Proměny

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Proměny (jsou shrnuty do 15 knih) se staly jedním z nejvlivnějších antických spisů a teprve v době osvícenství se rozvíjejí do českých básní. Krátké příběhy, eposy řeckých dějin ve zkrácené formě (chronologické vyprávění), v nichž se autor snaží hledat společné téma proměny. Často se jedná o přeměnu nymfy v přírodninu, člověka v přírodninu apod. Veršovaný text je psaný formou hexametru. Často se v textu vyskytuje přímá řeč. Bohyně zahoří hněvem a na strmém vrcholku Kynthu takto k oběma zrozencům svým se promlouvat jala: „O mně, vaší matce, tak pyšné, že dala vám život, o mně, jež z bohyň žádné krom Júnóny ustoupit nechci, šíří se pochyby, zda jsem bohyní, s oltářů budu vyhnána po věky ctěných, když vy mi nepřispějete. To však není jen jediná urážka: rouhavou řečí zvětšila Niobé mrzký svůj čin a stavěla drze nad vás potomky své, a mne – ať na ni to padne! – bezdětnou zvala, ta hříšná, v níž otcův jazyk se ozval!“...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/13_/13323/promeny-Rrz-13323.jpg 4.2128
Žánr:
Literatura světová, Poezie, Mytologie
Vydáno:, Odeon
Orig. název:

Metamorphoses

více informací...
Nahrávám...

Komentáře (16)

Kniha Proměny

Přidat komentář
blackholesun32
29.07.2018

Tak jsem to konečně po roce přečetl - uf, tedy tak s desetiměsíční přestávkou pravda. Dočítal jsem to teď na dovolené v Egyptě, což mělo svojí atmosféru (byť samozřejmě se kniha geograficky odehrává jinde, ale tak pro navození). Co k tomu dodat? Fascinuje mě komplexnost těch příběhů, jejich vzájemné provázání, jejich narativní rámec (někdo něco někomu vypráví) - božstva úplně všeho (třebas právě proměn, nebo pověsti) a také značná brutalita, jež ovšem samozřejmě není samoúčelná, ale má zřejmě vypíchnout nadlidskou sílu hrdinů a reků. Verše samotné jsou enormně hutné, někdy obtížněji čitelné (respektive Vergilius se mi čte mnohem lépe), ale vzhledem k postavení takovéto knihy v kontextu evropských literárních dějin, je de facto nezbytné si ji přečíst a jsem tomu rád.

Kuža007
03.04.2018

Proměny jsou nejlepší Nasovo literární dílo a jedno z nejlepších děl antické literatury. Poslední báseň Caesarova apotheósa je podle mého vkusu nejlepší ze všech básní.

stopař
24.07.2017

Nádherné básně,božský Ovidius ....i po letech mi připomínají krásná gymnaziální léta a úžasného pana profesora latiny...

MarekDusil
15.07.2017

Nějak je to na mně přepoetizované, nebo ja to napsat. Nebo přebásněné? těžko říci.

woodward
03.02.2016

Ore legar populi perque omnia saecula fama
si quid habent veri vatum praesagia vivam.
(...čten budu lidstvem vším, a dá-li se věřit věštbám,
co svět bude světem, svou slávou dál budu žít! )

Takhle si to tenkrát Ovidius maloval - a měl recht!

Pavluška33
06.01.2016

Zůstává mi záhadou, jak může antická literatura být tak blízká jednomu (mému) srdci tady ve třetím tisíciletí.

LUCIICKOVAA
17.09.2015

Kouzelné.

alef
02.06.2015

Bohatá je řecká tradice ... básník Ovidius z ní vybral báje a legendy, ve kterých se vypráví o proměně člověka ... bylo to krásné čtení.

Byl to na "počátku" krásný věk :-):
"Zlatý vzešel nejprve věk, kdy zákona, soudce
člověk byl prost a od sebe sám ctil věrnost a právo.
Nebylo trestu ni strachu, a hrozivá slova se nečtla...
od sebe sama vše též jim dávala svobodná země:
ještě se netkl jí rýč a pluh ji nezranil dosud;
člověk, spokojen jídlem, jež poskytla příroda sama, ...

… a pak to začalo:
"... Ne však obilí jen ... si člověk od půdy bohaté žádal: on pronikl do útrob země,
z nich pak kopat se jal též poklady, ...
ocel již zločinná vzešla a zločinnější než ocel zlato,
vzešla i válka, jež bojuje obojím kovem ...
Ihned vtrhl v ten věk, jenž z nejhorší rudy byl stvořen,
veškeren hřích, a stud a pravda i poctivost prchla,
na jejich místo pak nastoupil klam a podvod a šalba,
násilí, úklady, lest a zločinná k majetku láska…" (Čtvero věků)

… a tak už to bohužel zůstalo od dávných dob až dosud … a že se s tím dávní bozi snažili vypořádat :-):
„Dnes na celém světě, kde moře kol dokola šumí,
zahladit musím to plémě smrtelné! Přísahám slavně
při vodách podsvětní říše, jež plynou styžskými háji:
vše jsem vyzkoušel dřív! Leč úd, jejž nemožno zhojit,
nutno je odříznout, zdravá by část se nenakazila…" (Lykáón)

… a tak nezbývá než dodat, že :
"Rozkoše nezkalené není na světě:
vždycky k radosti nějaká starost se přimísí …" (Mínós)

Byl muž, jenž ze Samu pocházel, prchl však z něho
před pány,...
Ten muž postřehl duševním zrakem
všechno, co lidským očím kdy příroda vzala a skryla.
Když pak prozkoumal vše svou bdělou prací a duchem,
předkládal veřejně nauku svou a mlčícím žákům,
žasnoucím nad jeho slovy, rád vykládal velkého světa
počátky, příčiny všeho …" (Pýthagorás)