Hodina mezi psem a vlkem

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Tento soubor básní Jana Skácela obsahuje tři sbírky, které autor vytvořil v 60. letech 20. století: Co zbylo z anděla, Hodina mezi psem a vlkem a Smuténka. První z uvedených představuje autorovu prvotinu na poli lyriky, Hodina mezi psem a vlkem vyjadřuje podzimní, melancholické nálady a obsahuje také pocty K. J. Erbenovi a I. E. Babelovi. Básně poslední sbírky Smuténka mají často morální, etickou pointu....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/39_/396413/hodina-mezi-psem-a-vlkem-8oA-396413.jpg 4.471
Žánr:
Literatura česká, Poezie
Vydáno:, Garamond
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Hodina mezi psem a vlkem

Přidat komentář
LotusFlower
08. února

Mám ve zvyku podtrhávat si, kór v básnickejch sbírkách.
V týhle jsem ale nepodtrhl nic. Protože bych musel všechno.

ddkk
06. února

Zahřmělo se v dálce. Vítr zvedl prach
vysoko k nebi.

Potom spadl déšť.

Padal jak mladý zedník z lešení
a zůstal ležet.

Země pila
vodu i smrt.

Zběsile o potůčky bila
kopyta polekaných spřežení.

A na rovinách křižovaly blesky.
Všechna loňská sláma hořela.

...a tak to u nás je, nejen v Drnholci...

Leenah
06. února

Skácela považuji za jednoho z nejlepších českých básníků, krása...

Sněžková
05.10.2018

„Najednou máme bílou duši z bezu,
najednou je v nás příliš z člověka.“

Nádherné verše, nádherná přirovnání.

nefernefer
21.04.2018

„Na nebi sbírá se vítr,
zítřejší nachový vítr,
a znova láska,
znova, odedávna
zpovzdálí překáží smrti.“

Dax
30.03.2018

A přešel zase déšť a podal mrtvým vodu skrze květiny

Magdalena5
16.01.2018

„Ba, s uchem na pohárku,
uslyšel jsem v kaštanovém sudě
své vlastní srdce sčítat obruče.“

Magriva
24.09.2017

Žádný verš ve mně nějak extra nezarezonoval, ale bylo to milé, poklidné čtení.

petrarka72
08.09.2017

První sbírka, u které nemám pocit, že ji Skácel napsal na podzim... Častěji rýmuje, básně se prodlužují (Pocta Erbenovi je skvělá) a melancholie zůstává - vše ku prospěchu věci. Zase mám smutnou radost...

mirektrubak
21.08.2017

A všechny příběhy jsou tam z bílé příze,
vítr je nepocuchá, nahlas je říkat smí,
tak už vybělely a bez návratu vrostly
do noční oblohy a naskrz do větví.

Další moje setkání se Skácelovou obrazností a další zážitek. V téhle sbírce, zdá se mi, není Jan Skácel tak „čtenářsky vstřícný“, básně nejsou tak uhlazené a není v nich taková ta „krása na první pohled“, jak to známe ze Smuténky nebo Dávného prosa.
Ale nádhera je to i tak.

blackcoffee
10.06.2017

Jsou krajiny, kde děti ještě vlakům mávají.

Vždycky jsme malinko smutní
na malých nádražích,
kde nikdo nečeká.

Najednou máme bílou duši z bezu
najednou je v nás příliš z člověka.


Rozhodně jedna z mých vůbec nejmilejších básnických sbírek.

Mairiel
05.02.2014

Poezii je těžko hodnotit nějakými hvězdičkami, jisté je, že Skácel je básník mého srdce. Kdybych se narodila básníkem, napsala bych to všechno znovu. Máme s Jenem hodně společného, třeba jsme oba naháněli bažanty a moc jsme nevěděli, jak jsme se tam vlastně ocitli, a schovali jsme si pírko na památku. Imprese, imaginace, hrubé popisy a jemné pocity.

Amaranta
30.12.2012

Podzim ve městě


Tady je město, náměstí a domy
a také slečny s uzly vlasů na hlavách,
ve kterých bydlí vítr, myš a touha.

A je i podzim.

A někde vysoce je slunce.
Zaťaté v mraku jako v koňském srdci dráp.