Tozbee komentáře u knih

Neumím si představit, kolik práce dá shromáždit a provázat tak obrovskou spoustu podkladů a informací. Jak těžké je klást si ty správné dílčí otázky, aby se člověk v rozplétání toho klubka pohnul dál. A kolik odvahy je třeba mít (nebo naopak nemít pud sebezáchovy), aby to celé člověk sepsal a pustil do světa. Potud má pan Kmenta můj velký obdiv. Na druhou stranu se kniha čte velmi těžce a často pro mě bylo jednodušší si připustit, že některé složité a únavné části nemá cenu zcela pochopit. Podstata je nicméně všem, kdo se do knihy pustí, jasná: Máme velký problém. A zatím ho neumíme řešit.

10 17.10.2018

No páni. Nečekal jsem to, ale dostalo mě to. Užíval jsem si okamžiky poznání, jak klikatá (byť nedlouhá) cesta vedla k současné podobě výpočetní techniky, operačních programů a zejména internetu, který taky mohl vypadat úplně jinak. Z knihy si odnáším uvědomění, že rozšíření zásadních užitečných inovací je sice téměř vždy zaručené, ale smetanu slízne pouze ten, kdo se o to rozšíření zasadí. A že hlavní boj se odehrává právě v této rovině.

„Úspěch rodí pohodlnost, pohodlnost rodí neúspěch.“

29.08.2018

Hvězda dolů (spíš dvě!) za katastrofální obálku, další za chyby ve slovenském vydání – ani jedno bohužel neumím odpouštět, neboť obojí mi příliš kazí dojem z knihy. Z knihy, která už tak obtížně zápasila o mou pozornost. Rozumím snaze popsat jedovatě sarkastickým jazykem (ne)smyslnost procesu, kterým EU realizovala pomoc v poválečné obnově Bosny a Hercegoviny. Oceňuji umné a často vtipné vpletení bosenských reálií a historických vsuvek do „příběhu“. Bohužel tyto momenty vyvažuje stejné množství křečovitých pokusů o totéž. Ale zásadním minusem je pro mě nepochopitelná forma knihy postavená na mailech žárlivému milenci hlavního protagonisty. Neustálé vyvracení podezření z nevěry bylo neskutečně otravné, navíc završené trapným finále: „OK, klidně se necháme opíchat, hlavně když už vypadnete.“

„Naša tunajšia misia nie je zameraná na pomoc obetiam vojny v Bosne, jej cieľom je návrat utečencov z Európskej únie, ktorí už pridlho žijú z našich sociálnych dávok. Prednosť pri zamestnávaní majú preto takzvaní navrátilci. Skutočnosť je taká, že sú schopnejší. Naučili sa jazyk, nemajú tiky, nestrhávajú sa, keď dakde praskne detský balón, a k tomu dokázali, že sú inteligentnejší, keď zavčasu zutekali ďaleko od vojny. Majú vypestované pracovné návyky, sú disciplinovaní, namiesto bomb a pušiek ovládajú počítače.“

29.08.2018

Paní Alvarová dokáže zasvěceně hovořit o promyšlených propagandách různého druhu, např. Číny, USA či velkých nadnárodních firem. Tato kniha je ale o té, kterou s ohledem na své zkušenosti a odbornost považuje za řádově nebezpečnější - o propagandě ruské. Odhaluje charakteristické rysy hybridní války, kterou Rusko bojuje, aniž by si toho občané napadených (západních) států stihli všimnout. Nemáme totiž čas, bavíme se. A taky: „Bouráme pomníky. Nic nám není svaté a to je děsně cool. Nevěř ničemu a nikomu je naše národní heslo. Takže jsme troly uvítali s otevřenou náručí. Pochybovali o všem, vysmívali se všemu, byli jedni z nás.“ Přepadá mě bohužel velká skepse, že se tato potřebná kniha nedostane k většímu počtu čtenářů, byť by si to zasloužila. Její apelativní a hovorový jazyk jí sluší, jednu hvězdu dávám dolů za příliš stručnou závěrečnou kapitolu, ve které jsem čekal více praktických návrhů, co dělat, aby „byla naše ofenzíva mnohostranná“. V hybridní válce se totiž z civilistů, tedy z nás všech, stávají plnohodnotní vojáci. Není čas čekat na proměnu školství, které vychová mediálně zdatné občany, kteří tu bitvu vybojují za nás.

„Trolové jsou vojáci morální temnoty. Slouží k vypěstování pocitu, že dobro neexistuje a usilovat o ně může jen naprosto nevyléčitelný idiot.“

7 17.08.2018

Omlouvám se, za příkrý soud, ale tohle se moc nepovedlo. Nevěrohodné jednání a vyjadřování toho chlapce, křečovitá aranže příběhu (prostitutka říznutá vědmou), předvídatelnost zvratů.... – jsem z té krátké povídky unavený.

5 14.08.2018

Autor se s tím nese*e. V rámci žánru a cílové skupiny. A je zcela evidentní, že se mu podařilo uhodit hřebíček na hlavičku. Že doba k takové knize uzrála a žízeň po ní je (nejen mezi mladými křesťany) obrovská. Taky jsem se, ač agnostik ve středním věku, napil plnými doušky a nasál elán. Respekt autorovi.

„Nauč se na sobě pracovat, nauč se sebezápory, nejen v pátek a v postní době. Necvičíš, nemáš. Nestuduješ, nevíš. Neovládáš se, nedáš to. Bylo by iluzí myslet si, že důležité životní chvíle zvládneš bez přípravy, z voleje. Ty věci je potřeba mít připravené předem, je potřeba být na sebe ostrý, nutit se do věcí, nepříjemné napřed, příjemné potom, cílem života není štěstí.“

8 31.07.2018

Originálně a svěže pojatá kniha na neveselé téma, o němž v poslední době vychází jedna publikace za druhou. Málokterá ale vyznívá tak přirozeně vlídně. Tleskám autorovu stylu psaní i práce. Byť si myslím, že je lepší si kapitoly dávkovat po částech, aby se čtenáři nepřejedly opakující se motivy a aby si užil autorův humor. A občas mě rušilo poněkud násilné hledání paralel mezi životem autistů a životem autora, bez něhož bych se obešel (závěry kapitol trochu připomínají Sex/Autismus ve městě).

„Děti jinakost odpouští, nevychovanost ne. Je potřeba, aby tu zkušenost získaly už teď, protože v dospělém světě to funguje přesně opačně."

7 19.07.2018

Hlavní postavy Guenassiova románu mají společné, že jejich život není jednoduchý, a navíc se nemají o koho opřít. Část z nich za svůj osud do značné míry nemůže, neboť ho způsobily vnější (politické) okolnosti, což je případ východoevropských imigrantů sdružených v pařížském Klubu. Na druhou stranu Michel a jeho dobře situovaná západoevropská rodina ilustrují, že do podobné životní situace je možné se dostat i vlastními silami.

"Kolem mě bylo pusto a prázdno. Ti, které jsem miloval, jeden po druhém zmizeli, zemřeli nebo mě opustili. Možná je to moje chyba? Nevzbuzoval jsem v nich nic, co by je zadrželo. Za nic nestojím. Od těch, které milujeme, neodcházíme. Padal jsem do propasti a neměl jsem nikoho, koho bych se mohl zachytit."

9 11.07.2018

Skvělý životopis jednoho z našich nejvýznamnějších a jednoznačně nejzkoušenějších státníků. Jakožto čtenáře s jen průměrnými znalostmi historie mě kniha vůbec nešetřila a v rámci sebeobrany jsem musel některými úseky se záplavou jmen a konferencí proplout takřka nedotčen. Autor (a vydavatel) mi to ale bohatě vynahradil pečlivostí zpracování, mnoha úhly pohledu na dějinné události a skvělými citacemi. Rozpory, které postava Edvarda Beneše vyvolává (a ještě dlouho vyvolávat bude), ilustruje např. jeho hodnocení z úst Churchilla:

"Byl mistrem praktické každodenní politiky a diplomacie. Dokázal s trpělivostí a vytrvalostí překonat dlouhá období, kdy se k němu osud otočil zády. Zklamal však v tom - a on sám i jeho vlast za to draze zaplatili -, že se ve vrcholném okamžiku nerozhodl pro násilí. Byl příliš zkušeným diplomatem a příliš prohnaným praktickým politikem, aby si uvědomil, že přišel okamžik, kdy je třeba vsadit všechno na jednu kartu, jež znamená buď vítězství, nebo smrt."

6 27.03.2018

Protože se kniha nedala téměř sehnat, poslouchal jsem ji ve vydařené audioverzi. Pomalu, dlouho a dvakrát. Ne že bych nerozuměl, ale proto, že tohle je skutečně Životopis s velkým Ž. Zpracováním i obsahem. Všechna čest autorovi. Popsané objevování (přírodních) zákonitostí našeho světa na pozadí dramatických dějinných zvratů považuji za napínavější a více vzrušující než většinu detektivek. (EDIT: Nakonec ještě koupeno 2. knižní vydání.)

„Pokud nedokážeme najít cestu k poctivé spolupráci a poctivým dohodám s Araby, pak jsme se z 2 000 let našeho utrpení vůbec nepoučili.“
Považujete se za Němce, anebo za Žida? „Člověk může být obojí. Nacionalismus je dětská nemoc: jsou to spalničky lidstva.“
Jak nacházíte nové myšlenky? „Svobodně čerpám ze své imaginace; po této stránce jsem umělcem. Imaginace je důležitější než poznatky. Poznatky jsou omezené. Imaginace obejme celý svět.“
„Moje zbožnost spočívá v pokorném obdivu k nekonečně nadřazenému duchu, který se odhaluje v tom málu, co o poznatelném světě dokážeme pochopit."

10 26.03.2018

Opravdu poutavé deníkové zápisky pořizované po neuvěřitelně dlouhou dobu (a to se jedná pouze o jejich stručný výběr). S Google Earth a dobovými fotkami po ruce to byl ještě lepší zážitek.

"Celá Bosna i její lid je jedinou velkou hádankou. Tak primitivně a s tak malými nároky na životní úroveň snad nežije žádný jiný národ v Evropě a přitom je bosenský lid šťastný, spokojený, veselý, zdravý a dožívá se velmi vysokého věku."

1 26.03.2018

Kdo by nechtěl být jedničkou ve svém oboru, uspět v mnoha dalších odvětvích, být oblíbeným mezi přáteli, uznávaný veřejností, věčně zvídavý, zapálený pro učení se novým věcem a obdařený talentem vypravěče? My, co se nám to asi nepoštěstí, bereme zavděk alespoň touhle poutavou a zábavnou knihou životních příběhů protkaných fyzikálními tématy. O druh dosaženého vzdělání tady vůbec nejde, milí humanisti.

"Nenesete odpovědnost za to, že dosáhnete toho, co si ostatní lidé myslí, že byste měli dosáhnout. Nejsem povinen být takový, jaký bych podle nich měl být. Je to jejich omyl, a ne moje selhání."

11 26.02.2018

Jsou knihy, které vás povzbudí, dodají vám optimismu a posílí vaši víru v lidstvo a krásu života. Tahle to není. Příběh odhalující lidství v jeho živočišné podobě není dobré podstupovat na lačno ani po přejedení. Nezbývá než doufat, že nebudete mít příležitost (ani vaše děti) prožít nic ani vzdáleně podobného. A část popisující postavení člověka v sovětské společnosti by nebylo od věci zařadit do školních čítanek.

"Vesničané tomuto vyprávění zamyšleně naslouchali a říkali, že Bůh židy konečně potrestal. Zasloužili si to už dávno, hned jak ukřižovali Krista. Bůh jim to nikdy nezapomněl, jestliže až dosud jejich hříchy přehlížel, neznamená to, že jim odpustil. Nyní pou­žíval Hospodin jako svůj nástroj k výkonu spravedlnosti Němce."

9 14.02.2018

Tenhle střípek edice Za obzor si mě získat nedokázal (s výjimkou několika málo okamžiků). V nízkém hodnocení se odráží nepřesvědčivý koncept knihy, podivný výběr (divných) míst, zavádějící název, poněkud utahané texty... Svou roli jistě hrají i má nenaplněná očekávání. Za péči při zpracovaní nicméně patří 65. poli dík (a třetí hvězda).

3 24.01.2018

Čtení některých povídek mě až fyzicky bolelo. Netuším, jak bych dokázal v něčem podobném žít. Jen vím, že bych buď neobstál sám před sebou a totálně se tím užíral, nebo by mě to dočista semlelo a stalo se ze mě cynické prase... :-/

"Podali mi tenhle hadr a na všechny moje otázky jen krčili rameny... Vaše cesta do NDR se zamítá... nikomu jinému, nikomu se nezamítá, jen vám se zamítá... odpovědný soudruh se... nikdo jiný, ani razítko, ani podpis, jen se... zamítá se, povoluje se, nevyhovuje se, sesesesese, kdo to je, ten soudruh se? Jak může zasahovat takovým způsobem do osudu lidí?"

4 18.01.2018

Rozhodně nesdílím přesvědčení, že k úspěšnému hodnocení postačí napsat "lehce čitelný příběh, šokující, plytký obsahem i formou, s trochou perverze". V té útlé knize je toho o dost víc a myslím, že je v pořádku, když člověka její čtení rozruší. Odnáším si vzpomínky na sympatie k netypickým dětským hrdinům (být všichni o dvacet let starší, nefungovalo by to) prokládané údivem nad dějovými bizarnostmi a ponurou strašidelností jejich domova. Poté, co jsem se nechal v podstatě unavit autorovým způsobem psaní pozdějších titulů (Amsterdam, Nevinný, Sobota), byla toto poslední šance, kterou jsem McEwanovi dal - a vyplatilo se, stylově se jedná o něco naprosto jiného, přímočařejšího, syrovějšího.

"Venku Tom s jedním stejně starým klukem táhli po ulici velkou pneumatiku od náklaďáku, až mi zmizeli z dohledu. Skutečnost, že se s ní vláčeli a nekutáleli ji, způsobila, že jsem se cítil strašně vyčerpaný."

4 03.12.2017

Přesvědčivé argumentování pro stanoviska pro i proti také považuji za nejcennější. Kniha má navíc velmi promyšlenou strukturu a čerpá z mnoha vědeckých oborů, zdaleka ne jen z fyziky. Pro mě první setkání s autorem, jistě ne poslední.

"Lidé mají vrozenou potřebu vnímat sebe sama jako součást nějakého velkého plánu, přírodního řádu, který má hlubší význam a delší trvání než malichernosti každodenního života. Absurdní nesoulad mezi marnosti lidských poměrů a tísnivou majestátností kosmu vede lidi k hledání transcendentního smyslu, jenž by jejich křehkou existenci zaštítil."

5 02.12.2017

Roztomilý až naivní, předvídatelný příběh, který očekávání danému zdejším hodnocením ani zdaleka nedostál. Šablonovité černobílé postavy a schematický děj mě fakt užíraly, rozehraný románek (s finálem v epilogu) ve mě vyvolával pocity trapnosti. Na druhou stranu se této environmentální agitce nedá na poli ekologické výchovy upřít úspěch, což mě upřímně těší.
Na závěr malý kvíz. Kdo je autorem následujícího výroku? "Ve většině zemí světa je moc příliš rozptýlená, než aby byla účinná. Demokracie má své výhody, ale občas lze dosáhnout víc s trochou laskavé diktatury." a) nějaký politik, řekněme Vladimír Putin; b) nějaký mafián, řekněme Al Capone; c) nějaký ekolog, řekněme Gerald Durell (král Tamalavala, str. 229, vydání z r. 1988)

2 14.11.2017

Neurazilo, nenadchlo. Místy velmi nápadité, jinými místy méně, kresba elegantní. Psáno s vědomím, že nejsem cílovka a že dílo není nadčasové :)

1 26.10.2017

Thoreauovi věřím každé slovo, věřím mu jeho upřímnost. Akorát se míjím s předpokládaným účinkem. A to jsem jeho ideální cílová skupina, která se do Chůze pustila s očekáváním najít podpůrné argumenty pro tezi "chůze je super". Vysvětluju si to tak, že se Henrymu, mistrovi světa v chůzi, pouze nepodařilo nadchnout "začátečníka", kterému je na míle vzdálený. Zkusím přidat do kroku.

"V literatuře nás přitahuje jedině nespoutanost. Co je svázané, je nezáživné. Na Hamletovi i Iliadě i na ostatních dávných eposech a mýtech nás okouzlují právě ony neumělé a neochočené myšlenky, ne ty naučené ze školy. Stejně jako je divoká husa mrštnější a půvabnější než husa domácí, je taková i divoká - neusedlá- myšlenka, jež noří se z mlhy a přelétá slatiny."

08.10.2017