Slunečnice

Je to téměř milostný příběh. Ale tak jednoduché to není… Nezapomenutelný a bolestně něžný nový román Sarah Winmanové, autorky světového bestselleru Když byl bůh králík, o lásce ve všech jejích podobách. Všechno začne obrazem vyhraným v tombole: a těch patnáct slunečnic si na stěnu pověsí žena, jež věří, že chlapci a muži jsou schopni krásných věcí. A pak jsou tu dva chlapci, Ellis a Michael, kteří jsou nerozluční. A z chlapců se stanou muži a potom do jejich životů vstoupí Annie a tím se změní všechno a vlastně nic. Ve Slunečnicích Sarah Winmanová navazuje na poetiku svých slavných románů Když byl bůh králík (česky 2012) a Rok zázraků (česky 2016). Její hrdinové hledají odpovědi na otázky: „Jaký by byl náš život za jiných podmínek? V jiném prostředí? V jiné situaci? Jak by se odvíjel?“ Příběh tří lidí svázaných přátelstvím, kteří nakonec zůstanou sami. Příběh o lásce, přátelství, ale také osamělosti a pochopení ve vás bude doznívat ještě dlouho po přečtení....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/37_/378676/slunecnice-k2L-378676.jpg 4.217
Žánr:
Romány, Pro ženy
Vydáno:, Grada
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Přidat komentář
Márinka
21. srpna

Nemohu si pomoci, ale od určité stránky této úžasné knihy mi v hlavě stále zněla písnička Pavla Vítka Mám rád vůni tvý kůže. Muže, kterému ležely fanynky u nohou a on vlastně zpíval muži.
Nemohu si pomoci, ale odmítám zařazení této knihy mezi “romány pro ženy”. Měli by ji číst i muži!
Více zde: https://www.treninkpameti.com/news/mam-rad-vuni-tvy-kuze/

Áňa 998
03. srpna

Kniha chameleon.. Podle obálky letní čtení, ale uvnitř nečekaně zamotaný příběh..

If_odkolka
14. července

Velmi rychle psaná a čtivá kniha, co by se měla číst opravdu pomalu...
Nádherný příběh co stojí za přečtení, doporučuji.

ladyfromskye
08. července

Nevšední čtení, při němž jsem se mnohokrát bála, abych omylem nesevřela příběh, křehký jako ta nejjemnější křehká váza, tak moc, že by popraskal a roztříštil se na tisíce kousků, které by nebylo možné složit dohromady.

klodnerovic
07. července

S nálepkou román pro ženy absolutně nesouhlasím. Je to spíš román pro muže. Nebo ještě jinak, přesněji, o román o mužích. I když, ženy zde rozhodně nehrají druhé housle. Nebýt jich, jejich síly, jejich lásky, jejich pochopení, oni muži, hlavní i nehlavní, kladní i záporní hrdinové, by byli namydlení, neb by a) nebyli a b) (tím pádem) by nebylo co řešit. Takže, vivat ženám! Nebýt jich, nebylo by Slunečnic. Slunečnic, které připomínají lesk a bídu (výtvarného) umění, van Gogha a dávají vzpomenout na kdysi zhlédnutý film Philadelphia. Dodala bych, že šlo o milé počtení, ale až takový fanda oxymór nejsem, takže jinak - pokud vám nevadí, že musíte nad tím, co čtete, trochu přemýšlet, a nejste úzkoprsí, přečtěte si ;-).

Blaufik
24. června

Tato teňounká kniha celkově klame svým tělem. Uvnitř na nás totiž čeká velký kotel emocí, který se začíná pomalu míchat hned ze začátku, aby přibližně v polovině začal pomalu bublat. Ano, přátelé, ač se to nezdá, tak tato kniha vás rozloží na kousky pohnutým osudem všech hrdinů. Bude vám při čtení hodně smutno a rozhodně nad příběhem budete přemýšlet i dny po dočtení.

Sorrow
22. června

Jak tuhle knihu popsat a nic neprozradit? Těžko. Je poetická, krásná, dojemná i úsměvná, poklidná i bouřlivá. Na ani ne dvě stě stránkách se autorce podařilo báječně navodit atmosféru a provést tři úžasné osoby životem plným lásky, přátelství, ale i velkých ztrát. Pro mě překvapení na plné čáře, protože jsem od knihy zas tak moc neočekávala. Ponaučení pro mě - přestaň už konečně koukat na ty obálky!