VasnivaCtenarka komentáře u knih

Tak s touhle knížkou jsem si užila pohodové chvilky. Příjemný příběh o sestřičkách, který ještě nekončí, protože mne čekají další díly :) Snad se k nim dostanu brzy. :)

3 20.11.2019

Koupila jsem si knížku. Pak jsem začala číst. Pak se objevil na HBO seriál. A nedalo mi to a podívala jsem se i na něj. Seriál hodnotit nebudu, ale knížku ano. Bylo to nenáročné čtení, celkem příjemné. Tušila jsem asi tak od poloviny knížky kdo je vrahem :) Ale to mi vůbec nevadilo. Však jistě znáte ten pocit uspokojení, kdy si na konci řeknete: "Já to věděla!" :) Bylo to fajn

3 20.11.2019

Tak jako většina čtenářů i já jsem se potýkala s počátečním zmatkem v postavách a stálým odkládáním knihy. Několik týdnů jsem vždy přečetla pár stran, zamotala se v nich, pak jsem knížku odložila a pak se k ní zase vrátila. Tohle se opakovalo několikrát, než jsem si řekla "a dost" a knihu jsem prostě přestala odkládat. V postavách jsem se za chvíli začala orientovat a děj mne nakonec pohltil. Takže jsem zbylou část knihy přečetla jedním dechem. Klidně se do ni pusťte. Není to špatná knížka :)

3 20.11.2019

Tuhle knihu jsem četla opravdu dlouho. Moc dlouho. Odložila jsem si snad 100x a četla jsem ji mnoho a mnoho měsíců. Měla jsem problém přijmout formu, kterou kniha byla napsána. Teprve až za větší půlkou mne kniha chytla. Najednou jsem se v knize cítila jako ryba ve vodě a pak jsem měla naopak problém knihu odložit. :) Teprve až po přečtení celé knihy jsem byla schopna ocenit její dokonalost a um spisovatelky. Mám ještě druhý díl, ale k tomu jsem se ještě nedostala. Přestože tato kniha byla pro mne zpočátku trošku za trest, teď po přečtení můžu knihu všem doporučit.

3 20.11.2019

Kniha je určena opravdu všem a věřte mi, že se díky ní něco přiučíte. I když je pravdou, že přečtení knihy samo o sobě nestačí – důležitá je praxe v komunikaci a rozhodnete-li se, že svou komunikaci pozvednete na vyšší úroveň, je vhodné se ke knize opakovaně vracet a díky tomu si tak uvědomíte své komunikační chyby.

Knížka je to poměrně útlá. Má pouhých 240 stran, ale přesto je nabitá tolika informacemi, že vás to možná až překvapí. Ve 14 kapitolách se dozvíte nejen to, jak přesně můžeme chápat nenásilnou komunikaci, ale jak například moralizování či srovnávání dokáže nenásilnou komunikaci „potopit“. V knize si pak můžete své schopnosti vyzkoušet díky cvičením, které si pro nás autor připravil. Jsou to cvičení, která, když pochopíte danou kapitolu správně, jsou poměrně snadná, přesto vás však nutí se zamyslet. Nejde o to si cvičení jen udělat, ale přemýšlet nad ním i z pohledu sebe sama, což nám dává geniální příležitost si uvědomit, jak komunikujeme my.

Autor také upozorňuje na to, jak moc je důležité vyjadřovat pocity v komunikaci a aby toho nebylo málo, umožňuje nám rozšířit si krásně slovní zásobu, která nám bude při komunikaci nápomocná. Empatie má taky v komunikaci své místo a díky této knize se dozvíte, jak s ní pracovat.

Kniha si mne také získala i přepisem rozhovorů, ve kterých autor jasně ukazuje principy konceptu nenásilné komunikace. Tyto příklady byly stejně poučné jako samotné cvičení či tabulky s výčtem slov, pro efektivní rozšíření slovní zásoby.

Za sebe musím napsat, že se ke knize budu určitě vracet i do budoucna, protože ať už nakonec budu vykonávat psychologickou praxi či nikoliv, tento koncept komunikace se mi zamlouvá, i když naučit se mu vyžaduje minimálně zpočátku vědomou práci na sobě samotné. Pokud to však ale pomůže při jakékoliv komunikaci s kýmkoliv, pak se ta práce vždy vyplatí.

Knihu mohu jednoznačně doporučit.

2 11.07.2024

Za sebe musím napsat, že pro mne byla tato kniha zklamáním. Colleen mám jako autorku poměrně ráda a od Tarryn jsem doposud nic nečetla, přesto jsem však od knihy měla velká očekávání. Autorky přišly s opravdu příjemným nápadem – ztracená paměť se mi jako zápletka velmi zamlouvala. Ovšem pravdou je, že jsem se v průběhu čtení nudila a samotné vyústění příběhu mne také zklamalo.

Promyšlenost děje mi přišla také poměrně chudá a i když hlavní hrdinové pomalu přicházeli na to, kým skutečně jsou, tak celkově mi pojetí toho, jak se děj odehrával, zkrátka neseděl.

Popis osob a prostředí byly ještě celkem dobré, ale na to, že se v knize prakticky nic moc neodehrávalo, mi to přišlo stejně nějaké slabé – takové zvláštně uspěchané a přitom líné. Člověk četl, četl a najednou bum a byl konec. Musím se však přiznat, že jsem byla skutečně zvědavá, jak autorky vybruslí ze situace, do které Cheryl a Silase poslaly.

Vztah k hlavním hrdinům jsem si nevytvořila žádný. Prostě jsem si v poklidu četla jejich příběh a žádné emoce jsem u toho necítila, což se mi většinou u příběhů od samotné Colleen nestává.

No… čekala jsem zkrátka něco jiného, něco víc. Vím, že někteří čtenáři jsou z knihy nadšení a tvrdí, že v příběhu byla ohromná hloubka – já s nimi tento názor nesdílím. Za mě byl tento příběh slabším kouskem. Přesto se však už těším na další knihu od Colleen. Věřím, že mi trošku napraví chuť.

2 03.07.2024

Milovníci Darcy Coates mne teď nebudou mít rádi, protože tohle se, dle mého názoru, opravdu nepovedlo. A přitom to má tak úžasný potenciál!

Darcy Coates je pro mnohé „mistryní“ hororů a jelikož jsem nečetla ani zdaleka všechny její knihy, neodvažuji se snad napřímo napsat, že do mistryně hororů má velmi, velmi daleko. Ovšem to, co jsem od ní zatím četla, mi hororové nepřišlo ani náznakem. Tedy až na poslech audioknihy Kořist, která byla opravdu velmi, velmi povedená.

Ovšem tento její duchařský příběh byl spíše …. humorný, trapný, neuvěřitelný a hlavně, hlavně mi to přišlo, jako by to psala nějaká šestnáctiletá slečna kdesi na koleni v rychlosti před školou, než ji zazvoní zvonek a ona bude muset spěchat na hodinu třeba biologie.

V každé recenzi by měly zaznít nějaké kladné stránky knihy. No, tak já jsem tentokrát opravdu nic kladného na knize nenašla. Možná má zajímavou obálku?

Promyšlenost děje mi přišla ještě možná celkem ucházející, ale PROČ to autorka nepropracovala do mnohem větší hloubky, aby se celý příběh odehrával jako z rychlíku? Proč si nedala více záležet? Proč to zpracování bylo natolik povrchní?! Proč?! Taková škoda! Takový nevyužitý potenciál!

Vztah k hrdinům jsem neměla žádný. Popis osob a prostředí byl velmi chudý.

Nebudu tuto negativní recenzi protahovat – zkrátka se mi to nelíbilo. Myslím, že kdyby autorka dala knize a příběhu více péče, mohlo z toho vzejít něco moc hezkého. Ale tohle se prostě nepovedlo.

2 20.05.2024

Ali Hazelwood nás obdařila velmi milou teenage romantikou, která vás zahřeje na srdci a pohladí po duši. Čte se to jedna báseň! A že nerozumíte šachům? A ani vás to prostředí neláká?! To vůbec nevadí! I když šachy hrají v příběhu hlavní roli, nemusíte je vůbec znát! Ali nám totiž svět šachů představila velmi příjemně a vplujete do něj raz dva.

Jak to dopadne asi všichni tušíme, ale přesto tento příběh mohu doporučit. Co na knize hodnotím velmi pozitivně – vedle krásného obalu a barevné ořízky (to se fakt moc povedlo), je čtivost. Byla jsem velmi překvapená, jak si mne autorka svým stylem po pár stránkách omotala kolem prstu.

Kapitoly byly příjemně dlouhé a hezky na sebe navazovaly.

Osobnosti hlavních postav (i těch vedlejších) autorka popsala velmi dobře. K hlavní hrdince jsem si vytvořila vztah celkem snadno. Rozuměla jsem jejímu prožívání, ale přesto bych ocenila, kdyby dialogy, které hlavní hrdinka vedla se svými sestrami, byly trošku „laskavější“. Obecně bych ocenila, kdyby snad všechny dialogy byly trošku milejší. Každá postava měla svůj charakter a žádná se mi nezdála tak nějak od přírody vlídná. Nolan se mi snad jako jediný jevil celkem normálně, i když i ten si řešil pár bubáků ze své minulosti. Hodně se mi líbil popis šachového světa. Byl to pro mne zcela nový svět, do kterého jsem mohla alespoň takto nakouknout a poznat, jak to v něm chodí.

Knize prakticky nemám moc co vytknout. Trošku bych snad zmírnila ony „ostré“ dialogy, ale zase chápu, že ty dialogy byly produktem osobností postav. A pokud by se změnily dialogy, musely by se změnit i osobnosti.

Přestože je kniha romantickým příběhem, vězte, že nebyla přeslazená příliš. Romantiky se tak zlehka dotýkala (ale tak příjemně) a erotiky se nedotkla snad vůbec. Takže pokud máte rádi romantické příběhy, ze kterých však nebudete mít cukrovku – pak neváhejte.

Knihu však i přesto mohu vřele doporučit. Bylo to opravdu velmi příjemné čtení, které jsem si užila plnými doušky.

2 06.05.2024

HODNOCENÍ AUDIOKNIHY:
Protože je Cizinka poměrně hrubá kniha, rozhodla jsem se příběh poslouchat. Zpočátku jsem měla problém se do příběhu zaposlouchat. Přišlo mi to velmi, velmi zdlouhavé, ale časem jsem si ty detaily, na kterých si autorka Diana Gabaldon zakládala, zkrátka zamilovala, což bylo i pro mě velkým překvapením. Právě díky těmto detailům jsme mohli být vtaženi do děje, díky kterému jsme se mohli ponořit do příběhu a historických událostí, které u nás nejsou příliš známé. Po pár kapitolách jsem si příběh opravdu zamilovala a je mi více než jasné, že další díly nenechají na sebe dlouho čekat.

Co obdivuji na celém příběhu nejvíce, kromě samotného nápadu, je promyšlenost. Věřím, že vymyslet tento příběh muselo dát opravdu ohromnou práci a tím si autorka zasluhuje můj hluboký obdiv.

Tempo mi přišlo chvílemi zdlouhavé, ale nevadilo mi to. Po chvilce mi došlo, že bez detailního popisu a tím pádem zdlouhavějšího popisu, by příběh nebyl tak dokonalý. A když vezmeme v potaz fakt, že audioknihu nám předčítala úžasná Jitka Ježková, tak je více než jasné, že to byl zkrátka nezapomenutelný a perfektní poslech. A poslech patřil skutečně k těm delším – celková doba poslechu 24:39 h. Co musím ještě dodat, že tato kniha vyšla díky společnosti One Hot Book.
Kniha Cizinka ve mne zanechala skutečně silný dojem a touhu poslechnout si další díly.

2 28.03.2024

Přestože Vinice ve Francii představuje pěkný příběh, musím říct, že některé její díly se mi líbily asi více. Vinice mi přišla spíše průměrná, když porovnám všechny doposud slyšené díly.

Ale i tak, budete-li mít chuť na nenáročnou romanťárnu ze zajímavého cizího prostředí, tak směle do této audioknihy. Koneckonců tyhle příběhy se zkrátka poslouchají pro odpočinek a relaxaci.

2 28.03.2024

Tato kniha se dívá na transgenerační přenos poměrně detailně a do hloubky. Je to kniha, která se nečte sama a vyžaduje jistou dávku soustředění a zamyšlení se nad problematikou. Styl, kterým je kniha napsaná, je skutečně odborný a tak bych knihu doporučovala spíše pro odborníky a studenty, než pro běžnou laickou veřejnost. Kniha totiž obsahuje spoustu skutečně odborných termínů.

V knize najdete odborné vysvětlení traumatu i transgeneračního přenosu a od těchto dvou termínů se bude dál vše odvíjet. Podíváme se na různé modely přenosu, dále na to, jak k přenosu dochází a jaké jsou mechanismy přenosu. Kniha nás také seznámí například s tím, jak se přenos propisuje do naší genetické výbavy, což mne osobně velmi překvapilo, ačkoliv o trangeneračním přenosu již nějaké povědomí mám a již jsem jej studovala dříve.

Kniha se dotýká způsobů, jakým můžeme, coby odborníci, transgenerační přenos měřit – a to jak kvantitativní, tak i kvalitativní metodou.

Psychologové i psychiatři se dnes snaží nazírat na své klienty v celé své komplexnosti a čím dál častěji do jejich úvah přichází také právě transgenerační přenos. Ten totiž mnohdy může pomoci lidem pochopit to, co se s nimi děje a snad jim i pomoci se s některými situacemi snáze vyrovnat. Každý odborník by měl mít o této problematice povědomí a tato kniha, kterou můžeme snad i považovat za učebnici, jim k nastudování tohoto tématu může být velmi, velmi nápomocná.

Přestože se mi kniha pro svou edukační úroveň velmi líbila, ocenila bych, kdyby autoři do ní vnesli nějaké konkrétní kazuistiky a příklady. Jsem si jistá, že by to text krásně doplnilo a čtenáři by tak mohli získat o chlup lepší představu.

Velmi kladně hodnotím přehlednost knihy. Kapitoly jsou krásně rozčleněné a ať už budete knihu číst od začátku nebo do konce, nebo do ní budete nahlížet pouze pro získání cílených informací, rozhodně vám toto rozčlenění přijde vhod. Takovou přehlednost miluji – umožňuje snadnou a rychlou orientaci.

Knihu hodnotím velmi dobře, ačkoliv čtení bylo náročnější a vyžadovalo častější přestávky. Přesto jsem od ni dostala to, co jsem potřebovala – tedy doplnění informací k transgenračnímu přenosu.

2 19.03.2024

Runy osudu jsou 2. dílem knižní série Runy autorky Christiny Courtenay. Zatímco první díl – Ozvěny run nám autorka dopřála dvě dějové linky, v Runách se musíme smířit s jednou linkou. To však není na škodu. Máme tak možnost nerušeně prožívat “dobrodružství mladé Linney a jejího věznitele Hrafna.

Příběh je zasazen do doby Vikingů a autorka prokázala nesmírné znalosti jejich starodávné kultury. Opravdu klobouk dolů smekám před jejími znalostmi. Každý, kdo knihu četl si dovede představit, že autorka studiem musela trávit opravdu hodiny a hodiny.

Líbila se mi také promyšlenost děje, ačkoliv je pravdou, že autorka klidně mohla napsat příběh odehrávající se v minulosti aniž by docházelo k cestování v čase. Ale budiž, možná to bylo oživení příběhu.

Tempo v knize mi přišlo občas maličko rozvláčné. Občas jsem měla dojem, že autorka zabředává do zbytečných popisů. Na druhou stranu to zase pěkně dokreslilo příběh.


Nemůžu si pomoci, ale budu-li porovnávat Runy osudu a Ozvěny run, pak musím říci, že se mi první díl líbil o ždibíček více. Přišel mi zajímavější. Runy osudu byly také pěkné, ale. první díl mi přišel “vzdušnější. Uvěřitelnější. Zajímavější. Runy osudu byly také zajímavé, ale měly už jinou atmosféru.

Přestože se mi více líbil první díl, druhému dílu nemám co vytknout. Příběh nabízí historický náhled, romantiku (ale ne příliš přeslazenou) a skvělou čtivost. Jakmile jednou začnete číst, nebudete chtít odložit.

První a druhý díl co do příběhu na sebe příliš nenavazují, ačkoliv částečná spojitost s prvním dílem tam skutečně je, proto bych vám doporučila začít číst pěkně od prvního dílu.

U nás zatím vyšly pouze díly dva, ale autorka již napsala dílů více. Podle Goodreads by mělo být dílů 5, tak pevně věřím, že nás nakladatelství Red ještě potěší dalšími díly. Protože já bych dalšími díly nepohrdla a jsem celkem zvědavá, co si pro nás autorka připravila v dalších dílech.

Jsem si téměř jistá, že milovníci historických románů s romantickou zápletkou si tuto knihu zamilují a budou netrpělivě očekávat další díl.

Knihu mohu jednoznačně doporučit pro svůj historický vhled a čtivost.

2 21.01.2024

Od prvních kapitol odehrávajících se na Aljašce taky začínáme vidět vývoj jednotlivých postav, hlavně Cally samotné. Ten je však nenásilný, založený na nově prožitých okamžicích. Byla jsem překvapená, že se nejedná o naivní ani pouze povrchně nastíněné vztahy. Naopak dočkáme se vykreslení a hloubky všech vztahů, které na stránkách autorka zachytila.

K. A. Tucker zde na 344 stranách rozehrává knižní sérii, která nás z kanadského Toronta zavede na Aljašku. Tucker nám však představí Aljašku trošku jinak. Ne jak ji většina z nás zná z filmů či dechberoucích fotografií. Je to Aljaška, krásným scenériím se nevyhneme. Ale v popředí nám Tucker opravdu představí její část, kde je těžké žít. Včetně spousty záludností kolem běžného života. Tímhle mě Tucker rozhodně překvapila. Od knihy jsem totiž neměla velká očekávání. Chtěla jsem si přečíst nenáročný román s jasnou dějovou linkou odehrávající se na pozadí úchvatné přírody.

Jak už jsem nastínila výše, prvních 100 stran bylo trochu těžších. Byť chápu, proč zde musely být, mohly být trošku svižnější. Pak už však byla kniha hezky čtivá a zdlouhavé popisy byly méně časté. Taky jsem si postupně oblíbila postavy kolem naší hrdinky i jí samotnou. Příběh měl nakonec větší rozsah, než jsem očekávala a nebyl zdaleka tak naivní, jak bychom od popisu mohli čekat.

Pokud si chcete přečíst něco nenáročného s příslibem hezkého romantického příběhu, asi víte, co očekávat. Ale nemyslím to ve zlém. Právě s tímto záměrem jsem po knize sáhla. A má očekávání opravdu splnila. Možná co se týče vývoje postav a čtivosti, dokonce předčila.

Pokud od knihy očekáváte, že je příběh pouze o průběhu virového onemocnění, tak vás musím zklamat. V příběhu sice toto onemocnění hraje důležitou roli, ale jak píše samotný autor, cílem této knihy bylo poukázat na nekalé praktiky zdravotního systému a pojišťoven, které dohání lidi ke krajnímu řešení, které je likviduje a ničí lidské osudy. Jeho cílem bylo, aby se americká vláda nad tím zamyslela a podnikla kroky, které by takovému podvodnému jednání zabránilo.

Robin Cook je věhlasný autor thrillerů z lékařského prostředí. I kniha Vir má označení thriller, osobně bych však toto označení nepoužila. I když se kniha četla dobře, tak thrillerové napětí jsem necítila ani na jeden jediný zlomek vteřiny. Ale nevadilo mi to, protože mne zajímalo, jak to v tom USA funguje a jak se příběh bude vyvíjet. Já bych spíše řekla, že se jedná o jakýsi román z lékařského prostředí.

Co musím kladně ohodnotit je samotné promyšlení příběhu. Robin Cook je lékařem a bylo znát, že se skutečně v tom systému zdravotních služeb vyzná. To se mi moc líbilo. Vše dávalo smysl a člověk jen žasnul nad tím, co všechno je možné.

Tempo knihy působilo zpočátku celkem slibně, ale pak jsem měla pocit, že se na chvíli autor zasekl a lehce se v tom plácal. Naštěstí jen chviličku a pak se příběh zase rozjel.

Přišlo mi, že autor nezabředával do přílišných detailů vnitřního světa hrdinů - což mi přišlo trošku jako škoda. Všichni hrdinové si procházeli opravdu velmi těžkým životním obdobím a kdyby se autor věnoval více jejich prožívání, mohlo to knihu, dle mého názoru, krapet ozvláštnit a obohatit. Celý příběh nám je předkládán spíše věcně, což taky není úplně špatně, protože to zkrátka "odsejpalo".

Tenhle věcný popis děje se samozřejmě projevil i na popisu prostředí a hlavních postav. Jak jsem napsala výše - věděli jsme kde byli, ale detailní popis toho, jak například dané místo vypadalo jsme se už nedozvěděli. Pro lidi s fantazií to však nejspíše nebude překážkou.

V knize mi trošku chybělo to napětí, které bych od thrilleru očekávala. Ne, že by mi to kazilo požitek ze čtení - to ne, ale přesto si myslím, že mohl autor tomu dát o něco více a lépe to propracovat.

Knihu mohu doporučit všem, kteří mají rádi lékařské prostředí a kteří se rádi dozvídají nové věci. Jak jsem napsala - napětí nečekejte. Je to taková milá knížka na letní večery.

2 28.07.2023

AUDIOKNIHA:
Tak to bylo něco! Více netřeba dodávat! :)

2 19.06.2023

Ať už jste rodičem či pracovníkem, který je obklopen dětmi, tahle kniha vám jednoznačně otevře obzory.

Autorka v této knize vysvětluje, jak úžasná je dětská fantazie a jak jí lze využít pro léčbu dětských emocionálních potíží. Děti totiž neumí své emoce tak dobře verbalizovat jako dospělí lidé, proto se může stát, že když se jim v životě děje něco, s čím si neumí poradit, uzavírají se do svého světa. Mohou přestat komunikovat a mohou se u nich začít objevovat různé somatické symptomy jako je například bolení bříška, horečky, pomočování apod. Výjimkou nejsou ani noční děsy, smutná nálada, nechuť se kamarádit s přáteli a mnoho a mnoho dalšího. Některé děti se ubírají ke lžím a snaží se tu realitu, ve které musí žít a se kterou se neumí vyrovnat, potlačit tím, že se stahují právě do svého fantazijního světa, ve kterém se cítí bezpečněji a kde je všechno takové, jaké má být.


Rodiče jsou obvykle nešťastní, protože vidí, že se s dětmi něco děje, ale neumí jim pomoci. A právě proto vznikla tahle kniha. Využijí ji všichni rodiče, kteří potřebuji poodhalit, jak s nešťastným dítětem komunikovat. Využijí ji psychologové, kteří si potřebují nebo chtějí rozšířit obzory a v neposlední řadě i pedagogové a jiní pracovníci, kteří jsou obklopeni dětmi.

Kniha nabízí nepřeberné množství příkladů a kazuistik, které vám pomohou pochopit, kdy a jak se dítěte správně zeptat, aby své emoce mohlo adekvátně ventilovat, prožít a zpracovat. Kniha vám ukáže, jak s dětmi nenásilně komunikovat skrze jejich fantazii, tvořivost a hru. Právě tyto tři věci jsou pro děti tak přirozené, že nevyužít jich při práci s nimi by bylo jako odmítnou ten nejúžasnější dárek.

Knihu mohu za sebe jen a jen doporučit. Otevře vám oči, rozšíří vám obzory a pomůže vám nahlédnout do prožívání dětí, když sami ztrácíte půdu pod nohama.

Je to jedna z nejhezčích psychologických knih, které jsem kdy četla a domnívám se, že může být obohacující i pro laiky.

2 10.06.2023

Musím přiznat, že prolog knihy mne zaujal. Stačilo jen několik málo stran, aby mě kniha vtáhla do děje. První kapitoly byly taky příjemné, avšak okolo 100. strany jsem si říkala, že se děj začíná trošku táhnout. Pak se to hezky rozjelo a já jsem se stala součástí vyšetřovacího týmu. Hltala jsem každý řádek a přemýšlela spolu s Laurel nad všemi důkazy, nad podezřelými a nad souvislostmi. Kolem 200. strany jsem uhádla souvislosti, ale s vrahem/vražedkyní jsem si nebyla na 100% jistá až do téměř úplného konce. Musím se však pochlubit, že vraždícího šílence jsem odhadla správně.


Celý příběh je rozdělen do 41 kapitol, které se čtou jedna báseň a jedna radost. Vše je svižné, čtivé, zajímavé, napínavé i romantické zkrátka skvělá kniha.

Osobně bych trošku uvítala vložení více psychologie do příběhu, pokud je Laurel tak skvělá psycholožka. Při čtení jsem nevěděla, jak k určitým závěrům došla, což mi přišla škoda. Pravdou ale je, že pokud autorka nemá psychologické vzdělání, pak to po ní ani nemohu chtít, takže to ze mne píše má náročnost a také záliba v psychologii, kterou sama studuji.

Hlavní hrdinku si zamilujete. Po celou dobu příběhu víte, že je to geniální bytost, avšak její skromnost a normalita vás okouzlí. Stejně jako vás okouzlí její vzhled.

Nebudu to protahovat, protože se domnívám, že tahle kniha stojí za přečtení. Pokud máte rádi kriminální příběhy, pak Uteč, dokud můžeš vás velmi mile potěší a zpříjemní vám pár večerů.

2 07.03.2023

HODNOCENÍ AUDIOKNIHY - VÍCE NA WWW.VASNIVACTENARKA.CZ

Asi budu jediná, kdo napíše, že byl zklamaný. Více jsem se o tom rozepsala na svém blogu. Velké plus dávám interpretaci - jen díky V. K. Kubařové jsem knihu doposlouchala.
Přestože mi je humor pana Bočka celkem sympatický, opravdu si myslím, že je na čase, aby se postavy a osud Kostky už konečně nějak posunul, protože se v příběhu tak nějak vůbec nic nedělo. To mne zklamalo asi nejvíce. Hlášky rodiny jsou pořád stejné a na matku i otce už začínám mít krapet alergii. Matka je celkem "tupoň", který má v hlavě jen Dianu a otec je taková držgrešle, až to hezké není.
Jestli se už v dalším dílu něco nezmění, tak tu sérii asi vzdám....

2 02.01.2023

Tři dějové linie v knize Kirsty Manningové vás opět dostanou. Ztracené klenoty jsou druhou knihou autorky a já bych snad řekla, že i tou nejkrásnější.

Kirsty Manningová má nádherný spisovatelský dar, který vás opravdu nejenže vtáhne do děje, ale chytne vás i za srdce. Ve Ztracených klenotech se dozvíte mnoho o historii, o výrobě šperků, ale také o životě v různých dobách. Tento příběh pojí tajemství, láska, smrt, historie a cestování. Pokud tahle kombinace není dokonalá a jako stvořená pro naprosto kouzelný a úchvatný příběh, pak už opravdu nevím!

Díky historičce Kate se podíváme do několika koutů světa v současnosti i minulosti. Budeme putovat po stejných stopách, po kterých se vydávaly drahokamy nalezeného pokladu. Je to kouzelná cesta objevování a odkrývání nejen minulosti pokladu samotného, ale také rodinné minulosti. Je to cesta zapomínání na bolestné okamžiky vlastního života a nalézání nového přátelství.

Milé dámy a pánové, dovolte mi vám sdělit, že tohle je jedna z nejkrásnějších knih, kterou jsem letos četla. Všechny tři knihy od Kirsty Manningové jsou nádherné, ale tahle, tahle ke mě doputovala tak nějak nejvíce ze všech.

Jak autorka sama uvádí, její příběh je smyšlený, i když je inspirovaný skutečnými událostmi. Na zadní straně knihy můžeme najít část seznamu literatury, do které autorka nahlížela při psaní, aby nám podala co nejvěrohodnější příběh. Její rešerše jsou v příběhu opravdu znát, protože při čtení se zkrátka ocitnete v době, o které píše. Do detailů nám předkládá život v různých historických obdobích. Popis míst a situací je tak krásný a povedený, že se zkrátka při čtení ocitnete v naprosto jiné realitě. Že se ocitnete v samotném příběhu.

Promyšlenost celého příběhu je naprosto brilantní a obdivuhodná. Je pro mne snad až naprosto nepochopitelné, jak vůbec mohlo takové dílo vzniknout. Jak se to dělá? Jak může mít někdo tak krásnou fantazii, kterou propojí s realitou a vznikne takový příběh?

Kapitoly v knize nejsou nijak příliš dlouhé a hezky se střídají dějové linky, které se na svém konci pojí v jeden velký a krásný příběh, kdy vše do sebe krásně zapadne. Zapadá to už v průběhu celého čtení, ale na konci si to hezky sedne.

Všechny postavy si zamilujete. Myslím hlavní postavy. Alkoholická matinka vám bude hrát na nervy, učitel ze školy taky a kněz také nepobral příliš mnoho empatie, řekla bych. Ale Kate, Marcuse, Essie a její sourozence budete mít rádi. A přesně o nich je příběh především. Budete také obdivovat krásu šperků a kouzlo jejich výroby.

Na této knize jsem nenašla ani zrnko toho, co bych ji mohla vytknout. Je to opravdu nádherný příběh a já vám ho z celého srdce mohu doporučit. Bylo to tak krásné, až je mi líto, že to skončilo… ale kdo ví, třeba nás autorka brzy potěší další svou knihou.

2 28.12.2022

Jak krásné bylo číst první stránky knihy, kde autorka předvedla svůj spisovatelský um! Jak moc byly první stránky lákavé a slibovaly napětí, akci a krásný popis situací. A pak se všechno změnilo. Celý příběh přešel do zcela jiné, řekla bych snad i suché, energie! Je dobré vědět, jak funguje business, pokud byste se chtěli stát člověkem, který by rád natáčel cvičební videa, ale postavit na tom celý příběh, který je velmi zlehka okořeněný nějakým výhružným dopisem….?

Při čtení člověk usínal a jen tu a tam vás řádky o vrahovi probudily z této letargie. Nakonec jsem se přistihla, že přeskakuji odstavce, pak i kapitoly a nakonec jsem přeskočila až k posledním kapitolám, abych věděla, jaký to má závěr. Tohle se mi už opravdu dlouho nestalo, aby mne nějaká kniha takhle moc nebavila. Celé to bylo táhlé, jedno hluché místo střídalo druhé.

Je mi to moc líto, ale pokud máte rádi Noru Robertsovou, jistě by se našla jiná kniha, která by byla uspokojivější. Zkuste třeba její Evu Dallasovou, kterou napsala pod pseudonymem J. D. Robb. Ta, myslím, nezklame.

2 25.09.2022