Vědmed komentáře u knih
Oscilace mezi očekáváním nejhoršího a nadějí v záblesk světla. Světla málo, bolesti hodně. Syrový pohled do generací obyvatel žijících v prostoru uhlených podsvětí.
To co původně vyvolávalo dojem absurdní frašky se zvolna proměňovalo v živé zrcadlo lidské společnosti, které výzývá k pochopení skrze poznání vnitřních prožitků jednotlivých postav. Co vidíme na povrchu není vždy odrazem vnitřního proudění. Kniha nás vede k rekapitualci vlastního života a ukazuje nám nové rozměry motivů lidského konání.
První část knihy jsem s pomalu rostoucím napětím očekával nějakou zradu. Kdy se zvrhne to štěstí? Pak se to v jeden moment obrátilo a až bolestně to začalo klesat. A já se začal modlit, aby to dobře dopadlo. Plamínek naděje hořící do poslední stránky uhasl přivalem slz po přečtení závěrečného odstavce.
Ještě nikdo ke mně nemluvil tak čistě a harmonicky. Takřka každý okamžik s těmito slovy byl v souznění s hlasem mojí duše a já žasnul nad tím, jak někdo může tak přesně vyjádřit slovy to, co uvnitř cítím, a co jsem nevěřil, že slovy vyjádřit jde. Mnohé díky za Váš kontakt s proudem, velký pane.
Některá díla nemusí být dokončena, některá dokončená díla mají zůstat nespatřena. Spolu s hrdinou vydal jsem se na cestu do hlubin a napínal se krásně.
Příběh o významu vzpomínek. O tom jak je důležité žít teď a tady, ale s plným vědomím toho, co bylo. Přijetí minulosti předchází skutečné přítomnosti. Ishiguro mistrně pracuje s postupným zhmotňovaním příběhu z mlhy zapomnění.
Vše, co držíš moc pevně, bude vystaveno zkoušce pádu. Ta ověří, zda jsi držel láskou, nebo sobectvím.
Zažehnutá nenávist vytváří prostor pro ničení. S křivdou se nese pocit ospravedlnění – je tu důvod, který dává možnost šířit nemoc dál. Nakonec nezáleží, na jaké straně se stojí, všichni požili stejný jed.
Stejně jako Středozem i Fantázie v sobě ukrývá hlubokou pravdu o lidství, přehlídku archetypů a možnosti uzřít své já v celé jeho plnosti. Jsem velice vděčný za tuto sondu do nitra své duše.
Často vynášíme soudy, přestože neznáme celý příběh. Přísně střežená tajemství nám mlhou zakrývají vidění a my se potácíme – skryti sami před sebou.
I nejpevnější hradba lze překročit, ať už odděluje svět od světa, či člověka od světa. Strach ukázat světu své skutečné já pramení z nepřijetí sebe sama ve své celosti. Je útěk hon za vlastním stínem?
Děkuji za mnohá zrcadla vlastních milostných románů.
Děkuji za Ninu, byť zprostředkovaně promluvila její esence přeci a odkryla nové možnosti pochopení záležitostí minulosti i přítomnosti.
Uvědomění, že zklamání je nesouladem lásky. Ačkoliv tušíme, že se máme očekáváním vyhýbat, nemůže si pomoci. Když převáží ta nenaplněná – zklamání, ztrácí se důvěra. Bez důvěry je těžké lásku uchovat.
Osud je odrazem možností, který nám dává a bere sílu dokázat nemožné.
Děkuji za tvůj další insight, Galadriel.
Změna s sebou přináší i pohled zpět. Člověk pohlíží novým pohledem na skutečnosti, které byly až do této chvíle jeho součástí. Některé zkušenosti nás změní natolik, že není návratu zpět. I mě tato kniha změnila, pronikla do mé duše a dala mi nový pohled na skutečnost.
Celá kniha je postavena, jak jedna chaloupka v ní, mezi světy. Svět náš a svět, jehož bránu jsme zavřeli svoji přehnanou vírou v rozum. Mohli jsme jej zamknout na několik zapadů a zahodit klíč, ale jeho existenci jsme nezrušili, pouze my sami jsme se ponořili do mlžného oparu materialismu.
Každý člověk má svoji cestu. Odvážní po ní jdou, ti nejodvážnejší po ní jdou, i přestože na ně jiní křičí, že jdou špatným směrem. Volí cestu srdce. Konec knihy je úžasným naplněním.
V pár slovech nahlédl jsem do vlastní omezenosti svého učení. Nechť započne má cesta vědomého učení.
Mysl v tělech s myslí odkrývá tajemství, které dlouho spalo. I já se někdy cítím jako mysl v těle s myslí, když probudí se vnitřní dítě a odkrývá tajemství, která dlouho spala.
Naše nedokonalost nás činí tím, kým jsme. Cesta k lidství je začít přijímat své slabosti. Nebo je dokonce jako Myšák mít rád.
Kniha, která mnou hnula a několikrát mne zastavila a nechala stát v hlubokém okamžiku. Dává nahlédnout, že výklad skutečnosti se může u rozličných jedinců lišit, byť nazírají zdánlivě stejný podnět. Kniha je prostoupená naplňující rovnováhou kontrastů zvoucí k širšímu pochopení své individuality.