Viwi komentáře u knih

Tahle kniha budí emoce.
Původně jsem ji vůbec neměla v plánu číst, ale nafukuje se kolem toho taková bublina, že netuším, jak bych mohla o něco takového přijít? A přiznám se, že mě se líbila. Je to napsané takovým až jako osvěžujícím stylem vyprávění, že nemůžu jinak, mě to prostě bavilo. Je vidět, že si Radka dala záležet jak s textem, tak s tím, že v knize komunikuje se čtenářem a jako bonus si pohrála s pořadím kapitol, kterými zamíchala hned od samého začátku. Zajímavé!

Vulgarismy zde skutečně časté jsou, ale vzhledem k tomu, že jen dotvářejí kompletní obraz daných postav, tak v tom v tomto případě nevidím problém. Kdyby tak psala autorka celou knihu, tak chápu to pozdvižení a to rozhořčení, ale ono je to jen v dialozích a to ještě jen u pár postav, což teda nechápu, že někdo nechápe, ale to naštěstí není moje starost.. Jestli někdo čeká, že mladí lidé v dnešní době mluví jako z knih od Austinové, tak to bohužel nemluví. A speciálně rapeři ne, nu. Další věc, která nevím, co o mě vlastně vypovídá je fakt, že ani ty údajně příliš explicitně popsané sexuální scény mě nijak hluboce nezasáhly ani nepohoršily. Lidi asi víc děsí anální kolík v kabelce, než to, že někdo někde někomu ubližuje.

Mnohem nepříjemnější bylo číst, jak se k hlavní hrdince choval její manžel a jak ji psychicky srážel a ničil.. Je to velmi dobře napsaná kniha, která je psaná bez příkras, syrově a jasně. A s úplně jasným poselstvím.

6 17.02.2024

S hodnocením tančím na pomezí 2 nebo 3 hvězdy, nakonec dávám tedy 3* za čtivost, nicméně nadšená z druhé knihy od Eleny Armas nejsem. Vlastně jsem dost zklamaná. Láska po Španělsku mě bavila velice, ale tohle mi vůbec nesedlo. Sice byly obě hlavní postavy samy o sobě sympatické, příběh jako takový byl hrozná slátaninka. Rosie je AŽ MOC všechno. Až moc hodná, milá, obětavá, zamilovaná.. já nevím, přišlo mi to celé přitažené za vlasy a ty sexuální scény? Tak to byl cringe. Teď vlastně vůbec nevím, jestli chci další knihy od autorky číst..

2 17.02.2024

Tak tohle čtení jsem si maximálně užila, a řekla bych, že je veliká škoda, že to má štítek YA, protože prapůvodně jsem právě kvůli tomu do Beladony nechtěla moc jít. Řekla bych, že Beladona se bude líbit všem, komu se líbil Neviditelný život Addie Larue (achich), je to stejně kouzelně krásné a ano ~ lahodně temné! Už se těším na další díl!

3 17.02.2024

Autorka to rozhodně umí se slovy a píše skvěle, kdybych hodnotila pouze skladby vět, tak mě její vyprávění zaujalo. Nicméně ani tento fakt nedokázal převážit to, že příběh byl strašně předvídatelný a všechny postavy (!!!) mi byly velmi proti srsti, vlastně až extrémně nepříjemné. A takové knihy vážně nečtu ráda.

6 17.02.2024

První stránky knihy mě vůbec nezaujaly a víceméně jsem se bála, že se mi nepodaří se do knihy začíst, následně jsem ale byla ráda, že jsem nepřestala, protože po krušném a trpkém popisu dětství a rodinných vztahů, vykvétá osobnost tolik odsuzované holky z bažiny, která se stává ženou v podmínkách, v jakých by dnes přežila jen málokterá z nás.. Je to zajímavý příběh, popis prostředí je výborný a krimi zápletka mi vůbec nevadila, a i když mě vážně jen na maličký moment napadl pravý viník, sázela jsem na někoho jiného, a nakonec jsem byla vážně překvapená. Za mě skvělá kniha.

17 16.02.2024

Jasných 5 hvězd za tu neuvěřitelnou práci, jakou musela tahle dokonale dopodrobna vyvedená kniha dát (autorům). Čtení pro mě bylo poměrně náročnější, protože na každé stránce je spousta informací a jmen, a je důležité dávat pozor, aby byly všechny souvislosti jasné. Na druhou stranu - autoři na této knize pracovali 25 let, není kam spěchat, a je lepší čtení si spíš užít a dávkovat, jak je potřeba. Zároveň je ale život Oppieho natolik zajímavý a jedinečný, že kniha nenudí, dozvěděla jsem se toho tolik a jediné co můžu říct: ten muž byl zajímavější a jednoduše lepší, než jak nám ho všichni prezentují. Autoři mají můj obdiv.

To se ale nedá říct o české stránce: vydavatel & korektor & editor? Opravdu hodně mě mrzí tak velké množství překlepů, zdvojení slov, chyb atd. u takovéhle knihy. Nemohla bych ani na prstech spočítat, kolikrát jsem si řekla, jestli to vůbec někdo četl, než to pustili do oběhu? A co mě teda dorazilo totálně, tak ten fu*kup od strany 336, kdy vlastně dojde ke zdvojení textu a ten co tam má být, nikde není (jedná se o cca 30 stran).. jsem ráda, že jsem si knihu jen půjčila v knihovně, a s koupí jsem počkala, protože za tuhle cenu je to vážně mimořádně nedotažené.

7 14.01.2024

Tohle bylo nesmírně zajímavé čtení, je to náhled do hlavy lidem, kteří dlouhodobě berou nebo brali antidepresiva. Kniha je určena zejména lidem, kteří trpí nějakými psychickými poruchami a problémy, jako uvědomění, že každá cesta za duševním zdravím je individuální, různě dlouhá a různě komplikovaná, a že užívání antidepresiv není něco, co by někoho společensky jakkoli shazovalo. Byť je to bohužel stále takové tabu, o kterém se moc nemluví. Zase si s knihou člověk víc a víc uvědomuje, že být zdravý (po fyzické i psychické stránce) je to největší štěstí v životě, a měli bychom si toho vážit. Zároveň si myslím, že kniha je důležitá i pro lidi, kteří s antidepresivy zkušenosti nemají, protože si (samozřejmě ne úplně naplno) můžeme alespoň nějakou měrou uvědomovat rozsah utrpení lidí s psychickými potížemi. Zajímavé je, jak moc jsou tyto problémy ovlivněné i geneticky. Doporučuju přečíst!

4 19.11.2023

No, kde začít..
velice akutně jsem potřebovala nějaké oddechové čtení a Teorie býka se svými 88% tady se jevilo jako ideální volba. Obálka je atraktivní a na první pohled zaujme, ale se samotným příběhem, zejména pak s textem - tedy způsobem vyprávění, jsem měla problém. Poměrně velký. Musím říct, že nejsem asi cílová skupina, byť mám humor všeho druhu moc ráda, tak tohle bylo na všechny pády prostě moc. Moc všeho, moc rádobyvtipné, moc na sílu.. a nejsem žádný knižní snob, ale co mi nejvíc vadilo, tak to, že je kniha doslova přeplněná explicitními výrazy bezprostředních myšlenek hlavní postavy.. jako když se bavíte s nejlepší kamarádkou (a leckdy ani to snad ne) u skleničky vína. A může se mnou kdokoli nesouhlasit, ale podobné výrazy jako: určitě zase žral kebab a psal šlapkám do Mostu.. nebo: holkám trčely z minisukní špeky to za mě prostě do knihy, kterou mám nějakým způsobem ocenit, nepatří. Nevím proč, ale když je kniha plná výrazů stylu: špeky, žrát, tlačenka, čuňata, škrábal se na prdeli, šmudly, atd.. už ji nedokážu brát vážně a jestli je něco, čeho si na knize vždycky cením, tak toho, když si autor dokáže vyhrát s textem a jednotlivé věty vás tak jako hladí po duši. Všechno se dá popsat nějak víc kultivovaně, a chápu, že právě o tu bezprostřednost jde a má to být (asi) vtipné a psané stylem: co na srdci to na jazyku.. ALE.. jak říkám - nejsem cílová skupina. Vlastně jsem si říkala, jestli to není určeno spíš pro náctileté? Samotný příběh je pak taková milostná klasika, kdy ona se zamiluje a opustí stávajícího přítele pro chlapa, který za to vůbec nestojí. Nevrátila bych se k této knize nikdy, proto jsem ráda, že jsem si ji jen půjčila z knihovny.

Malý život je velkolepá a strhující kniha, o které jsem předem věděla, že je těžká a traumatizující, a věděla jsem, že to bude bolet, protože mě na to (díkybohu!) kamarádka připravila. Po dočtení jsem nevěděla co říct, neměla jsem slov.

Věděla jsem, že to bude opravdu hodně hrozné, ale taky nějakým nepopsatelným způsobem neuvěřitelně krásné a nezapomenutelné dílo. Všechno se ukázalo být pravdou, příběh mi soustavně lámal srdce na kusy a pak mi zase vyrážel dech, a jsem za to ráda, protože si nepamatuji, kdy bych příběh takhle moc prožívala s hlavní postavou. Pravda - místy byly chvíle, kdy jsem byla tak vnitřně rozlámaná, že jsem nemohla číst dál, protože jsem se bála, co mě (jeho) ještě čeká, a vždycky jsem tajila dech nad tím, jestli dokáže být osud ještě nemilosrdnější - a vždycky to dokázal a byl.. V jedné chvíli Juda milujete jako někoho blízkého, jako svého opravdového přítele a v druhý moment trpíte s ním, protože jeho utrpení je nezměrné, nevyčerpatelné, nekončící.. kdybych si nečetla, proč autorka vložila na jeden hrb tolik neštěstí, ptala bych se, jestli to bylo nutné, ale protože to už vím, tak se ptát nemusím.. vím, že bylo. Těžko se to vysvětluje, ale předpokládám, že kdo knihu prožije a protrpí společně s Judem, a jeho nejlepšími přáteli, bude k nim cítit něco víc, jako by je po těch 630 stranách opravdu znal, o to horší je některé osudy potom přijmout. Nikdy na knížku nezapomenu, a budu hlásat slova - že je to extrémní a depresivní a hrozná kniha - ale zároveň se mi tolik líbí, protože je svým způsobem nepopsatelně krásná a dechberoucí. Jestli to, že jen když na knihu pomyslím, mi hrne do očí slzy, není samo o sobě dostatečný důkaz síly příběhu, tak už asi nic..

U obrazů nebrečím, ale u knih už zjevně zase ano.

16 13.11.2023

Svědectvím o životě v KLDR si Nina zajistila mou pozornost, ale Severkou mě absolutně dostala, učarovala, šokovala, rozštěpila a rozbrečela. Nemám slov, příběh je strhující, to, že je to skutečné/reálné jen podtrhuje sílu každé věty a každého slova, které autorka napsala. Slova, která jsem četla neobyčejně obezřetně, aby mi neunikl jediný význam. Jediný detail zpovědi. Vůbec jsem s knihou nespěchala, byť je velice čtivá a příběh mě nutil chtít vědět víc a víc. Moc se mi líbila práce s jazykem, některé věty se mi vypálily snad až do morku kostí. Nicméně si nemyslím, že i po získání všech informací mám právo na to soudit. Odsoudit je snadné, ale nosit Severčiny “boty by nechtěl nikdo z nás, já tedy určitě ne. Můžeme to my tady vůbec pochopit? Kdo já jsem, abych soudila..

9 08.10.2023

musím se přiznat, že byť je to velmi velmi dobře napsané, tak jsem se místy nudila a hlavní protagonista mi přišel v první části knihy tak odporný, že jsem pro něj nemohla mít pochopení ani s ním doufat v lepší časy, to nešlo, po tom, co provedl.. postupem času se to zlepšovalo a na konci je vysvětlená pravda. Konec mě překvapil a přišlo mi to dost prapodivné, moc mi to tam nesedělo. Za ten konec beru hvězdu, jinak bych dala 4.

2 05.10.2023

jestli nejsem u knih něčeho zastáncem, tak je to extrémní obalení života postav do všeho zlého, co je jen mohlo potkat. Co se těžkých témat týče, pokud si můžu zvolit, jsem raději, když je kniha protkaná jedním směrem (ať už si autor vybere cokoli) a postupně se vše zamotává, následně rozplétá nebo graduje. Jenže tady mi přišlo, že autorka postavám stále “přisolovala ale žádné poučení nebo odůvodnění to nakonec nemělo, postavy se chovaly dost nepochopitelně (jak už tady v komentářích je napsané a s čím úplně souhlasím). Hrozně jsem se těšila, ale vlastně mi to nic nedalo, a byť mě zasáhly události, které se postavám staly a které musely prožít, nezanechalo to dlouhý dojem, protože na dalších stranách přišlo něco dalšího. To, že je knížka těžká a se silnými motivy ještě neznamená, že bude skvělá. Bohužel.

2 04.10.2023

pro mě nejlepší romantická kniha za dlouhou dobu! Důvodů, proč mě tahle kniha tolik dostala je hned několik. Zejména poznamenám, že si nepamatuji, kdy jsem se u knihy tolik nasmála. S hlavní hrdinkou sympatizuji, protože mi přijde, že jsme si charakterově velice podobné, a to, co jí mnohé čtenářky vytýkaly já naprosto chápu, protože přemýšlím podobně (hádám, že na tom asi není co k chlubení?), příběh je milý a rychle plyne, moc mě to celé bavilo a upřímně - stránek mohlo být klidně víc a mně by to absolutně nevadilo. Dost mi to připomínalo takovou novodobou Pýchu a předsudek. Hlavní mužská postava je ztělesněný “pan Darcy ve zmodernizovaném kabátku aka idol všech žen, je přesně takový, jakého bychom si ho všechny vysnily (ehm ehm - Henry Cavill!)

6 03.10.2023

u knih od Julie jsem přesně na pomezí: napůl moje GP a napůl milá romantika. Občas se mi samou trapností kroutí prsty u nohou, něco je opravdu přitažené za vlasy, nereálné a hloupě naivní a směšné, ale rozmanité popisy míst, kde postavy jsou nebo následná romantická zápletka to většinou vyváží. Neb mám srdce starého romantika. Nicméně tenhle díl měl těch pomyslných “wtf momentů” tolik, že rozhodně musím označit za to nejslabší, co jsem od ní četla. Tohle se nepovedlo.

4 03.10.2023