Hodina mezi psem a vlkem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tento soubor básní Jana Skácela obsahuje tři sbírky, které autor vytvořil v 60. letech 20. století: Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem a Smuténka. První z uvedených představuje autorovu prvotinu na poli lyriky, Hodina mezi psem a vlkem vyjadřuje podzimní, melancholické nálady a obsahuje také pocty K. J. Erbenovi a I. E. Babelovi. Básně poslední sbírky Smuténka mají často morální, etickou pointu....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/396413/hodina-mezi-psem-a-vlkem-8oA-396413.jpg 4.4117
Žánr
Literatura česká, Poezie
Vydáno, Garamond
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (27)

Kniha Hodina mezi psem a vlkem

Přidat komentář
Pavlína197
29.12.2020

Tuhle knížku nedokážu ohodnotit. Některé verše se mi líbily a některým jsem vůbec nerozumněla.

Percabethka
07.12.2020

Přijde mi, že Skácelova poezie je většinou hrozně snová a něžně melancholická, čtenář se při ní úplně odpoutává od přízemní reality a najednou prásk - ve verši se objeví slova jako radar, igelit, guma, struny hnoje,...
A je po atmosféře.
Jinak se mi ale sbírka líbila.

“Dlouho a dlouho díval jsem se dolů.
Tak už to bývá. Hloubky lákají
a zná to voda,
někdy zná to nebe,
zábradlí dovede to nazpaměť
a prázdný lom vzpomíná obráceně.”


PetrCepek
17.10.2020

Asi to není nejlepší Skácelova básnická sbírka, ale líbilo se mi to. Zejména verše vonící jižní Moravou.

DennisMoore
16.10.2020

Jedna báseň řekne víc než jakýkoliv můj komentář:

"Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu
najednou je v nás příliš člověka."

ludek7426
26.07.2020

"Ráno mne pořezalo jako ostřice..
.... To ráno bylo jako pro mne vyryté
větvičkou jívy v mědi."

Poezie která mi zazvoní někde hluboko uvnitř, nádhera.

Anasa
09.05.2020

Když jsem četla Překrásná je nepotřeba nářku měla jsem pocit souznění se všemi básněmi, ten se teď tak bezvýhradně nedostavil. Jsou tu básně "moje" a jiné, ke kterým se vracet nebudu. Pouhé konstatování, poetika ve všech krásná.

alef
14.03.2020

Povím vám jeden kratičký příběh, který začal v městských ulicích ...
"Tady je město, náměstí a domy,
a také slečny, s uzly vlasů na hlavách,
ve kterých bydlí vítr, myš a touha ...
A někde vysoko je slunce
Zaťaté v mraku ..." /Podzim ve městě/

... bylo tam krásně, ale víte co? Nebylo to tak úplně ono, a tak jsem se najednou ocitla na nádraží, cestovala vlakem a pak vystoupila ... hádejte kde?
"Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu
najednou je v nás příliš člověka." /Malá nádraží/

Na tom malém nádraží, už na str. 17, jsem si definitivně porozuměla s básněmi pana Skácela, nechala se okouzlit a nechala si vyprávět ... melancholické vzpomínky na krajinu jižní Moravy, poslouchala prostá vyjádření o polozapomenutých věcech, zvucích, pocitech, prostě o životě ... až nastala ta tajemná (trochu romantická) chvíle mezi nocí a dnem, kdy se zastavil čas ...
"Zahřmělo, v dálce vítr zvedl prach
vysoko k nebi.

Potom spadl déšť.

Padal, jako mladý zedník z lešení
a zůstal ležet.

Země pila
vodu i smrt.
...
A na rovinách křižovaly blesky ... " /Letní bouřka v Drnolci/

Ale dost bylo slov (těch mých) ... odteď už budu je mlčet ... a poslouchat :-) ...
"Protože všichni mluví pořád dokola,
vymlčel sis v duchu malý kamínek.
Už tě to nebaví
na stěnu házet hrách.

A najednou pocítil jsi nenávratně splývat čas ..." /Hvězdný prak/

3nitka
21.02.2020

"A snad nám láska řekne,
proč srdce nepřestane
a proč stále, stále
na velké dveře tluče."

1