Velekněžka komentáře u knih
I když některé pozpátku letící divoké kachny z mého zorného pole hravě ufrnkly, jednoznačně se přikláním k jedné méně známé ornitologické pověře, která praví, že zahlédnout kdekoliv jejich hejno znamená nejméně 7 let, 14 měsíců a 34 dní neustálého potěšení pro vaši duši :-)
Měj se na pozoru před lidmi bez tygra (to za mě napsal můj tygr) :-)
Balím kufry a mizím na dovolenou do jáMORU. Vypadá to, že tam je svět relativně v pořádku :-)
Zdálo se mi, že jsi trochu Čech
a necháš nás poslouchat svůj ryzí zpěv
než vypluje napovrch, jak umě blafuješ (k radosti těch)
v nichž pravda a lyrika vzbuzuje hněv
Zas ztratil se zpěvný pták – děs, panika, spěch
nadšeně proletěl prý lípou jen
to když jsem ve svém snu snil krásný sen
zdálo se mi, že je trochu Čech…
Děsivá ukázka ze severokorejské mutace Hry na oliheň, jejímž každodenním vítězstvím je pouze další den otrockého života pro její vyšinuté tvůrce.
Citlivý introvertní básník James Douglas v bílém rohu jako vyzyvatel versus neporazitelný šampion v hrách bez pravidel, egoistický provokatér, hudebník Jim v rohu černém. Zápas na pouhých 27 kol lidského života. Verdikt trojice rozhodčích - stresu, drog a alkoholu - jednomyslný a nekompromisní. Oba poraženi…
Bio literární řepný (neplést prosím s řepkovým) joint z vyhlášené Robbinsovy myšlenkové pěstírny s léčivou vůní jasmínu, ale nežádoucím účinkem pro každého, komu uletěly včely :-)
Bohužel, svoboda a demokracie nikdy nebyly synonyma samozřejmosti...
Starý „trezorový“ protestsong, v dnešní době ovšem opět s potenciálem megahitu...
(Jacku) Někdy jsi tak blízko, promiň,
až je mi to nepříjemné -
pak se spolu leknem
Jen tak si volně být
svobodně milovat
a nebýt za to bit
nemuset vzdorovat…
Rzí nalakovat zbraň
v noci klidně spát
ze srdce slyšet smích
co víc vám mohu přát…
Než přijde Godot, pojďme si odporovat…
Všichni se prý rodíme jako magoři. A některým to zůstane.
Tak co uděláme? Nedělejme nic, to je nejjistější :-)
Snít svůj sen, či žít svůj sen? ...na první pohled nepatrný rozdíl :-)
Ta otázka zní… Kolik kilometrů mezigalaktické dálnice mezi Brnem a Prahou stihnou návrháři z Magrathey dokončit dřív, než naši planetu odpálí Vogoni? Ale nepropadám panice, vždyť je to vlastně maratónský úsek :-)
Přestože nemám chytrost lišky, talent opice, ba ani sílu medvěda, dnes ti, kdož v mládí na moji divnost poukazovali, mou lásku, touhu a víru o to hlasitěji opěvují…
Není temnoty, ze které by Thákurovy Světlušky nenavedly na cestu :-)
Já nepatřím k těm, (jen klidně plač),
dýchat smíš potichu - není zač, ač
máš zrychlený tep, bolest obrůstá hlad,
nářky tvé utiším na chvíli snad,
stanu se motorem, srdcem i tváří,
duše má odměnou naplno září,
když černá oblaka dnes proměním v duhu,
vím, navždy jsem součástí bludného kruhu…
Zvrtne-li se projev altruistického jednání výrazně nad hranici sebelásky (tedy spíše do podoby obětování se) vede svým výsledkem často k neodkladné tragédii. Způsob jakým autorka vpíchne svůj text pod čtenářovu kůži, nápadně překračuje území spisovatelské rešerše a spíše připomíná nejniternější servírování vlastní zkušenosti. Zkušenosti o vděku vyžadující, avšak již dávno nežádané mateřské péči (téměř se rovnající psychické vraždě udušením), která se stala nechtěným předobrazem chronické potřebě ustupovat a pomáhat (naopak vděk nevyžadující), zato však s jistotou směřující k pomalé formě psychické eutanazie.
Jen blázen se smál
píšťaly tón na pochod bránu otvíral
kdo srdce neprodal
od ráje Sedmihrad se držel opodál.
Ďábel se smál
zažehl jiskry vyhaslého popela
a hostům nezvaným
píseň krysařova duší zachvěla…