vlkodlaq komentáře u knih
Autor má podivnou fixaci na Ostravu a Karvinou, což mě utvrzuje v domění, že se jedná o pseudonym i smyšlený životopis autora. Jinak čtení je to sice poněkud jednodušší, ale se svižným spádem a příjemné tempo a stálá laťka akce se drží po celou knihu.
Ke své dřívější poznámce k autorovi a možnosti, že by to mohl být sám Kulhánek, či v holportu s někým dalším: Teď už si tím nejsem tak jistý, kdyby se Kulhánek snažil potlačit svůj přirozený styl (aby nebyl hned poznat) a do svého díla přidal více vulgarismů a sexu, nejspíš by to vypadalo nějak takhle. Po přečtení 1,2,3 nářezů bych nyní na otázku, zda-li si myslím, že to napsal Kulhánek pod pseudonymem bych odpověděl: je to možné.
Trojka má slabší závěr, ale je tak nějak přirozeně vyplynuvší z děje, takže vyloženě neurazí.
Velmi dobré čtivo, jen pro zkušenější sci-fi čtenáře je tam příliš okaté plánování, všechno odsýpá až nepřirozeně jednoduše, překážky jsou podávány tak, že se vlastně nic neděje a pohoda, děj je pospojován poslepován příliš přímočaře. Nejsem příznivcem megasložitých zápletek v xy dějových liniích (trůny..), ale tady je to zase příliš jednoduché, přesto (nebo proto?) se to četlo skoro samo a jistě tenhle flák masa jistě za pár let chytnu do ruky zase (tím myslím celou sérii).
Ke své předchozí poznámce k autorovi a možnosti, že by to mohl být sám Kulhánek, či v holportu s někým dalším. Teď už si tím nejsem tak jistý, kdyby se Kulhánek snažil potlačit svůj přirozený styl a do svého díla přidal více vulgarismů a sexu, nejspíš by to vypadalo nějak takhle. Po přečtení 1,2,3 nářezů bych nyní na otázku, zda-li si myslím, že to napsal Kulhánek pod pseudonymem bych odpověděl: je to možné.
Velmi dobré čtivo, jen pro zkušenější sci-fi čtenáře je tam příliš okaté plánování, všechno odsýpá až nepřirozeně jednoduše, překážky jsou podávány tak, že se vlastně nic neděje a pohoda, děj je pospojován poslepován příliš přímočaře. Nejsem příznivcem megasložitých zápletek v xy dějových liniích (trůny..), ale tady je to zase příliš jednoduché, přesto (nebo proto?) se to četlo skoro samo a jistě tenhle flák masa jistě za pár let chytnu do ruky zase (tím myslím celou sérii).
Ve svém komentáři k autorovi jsem zmínil možnost, že na pseudonymu Kotleta se podílí Kulhánek ještě s někým. Po přečtení části této knihy musím jednoznačně konstatovat: tak v tomhle Kulhánek stopro nejede! A nechápu, jak to někoho může vůbec napadnout. Autorský styl je něco, co se těžko překonává a tady v nářezu není po Kulhánkovi ani náznak stopy.
Aneb o tom, jak hloupý honza ve zlatonosnou husu uvěřil. Teď vážně, dostal jsem se před pár lety k nějakým dlouholetým průzkumům několika zemí evropy, které, mimo mnoho jiných aspektů, sledovaly vztah inteligence člověka k tomu, jestli je věřící, či nikoli (bez ohledu na vyznání). Vyšel z toho zajímavý graf, ze kterého vyplývalo, že nejvíce věřících je v dolní části tabulky IQ a naopak s narůstajícím IQ procento věřících klesá. Odůvodněno to bylo tím, (shrnuto a značně zjednodušeno), že chytřejší lidé spíš o věcech přemýšlí a spíš se znaží za vším hledat ten pravý, logický důvod nebo příčinu a nespokojí se s pouhým "božím záměrem" a pod.
Poměrně dobře čitelné, děj pěkně divoký, ale něco tomu chybí, jednak spád občas zaškobrtne, jako by měl desítky malých nožiček, které o sebe občas zakopávají a navíc je v knize mnoho načato a pak už nezmíněno. Uvidím, zda-li mě další díl uspokojí více.
Má oblíbená kniha. Ne kvůli autorovi či příběhu, ale kvůli tomu, jak názorně a polopaticky ukazuje, jak špatný a vadný je jakýkoli fanatismus a náboženství ve špatných rukou. Přetrvávající předsudky a zaslepenost z dob minulých jsou svěřepě využívány osobami se sklony k řízení a manipulaci druhých, ať už strachem či evangelickým kázáním a podobným pomateným žvatláním. Popravdě to vě mě po většinu čtení vře, ale dost o tom. Doporučuju každému věřícímu i váhajícímu, něco k přemýšlení.
Základní stavební kámen sci-fi literatury, o který jsem měl to štěstí zakopnout.
Má jednoznačně nejoblíběnější kniha z pravěku, je ještě o chlup lepší než Štorchovky. Tak dobře napsáno, že se mi o tom ještě dnes, po zhruba dvaceti letech, občas zdá. Úžasný děj, skvělý spád, paráda. Jako kluk jsem si vyrobil kyj a lovil co se dalo (imaginárních úlovkú jsem měl celou řadu..), na kmenu se plavil po řece (na to musel stačit metr široký potůček za vesnicí) a žil v jeskyni (tu jsem si musel vyrobit ve svahu a i po dvaceti letech tam ta díra ještě je :-) ) Prostě jsem tou knihou žil a skvěle si užíval dětství.
Spíše "Trollská válka". Ne, vážně, kde je doba kvalitní literatury, Štorcha, Vernea, Karatova, Maye a dalších? KODek všeobecně? Dnes je trh silně přesycený, z velké části bohužel balastem. Já vím, autoři mého dětství, to už dnes není cool. Jsem z toho smutný.
Taková kniha vlastně o ničem. Lehce archaický styl spojený s dobou, ve které se odehrává. "Divoké" příhody Vás nutí zívat, přesto to přečtete, protože je to hlavně příjemně relaxační, žádný stress, žádné napětí, tak relaxační, že je lepší před spaním než tabletka Calminu :-)
Dodnes nejoblíbenější pohádky. Když pak udělali zfilmované loutkové Fimfárum, skoro až slza ukápla a já nadšením zapomínal ujídat čokoládu. Skvělé, vtipné, poučné a úžasně zábavné.
Když jsem poporostl ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Společně s Pět neděl v balónu, dva roky prázdnin a patnáctiletým kapitánem nejoblíbenější Verneovka.
Když jsem poporostl ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Společně s patnáctiletým kapitánem, dva roky prázdnin a cesta do středu země nejoblíbenější Verneovka.
Když jsem poporostl ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Společně s Pět neděl v balónu, dva roky prázdnin a cesta do středu země nejoblíbenější Verneovka.
když jsem poporost ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Ocelové město je jedno z těch slabších, byť je bohaté na děj a zvraty, čitelnost je též slabší ve srovnání s jinými Verneovkami, byť pořád dobrá.
když jsem poporost ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Dobrodrůžo, za které jsem se ani ve třinácti nemusel stydět :-)
když jsem poporost ze "Štorchovského věku", přešel jsem postupně na Vernea a bylo to asi to nejlepší, co jsem v té době mohl udělat. Možná i přečtené Verneovky mají z části na svědomí, že jsem takový hračička a nadšenec do techniky..