vlkodlaq komentáře u knih

Jsem z louskáčka poněkud rozpačitý. Skvělé našlápnutý (krátký) příběh přesně z toho typu světa, který mám rád (hobiti, trpaslíci, Temný hvozd atd.), najednou skončil jako uťatý trpasličí sekerou. Bez pointy, závěru či vysvětlení. Působí to na mě jako jedna z částí příběhu a čtenář si má koupit další mini díl, ale na vícedílnou sérii to nevypadá. Tak nevím. Mini knížka mě zanechala rozpolceného. Pokud bude pokračování, hodnocení změním.

2 15.10.2020

Tak, přečteno, vzhledem k rozsahu spíše delší povídky to ani není žádný úctyhodný výkon. Pašerákova zkouška má svižný děj a slušný spád, přečteno za dva večery před spaním. Ačkoli jsem byl tedy čtenářsky uspokojen, skalní fanda Star Wars se ze mě nestane, přitom někdy v budoucnu se ale ani nebudu bránit další knize z tohoto světa.

2 12.10.2020

Kniha bohužel ještě není k mání, ale jak jsem pochopil ze zahraničních recenzí, lekce kreativity nejsou ani v nejmenším od Nikoly Tesly, ale od autora knihy Wasika, který pouze používá Teslu (zneužívá?) jako příklad a vzor. Nejsem si tedy jistý, zda-li název knihy "lekce kreativity od Nikoly Tesly" není zavádějící, ba přímo lživý a autor tak jen nezneužívá Teslu pro lepší prodejnost svého díla. Pokud se mýlím, po přečtení komentář upravím.

Stát nevznikl pro potlačení náboženství a církví, sekularizace je jen (nevyhnutelný) vedlejší produkt. Hodnotný produkt.

V dobach minulých farář zastával funkci psychiatra, občas i smírčího soudce a byl důležitým člověkem ve společnosti. Dnes, kdy máme skutečné psychiatry a antidepresiva, už nemá farnost zdaleka takový význam. Sekularizace je nevyhnutelná a modernita je nezastavitelná. Se zvyšující se vzdělaností ubývá otázek, na které člověk nezná odpověď, postava boha jako vyšší moci podávající (pseudo) vysvětlení na tyto otázky je čím dál tím více nadbytečná a čím dál více lidí poznává, že bůh nejen, že není mrtev, ale ani nikdy nežil.

Nejsem teolog, ani věřící, ale sekularizaci považuji za nutnou součást (správného) vývoje společnosti. To, že jsme se jako národ postupně vymanili z toxického vlivu církví, je to nejlepší, co nás mohlo potkat. Přál bych i jiným zemím, Polsku, Itálii, Řecku na příklad, Americe především, aby prodělali podobný sociální vývoj. Může jim to, dle mého názoru, jedině prospět.

Dnes naštěstí žijeme v době, kdy církve mají nesrovnatelně menší vliv, než v minulosti. Je to právě díky sekularizaci v historii lidstva. Ta sice často probíhala dost drsně a ne vždy přijatelně, ale věřím, že je to vývoj společnosti tím správným směrem a sekularizaci je třeba podporovat stále.

Coby malé pachole jsem tuto malou knížku měl a měl jsem ji rád. Pak se někam ztratila, zřejmě neuváženě půjčena a už jsem ji nikdy neviděl. Posledních pár let, co začínám mít opravdu silný vztah k literatuře mého dětství, po ní opět příležitostně pátrám po antikvariátech, no, zatím marně.

1 07.10.2020

Byť soucítím se vším živým a přírodu mám v hluboké úctě, snažím se žít pokud možno ekologický život, tato kniha, i když má v lecčems pravdu, téma podává až příliš emotivně, bez objektivního nadhledu.. A to tak moc, že ji nelze brát příliš vážně. Přes vážné téma se celou knihou nese zvláštní naivní podtón, jako by to napsali studenti prvních ročníků humanitních oborů. Abyste mě špatně nepochopili, způsob zacházení se zvířaty je, ještě stále, hrozný. Čím chudší svět (s výjimkami) tím horší způsoby. Ale je velice naivní si myslet, že celý svět může ze dne na den přestat jíst maso, je naivní si myslet, že od zítřka zemědělci nechají zvěř volně se množit a prohánět po svých polích a žrát úrodu, rybáři se slzou viny v oku spálí své rybářské nářadí. Takhle to prostě nefunguje a fungovat nikdy nebude. Co ale můžeme snad ovlivnit, jak je zacházeno se zvířaty v chovech a jak budou usmrceny. Už indiáni děkovali kořisti za její maso, nelovili víc, než potřebovali a lovenou zvěř se vždy snažili usmrtit co nejrychleji a s minimem trápení. Indiáni třeba nikdy nelovili do pastí, to až bílí trappeři. To bysme se měli naučit. Maso není jen kus žvance, každý by si měl být vědom té cesty, kterou onen řízek podstoupí, než se nám dostane na stůl. Co zhoršuje život zvířat v chovech, jsou peníze a nenažranost lidských hovad. Chov kuřat, prasat a krav, to jsou miliardové kšefty jedinců jako Babiš a podobně.
Člověk nemusí nutně přestat jíst maso, bohatě stačí nemít maso 3x denně každý den, jak je u nás smutným zvykem. Pokud by většina z nás "jen" omezila maso na 2x týdně, spotřeba masa by klesla minimálně o polovinu.

Velice chválím a oceňuji jakoukoliv snahu co se týče lepšího zacházení se zvířaty, co mi ale příliš nesedlo, je toto konkrétní podání.

9 06.10.2020

Není to typická kniha, je tam dobrá třetina zajímavých ilustrací, přesto to není ani komiks, je to moje první kniha s tak rozsáhlými ilustracemi. Zároveň je to moje první kniha ze světa Star wars, tak je to nejen pašerákova zkouška, ale i moje, zda-li mě star wars v psané podobě dokáže zaujmout.

2 05.10.2020

Páně Žamboch je momentálně, a už delší dobu, mým nejoblíbenějším českým autorem, v tomto směru nahradil páně Kulhánka. Přečetl jsem už větší část jeho tvorby a musím říct, že Hitman je asi nejslabší knihou od něj. Abyste mě nepochopili špatně, pořád je to dobré a čitelné, má to spád a přečetl jsem to po chvílích před spaním za pár dní, jen příběh je trochu plošší, pointa méně výrazná a celá kniha, opakuji, i když je dobře čitelná, nedosahuje kvality a čtivosti jiných knih páně Žambocha.
Hitman mě neodradil a po pauze s jiným autorem s k páně Žambochovi opět rád vrátím.

1 05.10.2020

Možná je dnes už zkrátka jiná doba a dinosaurus jsem já, ale tohle mi přišlo prachbídné. Radši staré, ale osvědčené pohádky, než tyhle pokusy za každou cenu vytvořit něco nového.

Vzhůru do divočičiny mě překvapilo svou pohádkovostí, samozřejmě jsem čekal netradiční fantasy, ale tady je to samý kocourek, kožíšek, tlamička, jazýček a pod.. Bez těchto celkem zbytečných deminutiv by se mi to vnímalo znatelně lépe. Tento přístup ala pohádky pro nejmenší přece jen zužuje okruh potenciálních čtenářů. I přesto je to velmi čitelné, až překvapivě, ale zmíněné zdrobněliny mě přece jen trochu ruší, jako vyznavač sci-fi fantasy a dobrodružné literatury na to nejsem zvyklý. Je to podobné, jako bych já, docela velký chlap a kovář, si obul růžovostříbrné tenisky s flitry a hvězdičkami. Můžu sice chodit, ale něco nesedí..

Přesto mě kočky baví a vrhám se na druhý díl.

5 21.09.2020

Tohle se mi ještě u žádné jiné knihy nestalo. Po ani ne roce jsem knihu vzal do ruky, že ji jen prolistuju a prečtu oblíbené pasáže, samozřejmě, že ji čtu celou. Po sedmé! I když už playera znám prakticky zpaměti, pořád mě to baví číst. Tím je pro mě kniha jedinečná. Jasně, že čtu některé knihy znovu, ale po letech, ale jen a pouze playera dokážu číst po sedmé během pěti let.

7 10.09.2020

Vynikající učebnice maďarštiny do začátku. Je bohatě ilustrovaná a pokud umíte šest maďarských slov jako já, je to to pravé.

1 02.09.2020

Krásná kniha, která nemá mnoho stran. Je to totiž leporelo, a to velmi zdařilé. Asi nejlepší kniha anatomie pro mládež, jakou jsem kdy měl. Není natolik rozsáhlá, aby zájemce odradila, zároveň obsahuje veškerý nutný základ. Kde byly takové knihy, když jsem byl malý kluk?

3 02.09.2020

Stydím se za Prchala, skutečného autora textu. Že mu není stydno, já bych na takovou sracku žaludek neměl. A to myslím ten text, i práci pro Babiše jako takovou. Babišovo jméno se navíc stává i synonymem pro nadávku, jako "jdi k Babišovi", nebo "no to mě Babiš na holý záda", nebo jak jsem se praštil kladivem po palci a rozhořčen bolestí zvolal "do Babiše!".

Hned ze startu se rozjíždí parádně čitelná cyberpunková detektivka, s mírně cynickým hlavním hrdinou se snadno ztotožním a díky tomu se do děje vnořím ještě snadněji. Až se divím, že jsem na Hetešu narazil až teď. Velice slibný autor. Nechává sice otevřený konec, ale doufám, že to není nedostatek, ale nástřel na pokračování. Pokud ano, těším se.

3 31.08.2020

Poslední dobou se ze mně stává spíš sběratel starých dobrodružných knih (to jest převážně KODek) než jejich čtenář. Můj čtenářský plán čítá na 30 knih jen na příští cca rok, takže to ještě potrvá, než si Ducha Llana Estacada přečtu po více než dvaceti letech znovu, i tak už se na to těším a pravděpodobně ho na seznamu přesunu výše, abych se k němu dostal dříve. Karel May má své osobité kouzlo, které mě uchvátilo co by malé pachole a dnes se k němu dostávám znovu. Tajemství babylonské věže, Vinnetou a další "Májovky" si znovu hledají cestu do mé knihovny i čtenářského seznamu. Vzpomínám na dětství a skvěle si to užívám, k tomu dospělým okem vidím věci dětskému oku skryty a tak je četba ještě o něco bohatší.

Na "Pouští a pralesem" jsem skoro zapomněl. Četl jsem ji coby možná třináctiletý a pamatuji si jen, jak strhující byla ta část, kde dorostenci putovali přírodou a bojovali o přežití. Dnes, když jsem knihu viděl v antikvariátu, zase jsem si vzpomněl a musel jsem ji mít. V brzké době si ji rád přečtu po více než dvaceti letech znovu.