Průmysl lži: Propaganda, konspirace a dezinformační válka přehled

Klobouk dolů, jak paní Alvarová dokázala ten holokaust našich myslí popsat i neerudovanému člověku. Zhruba od poloviny druhého desetiletí 21. století sleduji, že v myšlení lidí probíhá nějaká změna. Najednou se mě okolí snažilo přesvědčit, že Čína je super, Putin hrozný borec a Zeman jediná možná volba. Okolo bylo najednou spoustu „autistů z očkování“ a podobných bludů. A co bylo nejvíce zarážející, byla argumentace, kterou to vše ti lidé obhajovali. Neváhali debatu vyhrotit a za věc, která je pro ně vlastně podružná, by se byli schopni prát. To bylo dost divné, protože člověk je líný tvor.
Následovala neustálá relativizace všeho a všech, nahrazování názorů odborníků názory laiků a další a další podivné věci. Dovedlo mě to na server Czech Free Press, poté jsem zhlédl dokument o 11. září. Přiznám se, že se mi na pár minut zhroutil svět. Řekl jsem si: „Oni nám lhali!“ Ale nakonec zvítězil rozum, moje přirozená nedůvěra a hlavně analitické myšlení. Zjištění, že vlastně ten největší idiot nebo zoufalec odhalí to největší spiknutí, na sebe nedalo dlouho čekat.
Jedna zákaznice mi vykládala o poměrech v Německu. Prostě hrůza: muslimáci, černoši a další zvrácenosti. Doufá prý, že ji alespoň znásilní etnický Němec. Přitom po mně jela jak slepice po flusu a působila tak, že by dala každému, kdo by šel zrovna kolem. A protože okolo mě bylo dost lidí, kteří v Německu pracují nebo tam přímo žijí, měl jsem trochu jiné informace. Jde o to, že u té paní jsem byl mnohokrát, ale to, jak se najednou změnilo její chování a myšlení, bylo neuvěřitelné.
No a potom dorazil covid a mám okolo sebe několik padlých na poli hybridní války a i několik skutečně mrtvých na nemoc, která podle některých neexistuje. Myslím, že by měl každý začít u sebe: sebereflexí, sebepoznáním, naučit se mít rád sám sebe a přenášet to na lidi okolo. Poslouchat, nesoudit, analyzovat a začít do lidí „navrtávat šrouby“ jako propaganda.
Bez války mír nebude. My jsme ve válce a buď budeme žít v otroctví, nebo ve svobodě. Nezapomeňme však, že rozhodujeme i za naše děti a vnuky!