Tozbee komentáře u knih

Neotřelý námět. Smutné příběhy prodchnuté surovostí i vlídností. Kresba mi připadala místy nepřehledná (barva by byla určitě lepší). Poslední příběh vytáhl mé hodnocení o hvězdu výš. Bohužel zcela opačný efekt měla otravná předmluva, která hned dvakrát zbožšťuje autora.

1 15.03.2017

Práce na mě působila trochu nedokončeným dojmem. Vyprávění místy trochu drhlo. Na druhou stranu se autorovi podařilo prostřednictvím autentických výpovědí vyjádřit zkázu, zmar a rány, které v závěru války zůstaly po (nepříliš úspěšném) bombardování Prešova, v němž se do té doby žilo relativně slušně.

14.02.2017

Autor je nejspíš skvělý člověk, kterého bych chtěl mít za souseda. V mé knihovně však místo nenajde, jeho laskavá slova mi proletěla hlavou jako teplý letní vánek.

4 13.02.2017

Skvělý reportážní počin, který mi přiblížil místo a dobu, kdy samozřejmé nebylo nic než strádání. Člověk musí obdivovat vůli a výdrž nejen těch, co se rozhodli emigrovat, ale i těch, co zůstali.
Knize bych drobně vytkl neustálé skoky v čase. Neuškodilo by také doplnit vydání o mapu regionu.

"Haličané málo pracují, protože příliš málo jedí, jejich strava je bídná, protože příliš málo pracují, a předčasně umírají, protože se bídně stravují. Průměrná délka života v této chudé části monarchie je u mužů 27 let, u žen o něco málo více."

4 09.02.2017

Tahle banda (včetně Steinbecka a Hilského) mi přirostla k srdci. Ačkoliv pocit obdivu k hlavním postavám pro jejich bezprostřednost, svobodu a schopnost užívat si života není zcela kompatibilní s představou života v jejich sousedství. V každém případě pro mě mimořádně živočišný a jazykově vybroušený zážitek.

"Tak honem. Mám žízeň, že bych se o ni moh opřít. Kočičky se nacházej?"
"Mraky kočiček. Všechny se tam slezly."
"Takže jdem na to, ne? Mrskněmež sebou."

7 30.01.2017

Mistrně popsaný mix válečných hrůz prožívaných obyčejným příslušníkem pěchoty. Surová a odzbrojující obžaloba válek (jako prostředku řešení konfliktů civilizovaných zemí), kterou čtenář jen tak z hlavy nedostane.

"Jak nesmyslné je všechno, co bylo psáno, děláno, myšleno proti válce, když je takového něco možné! To všechno je vylhané a bezvýznamné, když tisíciletá kultura nemůže zabránit ani tomu, aby nebyly prolity tyto proudy krve, aby neexistovaly po statisících tyto žaláře muk. Teprve lazaret ukazuje, co je to válka."

12 27.01.2017

Směstnání celé apokalyptické vize do tak krátkého období, naprostá absence jakéhokoliv společenského odporu (jako by byla společnost tvořena pouze postavami jako Francois a jako by směřování společnosti určovaly pouze politické strany a povolební vyjednávání) velmi ubraly románu na věrohodnosti a nedokázal jsem brát jeho velkou část vážně. Ale je to záměrně provokativní, OK. Je to burcující, OK. Místy mi to připadalo myšlenkově kreativní. A postava hlavního suchara mě správně srala. Takže za zbytečné tohle dílo nepovažuji.

7 25.01.2017

Černobílý komiks o historii srbské rodiny rozeštvané politikou. Analýza příčin konfliktů Srbů a Chorvatů pramenících z odlišné víry, z odlišných kulturních vlivů a ze vzájemných křivd 2. světové války. Krásná, precizní, možná poněkud toporná kresba. Málo přímých řečí, hodně komentářů, dle mého zbytečně moc skoků v čase, částečně otevřený konec...

2 03.01.2017

Ten chlap je neskutečný. Neumím si představit, že bych měl "tohle" v hlavě :-)

03.01.2017

Zajímavé podobenství o tom, co je v životě podstatné, podané neobvyklou formou - skrze příběh NĚKOHO, v rozvojové Asii nebo kdekoliv jinde na světě (neboť životní problémy je nutné překonávat všude). Hutný, odosobněný popis děje střídají "návody" na život - oboje nutí k pomalému čtení.

"My všichni jsme uprchlíci z vlastního dětství. A tak se, mimo jiné, obracíme na příběhy. A psát příběh, číst příběh, je prchání od stavu uprchlíka. Spisovatelé i čtenáři hledají řešení problému zvaného plynutí času, problému, že ti, kdo již odešli, jsou pryč a že ti, kteří odejdou, což postihne každého z nás, prostě odejdou. Byly okamžiky, kdy bylo možné všechno. A nastanou okamžiky, kdy už nebude možné nic. Ale v mezidobí můžeme tvořit."

1 03.01.2017

Mimořádný a nečekaný čtenářský zážitek. Holými, jednoduchými větami popisujícími pouze děj nutí autor čtenáře číst neustále mezi řádky, čímž se celý příběh více rozpíjí. Mě osobně autor přiměl malému Petrovi fandit a jeho otce si svým způsobem oblíbit, ačkoliv dospělý Petr už mě pouze iritoval a jeho otec ve mě vzbuzoval lítost. Promyšlené vyprávění a krásné životní moudrosti.

1 27.11.2016

Knížka, při které s dalším a dalším dnem čtení (deníkovým i reálným) rostla má únava. Dílčí věty a části, které by svými formulacemi byly za normálních okolností vtipné, jsou utopené v záplavě dalších "vtipů" a "gegů". Knížka připomíná kabaret scének, kterých už je příliš, které nikam nespějí a konferenciér vás už svými řečmi nudí. Čtenář se nemá na co těšit, protože kniha v podstatě nemá zápletku, a tak zbývá jen čekat, co zajímavého se z toho vyvine. Ale ono se nevyvine nic a kniha končí ve vzduchoprázdnu, které se mi nechce zaplnit tím, že bych se pustil do druhého dílu. V podstatě neexistuje důvod, proč by mě mělo zajímat, jak tahle taškařice bude pokračovat. Mrzí mě to, protože místy jsem se z plna hrdla zasmál... ale to zkrátka nestačí.

8 24.11.2016

Předchozí díly poněkud klamou tělem a z celé trilogie se v závěru vyklube něco trochu jiného. Alanova životní válka dalo by se říci. Občas sentimentální, trochu myšlenkově roztěkaná, ale schopná zaujmout a přivést čtenáře k zamyšlení nad bytím a k představám komiksových oken ze svého vlastního života.

1 18.11.2016

Útlá kniha plná pronikavých myšlenek nutících k zamyšlení a k nepříjemným reflexím vlastní nevzdělanosti. Mrzí mě, že autor ani nepředstírá, že by měla situace řešení a nesnaží se navozenou depresi alespoň trochu rozptýlit. Ale to v podstatě nebylo smyslem knihy, která si dala za cíl pouze popsat neutěšený stav a formulovat teorii nevzdělanosti.

"Vědění nelze konzumovat, vzdělávací instituce nemohou být podniky na poskytování služeb a vědění si nelze osvojit hravou formou, protože to prostě bez myšlenkového úsilí nejde."

8 16.11.2016

Zweig mě výběrem hvězdných hodin lidstva nepřesvědčil ve všech případech, nicméně za přiblížení některých poněkud zasunutých historických událostí jsem rád. Škoda, že poněkud nadužívá různé superlativy a vyprávění jsou poněkud teatrální (dramatik se v autorovi nezapře) - pro samé slovní ohňostroje ve mě místy vyprchávalo soustředění na hlavní dějovou linii. Na druhou stranu ve schopnosti vyjádřit a vystihnout silný moment příběhu je Zweig skvělý.

"Nová, zázračná elektrická síla se spojila s druhým nejsilnějším živlem života: s lidskou vůlí. Jeden člověk našel svůj životní úkol a jeden úkol si našel svého člověka."

6 21.10.2016

Andrew Krivak napsal velmi hutný, mimořádně sugestivní příběh bez zbytečných slov, který od prvních stran čtenáře strhne. Bez příkras, patosu či zbytečné dramatizace popisuje věcně (a z odstupu odstřelovače) vojenské "řemeslo". Připomíná, jak krutá a dnes již obtížně představitelná válka sužovala tento kontinent před jedním stoletím a jak zásadně se lišily a postupně proměňovaly postoje jednotlivých aktérů. Velmi příjemné překvapení a skvělý čtenářský zážitek.

"Přesně ve chvíli, kdy se mě zmocnila tahle vůle k životu, jsme dostali rozkaz zařadit se do formace, a tak jsme si nahodili na ramena batohy a pušky a vydali se dál jako stádo vyhublých ovcí, které udržuje v chodu příslib jídla a spánku, příliš otupělých, aby si uvědomovaly, že je vedou na jatka. A nepochodovali jsme o nic líp než ty ovce."

4 18.10.2016

Člověk Zweigova intelektu, světonázoru a vnímavosti žil v "nepředstavitelně" kruté době. Době, kterou dokázal vykreslit natolik barvitě a poutavě, že mi ji pomohl alespoň přiblížit – včetně autorových radostí, tužeb, stesků a zoufalého zklamání. Ohromně silná, inspirující a varující kniha.

"Jen to, co je v nás věčné, má skutečné trvání."

4 15.10.2016

Jsem rád, že jsem si tenhle vhled do partyzánského života dopřál. Ode dneška budu zmiňovanými místy procházet/projíždět s úplně jiným vědomím než dříve.

"My tam v horách leckdy spíme na sněhu, děláme čtyřicetikilometrové noční pochody, doslova žereme vařené hovězí, někdy i bez soli, pokud ho vůbec máme, a přece je nám líp, náš život je důstojnější. Jsme svobodní. A máme víc naděje než kdokoli z městských lidí – i když to zní protimyslně – že ty poslední týdny přežijeme."

5 18.09.2016

Po dobu asi deseti dnů, kdy jsem knihu četl, jsem při večerním usínání přemýšlel nad jednáním jedné z románových postav a snažil si představit, jak bych si asi vnitřně ospravedlňoval, že bych podobného jednání pravděpodobně nebyl schopen. A každý den šlo přitom o postavu jinou. Pavelka, Morávek, Kolařík, Moravcová, Zelenka, Vaněk, Pechal (!), Beneš,... Kniha je plná neuvěřitelných osobností, bez nichž bychom o příběhu Gabčíka s Kubišem vůbec nemohli číst...
Krom toho jsem ještě nečetl knihu, kde by z hlavních postav nepřežil téměř nikdo :-( A kterou bych tak hltal, ačkoliv jsem celý příběh znal.
----
„Možná se budeš muset jednoho dne rozhodnout mezi svými přáteli a svou rodinou.“
„Mami! To přece nemůžu.“ Přistoupila k němu blíž a její očka se v šeru stodoly blýskala. „Dneska se děje spousta nemožných věcí. Co Lidice? Myslíš si, že to, co se stalo Heydrichovi, stálo za masakr všech těch nevinných lidí?“
„Mami, já nemám s Heydrichovou smrtí nic společného,“ vypravil ze sebe. „Lidice pravděpodobně také neměly. (...) Já nechci ztratit nikoho z vás. Co mě zajímá, to jsou životy vás všech – mých dětí a vnoučat.“

14 11.09.2016

Jako člověk mající rád cestování a pronikání navštíveným místům pod kůži závidím autorovi (novináři) schopnost se dobře ptát a pídit po odpovědích, která dělá získané dojmy plastičtější a opodstatněnější. Ve společnosti neodolatelného Rogera se tak Horwitzovi podařilo vylíčit osobnost kapitána Cooka a jeho vliv na historii mnoha zemí světa velmi čtivě, zajímavě a zábavně.

12.08.2016