Velekněžka komentáře u knih

„Nepokoušej se napodobovat, buď sebou samým, hleď uskutečnit sám sebe!" (Narcis Goldmundovi str. 290)
Velmi silný a dojemný příběh o dlouhém a složitém hledání vykoupeném bolestným, ale šťastným nacházením uvnitř i vně jednoho nestandardního mužského přátelství.

28 25.02.2020

„Zanech po sobě něco
smysluplného
buď Kristem
na tomhle zájezdu
- Peníze ubíjejí duši – „

A Jim zanechal. Nádherně nedbal, zda jeho básním porozumíme. Stačí, když je s ním cítíme, když jim věříme…

33 14.02.2020

Kdepak, Jatka č.5 rozhodně nejsou žádná nekompromisní protiválečná groteska, natož protikonzumní absurdita. Záleží jen na úhlu pohledu a životě pohlížejícího, tak to chodí :-)

35 03.02.2020

Lidskost, přátelství, vůle přežít, národnost, víra, vojenská hodnost - jak rozdílné pyramidy vystavěli hrdinové románu Jamese Clavella při svém jednání v nelidských podmínkách tábora Čangi… Jeden rozhodně nestačí, proto nasazuji 3 pomyslné klobouky a jeden po druhém před autorem postupně smekám.

55 31.01.2020

Poprvé v životě by zaplatil včas nájem,
nemusel by po kočce olizovat misku,
kdyby si byl jistý, že neklesne náš zájem,
zašel by i na oběd (na pivo a whisku)…

Ženský co dřív nechtěly, by provedly ho rájem,
měly by ale přijít pro jistotu dnes,
to kdyby zítra v dostizích projel ten svůj nájem,
ať radši ví do čeho jdou - Láska je pes…

36 21.01.2020

"Nerad bych si myslel, že moje konání je za mými zády vedeno zcela jinými motivy než těmi, o nichž se domnívám, že je znám" (str. 200). "Mluvili o strachu, který vzniká z nejistoty" (str. 410). "Ti však, kdož pozorně nesledují hnutí vlastní duše, jsou nutně nešťastní" (str. 37). "Často se bojíme něčeho, protože se bojíme něčeho jiného" (str. 52). "Kdo ostatně zná opravdové důvody svého strachu?" (str. 53).
Proč tedy tak neúprosně odmítáme nasednout do svého „Nočního vlaku do Lisabonu“?

28 12.01.2020

Důvody proč něčemu nevěřit přicházejí obvykle rády z venku. Cesta k uvěření leží však vždy pouze uvnitř.

25 08.01.2020

(Tak to nebylo, ale klidně mohlo být…)

Večer před usnutím pročítám Tvé básně,
na duši, na těle doposud klid,
však zuby mě rozbolí, otečou dásně,
o srdci nemluvě, přestává bít.

Říkám si, co to čtu, kdo je ten skeptik?
S talentem od Boha, co píše snad z musu,
mezitím procházím Tvůj veršovaný septik,
naplněn bolestí, démony hnusu.

Popíjím červené, ty liješ bílé,
před sebou hromady kvalitního hnoje,
proto se scházíme, ne z dlouhé chvíle,
začínám nacházet uvnitř to svoje.

Váhám zda sbírce dát raději vale,
náhle však nacházím k pečení rum,
v uších mi zazvoní důrazné ALE,
už vím jak docenit svérázný um.

Již respektem nešetřím, ač přidáváš vrásek,
rum značně otupil, že neznáš hranu,
od Tebe sotva kdy uslyším hlásek,
co by rád oslovil perlu svých lásek (a nesměle zakoktal – to všechno Krchovský, ne Jirka Hásek)
vždy volíš si raději opačnou stranu.

Svět není jen temnota, hrůza a zmatek,
život je poslání, volbou, dar matek.
Já básní se neživím, přesto však cítím,
jak za hordou bolesti, trnovým kvítím,
i básníci ocení domácí večeři,
když síly čerpají, když vody nečeří.

41 05.01.2020

Slaboučký hlásek co ne a ne utichnout,
to duše se najednou třese,
rozum však nazval ji neklidným svědomím,
zkouší, co vydrží, snese…

V bludech a horečkách hledáš pak slova,
sirénám prohlédneš vábivou lest,
jak skutek odčinit, jak začít znova,
láska ti pomůže překonat trest...

40 02.01.2020

Nezaměnitelná hořká literární čokoláda Oty Pavla, jejíž tabulky uždibujete, dokud vám ji ostatní neseberou...

52 30.12.2019

Jejich revírem je příroda (plenér), jejich tempo je vražedné, jejich protivníci jsou všichni, kteří se řídí platnými pravidly výtvarného umění (hledači ideálu krásy). Muži kolem Claudea Moneta pracují ve dne v noci, jejich úkolem je zachytit okamžitou atmosféru dané chvíle (impresi)... :-)

32 20.12.2019

Jisté obavy o věrohodnost děje vedly mé kroky ihned po přečtení knihy k nezbytnému oslovení „Kanceláře pro uvádění románových příběhů na pravou míru“. Po několika dnech nesnesitelného čekání dorazila naštěstí ve všech bodech pochybností vyčerpávající odpověď od samotného majitele kanceláře, v tomto přibližném znění. Ačkoliv se naše kancelář zabývá výhradně příběhy románového žánru, považovali bychom za vrchol nezdvořilosti zanechat vaše znepokojující obavy nevyřešeny. Po důkladném přezkoumání kompletního děje nebyla však zjištěna jediná sebemenší odchylka od skutečnosti a veškerý obsah lze tedy považovat za absolutně věrohodný. Svým pojetím jedná se tedy o velmi neobvyklou výjimku, kteroužto se svědomím čistým nelze jinak, než právoplatně považovat za jeden z vrcholů (ne-li vrchol úplný) veškeré doposud vytvořené literatury z území českého. S pozdravem spolumajitel kanceláře p. Saturnin. Jak jistě nyní všichni rozumíte, po tomto nesporném důkazu nemohu tedy jinak, než s malým časovým prodlením udělit plný počet pěti hvězdiček.

82 10.12.2019

Přes důvěrná slova smysl ztracen v mlze,
netřeba však zoufat či chovat se drze.
Nálady s ním vnímám,
verš nese je zvukem,
snad budím se psem
a on zůstal vlkem...

39 04.12.2019

Svou externí neotřelou technikou získala polská sonda z českého žaludku mnohdy zajímavé či doposud nepoznané záběry na stále nezahojené národní vředy, přesto však ve mne místy zanechala dojem (Baťa, Baarová) poněkud lehkovážněji sestříhaného studentského filmu namísto objektivní lékařské zprávy.

30 03.12.2019

Přečti si Kafku na pobřeží, s Harukim si výborně rozumíš, našeptává mi kluk, co se mu říká Vrána. Jako vždy oplývá nezlomnou trpělivostí, neboť s ním neustále polemizuje rozum (v "Kafkově" případě odolával snad pět let). A už je mi jasné proč. Japonský mistr slova, citu, nálad a empatie zde pokládá otázky, při kterých zůstal rozum stát jako opařený...

42 29.11.2019

Odrazový můstek v názvu knihy zájemce lehce zavádí, jelikož obsah směřuje spíše k básníkovi Jiřímu Veselskému než k Miroslavu Tichému. A ač mají oba svérázové pro svět umění více než dostatečnou nabídku (jak svými životy, tak zejména tvorbou), ukrojil z ní autor sice sympatický, leč přeci jen skromnější dílek. I tak mu za něj patří obrovský dík.

22 23.11.2019

Akademici mají napilno. Každý kvapně hledá místo, škatulku, nálepku, aby snad nevznikla v otázce Miroslava Tichého v jejich životopise mezera. Autor cituje spoustu jmen, odsuzuje skeptický postoj kritiků umění, škoda však jen, že sám předkládá několik „komerčních nepřesností“ (o dokončené akademii umění, šesti měsících politického vězení či samotném dobrém poznání obou mužů …). Ať již je v tom úmysl či nikoliv, vždy se lze odvolat na něčí "podobu pravdy" :-)

20 21.11.2019

Šťastný ten, jenž takové city v sobě nosí. Šťastnější, kdo nebojí se jejich vyslovení...

49 14.11.2019

Autor vypouští jeden extrémní jed za druhým a zcela impotentními činí veškeré protilátky (rodiče, rodina, škola, nápravná zařízení, policie, vězeňský systém, medicína atd. atd.), čímž způsobuje po dvacet kapitol hromadu čtenářské bolesti na poli etickém, filozofickém či politickém. A jako mávnutím kouzelného proutku se (v původním anglickém vydání) pro pokoj vlastní či čtenářovi duše, (spíše však nakladatelovy kapsy) pokusí ránu prvotní „jakýmsi“ zrychleným samohojením alespoň částečně, leč velmi nedůvěryhodně uzdravit. Vzniku kultu rozumím, ale plošné oblibě bohužel ne...

25 09.11.2019

Zdráhám se uvěřit, že prastará záhada přežití deníčku nymfomanky Beatrice souvisí pouze s jeho přímým obsahem. Ač přijímám argument o vrcholu lechtivé literatury, nezbavuji se také myšlenky, zda-li se zjevně „vypsaný“ autor nepokusil pod ochrannou své anonymity propašovat do novely závažnější témata, o nichž se v textu náznaky opřel (praktiky církve a jejich představitelů, život a chování šlechty atd…) a napomoci tak jejich beztrestnému šíření, zbaven podezření odvedením pozornosti k okolnímu textu.

28 02.11.2019