vězněný Flaškou pod Plackem a repetent Kantoris co si vyzmizíkoval koule na vysvědčení, aby dostal vzduchovku... Když jsem to četl poprvé, byl jsem z toho trochu vyjevenej, ale brzy jsem tomu přišel na chuť. Jedna z báječných knih mého dětství.

3 05.02.2016

O elektronice mám ponětí jen mlhavé, ale kdysi dávno, skoro by se dalo říct v v minulém životě, jsem měl co dělat s létáním a řízením letového provozu. Letectví civilní i vojenské, jeho historie a hrdinské historky z dřevních dob, to mě vždycky zajímalo a baví mě o tom číst. Takže mi můj sci-fi oblíbenec A.C. Clarke padl do noty i s tímhle zcela realistickým, nefantastickým vyprávěním o těžkých, primitivních počátcích řízeného radarového přiblížení. Sám o tom leccos věděl, protože za války sloužil u jednotky která tuhle tehdejší prudkou novinku v Británii uváděla do zkušebního a později i řádného provozu. Jako všechna jeho díla je to napsané lehce a čtivě, takže určitě nejde o příběh určený jen fanouškům letectví nebo radarové techniky.

4 05.02.2016

Alleynovská klasika, kde si autorka ze čtenářů i trochu vystřelila. Jméno vraha je...

2 03.02.2016

"Vítové si mohou blahopřát..."

Všimli jste si, jak málo je dnes v této zemi Vítů?

7 03.02.2016

Já sice nejsem z Českých Budějovic, ale byl jsem tam a nechápu, co ten Prácheňský proti nim má!

6 03.02.2016

Edgar Allan Poe je velkým vypravěčem příběhů někdy hrůzných, někdy tajemných, vždycky však velmi poutavých. Některá jeho díla - třeba Dobrodružství A.G. Pyma se už moc nevydávají, což je trochu škoda; myslím, že by si tenhle autor (někdy považovaný také za zakladatele žánru západní detektivky) zasloužil souhrnné vydání všech svých textů, včetně nádherných básní. Povídka Jáma a kyvadlo, nepatří k jeho vrcholným výtvorům, ale její název vyvolává tak pěkné mrazení v zádech, že by bylo marné hledat pro soubor poeovských děsů a záhad lepší titul.

13 03.02.2016

Ore legar populi perque omnia saecula fama
si quid habent veri vatum praesagia vivam.
(...čten budu lidstvem vším, a dá-li se věřit věštbám,
co svět bude světem, svou slávou dál budu žít! )

Takhle si to tenkrát Ovidius maloval - a měl recht!

3 03.02.2016

Nenápadná, útlá knížečka, vyprávějící o tom, jak se Španělsko po smrti generála Franca posunulo od diktatury k demokratické konstituční monarchii. Některé věci českému čtenáři připadají povědomé - třeba když je řeč o první pofrancovské koalici UCD, pod vedením frankistického aparátčíka Adolfa Suáreze, který zcela v souladu se zákony starého režimu tento režim pomalu, ale jistě demontoval. Vyprávění o tom, jak kortesy a Movimiento schválily návrh zákona o reformě - čili o zániku frankistického režimu - drtivou většinou hlasů, musí našinci nevyhnutelně připomenout dějinný okamžik, kdy poslanci Federálního shromáždění, řečeno s Járou Cimrmanem, udělali svého oblíbeného disidenta prezidentem. Změna režimu ve Španělsku se obešla bez revoluce a jediným dramatickým okamžikem byl zfušovaný pokus o puč některých frankistických generálů, který král Juan Carlos zmařil několika telefonáty. Je to zajímavé čtení a nejrůznějších poučných paralel nebo naopak protikladů, objevujících se v porovnání se situací v Česku, je celá řada.

3 03.02.2016

Byl to komundíra, ale o lese, o zvířatech, o lovech na medvědy, losy a dvoumetrové štiky, uměl psát nádherně. Bohužel se občas pokoušel i o "romány" v kterých to bylo samej špión a nepřítel socialismu. Ale Revír bez hranic zůstal z větší části těchto excesů ušetřen, a jako kluk jsem ty jeho historky (nepochybně po myslivecku a po rybářsku vydatně přibarvené) hltal s očima navrch hlavy.

9 02.02.2016

Řízením osudu jsem se k téhle první ze série detektivek o Petře Delicado a Fermínu Garzónovi dostal až po přečtení jiných dvou pokračování, ale naštěstí to nehraje roli. Autorka se neoddává oblíbenému nešvaru jiných tvůrců tohoto žánru, kteří čtenáře vedle kriminalistického pátrání nakrmí až po žábry informacemi o spletitém vývoji vztahů a soukromých problémů svých hrdinů jako v telenovele, a vynechat jeden díl znamená prodírat se stránkami řečí o věcech, které se řešily už dřív a o nichž autor předpokládá, že je máte "nastudované". Je zajímavé dovědět se, jak se ti dva policejní parťáci poprvé potkali a jak se ze začátku vzájemně oťukávají, než najdou společnou řeč, ale pro chápání souvislostí v následujících svazcích to není zásadně důležité.
Tahle paní Giménez-Bartlett se mi líbí čím dál víc. Nedělá z toho vědu, vypráví prostě, jednoduše, s nadhledem a lehkým humorem o nesnadném pátrání po pachatelích temných, špinavých zločinů. Rozdílnost povah i "backgroundu" obou protagonistů vyvolává neustálé mírné jiskření, vedoucí k občasným srážkám, které ale nikdy nemají dlouhého trvání. A když konečně toho pachatele vypátrají, jdou na kafe nebo na pivo - nekonají se žádné fanfáry, ani na nás autorka nevybalí žádné ponuré moudro o zlém, zkaženém světě. Celé to vyprávění skončí stejně neokázale a obyčejně jako začalo. Je to radost číst.

2 02.02.2016

Je to jednak krásné čtení, jakási "Kosmova kronika" na mongolský způsob, a jednak kniha nabitá spoustou informací o Čingischánovi, jeho životě a jeho říši, A není to "lehké" čtení. Prózou psaný text místy přechází ve verše; často je velmi namáhavé vyznat se v těžko vyslovitelných jménech a místních názvech, člověk musí neustále nahlížet do poznámek, protože mongolská jména cizích národů, zemí a měst se ani v nejmenším nepodobají originálům nebo zažitým evropským pojmenováním.
Vedle nepochybného půvabu starobylého vyprávění je na tomto díle pro evropského čtenáře asi nejzajímavější pohled na úsvit mongolských národních dějin "zevnitř". O Čingischánovi a jeho výbojích už bylo napsáno více knih - já osobně, pokud jde o literaturu faktu, dávám přednost "Džingischánovi" od Harolda Lamba. Tajná kronika Mongolů však nabízí jinou perspektivu. Vztahy, boje a příbuzenství mezi jednotlivými rody a kmeny zde zabírají mnohem větší prostor než vyprávění o dobytí Číny a islámské říše Chvárezmu nebo o zničujícím tažení přes Kavkaz do východní a střední Evropy. Pokud Tajnou kroniku Mongolů otvírá čtenář tímto tématem dosud nedotčený, asi by měl začít "odzadu", doslovem překladatele Pavla Pouchy. Anebo nahlédnout do již zmíněné monografie o geniálním mongolském dobyvateli od Harolda Lamba.

6 30.01.2016

Pěkný hrdinský příběh ze starého Japonska a docela hezky napsaný; škoda, že jsou v něm patrné chyby překladu. Ovšem vzhledem k tomu, že je to vlastně jakási "autentická legenda" musím souhlasit s tím, jak se píše v jednom níže uvedeném komentáři, že bych si to rád přečetl v podání japonského autora.

1 29.01.2016

Velmi netradiční detektivka se zabudovanou fikcí o historické záhadě. Vždycky mě zajímalo všechno, co souvisí s příběhem fregaty Bounty a ostrova Pitcairnu už od doby, kdy jsem jako kluk dostal do ruky Vzpouru na lodi Bounty od Vítězslava Kocourka. A navíc se tahle záhada řeší v Lake District, což není jenom kraj Worthworthův; na jezeře Conniston Water, o němž je tu taky zmínka, se učil plachtit Arthur Ransome, tvůrce Vlaštovek a Amazonek. My, milovníci letité edice KOD, bychom měli Val McDermidové pěkně poděkovat za tohle napínavé vyprávění, které nás vrací ke knihám našeho dětství. Pět hvězd.

4 28.01.2016

Caroline Grahamová je jednou ze zástupu zoufalých obdivovatelek nesmrtelné paní Agathy. Obdivují Agathu Christie, protože jako autorka detektivek byla skvělá. Zoufalé jsou proto, že psát tak dobře jako ona neumějí a nikdy to umět nebudou.
Caroline Grahamová své detektivky zahajuje náhledem do venkovského života; zaplaví čtenáře spoustou běžných každodenností a banálních řečí - očividně proto, že podobný úvod mívají i mnohé detektivní příběhy velikého vzoru, paní A. Jenže zatímco Hercule Poirot nebo slečna Marplová tuhle snůšku nezáživných informací beze zbytku využijí k logické konstrukci - či spíš rekonstrukci toho, co se událo a k odhalení pachatele, příběhy Caroline Grahamové jsou s logikou na štíru a oplývají balastem, který při pátrání po vrahovi nemá nejmenší důležitost.
Příběhy o šéfinspektoru Barnabym jsou výjimkou potvrzující pravidlo: Televizní seriál natočený podle předloh C. Grahamové svou kvalitou předstihl literární předlohu o mnoho koňských délek, což se stává opravdu málokdy. Dávám jednu hvězdu za to, že tahle nešťastná literární série dala vzniknout vcelku povedenému dílu televiznímu.

1 28.01.2016