tweed komentáře u knih

Není třeba mě soudit, už jsem se odsoudila sama.
Tato kniha je z 60 % porno, z 20 % cringe a z 20 % romantika. Neodradilo vás to? Tímpádem s vámi asi bude něco špatně, ale už jen proto si to užijete!

Stelle je 30 a má roztodivný vztah k sexu. Navíc je autistka (ale na tak nízkém levelu, že si pak 90 % lidí řekne OMG, CO KDYŽ JSEM TAKY AUTISTA, KDYŽ OBČAS NECHÁPU OSTATNÍ LIDI. /ne, na 98.5 % autista nejste/)

Každopádně maminka mrkne na Stellu, že by si měla najít partnera. Stella zpanikaří, protože nemůže mít partnera, dokud se nenaučí, jak mít správně sex. Má tedy super nápad - objedná si eskort. Upřímně, nevím nakolik to má být reálně komedie, ale mi stačí vzpomenu si na to, jak to celé začalo a už se zase směju :D Nicméně zpět k věci - eskort je sexy poloviční asiat Michael, který vypadá, jakoby zrovna vyskočil z vašeho oblíbeného k-dramíčka. AKORÁT JE TEDA VÍCE SEXY, takže !PRO TIP! si úplně klidně můžete podvádět a představovat si Atsushiho, že ano (aneb jsou dětské crushe, které nepominou ani na stará kolena!)

Není třeba si nic nalhávat, od první chvíle se začnou adorovat, ALE jsou oba úplní dementi a jejich vzájemná láska jim nedochází. A jelikož se ve vyprávění střídají pohledy sexy Michaela a neméně sexy Stelly, můžete si naplno vychutnávat frustraci z toho, jak tragicky komunikují a ignorují, že si jsou souzeni.

Smyšlený, ale zcela odpovídající rozhovor:
Stella: "Ach můj bože, Michaeli, ty jsi tak mega sexy, myslím, že už mě nikdy žádný penis nemůže uspokojit více"
Michael si myslí *ooo, jak já ji miluju, ale ona už myslí na další penisy, není se čemu divit, mám extrémní daddy issues, nejsem pro ni dost dobrý* ale říká: "Neboj se, jednou najdeš penis, který ti bude vyhovovat tak akorát"
Stella: *ach můj bože, je to tady, nejsem pro něj dost dobrá, to nepřežiju, ale čemu se divím, on je sexy asiat a já jsem autistka*

A TAKHLE TO JE S NIMI POŘÁD.

Je to kniha, v které se používají výrazy jako DECADENT NIPPLE (:D :D :D), padají věty typu “You’re wet already, Stella. You’re like a Lamborghini. Zero to sixty in two point seven seconds.” Nevím, možná u toho někdo masturbuje, ale já jsem opožděný pubošek, tkaže jsem se akorát smála mezi hrnci v Ikei. Hodnotím to jako můj nejoblíbenější nákupní den! (perks of audio)

Příběh je klidně na jednu hvězdičku, ale enjoyment přesahuje milion, jestli se ponese zbytek mého knižního roku tímto směrem, tak to potěš koště! (SAMOZŘEJMĚ, ŽE JSEM SI UŽ POŘÍDILA DRUHÝ DÍL)
MILUJU TO

6 06.02.2020

Zrovna do klubu fanoušků Příběhů služebnice jsem si přála patřit, ale BOHUŽEL se mi to nezadařilo.
Mám milion dvě stě tisíc hejtíčků. Minimálně.
Vypíchnu si ty nejdůležitější, například, že se celkem ok svět během pár týdnů změní v absolutní dystopii. Podívejte, já jsem celkem pesimista a právě teď očekávám, že budu první člověk, který se v Česku nakazí korona virusem, ALE TOTO BYLO PŘÍLIŠ I NA MĚ.
V knize se - seriál mi budiž důkazem - nic moc neděje (v zoufalosti jsem si zhruba v 3/4 knihy pustila první díl a bylo v něm téměř vše. Dokonce se tam vlezla událost, ke které jsem v té době ještě ani nedošla).
Každopádně LONG STORY SHORT: tato společnost má problém s porodností a zoufale ji potřebují navýšit. Rozhodnout se to vyřešit zajímavým způsobem - dělají vše pro to, aby vyšší nebyla. Ptáte se - jaký to dává smysl? Ne moc velký.
Kniha často dostává poplácání po hřbetě jakože je velmi feministická. Pokud má být feministická, proč tam nemá alespoň jedna žena mozek? PROČ?
Celá oblast, kde se toto děje, by se měla zapálit. Některé věci možná byly zajímavé, ale dle mého byly poskládané poměrně chaoticky. Jakoby Margaret vytáhla z historie náhodná bezpráví, ale už nad tím nijak hlouběji nepřemýšlela. Měla jsem si přečíst komiks (podstatnou část soustředění by ukradly [velmi boží] obrázky, tudíž bych už neměla kapacitu na hledání logiky tam, kde není)

9 27.01.2020

Důvod napsání koresponduje s obsahem knihy, tzn. občas to je plakáníčko nad nevděčnou prací lékaře. Nebo spíše - nedostatečně vděčnou. Ale je to zábavné a pro mě (jakožto člověka, kterého děsí vše okolo těhotenství a když vidím těhotnou ženu, můj přirozený pud mi nevelí /tak jako většině/ MUSÍM SI SÁHNOUT NA BŘÍŠKO, ale EVO, DÝCHEJ ZHLUBOKA A POMALU SE VZDAL, JINAK SE POBLIJEŠ) navíc i občas děsivé. Ještě děsivější to bude pro lidi se sklony k hypochondrii (v kombinací s plánováním dítěte). Hypochondrové a úzkostliví lidé, tuto knihu si odložte na "až po dětech".
Každopádně to zase o něco více zmenšilo mou touhu po dětech (což však, zcela upřímně, říkám celý život skoro o všem, takže jsem již za těch třicet let v těžkém mínusu) plus jsem se dozvěděla pár nových věcí (spoustu z nich jsem však vědět nechtěla, tak nevím jestli to je PLUS :D)
Ať už to číst budete nebo ne: zaměstnanců ve zdravotnictví si važte.

PS: knihu jsem částečně četla a částečně poslouchala, ale v tomto případě (skrz všechny footnotes) doporučuji spíše čtení očima

5 11.01.2020

Hlavní postava je typickým představitelem člověka, kterého nesnáším. Z věčných stěžovatelů, kteří oplývají ignorantstvím mám migrénu i v reálném životě. Ale v reálném životě vám tito lidé nenaservírují všechnu svou sebestřednost a hloupost najednou, takže tato kniha byla až fyzicky bolestivým zážitkem a v rámci pudu sebezáchovy, jsem ji raději nedočetla. Můj nadhled umřel.

Poutníci jsou v podstatě pohádkoví (a o tomto díle to platí dvojnásob), ale každý si v životě někdy zasloužíme přečíst něco milého! Sice už neobjevujeme tolik nových vesmírných ras jako v jedničce, ale osobně mi to zcela vynahradilo poznávání sapientů z pohledu UI a i když druhá dějová linka z dětství Chilli nebyla až tak originální, přečetla jsem ji jedním dechem. Nebo spíše - dvěma dechy.

3 06.12.2019

V této knize žijí mí noví nejlepší kámoši ♥
Evička doporučuje:
Seznamte se s posádkou Poutníka, zjistěte něco málo o jejich rase, zamilujte si je!
-
Ano, sice poletíte vesmírem udělat tunel do zcela nové části vesmíru, ALE! pokud čekáte vzrušující dějovou linku, která vás nenechá pořádně nadechnout, pokud čekáte epické bojové scény, budete zklamaní. Tento příběh je založený na postavách a pokud vám tam všichni přijdou stejně boží a zajímaví jako mi, pokud vás zajímá, jaké sapienty si pro vás Chambers připravila, budete to taky milovat. DOUFÁM!

5 15.11.2019

Pán v knihkupectví řekl: "Jestli vás to bude bavit tak jako mě, tak zítra nemáte co číst." Zpětně ho za výkon přečtení této knihy takto rychle dost obdivuju. Já ji musela co dvě stránky zavírat a rozdýchávat věci, kterých jsem tam byla svědkem.
-
Avšak přiznávám, že postupně jsem si zvykla i na to, že onigiri jsou hnětenky. Vlastně by bylo i roztomile retardované, kdyby se hnětenky ujaly. Dobrovský by jásal!
Každopádně - i když odhlédnu od hnětenek, tófu a obědových krabiček, musím přiznat, že i samotný příběh byl naprosto dementní. Hlavní postavou je psychopatka, ale bohužel není tím inteligentním typem psychopatky, který okouká běžné lidské chování a přes mrtvoly se dostane kamkoliv chce. To znamená: je hrozně nudná a napodobuje kolegy z obchodu.
Všichni okolo navíc těžce nesou, že nemá manžela a děti. No a protože je psychopatka vážně hloupá, tak jí nedojde, že žije v zemi, kde je single přes 50 procent lidí jejího věku a může si na pohodičku najít nějaký vhodnější okruh přátel, ona se raději uchýlí k velmi hloupé alternativě. Bolí mě hlava jen co na tu knihu vzpomínám, takže končím.
Přeji všem stromům, abychom podobných pseudo příběhů byli do budoucna ušetřeni.

2 13.11.2019

Díkybohu!, ozvalo se mi v hlavě, když Písařovic řekl, že je poslední kapitola.
Díkybohu!, ozvalo se mi v hlavě, když konečně zaznělo poslední slovo.
-
Existují knihy, které se naprosto nesetkají s fungováním vašeho mozku.
Pro mě to byla tato kniha.
Vůbec nechápu, proč někoho baví! Proč ji lidi chtějí číst? Proč je tak oblíbená?
Příběh byl o ničem, postavy byly o ničem, nahodilé story mi taktéž přišly o ničem.
Všechno mi to takzvaně přeletělo nad hlavou a nic pozitivního to ve mě nenechalo.
-
Je spousta knih, které nemám ráda, ale chápu, proč je někdo jiný rád mít může. Spousta knih, které nemám ráda, ale zanechají ve mně alespoň nějaký minikousek zájmu či emoce. U Amerických bohů nezůstalo nic.

10 13.11.2019

Tato kniha je napsána dle (údajně) skutečného příběhu. Příznejme si tedy hned na začátek: sexuální život cizích lidí zkrátka není až tak zajímavý.
Může být zajímavé si o tom vykládat s kámošema, poslouchat holky z Guys We F**ed jak si o tom vykládají, poslouchat kluky z Food 4 Thot, jak si o tom vykládají, rozhodně však není zajímavé číst deníček stalkera, který se ještě navíc považuje za polovědce či co.
Pokud vás zajímají informace typu: přišli dva lidi, jeden se udělal a šel do koupelny.
Nebo: tomuhle se nepostavil a nikdy nepochopí svou manželku.
Popř.: I kněz masturbuje!
Budete nadšení. Na nic moc navíc náš stalker Foos nepřijde, protože lidem do hlavy nevidí.
-
Vlastně ani nevím, proč to bylo tak nezáživné. Možná to je tím, že v dnešní době na sexu není nic tajného. Nemusíte čekat s prvním stykem do svatby, po mastrubaci se není třeba zabít a není divné, když střídate penis s vagínou... Možná to bylo tím, že do motelu chodí nudní lidé.
-
Byla bych raději, kdyby byla kniha více zaměřená na Foose a kdyby jeho výpisky z pozorování byly pouze doplňkem jeho životopisu - nikoliv hlavní složkou knihy.

1 23.10.2019

Nikdy jsem si neanalyzovala proč tomu tak je, ale mám potíž s povídkami. Velmi často se mi i v případech, kdy se mi líbí, stává, že z nich mám pocit silného neuspokojení.
Toto bylo creepy, hutné a atmosferické (aneb vše, co se říkalo o Jezeře, akorát tady to je pravda, hahaha... /ano, můj jednočlenný hejt klub Jezera stále existuje/), ale ve výsledku jsem si akorát řekla MEH
-
Je to tak krátké, že se ani moc nesluší vykládat, o čem to vlastně je. Zkrátka: nějaká panička leží v posteli a nám je tvrzeno, že má v sobě červy. Kniha je dlouhým rozhovorem této pročervené paní s chlapečkem, který u ní sedí a ptá se jí na VĚCI.
-
Je to takový ten příběh, kdy si říkáte: "WTF, co se tady ksakru děje?" A pak si při rozuzlení říkáte: "No nevím, jak moc správně jsem si to vyložila, ale asi OK."
Viděli jste film "Mother!"? Tak asi takový nějaký pocit, akorát Mother! je absolutní masterpiece ♥ Mimo dosah je - milý nápad, ale MEH.
-
Konečným verdiktem však je: klidně si Mimo dosah přečtěte, je to krátké, takže i kdyby se vám to nelíbilo, tak nad ztraceným mládím plakat nebudete. A samozřejmě připomínám, ať se podíváte na Mother!, protože to je mega epik, vůbec nevěřte klubu hejtrů, který je bohužel početnější než ten můj jezeří.

1 06.06.2019

V časovém bodě X si naše hlavní hrdinka (milovnice skořicových rolek Hannah) řekne - jdu domů s mým ex! V jiném vesmíru touhy své vaginy ukočírovala a šla domů sama. Reid nám vypráví, jak to v obou vesmírech bude pokračovat dál.

Na jednu stranu mě v obou realitách čekal poměrně absurdní romantický příběh a v obou případech jde o ten typ téměř osudového setkání, které mě neskutečně vytáčí.

Jen pro příklad příběh A - kluk, s kterým jsme chodili ještě v teen letech DESET LET plus LITOVAL, ŽE JSME SE ROZEŠLI

No ALE na druhou stranu mě bavilo prolínání realit, kdy jsem v příběhu A dostala informaci, která je logicky platná i v realitě B, díky čemuž jsem některé věci věděla dříve než naše specialistka na skořicové rolky a mohla jsem si říkat "ojojoj, no až toto praskne, tak to jsem zvědavá, co páneček ABC udělá".

Taky jsem si pár dní po přečtení hned upekla skořicové rolky, takže nemůžu říci, že by mě kniha nijak nezasáhla...
KAŽDOPÁDNĚ:
Kdybych ještě nebyla rozněžnělá z princeznovské svatby mé sestřičky, tak asi dám hvězdiček méně, ale evidentně kouzelné párečky existují i v naší realitě, takže tady dnes nebudu romantické sračičky odsuzovat.
VÝJIMEČNĚ
V jiném vesmíru je zcela určitě Tvídě, které tomu dalo hvězdu jednu a do konce života se bude skořicovým rolkám vyhýbat.

3 03.06.2019

Ok, pojďme si říct dvě věci.
1. Myslím, že pro někoho, kdo je transgender a má pocit, že nebude ve svém těle nikdy šťasten, avšak přesto váhá, zda vyhledat pomoc a udělat svůj život takovým, jakým by ho chtěl a měl mít, tak pro toho by tato kniha mohla mít hodnotu zhruba milionu hvězdiček z pěti. Hlavně proto, že Mike se rozhodne do přeměny jít až v padesáti a lidé v jeho okolí to berou lépe, než byste čekali. Takže go for it.

-
Teď však pokračujme s mým dvouhvězdičkovým názorem.

Knihu jsem chtěla přečíst hlavně proto, že mě zajímaly pocity transgender osoby. Být transgender je pro mě asi nejvíce abstraktní a neuchopitelný pocit, který si můj mozek nedokáže představit. Tato kniha mi v tom nepomohla a navíc mi Mike silně lezl na nervy. Jeho milion malicherných problémů, které má víceméně každý druhý člověk, mě nezajímaly. Zkrátka - kámoši bychom asi nebyli. Navíc to, že ze sebe neustále dělal blbečka, aby se někomu zalíbil, bylo na facku. Z toho si příklad neberte a případně si do života sežeňte někoho, kdo vám od rána do večera bude vysvětlovat, že se chováte jak k*k*t a takhle si vás NIKDO vážit nebude.

Stopadesátkrát bych podepsala to, co napsala Etrnka níže (cituji): "pasaze o rozdrasanych autorovych citech by vydaly na par harlequinek"

3 21.05.2019

Blíží se mi krize středního věku, smrt je blíže než včera a je tedy čím dál jasnější, že už nikdy nepřečtu vše, co mě zajímá. Zvlášť když mi denní život unavuje oči, takže si večer místo knihy otevřu spotify a naladím Guys we f****d (nebo hůře - BUCHTY), že ano.
Napadlo mě spásné řešení - audioknihy.
A tady je můj první nákup! Kniha, která mě vždycky zajímala, ale byla jsem líná ji číst. Kategorie pro audio jak vyšitá!
Byl to dobrý nápad. Mít staříka v jakékoli jiné podobě, hážu ho z okna.
Přišlo mi to tak debilní, že to ani pan Stránský (který to četl naprosto výborně) nezachránil.
Humor o umírání v sloních hovnech budu muset přenechat mladším ročníkům. Nebo starším. Zkrátka komukoliv jinému než mně.
Zkusila jsem si říct - Evičko, když to není humorné a ani zajímavé, zkus v tom najít něco hlubšího. A tak se ptám! Má Alan sloužit jako alegorické varování, že když patříte mezi ty "to víš, mě politika nezajímá, chleba levnější nebude a na vodku ještě máme, hahaha" lidi, tak se vám může stát, že RÁDOBY omylem podpoříte zlo?
Rovnou si odpovídám, že ne. Alan by sice úplně klidně Hitlerovi pomohl za panáka vodky postavit plynové komory, ale čtenáři ho milujou. Co bude dál? Kult Teda Bundyho? (ehmehm)

Každopádně, když mě kniha zrovna nevytáčela, tak mě absolutně nudila.
Mou potřebu mít v životě více zajímavých příběhů to tedy nevyřešilo, ale(!) na druhou stranu to vyřešilo mé problémy s usínáním. To však cením max na 1 hvězdičku, protože si zdravých životních návyků vážím asi tak jako si vážím Alana. Nicméně díky této knize se do ČR dostal Backman, a to už cením velmi vážně, páč ho mám ráda.

11 19.05.2019

♫ BECAUSE MAYBEEEE, YOU'RE GONNA BE THE ONE THAT SAVES MEEE ♫

Tato kniha je o zármutku na milion způsobů.
Jestliže jsem z Call me by your name plakala srdíčka, tak u Tin man slzím dehet.

4,5*/5*, protože jsem životně zklamaná z celkového chování některých postav a beru to velmi osobně. Ach ano, ubírám na hodnocení, abych ztrestala neexistující lidi. Dospělost level milion.

No dobře, taky mi občas lezl na nervy styl vyprávění. Spousta zbytečně zmíněných písniček (hlavně pro mě, páč jsem většinu neznala, a tak na místo toho, aby mi dotvořila atmosféru, mě naopak vytrhla ze situace, jelikož jsem si hned běžela otevřít spotify, abych zjistila o co jde), a také vyprávění stylem
blabla, he said, oh blabla, she said
mi taktéž občas lezlo na nervy.

Tato kniha se nejvíce dotkne vašeho srdéčka a váš mozek nechá víceméně na pokoji. To bude zřejmě taktéž důvodem toho, proč je občas zmiňována vedle Call me by your name.

M I M O CH O D E M

Běžně se tato knížka jmenuje Tin man dle pana plecháčka z čaroděje ze země OZ. V češtině vyšla s názvem Slunečnice (a v kontextu knihy to není úplně blbý název, ačkoliv vystihuje úplně jiný aspekt příběhu), ALE OK, S TÍM SE VŠICHNI SMÍŘÍME. Je ale možné se smířit s naprosto idiotskou obálkou českého vydání?
NIKOLIV
Nevím, kdo by po této knize v knihkupectví jen tak náhodně sáhnul a patřil by k cílovce obsahu, ale ok.
Šířím tedy alespoň povědomí o tom, že ta nominace na Costu byla zasloužená, je to vážně dobré. Taky to není nic pro dvanáctileté děti a ani to není "ženský román".

♫ AND AFTER ALL, YOU'RE MY WONDERWALL ♫

2 15.05.2019

Je čas na nepříjemné pravdy:
---- Nemám ráda malé děti a úplně ze všeho mám nejméně ráda ty, které se ještě nenarodily. Když vidím těhotnou ženu, snažím se nemyslet na to, že v ní něco žije a odebírám se pryč.
TUTO KNIHU VYPRÁVÍ EMBRYO A JE V NÍ SPOUSTA SEXU V POZDNÍM TĚHOTENSTVÍ. Navíc to embryo je jediná sympatická postava.
---- Jsem nemocná a za poslední týden jsem zhlédla tři série Myšlenek zločince, tudíž mě teď maximálně šokují masové vraždy, kdy se na místě činu najde sperma rok mrtvých lidí.
TADY SE PLÁNUJE JEN JEDNA VRAŽDA A NAVÍC SE ŠIROKO DALEKO NEVYSKYTUJE ŽÁDNÝ REID.
---- Nemám ráda Shakespeara
TOTO MÁ BÝT JAKOŽE HAMLET

I tak dávám tři hvězdičky, takže pro člověka, který je psychicky v pořádku, to bude mít ještě vyšší hodnotu.
Mějte však na paměti, že to je McEwan, který nechává alkoembryo čumět na penis, že ano. Takže zase až tak moc v pořádku být nemůžete.

4 11.05.2019

Podivuji se nad tím, že takto srdíčko zahřívající a zábavná knížka dostala Pulitzerovku. Ne nadarmo se o Less říká (...aneb Napsal to jeden pán z Washington postu): "As a novel, it’s delightful. As a Pulitzer winner, it’s a unicorn."

Možná to je tím, že jsem předčasně zapšklá a utápím se v sebelítosti a marnosti, ale přestože je Less 49-50letý gay, docela jsem se s ním dokázala ztotožnit. Co však, z mého pohledu, dělá knihu naprosto skvělou je vypravěč.
Vypravěč má totiž na Lesse (miluju skloňování cizích jmen, jupíjej) střízlivější pohled než on sám, takže celé jeho zapšknutí nepůsobí jako nudná demence a bude vás bavit. Taktéž miluju, že vypravěč nechá Lesse žít svůj život a nechá ho nám věšet bulíky na nos, načež nás o pár stránek později nečekaně nahodí zpět do reality. Ještě jsem se asi nesetkala s tím, aby vyprávění v třetí osobě tak zajímavě souznělo s hlavní postavou.

Je tam spousta nenuceně zábavných situací, nejednou jsem se zasmála nahlas a i když ne každému (říkali v podcastu) to přijde jako klasická lol knížka, pro mě takovou byla.

PS: poprvé jsme použila lol jako užitečnou zkratku!

4 10.01.2019

Hodinu jsem si tady vypisovala své hejty na Katarzynu. Chtěla jsem, ať pochopíte, proč bych ji liskala, potřebovala jsem, ať všichni kývete a říkáte si lol, co je to za holku. No ale pak jsem si omylem restartovala noťas, takže tak. Tudíž si jdu akorát ve zkratce napsat své hejtíčky, abych si kdykoliv mohla připomenout, proč se mi to nelíbilo (dvě hvězdičky proto, že byly dobře vybrány historické situace a případy, které KKK nějak ovlivnily - ať už pozitivně či negativně. Já si ale nekoupila knížku o historii KKK, na to by byla určitě lepší jiná. Já si koupila REPORTÁŽNÍ knihu od paní, která jela do Ameriky aby nám napsala o tom, jak to vypadá teď. Tato druhá část byla k hovnu.)
Hejty:
- Katarzyna je ten typ člověka, který přijede do Ameriky a představuje se jako Kate
- Kate je v Americe tři hodiny a teprve až pak si všimne, že mluví jen se samými černochy. O tom nás okamžitě informuje s důrazem na to, že si všimla AŽ PO DELŠÍ DOBĚ. Představte si ji tedy jako Katie v tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=5qArvBdHkJA
- Kate v akci aneb její arugemnt proti pro-gun policy ve verzi pro členy KKK: "Když je ale zbraň dostupná každému, tak je dostupná i pro zločince. Muž, který Annie zastřelil, by to možná neudělal, kdyby nechodil s pistolí" *mic drop*
- teď nemůžu najít můj oblíbený úryvek v situaci, kdy už jsem si nonstop plácala do čela, každopádně Kate je v KKK rodině, chystá se jich zase jednou zeptat na něco moudrého, a píše /parafráze/: "Na fotkách před dvěmi lety byla XYZ ještě aktraktivní, ale teď už je hodně obézní." /// Díky za info, které mi je k úplnému hovnu a tématu se nijak netýká.
- Jak jste si všimli, tak češtinu mrvím angličtinou zcela standardně, ale proč Kate píše věty jako: Dostanu zprávu od Briana: "Jaké máš plány na lunch? Můžu tě pozvat na pizzu ve městě?"; tak to je záhadou i pro mě

Kate je v šoku, že i lidi z KKK nejsou jen lidi po lobotomii. Možná se měla nacvičit na místních náccích. Když jsem za mých mladých let měla poprvé delší rozhovor s pravicovým plešounkem, tak jsem taky dost čuměla. No ale chybami se člověk učí a já mám mám silné pozdezření že si Kate dělala celý research až po příjezdu domů. Nebo si prostě myslela, že to budou číst jen samí retardi a tak se rozhodla reprezentovat ignorantství, jet na výlet a chovat se jak brambora.

Nicméně na Absynt nezanevřu a doufám, že přístě otevřu něco, co psal někdo, kdo mi celou dobu nepoleze na nervy. Taky si rozhodně vyberu téma o kterém nic nevím, to mi taky pomůže.

Psáno v amoku, dobrou.

8 09.01.2019

Mám ráda knihy, v kterých se prolínají pocity osobní tragédie a soukromá rodinná dramíčka s něčím větším. V tomto případě jsou tím větším novodobé americké dějiny. Je to tedy tak trochu rodinná sága, trochu historická fikce, trochu politický román a taky trochu román o současných problémech a ztracených iluzích/snech. Ve Střihu skáčete mezi Chicagem 1968 a protesty na Wall Street 2011. Občas odbočíte úplně jinam, ale mě to vše zajímalo. Každá minoritní postava, každá malá událost, dokonce i procházka pseudowowkem ve virtuálním světě. Mám pocit, že jsem se všude doopravdy ocitla, že je Faye moje kámoška, že by Střih mohl mít milion stránek a já bych si je mohla dávkovat do konce života s tím, že jsou všechny ty fiktivní postavy jeho součástí. A to jsem si vlastně ani nikoho nijak zvlášť neoblíbila. Najednou mám pocit, že je vše smutné, ale že to je i tak v pořádku.

2 02.01.2019

Na této knize se mi líbila typografie.
---
Mám povědomí o tom, že to lidem přijde boží, hutné, atmosferické, epické a kdovíjak výborné. Nad tímto se velice podivuji a je to mimo mé omezené chápání.
---
Každopádně na hutné atmosféry doporučuji A uzřela oslice anděla, pokud chcete jezírko a sociální problémky, dejte si Černé jezero.
A samozřejmě vám doporučuji i toto české Jezero. Ze statistik totiž vyplývá, že to velmi pravděpodobně budete milovat. Magnesia Litera approves.

5 31.12.2018

Romantika se špetkou magického realismu, říznutá imigrantskou krizí. Recept na hezký průměr nebo také na mírné zklamání.

1 31.12.2018