Veruci komentáře u knih

Citát z knihy: "..., a tak jsem udělala krok vzhůru na spirituálním žebříčku."
Když budu chtít stoupat vzhůru po spirituálním žebříku, vyberu si k tomu jiného průvodce. Nikoli dílo, které se tváří jako beletrie. Přitom mám ráda příběhy o souznění s přírodou, s nádechem tajemna. Tohle ale bylo na mě moc násilné vnucování "stoupání vzhůru".
V knize je spousta protimluvů, nesrovnalostí a dle mého do očí bijících nesmyslů. Většinu toho bych mohla odpustit, kdyby to zhruba od poloviny nebyla neskutečná nuda. Naštěstí to je krátké, tak jsem to dočetla. Ze zvědavosti, jen abych zjistila, v jakém duchu bude návrat do civilizace. No.. ani závěr nezachránil mé rozpačité pocity z knihy.

2 13.02.2024

Po Skleněném pokoji moje druhá kniha od Simona Mawera, opět skvělá. Líbí se mi, jak autor vezme jednu skutečnost (zde konkrétně 39 vycvičených mladých špionek nasazených ve Francii) a vymyslí k tomu poutavý příběh, který se navíc klidně mohl přihodit.
"Jde mi víc o zachycení atmosféry než o fakta, předem nedělám výzkum, představím si, jak chci, aby se to celé stalo, a pak si ověřím, že to bylo možné." S. Mawer
" ...fascinovalo mě, jak devatenáctileté dívky dokázaly zvládnout náročný trénink, výcvik agentky se zbraněmi a se vším, co k tomu patří. Včetně zabíjení lidí. A kolem byli samí muži, muži vojáci. O tom jsem chtěl napsat." S. Mawer

2 13.02.2024

Anna se s námi na stránkách deníku dělí o svůj pohled na žití a přežívání v tajném úkrytu. Popisuje běžnou denní rutinu, drobné i vážnější roztržky uvnitř komunity, své niterné pocity. Překvapivě jen velmi málo píše o válce samotné. Z toho děvčete se skutečně mohla stát velká spisovatelka, kdyby měla možnost žít, vyrůst, dospět. Za ty dva roky se z třináctiletého děvčátka stala mladá žena s vyzrálými názory a moudrými úvahami. Z deníkových zápisků je poznat, jaký pokrok za dobu skrývání udělala, jak byla okolnostmi přinucena dospět.
Před návštěvou Domu Anny Frank to pro mě byla tak trochu povinná četba. Na konci knihy jsem nebrečela, ale brečela jsem téměř celou návštěvu v Domě Anny Frank, kde jsem se strávila zaručeně nejdelší čas ze všech návštěvníků. A chce se mi brečet i teď, při psaní komentáře, kdy od četby a návštěvy už uplynulo více než půl roku.
Z Nizozemska byla Anna a její blízcí odvezeni 3.září 1944. Byl to úplně poslední transport do vyhlazovacích táborů na východě. Jak málo scházelo a mohli přežít!

2 13.02.2024

Výborná knížka.
Uživatel jooosev to naprosto přesně vystihl. Není co dodat.

5 26.05.2023

To se ve Švédsku všichni důchodci chovají naprosto iracionálně? Nemohu se ubránit srovnání se Stoletým staříkem, kde jsem ochotně přijímala všechny jeho úlety. Zkrátka proto, že to bylo skvěle napsané. Tady mě chování Egona a Ragnara šíleně štvalo. Ale četlo se to vcelku dobře a byla jsem zvědavá na vyřešení detektivní zápletky.

1 26.05.2023

Jak jedna malá lež může člověku úplně zkazit šanci na nalezení štěstí. Pak nezbývá, než se sebrat a jít s kůží na trh. Místy dost smutné, místy humorné, ale velice lidské.

5 26.05.2023

Přečteno až na druhý pokus. Poprvé jsem asi nebyla v tom správném rozpoložení a začátek je opravdu třeba překonat, jak se tu několikrát zmiňuje.
Na podruhé už jsem hltala stránku za stránkou. Strašně moc jsem si přála, aby to skončilo jinak.
Člověka při čtení úplně mrazí, když si představí, že by to nemusela být jen fikce. Naprosto nechápu, že je stále tolik lidí, kteří opěvují staré pořádky.

10 26.05.2023

Knihu jsem si vybrala do čtenářské výzvy 2022, došlo na ní až teď. A jsem ráda, že jsem se k ní dostala, i když mám teď v hlavě děsný zmatek. Perou se ve mě pocity porozumění i nepochopení. Je to všechno strašně složité. A je vůbec správné, že taková možnost existuje?
Musím o tom přemýšlet, ale nedokážu si odpovědět. Nezbývá, než si přát, aby se člověk nikdy nedostal do situace, ve které se nachází hrdinové knížky.

13 26.05.2023

Velice čtivá kniha zachycující bezmála celé jedno století. Hotýlek funguje jako taková kulisa pro představení příběhu několika generací. Kniha poutavě popisuje úplně obyčejný život se všemi jeho radostmi i smutky. Mám takové knihy ráda.

11 22.05.2023

Bohužel musím konstatovat, že mi to přišlo stylisticky velmi slabé.
V knize se střídají popisy skutečných historických událostí, popisy dění na vsi a pokus o příběh. A byl by to příběh s velkým P, pokud by autor byl spisovatelem s velkým S.
Připadalo mi to chvílemi jako ucházející učebnice dějepisu, chvílemi jako kronika obce, ale román nikde.
Příšerná byla přímá řeč, dialogy jsou napsány velmi těžkopádně - zejména uvozující věty.
Plusy: Výňatky z tehdejších zákonů a vyhlášek. Je zde představen opravdu velmi zajímavý osud obou bratrů a mlýna (mám další tip na výlet). Nakonec hodnotím lehce nadprůměrně. Zejména za přiblížení životní pouti obou bratrů, díky čemuž byla kniha zajímavá.

4 15.05.2023

Životopisy moc nečtu. Možná bych měla začít. Tato kniha je totiž velmi pěkně napsána, navíc je doplněna spoustou fotografií. Hodně zajímavé bylo číst o stejných událostech z pohledu Emila i z pohledu Dany. Po přečtení jsem se vypravila na film Zátopek a musím smeknout, podle mě je velmi zdařilý.

2 21.04.2022

Tak nevím… Čekala jsem román, ale jako bych četla něco, co ani neumím zařadit. Jako když pejsek s kočičkou pekli dort. Dáme tam tohle, a taky tohle, všechno je to dobré, tak musí být výsledek prostě super. Pro mě to nebylo. Asi chápu autorku, že chtěla poukázat na rasové problémy. Ale přišlo mi, že čtenáře považuje za ne příliš bystré a tak místo příběhu, ve kterém je v tomto směru spousta nevyužitého prostoru, nám předkládá sáhodlouhé rozbory o rase úplně mimo dějovou linku. Možná jsem to špatně pochopila a vlastně to celé bylo jen o těch rasových otázkách, poslepovaných náznakem příběhu.
Mimochodem, samotný příběh mě moc bavil a kdykoliv se přerušil, byla jsem zklamaná. A také mě mrzí, že nebyl více propracovaný, o obou protagonistech i o jejich rodné zemi jsem se dozvěděla žalostně málo.

4 21.04.2022

Těžko uvěřitelný, ale krásný, brilantně napsaný příběh.

13 21.04.2022

Dříve jsem všechny knihy dočítala, dnes už si více vážím svého času a tohle zkrátka odložím. Je to sice podobný styl jako od pana Jirotky, ale je to nuda. Pan Macek příliš tlačí na pilu, aby se vyrovnal originálu, ale méně je někdy více. Odloženo zhruba ve třetině knihy.

Autentické vzpomínky lidí, které černobylská katastrofa nějakým způsobem zasáhla. Zpovědi záchranářů, dobrovolníků, manželek likvidátorů (protože ti většinou nepřežili), novinářů, vědců, stranických funkcionářů, učitelů, dětí... Zpovědi lidí, kteří tam tenkrát žili, ale také těch, kteří se z nejrůznějších důvodů přistěhovali až pár let po výbuchu a cítili se zde bezpečně, protože tam, odkud přišli, bylo ještě hůř.
Čtete monology těch lidí, útržky vzpomínek a všechno to je neskutečně emotivní. Mrazilo mě při čtení té knihy a rozhodně nešla přečíst na jeden zátah. Trvalo mi dlouhých 15 měsíců, než jsem to zvládla.

4 09.06.2021

Hurá, konečně autorka nezobrazuje ženy v tom útrpném postavení jako v předchozích dvou románech. Měla jsem takové tušení, že udělám dobře, když dám šanci ještě další její knize. Vyplatilo se. Z tohoto díla, i přes ne úplně dobré duševní rozpoložení hrdinky (vlastně obou hrdinek), sálá optimismus, víra v sebe sama a hřejivé teplo.
Chvíli jsem přemýšlela, zda postava Niny není v knize vlastně tak nějak navíc. Jestli by nestačilo vyprávět jen o životní pouti Alžběty. Ale ne, tak jak to je napsáno, to funguje naprosto skvěle a vnučka Nina má v příběhu velmi důležité místo.
Věřím, že další romány Jany Poncarové budou mít vzestupnou tendenci. Baví mě číst její knihy.

4 20.05.2021

Po nemastné-neslané Mapě dní tak trochu návrat "ke kořenům". Docela pěkně se to v té Americe rozjíždí a jsem ráda, že Jacob opět bojuje s netvory. Těším se na závěrečný díl.

5 12.05.2021

"Dobrá kniha, Marcusi, je taková, u které nám je líto, že skončila."
A mně bylo moc líto, že je konec. Opravdu výborná kniha.

10 11.05.2021

Úžasný příběh na pozadí skutečných historických událostí. Kniha, kterou jsem zhltla za pár večerů a která mě donutila kouknout na web, jak to tenkrát v tom (pro mě tak vzdáleném) Slezsku vlastně bylo.

18 12.04.2021

Těsně před tím, než jsem se pustila do této knihy, jsem dočetla Sexy mlékaře s jasným předsevzetím, že nic podobného nechci pěkně dlouho vidět.
Jenže jsem si nepřečetla anotaci a "S hlavou v oblacích (pejru)" byla jediná oddechovka, kterou jsem zrovna měla staženou v telefonu. Vůbec jsem netušila do čeho jdu. Než jsem si uvědomila, že obě knížky jsou o tom samém (dokonce i hlavní hrdinka pracuje v reklamní společnosti), už jsem se smála skoro nahlas a byla jsem chycená. Z toho pomyslného souboje vychází česká autorka jako jednoznačný vítěz. Neřeším reálnost situací, to u tohoto druhu literatury snad ani nejde. Ale kniha má spád a je napsána s úžasným humorem. Jako oddechovka na odreagování, nebo do MHD naprosto ideální.

7 12.04.2021