tygřík2 komentáře u knih
Audiokniha. Krásně napsána, krásně namluvena. Plna životních mouder a laskavosti ( místy až neuvěřitelné) stojící proti třídní nenávisti a blbosti. Hvězdu ubírám za myšlenku záchrany dvou utečenců na ruském kolektivizovaném venkově v závěru.
Zase taková pecka, jak inzerují na obale, to nebyla. Ale četlo se to pěkně, hladce a svižně. Tři a půl, řekla bych, ale nemám půlhvězdy.
Standardní Fidelmino vyšetřování. Bohužel sáhodlouhé opakované popisy všeho možného nemožně zdržují děj. A, pane autore, věřte, že ve 28. pokračování už opravdu, ale opravdu, vím, co je to marsupium. :-)))
Legie se povedla, i když Vodička není zrovna módní návrhář:-)))
Amanda válí, ale jednu hvězdu ubírám za to, že paní spisovatelka neumí pracovat se slovy soustředit se a soustřeďovat se a používá takové patvary jako budu se soustředit. (Ty vidy, ty nám dávají, co?:-))
Pobavilo a to dost. Už jen tím názvem. A hlavně ten konec:-))) Heteša - znamenám si!
Co se dnes všechno nedá označit jako sci-fi?!!! Mistři žánru se musí v literárním nebi smát od rána do večera! Na zadní straně obalu jsou oslavná doporučení knihy, člověk by zrovna myslel, že jde o dílo hodné nobelovky za literaturu. Hahá! Jsou to jen řeči! Never more...
Milé a pohodové. Opět moc pěkné ilustrace. Tentokrát mi daly zabrat ryby tuné. Při pátrání po původu názvu i po obsahu slova jsem se dozvěděla spoustu nového a byla to bonusová zábava :-)
Občas to byly verše v próze. Krásný jazyk. Vypravěčka Smrt vnímá svět skrze barvy a vidí do ledví, či spíše duší, všech zúčastněných. Další jedinečnou dimenzi příběhu dodává interpretace a hlas paní Cibulkové. (Poslouchala jsem si audioknihu před spaním a spánek mne přemohl se sluchátky v uších. O tři hodiny později jsem se napůl probrala, protože na mne někdo mluvil. Vyděsila jsem se. Byla to Smrt! Naštěstí jen vyprávěla o Liesel:-))) A způsobila, že se mi koulely slzy jako hrachy.)
Viděno jako tv inscenace (Ortel) a vyslechnuto jako rozhlasová hra (Porucha). Obé provedeno skvěle, podáno vynikajícími herci. Nosná idea? Prý kritika měšťáků a jejich způsobu života. Možná. Mně se zdálo, že to spíš bylo: Není radno si zahrávat se životy druhých.
Příjemná kompilace, která se dotkne tu toho tam onoho... Občas blýskne zajímavost, občas jsem se nudila. A někdy i zasmála. Třeba když autorka píše o černém bezu v lidovém léčitelství a chce nám namluvit, že úsloví : před heřmánkem smekni a před bezem klekni, naše prababičky braly doslova:-)))
Ke každému srdci vede cestička. Jen ji někdo musí chtít najít.
Druhý Alchymista, který mi přišel do cesty a opět kamarádi nebudeme:-)
Musela jsem knihu poslouchat na etapy a prokládat to jinými. Ne, není špatná. Je TAK dobře napsaná. Naprosto vynikající psychologická sonda. Na první poslech lehoučká, ale když vás vtáhne... A, bohužel, neplatí jen v městě, kde hokej znamená všechno...
Četl pan Pavel Soukup a jak jinak než skvěle...
Nebylo to nejhorší, ale ani nejlepší. Ale je to rozjezd, pořádný nářez očekávám v dalších dílech. Doufám, že Aga se neztratí ve výbuchu chepitu!
Jako vždy v románech pana Potoka: o duši citlivé, něžné, křehké, niterné a trýzněné nepochopením, předsudky a vnitřními rozpory, přesto silné, vytrvalé a přes všechny překážky jdoucí za svým cílem, i když bolest je veliká.