Veruci komentáře u knih
Jen díky tomu, že nerada odkládám nedočtené knihy, jsem vydržela přes zhruba první čtvrtinu knihy. Nakonec musím uznat, že to nebylo zas tak špatné. U této knihy obálka vypovídá naprosto jasně o tom, jaký bude obsah. Vlastně kvůli obálce jsem si tu knihu vybrala do čtenářské výzvy 2020. I když jsem ji, nejen proto, že mě moc nebavila, dočítala až letos.
Další skvělá kniha od F.B. Ta protivná baba si mě získala a každou chvíli mi v mysli proběhne nějaká ta její průpovídka. Občas by stálo za to zkusit zareagovat podobně, jako to umí Britt-Marie.
Pro mě byl tohle přešlap. Zmatené přeskakování ve vyprávění odpovídá zmatku v hlavě hlavní hrdinky. Čtenáři to alespoň pomůže vcítit se do ní a možná ji i trochu pochopit.
Z téhle knihy prýští člověčenství. Ostatně jako ze všech knih, které jsem zatím od Backmana četla. Příběh plný moudrosti obsahuje pravdy, které ani sami sobě nechceme přiznat. Je to dojemné a humorné zároveň.
B. mě prostě baví a začínám ho řadit k mým oblíbeným autorům.
Výborné zakončení série. Opět nechybí špetka suchého humoru. Na rozdíl od předchozích dílů, zde není spousta rozřezaných mrtvol a jiných zvrhlostí. Příjemný návrat ke klasické detektivce. Jedna mrtvola, jeden vrah, spousta mravenčí vyšetřovatelské práce. A navrch - uzavření příběhů hrdinů předchozích dílů.
Zpověď ženy trpící duševní chorobou, napsána v rámci terapie. Upřímná, bez příkras. Nehodnotím styl, hodnotím odvahu a otevřenost.
Nebylo to úplně špatné, ale asi jsem čekala něco víc. Bojovku jsem si moc neužila, tak sečtělá zase nejsem, navíc bylo od začátku jasné, jaké je to tajemství a jak to celé dopadne. Doufala jsem, že se pletu, že přijde nějaký zvrat a překvapení, které by nakonec omluvilo, proč to celé bylo takové natahované se spoustou zbytečných stránek.
Pro mě to bylo slabší, než Hadrový panák. Možná proto, že jsem si dala mezi díly delší prodlevu a občas jsme tápala, jak to vlastně v prvním díle bylo. Leccos už jsem zapomněla a odkazy na předchozí vyšetřování mi moc platné nebyly. Je příjemné, že ani zde nechybí špetka anglického humoru, který vyvažuje určitou surovost příběhu. Rouche mi přišel jako sympaťák, získal si mě. Teď jdu na další díl, než zase úplně zapomenu, co bylo v tomto.
Zatím nejslabší díl, který beru jako přemostění k dalším příběhům.
Nesmí chybět v současné době moderní politická korektnost. Zde konkrétně vyhranění se vůči otrokářství a vůči utlačování černé menšiny v Americe 60. let. Přišlo mi to do příběhu dost násilně našroubované, ale doba si holt žádá svoje.
(SPOILER) Audio kniha - četba na pokračování z archivu ČR Dvojka
Určitě si to chci půjčit v knihovně a knihu si přečíst (a možná pak upravit hodnocení směrem nahoru), protože:
...nevím, jestli to nebylo zkrácené - nelogický konec:
Franka s Johnem zastřelili gestapáka Daniela, je večer kolem deváté. Nejspíš ho nikdo nebude cca 12 hodin postrádat, jsou 80 km od Švýcarských hranic, mají k dispozici auto, silnice jsou průjezdné a papíry mají také v pořádku. Přesto jedou po lesních cestách, pak pokračují pěšky. Těsně u hranic dojde ke střetu s gestapem.
Další: John má nohy v sádře, ještě nejsou zhojené zlomeniny. Nicméně před nástupem do auta se sádra sundá, pak může normálně utíkat před gestapem, pomáhá France, může šplhat po skále...
Až na tyto nesrovnalosti to bylo zajímavé, napínavé, dozvěděla jsem se o Bílé růži. Další kniha z pohledu obyčejného Němce, antifašisty.
Hrozný byl přednes a hlas Lucie Trmíkové.
Zajímavá sonda do života našeho nejznámějšího komika. Pěkně je zde vykreslena jeho komplikovaná povaha. Jen je škoda, že nejsou uváděna pravá jména.
Jelikož jsem z Plzně, docela jsem se těšila na druhý román od Jany Poncarové, ačkoli její prvotině jsem nepřišla úplně na chuť.
Popis města, hotelu, historických událostí, to vše se mi moc líbilo a příběh Eugenie si určitě zaslouží románové zpracování. Bohužel, ke způsobu, jakým je vylíčen osud Eugenie mám výhrady. Stejně jako v Podbrdských ženách, i v této knize je hlavní hrdinka vykreslena jako chudinka trpitelka. To za celá ta dlouhá léta v Plzni nenašla ani ždibec radosti? Tomu se mi ani nechce věřit. Ženy to v minulosti rozhodně neměly jednoduché a skutečně mnohdy nemohly se svým osudem nic moc dělat. Zde je nám však Eugenie představena jako velmi sebestředná osoba, která se sice podvolí vůli rodičů, ale celému světu pak roky dává na srozuměnou, jak je nešťastná. Přitom okolí by jí sneslo modré z nebe. Nejhorší pro mě bylo, jak je zde popsán její vztah - nevztah k dětem. Zajímalo by mě, zda skutečně taková byla doopravdy, nebo má jen autorka potřebu znázorňovat ženy v tomto světle. Nevím, možná dám ještě šanci dalšímu románu a budu doufat, že ta zahořklost zmizí. Protože vypravěčka je Jana Poncarová výborná.
Bylo moc zajímavé číst o válečných událostech a holokaustu z pohledu obyčejných Němců. Nikdy jsem o tom tak neuvažovala a tahle kniha mě přiměla k zamyšlení. Ono je moc snadné šmahem odsoudit celý národ, ale velká většina byli úplně obyčejní lidé, kteří jen chtěli nějak přežít.
Zdařilá detektivka přináší koktejl všeho, co od tohoto žánru očekávám a ještě něco navíc. Poněkud pomalejší tempo vůbec nevadilo a spíš dokreslovalo skvěle načrtnutou atmosféru meziválečného Berlína. Určitě si přečtu i další díly série.
Výborný román. Po dlouhé době jsem se u knížky smála nahlas, místy jsem měla doslova záchvaty smíchu. Poprvé snad už na první stránce. Tento román by skvěle fungoval i bez detektivní zápletky, která je spíš takovým příjemným bonusem pro čtenáře.
Jednu hvězdu musím strhnout za uměle našroubované politické hořekování. To je snad u polistopadových knížek této autorky standard. A také za ten doslov, který jsem nedočetla.
Předchozí díly se mi líbily, toto je však velmi slabé. Boček vaří z vody a těží z popularity předchozích dílů. Přirovnala bych to k filmovému Kameňáku - lidové fórky poskládané do jakéhosi příběhu. Poctivě musím přiznat, že jsem se občas zasmála a sem tam mi některá situace přišla vtipná, většinou to však vyznělo dost trapně a křečovitě. Naštěstí je to kraťoučké.
Seriál mám moc ráda a knížka byla prostě úžasná. Taková zpověď jak se pomocí smyslu pro humor se vším vyrovnat.
"...stejně si myslím, že nejste normální."
"To taky nejsem. Normální člověk by se tady z toho zbláznil."
Zpočátku mě kniha vůbec nebavila, ztrácela jsem se v postavách i v ději. Myslím, že za to může nepříliš zdařilý překlad. Nesoustředila jsem se na četbu, takže jsem se často musela vracet (i vícekrát k jedné části). Nemohla jsem si zvyknout ani na vyprávění v přítomném čase.
MOŽNÝ SPOILER!
Celý příběh trochu sráží fakt, že tam byl jen jediný vyšetřovatel, který tam navíc byl pouze za trest na výpomoc, s jakousi neomylnou intuicí jak interpretovat důkazy a jehož závěry všichni ostatní rezolutně odmítali.
Nakonec to byla celkem dobrá detektivka, dokonce se společenským přesahem - těch dětí mi bylo opravdu moc líto a cítila jsem obrovskou bezmoc. Pachatel mě překvapil, i když část motivu byla celkem záhy jasná. Také oceňuji, že ani jeden z vyšetřovatelů nebyl totální ztroskotanec s nějakou závislostí, jak je tomu nyní v severských krimi zvykem.
Název mě nalákal, bohužel vůbec neodpovídá obsahu.
Čtení šlo rychle, občas jsem si pobrečela. Jenže to samo o sobě nestačí k tomu, abych mohla říct, že je to skvělá kniha.
Příběh nebyl špatný, vadil mi ten prvoplánový útok na city, naprosto klišovitě popsané nepříliš sympatické postavy, stěží uvěřitelné situace, hloupé dialogy a také to, že středobodem všeho jsou cigarety. Kouří se neustále, kouří se všude a kouří všichni.
Tahle série má vzestupnou tendenci. Po přečtení Volání kukačky jsem si říkala, že měla Rowlingová raději zůstat u fantasy pro děti. Díky zdejšímu hodnocení jsem dala šanci dalším dílům, které se mi už líbily o poznání více. Jen mi přijde, že Rowlingová trochu moc tlačí na pilu, aby čtenáře odvedla od správné stopy.