ThrisaManx komentáře u knih

Knihu jsem četla celkem 2x a je skvělá. Jedna z nejlepších od Čapka. Ačkoli je zde obsažena děsivá vize budoucnosti, u knihy jsem se nasmála. Je čtivá, zábavná, poučná.

3 17.01.2016

Kniha mi přišla místy až moc nábožensky založená, což mě osobně nikterak nevadilo, spíše naopak. Nero je pro mě jedna z nejzajímavějších historických osobností, proto knihy pojednávající o době jeho vlády naprosto hltám, Quo vadis však patří mezi skvosty všech knih podobného založení. Napsáno příjemným, ne složitým jazykem, děj je krásně přehledný a není třeba nad knihou namáhavě přemýšlet, i když oddechové čtení to není ani náhodou.
Málo poučený čtenář možná bude mít problém vyznat se ve všech jménech vyskytujících se v knize a nebo mu jednoduše pouze nebudou nic říkat.
Doporučuji i zhlédnutí stejnojmenného filmu.

3 14.01.2016

U žádné knihy jsem neproplakala tolik stran jako u Vypravěčky. Krásný spisovatelčin styl, silný příběh a dokonale propracováno. Doporučuji.

3 24.04.2015

Z této knihy mám velmi rozporuplné pocity. Na jednu stranu je toto téma důležité, a to nejen téma anorexie, ale problémového vztahu s matkou, strach z odmítnutí, deprese, domácí násilí.
Na druhou stranu jsem měla pocit, že autorka neustále osočuje svou matku za to, že se ráda stavěla do role oběti. Přitom to sama dělala taky. Vinila všechny ostatní za vše, co se jí stalo, nejvíce pak svou matku, místo aby převzala zodpovědnost za vlastní život. Vše brala jako křivdu, a to pak i takové věci, které se lidem dějí běžně. Mně tedy také matka neuspořádala oslavu mé první menstruace, a necítím se tím nijak ochuzena. Vlastně jsem za to docela ráda. Také několikrát zmínila negativní dopad Barbien na malé holčičky, s čímž zásadně nesouhlasím.
Kniha je hodně upřímná a otevřená, a to je dobře. Je doplněná nádhernými fotkami. Ale občas to bylo moc. Abych se cítila ženou, asi úplně nemusím strkat ruce do vlastní menstruační krve. Ale témata zde jsou důležitá a je škoda, že je kniha docela opomíjená.

2 30.01.2021

Geniální. Jiné slovo pro to nemám. Tady nejde jen o hru se slovy, i když ta byla skvělá a básně se mi moc líbily, tady jde o celkový dojem. O ilustrace, o rozvržení stránek, o hru. Je to veselé, hravé, vypadá to naprosto úžasně a čte se to ještě lépe. Já jsem z té sbírky opravdu nadšená. Jsem nadšená z toho, jak je to originální a neotřelé a překonalo to svou dobu. Člověk by určitě nehádal, že je to dílo tak dávné.

V první řadě musím vyslovit obdiv autorce za to, že něco tak příliš osobního dokázala vypustit do světa. Muselo to jistě stát spoustu odvahy.
Kniha byla fajn. Především byla skutečně velice čtivá. Četlo se to snadno a rychle. Už od malička jsem v sobě cítila jakousi touhu po tom adoptovat si dítě. Poskytnout domov někomu, kdo o něj přišel. A tak pro mě byla kniha velice zajímavá, jelikož jsem mohla nahlédnout do života někomu, kdo sám adoptovany je. Navíc bylo super, že se do psaní zapojila také adoptivní maminka Terezy. Škoda, že nedostala větší prostor popsat své pocity a prožívání.
Občas jsem nechápala, co má kniha vlastně přinést. Pokud jde o to popsat život adoptovaného dítěte/člověka, pak jsem moc nevěděla, k čemu mi má být informace o tom, jaký plat brala Tereza v práci a co její šéfová dělá po nocích. Sem tam mě napadly myšlenky, že jeji životní příběh není až tak zajímavý a výjimečný, aby o něm musela být napsaná kniha. Ale já mám ráda lidské příběhy, a tak mě kniha bavila a líbila se mi.

Krásná poezie, ke které jsem se dostávala opakovaně v rámci studia, a stejně jsem ji mohla číst znovu a znovu a vždy v ní našla něco nového. Čte se to snadno, je to takové zvučné, rytmické, opakující se refrén má své kouzlo. Zároveň to má atmosféru, kterou v básních často nevídáme. Zároveň je to v podstatě krátké a pokud někdo k poezii teprve hledá cestu a chce začít něčím "jednodušším", Edison by mohl být právě pro něj.

Opravdu lepší než první díl. Moc se mi líbilo, že autorka vhodným způsobem občas zrekapitulovala, co se vlastně v předchozím díle stalo, takže jsem nemusela zbytečně tápat a složitě lovit v paměti. Taky bylo fajn, že zde dostal více prostoru Jason, který je jako postava zajímavý a jeho kapitoly mě bavily. Některé zvraty byly fakt super. Hvězdu strhávám za to, že se stále nic bližšího nedozvídáme o Magonii, jako by celý svět sama autorka neměla domyšlený. Ale jinak to doporučuji, je totiž škoda, že má série až tak špatné hodnocení. Druhý díl je opravdu mnohem lepší!!

2 22.01.2021

Směju se
pláču
nadávám
skáču
proklínám
prosím
jsem poupě
zlosyn
zlodcera
láska
otcova vráska
Co ze mě bude? (Co z tebe bude?)
Nevím
Jsem pyšná a sprostá
Jsem tichá a prostá
Jsem tulipán
Jsem sedmikráska
Jsem TULIKRÁSKA

A tahle knížka...ta je Kráska. Opravdu.

Knihu jsem dostala k Vánocům a vypadala opravdu slibně. Obálka je veselá, ironická, a tak jsem něco takového čekala i od obsahu. No...bohužel. Autorka se snaží být rádoby vtipná, ale absolutně není a je očividné, jak strašně tlačí na pilu. Vtipná ta kniha nebyla. Dobře, možná, MOŽNÁ v některých momentech trošičku ano. Trošičku, fakt. Přišlo mi, jakoby autorka sama roli matky nezvládala a cítila se být méněcenná, a tak podle ní každá žena, která v těhotenství nepřibere 30 kilo, má ucházející vztahy se svou tchyní, po porodu se jí podaří kila zhubnout je buď dokanalá matka, která neexistuje, nebo lže. Prostě vše musí být úplně na pytel, jinak jsou to jenom kecy "dokonalé matky". Obrácené citáty jsem nepochopila. Kniha má údajně "pomoct", ale já se teda nenašla snad v žádné situaci a ne, tohle prostě ne.

Kunderu miluju. Seznámila jsem se s ním skrze knihu Nesnesitelná lehkost bytí a od té doby se tomuto skvostu nevyrovnala sice žádná jeho kniha, přesto je jeho styl psaní kouzelný. Toto fakt můžu. Kniha je až bolestně krutá, když si uvědomíte tu nespravedlnost. Líbilo se mi střídání postav, bylo to zajímavé v tomto typu knihy jsem to až tak nečekala. Číst o této době většinou není jednoduché, ale tahle kniha stojí za to

Tenhle komiks je určitě vhodný pro všechny, nejen pro děti, ale má obrovský potenciál zaujmout malé nečtenáře, což je super. Ilustrace jsou takové veselé a hravé , stejně jako příběhy. Ty jsou skvělé. Já to četla jako dospělá a musím říct, že jsem se tedy dost nasmála. Je to vtipné a originální, HLAVNĚ originální. Takové kouzelné čtení na jeden večer, ale potěší. Pan Semtamťuk i hlavní hrdinové jsou vážně moc fajn.

2 31.12.2020

Já nevím, na mě to dílo působilo strašně smutně a depresivně. Hlavního hrdiny mi bylo strašně líto. Jinak to ale bylo úžasné, jak je u Čapka zvykem, tak čtivé a zároveň hluboké. Od začátku mě to bavilo, popisy přírody byly krásné. Tento příběh otevírá celou Noetickou trilogii a skvěle mě navnadil na ty další dva díly, které jsou jiné, ale společně tvoří úžasný celek. Není to jednoduché čtení, pokud se nad textem chce čtenář zamyslet a skutečně jej pochopit.

Sbírka textů Hany Bořkovcové, které psala jak v koncentračních táborech, tak po válce. Číst osobní výpovědi o tom, jak vojáci v noci chodili znásilňovat dívky, jak je Němci nechali pracovat i v nemoci, dokud to prostě nezvládly...to bylo silné. Texty byly psány poeticky, snově, četly se krásně a těžce zároveň. Koho zajímá druhá světová válka, toto dílo si nenechte ujít. Není to příběh, jsou to něco jako deníkové zápisky člověka, který přežil. A snažil se skrz psaní uniknout realitě.

2 17.09.2019

Ačkoli nejsem moc zastáncem moderní poezie, přesto jsem se pustila do této knihy. Neměla jsem vůbec žádná očekávání, ale nakonec to bylo fajn. A líbilo se mi to. Spousta pocitů, nahlédnutí do jiné kultury...Mléko a med mě tím málem, co jsem přečetla, nijak neoslovilo, ale tohle bylo zajímavé, navíc ty ilustrace....Takové milé oddechové počtení.

2 05.09.2019

Tuto knihu jsem si půjčila v době, kdy jsem toho do školy měla hrozně moc a potřebovala jsem něco hloupého a jednoduchého. Že to bude AŽ tak hloupé, to jsem netušila. Kniha je prakticky o ničem, nemá žádnou pointu, žádné rozuzlení a nic se tam neděje. Svůj účel ale splnila - nemusela jsem během čtení použít jedinou mozkovou buňku, a přesně to jsem tentokrát potřebovala. Přes všechno byla hodně čtivá a měla pár pasáží, které jsem si opravdu užívala. Pasáže se Snowem byly k smrti nudné, absolutně zbytečné a kopie Harryho Pottera. Jako oddechovka fajn.

2 19.06.2019

V jedenácti letech (náhoda?) Morrigan (Harry Potter) dostane dopis, ve kterém ji zvou ke studiu na místě, o kterém nikdy neslyšela (Bradavice). Její otec (pan Dursley) dopis roztrhá. Domů vtrhne podivný cizí člověk (Hagrid) a odvede ji do Nikdyuše. Tam se Morrigan setkává s namyšlenou protivnou holkou, která se baví tím, že otravuje život ostatním (Draco Malfoy). Po celý rok mají vybrané děti plnit 4 úkoly (turnaj tří kouzelníků) a mezitím Morrigan zjišťuje, že nad kouzelným místem Nikdyuš visí hrozba - poražený Divomor (Voldemort), který se chystá na velký návrat, a se kterým toho má Morrigan společného víc, než si myslí. Divomor měl kolem sebe armádu nestvůr (Smrtijedi). A Morrigan neustále někdo nadává do špinavé ilegálky (mudlovská šmejdka). Harryho Pottera to může nepřipomínat leda tomu, kdo ho nezná.

Ale i přesto všechno byl příběh velice originální a zajímavý, rozjezd to mělo slušný a začátek jsem si užila. Od poloviny jsem se ale začala hodně nudit, příběh se táhl a až do konce mě to vůbec nebavilo. Zkoušky, které Mog plnila byly nudné, bez akce a hned bylo po nic. Celý příběh je bez napětí a způsob vyprávění nesmírně suchý. Nevím, zda to bylo překladem, či autorem. Ale kdyby knihu napsal/přeložil někdo jiný, mohlo to být super. Tak to bylo skutečně hodně průměrné. Ani nevím, co tomu chybělo. Kniha zkrátka nemá takovou tu jiskru a celý svět mi přišel hodně plochý. Na další díly se určitě nechystám.

2 08.02.2019

Přiznám se, že se mi do druhého dílu ani pouštět nechtělo, jelikož první díl byl průměrný. Recenze a ostatní mě ale přesvědčili, abych si to přečetla. Že druhý díl je lepší. Že je skvělý.

Tak já začnu tím pozitivním: Byl to čtivé.

Bohužel Feyre byla děsně protivná, neskutečně sebestředná a zoufale sebelítostivá. Neustále musela dokola omílat, jak je chudinka zlomená (to, že se SJM tak ráda dokola opakuje, to už jsme si asi zvykli ze všech ostatních jejích knih). A hlavně byla opravdu nespravedlivá.
Tamlina mi bylo fakt líto. Feyre o něm řekla, že je "zahleděný sám do sebe", ale co ona? Vždyť ona nebyla jiná! Neustále fňuká, jak je děsně zlomená, ale přitom ostatní toho prožili mnohem víc. Tamlin byl prostě chudák, co udělal pár blbostí.
Rhysand. Ach, ten všemi milovaný Rhysand! Nevěřím mu ani slovo. Je nesympatický, nafoukaný a nechápu, proč ho všichni tak milují, když mě se protiví. A i když Rhysand udělal spoustu špatných věcí, taky pár lidí povraždil a často se choval jak kretén, Feyre ho lituje a vidí v něm hrdinu, zatímco Tamlina, který prostě udělal pár chyb a špatných věcí a hloupostí, toho nesnáší a odsuzuje.
A i když se Tamlin zachoval dost blbě, není o nic horší než Rhysand.

Ach jo, Feyre je jednoznačně jedna z nejhorších hlavních hrdinek. Autorka ale píše tak dobře, že i přes naprosto příšerné postavy dokáže napsat docela milý, i když průměrný příběh, který se ale dobře čte. Je pro mě hodně těžké tuto knihu hodnotit, nejraději bych dala 2,5 hvězd.

2 05.01.2019

Netušila jsem, že mě tato kniha tak emocionálně zničí. Hlavní hrdince zemřel dědeček, takže se vypořádávala se stejným problémem, jako já a bylo to na mě moc silné. Ta první polovina. Ta byla skvělá, četla se úplně sama a v noci jsem nešla spát, abych nemusela přestávat číst. V druhé polovině už se příběh ale příliš táhl a ztrácel své kouzlo.
Je moc fajn, že ne všechno z young adult se točí kolem milostných trojúhelníků, poblázněných puberťaček nebo jiných světů, a že se tato kniha soustředí na vážnější témata.

2 28.12.2018

Miluji knihy Milana Kundery, miluju jeho styl psaní. Rozhodně jeden z mých neoblíbenějších českých autorů vůbec. Přesto tuto knihu musím hodnotit jako průměr. Jsou to povídky, takže se nejedná o jeden ucelený příběh, a proto hodnotit knihu jako celek je zkrátka těžké. Některé povídky byly perfektní a dala bych jim klidně deset hvězd, jiné byly prostě slabé. Takže ve výsledku, pokud mám hodnotit celou knihu, se jedná o průměr.

2 28.12.2018