tučňák222
komentáře u knih
Text
Dmitry Glukhovsky
Nejděsivější kniha, kterou jsem kdy četl – psychicky náročná na čtení.
Příběh je obecně jednoduchý, rozvíjí se ztuha a ve velmi omezeném prostoru a čase, ale jako obvykle u Glukhovského čtenář, a asi ani autor, nemá v průběhu představu, co bude následovat.
Příběh mimo jiné záživně popisuje – pomocí monologů – bezprostředně těžký život v současném Rusku.
Kniha mi svými motivy, moderním pojetím a líčením životních situací připadá jako opravdové dílo soudobé literatury.
Stále mě ale trápí otázka:
Kdo z nich dvou (hlavních protagonistů děje) byl vlastně uvnitř horší?
Moudré z nebe
Richard Skolek
Mám rozporuplné pocity.
Styl knihy je naprosto jedinečný, zároveň zcela dětsky banální, což až na některá, pro děti určitě neznámá, slova ale naprosto odpovídá jejich písemnému vyjadřování. Nelíbilo se mi, že občas je kniha opravdu nudná a že vytrvale připomíná Hrabala.
Nicméně místy jsem se opravdu velice nasmál a nebo ztotožnil s malým Ríšou.
Ano, kniha je trapná. :-D Je trapná svým obsahem, stylem a ten, kdo něco podobného neprožil asi ani trochu nepochopí. Ale to je přesně Skolek a jeho humor a to co se mi na jeho knížkách líbí.
Alois Nebel
Jaroslav Rudiš
Podle mě dobrý námět ale nevhodný pro komiks, grafika často ubírala srozumitelnosti a šílený font.
Nadělat prachy
Terry Pratchett
Nejlepší díl Zeměplochy. Všechny postavy byly perfektně vykresleny - pan Pedant se svou hračkou, Vetinari, Krutiřitka a další.
Úžasný páně Pratchettův humor a "vetinarismus" zde nevynechá žádnou příležitost se projevit.
Kniha opět nabízí i mnoho k přemýšlení nejen o ekonomii. Pratchettovy parodie jsou neocenitelné jako Vlahošovy bankovky a Kantůrkův překlad.
Jen nemohu pochopit, jak mohou být tyto knihy v naší knihovně na dětském oddělení...
Katyně
Pavel Kohout
Styl vyprávění ze začátku slibně zaujme, ale od třetiny už se kniha velmi těžce čte. Nemluvě o tom, že autor bez upozornění neustále přeskakuje v čase a mezi postavami, což podle mého názoru činí knihu zmatenou.
Nicméně se jedná o kvalitní šokující a surové dílo.
Schizofrenické evangelium
Bohumil Hrabal
Když jsem začal číst, uvědomil jsem si, že už mi Hrabal chyběl, tak jako dobrá buchta od babičky, a když pak přišla na náštěvu, a přinesla nám z pouti perníkové srdce, to jsme se pak těžko loučili, ale už jsem zase s ním, a on se mnou, jak krásný obrázek dvou mrtvol ležící v krvi spolu na podlaze, jako když soused vyměňoval ...
Filtrační papíry
Petr Maděra
Říkal jsem si, že přesně tuto poezii nemám rád... A pak jsem se začetl.
Autor zachycuje jako filtrační papír to nejvýraznější, čímž vynikne hnus a samotná podstata věcí - prázdná nebo hutná?
Jedná se o velmi zvláštní popis atmosféry. To zachycené po složení stvoří prapodivné obrazy až surrealistické nebo naturalistické?
Hodiny z kostí
David Mitchell
Dalo by se říct, že je to takový třetí díl série Hybatelé - Atlas mraků - Hodiny z kostí, tudíž na Mitchella ohraný styl. I přesto je to úžasný příběh, proto dávám 5 hvězdiček.
Tentokrát se jedná o krásný moderní fantasy a sci-fi román dohromady. Znovu je zde velká spousta podpříběhů, které doplňují/tvoří příběh hlavní. Je poznat, že autor je velmi vzdělaný, světaznalý a má velkou fantazii. S oblibou píše, jakoby to byl film, propojuje opět postavy s jinými jeho knihami a hlavní hrdina... existuje..., ale stále je z mého pohledu druhou hlavní "postavou" samotný život.
Od Mitchella, jakožto autora pro náročné čtenáře, se jedná tedy celkem o oddychovku. Nicméně stojí za to, a určitě bych ji doporučil i jako první knížku pro ty, kteří od něj ještě nic nečetli.
Dům za zdí
David Mitchell
Můj nejoblíbenější Mitchell mě zde docela zklamal. Pro mě je to jeho najslabší kniha. Ale ten jeho styl a genialita vykreslení postav a atmosféry povznáší i tento, pro něj nezvyklý, literární žánr.
Sencislo9
David Mitchell
Pro mě nejméně zajímavý a pochopitelný Mitchellův román. Zdá se mi, že i docela slabý.
Hybatelé
David Mitchell
K pochopení záhadného názvu stačí počkat. Opět geniální propracování s krásným vypravěčským stylem včetně dobových detailů. I v překladech je poznat úchvatná slovní zásoba, slovní vtipy a důmyslnost autora. Při čtení mi běhal mráz po zádech a vnímal jsem knihu jako film.
Vadily mi prázdné skoky v čase, které ale byly později vysvětleny událostmi. U Mitchella se čtenář poučí, že zápletka bývá v něčem jiném, než čekal.
Oceňuji veliké množství osobnostních typů.
Nejedná se o milion příběhů na pozadí, ale milion příběhů tvořících jeden celek. Autor donutí přemýšlet nad tím, že se vždy něco děje kolem a skrze naše obyčejné životy.
Hledáte hlavního hrdinu? Z množství filozofií a mouder možná zjistíte, že je jím život.
Tisíc podzimů Jacoba de Zoeta
David Mitchell
Nádherný historický román. Jaké štěstí, že má autor japonskou manželku.
Toto je asi nejvíce dějová kniha od Mitchella. Až zpětně člověk zjistí, že "mitchellovská propojení" jsou i tam, kde by čtenář žádná nečekal, a při čtení později vydaných knih si říká, kdy jednotlivá z nich už vlastně vymyslel.
Třináct měsíců
David Mitchell
Moje nejoblíbenější kniha od Mitchella, a možná i celkově. Mnozí obdivují Mitchella kvůli Atlasu a Hybatelům, ale mě nejvíce sedí ve stylu téhle knihy.
Je poznat, že nejen autor, ale i překladatalé musí být geniální.
Atlas mraků
David Mitchell
Nejúžasnější kniha, ke které jsem se dostal náhodou - darem. Četl jsem ji už několikrát. Díky ní jsem si Mitchella zamiloval a přečetl všechny jeho další romány.
Snad u žádné jeho knihy se ale nedá určit literární žánr. Kdo Mitchella zná, ví, že myšlenkově jsou všechny sebemenší detaily, příběhy i knihy provázány a přesahují mimo popsané stránky.
Mitchell je pro mě nejoblíbenějším autorem. A nejlepší je u něj možná opravdu začít touto knihou.
Film není špatným nebo nedostatečným ztvárněním knihy, ale je potřeba ho vidět vždy až po přečtení a brát ho pouze jako shrnutí děje.
Mé lásky: z francouzské poezie 15.–20. století
Guillaume Apollinaire
Báječné, zvukomalebné a životaplné překlady krásných především zamilovaných básní.
Paul Verlaine - Píseň podzimní
Již dlouhý ston
svých houslí tón
podzim kloní,
mou duši rvou
ty tóny hrou
monotónní.
Bled lapám dech,
když v hluku ech
orloj bije.
Myslím-li zas
na zašlý čas,
k pláči mi je.
Už odcházím;
mistralem zim,
který svistí,
jsem štván sem tam,
jak bych byl sám
spadlé listí.
Těžké melodično
Terry Pratchett
Smrť nikdy nezklame, naprosto nejvtipnější a nejzajímavější postava.
Hubený nás nedostanou
Richard Skolek
Spousta originálních a nečekaných příběhů plných vtipu, které čtenáře krásně upoutají.
Vraní zpěvy
Radek Malý
Impresivní, hluboké, šokující verše těžkopádně dopadající na mysl.