woodward komentáře u knih
Tak trochu variace na staré téma - jed a schůzka v pizzerii, to už tady bylo v příběhu s Carol Annisovou a otráveným kaviárem. Tentokrát je mrtvých víc, Archie Goodwin dokonce simuluje neprofesionální chování a vyhazov a jsou zde i jiná "specifika", která zaručí, že ani ten, kdo přečetl "Talíř plný jedu", se nebude nudit.
Tuhle knihu si budu muset znovu někde opatřit. Jako dítě jsem ji četl mnohokrát a vždycky to bylo stejné: Představoval jsem si, jak neskutečná paráda to musí být, když švédského (nebo prostě evropského) malého kluka rodiče vezmou do jižního Tichomoří, kde jeho táta má nějakou práci. Hlavní hrdina (Jmenuje se Gabriel Matyáš, ale říkají mu Galimatyáš, protože je zmatkář a přitahuje maléry) tam místo školy má jenom babičku, která kromě toho, že ho učí, umí řídit plachetnici, střílet a potápět se a bůhvíco ještě.
Pěkný cestopis, včetně poučného líčení, jak počáteční dojem z "ráje" nakonec vyprchal.
Po přečtení této knihy si člověk může říct jenom "kam na to ten Škvorecký chodí?" A tak to asi u díla od dobrého spisovatele má být.
Když už člověk přečte Harryho Pottera, tady najde odpovědi aspoň na některé otázky, které i po přečtení sedmi dílů přetrvávají. A samozřejmě, současně se vetřou další otázky... ;)
Spousta lidí považuje F.L.Věka za synonymum nudy. Není tomu tak. Přiznávám, že k přečtení téhle ságy mě přivedl až vynikající TV seriál. Kromě toho je asi potřeba být dospělý, aby to člověka chytlo - ale je to parádní čtení nejen o národním obrození jako takovém, ale o celém tom čase, o politických událostech a zvratech té doby. Opravdu to stojí za to číst.
Tohle je doopravdy poučné čtení o tom, jak vypadala Evropa očima nezúčastněného (ale informovaného) pozorovatele mezi válkami.
Koneckonců, i Nero Wolfe si právě tuhle knihu vzal s sebou do vlaku do lázní Kanawha, takže to nemůže být nějaký blábol. ;)
Je to zajímavé, je to Clarke, ale víc než čtyři hvězdy nedám.
Zajímavé čtení, které vás poučí o tom, že "uisge beatha" znamená "živá voda", i o tom jak se whisky z čistě regionální rarity stala celosvětovým fenoménem. Člověk se dočte i o původu některých slov, např. "moonlighting".
Kdo vydrží s Irenou Hussovou přes celou sérii Helene Turstenové, užije si napětí, dozví se toho spoustu o Ireně a její rodině a sem tam zažije i pěkně děsivé situace. Na skandinávské poměry si autorka přece jen tolik nelibuje v ponurých, temných vyprávěních jako mnozí její kolegové-krajané, kteří tak rádi své civilizované, bohaté, pohodové země líčí v nejčernějších barvách. A vyprávět paní Turstenová nepochybně umí.
Ann Grangerová si vymyslela docela příjemnou dvojici detektivů, její příběhy nepostrádají napětí ani logiku a je to opravdu dobrá vypravěčka. Nic víc ke vzniku dobrých detektivek netřeba. Pět hvězd.
Pierre Boulle je zvláštní autor s obrovským rozsahem pokud jde o žánry a náměty. Od válečného románu přes scifi až po humoristické povídky a politickou satiru; do všeho "dělal" a dělal to moc dobře. Některé jeho knihy v češtině dosud nevyšly, (například právě skvělá politická satira Les coulisses du ciel), ale i z toho, co tu je k dispozici, je zřejmé, že to byl velký fenomén francouzské a světové literatury.
Přečetl jsem, pak jsem to ještě viděl v divadle s autorem v hlavní (a jediné) roli, a dal bych této knížečce třeba všechny hvězdy z celého vesmíru, kdyby byly k dispozici.
No konečně! Kapitán Exner doopravdy našel poklad a dr. Soudek je z toho celej pryč. Parádní vyvrcholení "archeologické" části série románů o vaudevillovém detektivovi. Musím se smát, když tady čtu potroublé stížnosti na nedostatek akce. Už si to jednou uvědomte, přátelé, když je někdo detektiv a ne moula, tak žádná akce není zapotřebí.
Tohle vážně stojí za to si přečíst, protože vůbec nejde jen o Ameriku. Jde především o demokracii a o to, "jak se to dělá".
Příjemné čtení pro děti, i když místy až příliš poznamenané autorovými politickými sklony - zdá se, že oproti svým kamarádům W+V Adolf Hoffmeister potřeboval mnohem delší dobu, než "prokoukl" a pochopil, co jsou bolševici zač.
Tohle se panu Verneovi až tak moc nepovedlo. Koneckonců při tom objemu jeho "produkce" nemůže být všechno dokonalé.
Je to jedna z těch lepších Forsythových knih napsaných po skončení studené války, i když kvality jeho studenoválečných klasik asi nedosahuje. Ale najdou se tam pěkné pasáže i obvyklé záblesky humoru - třeba údiv Američanů nad objemnými zásilkami šampónů do pouštního tábora britských letců. A samozřejmě mě pobavilo hlášení "Miles and miles of fucking desert".