Thrawn89 komentáře u knih

Ztracené hvězdy jsou (smutně) romantickým románem ze světa SW, který se prolíná hlavními událostmi původní filmové ságy (epizody IV-VI) s několika málo odkazy na epizodu VII. Jde bezesporu o kvalitní počtení, které musí fanoušky SW potěšit, ale pro sebe zde vidím i několik problémů, které mě na knize vadily.
Příběh Thena a Cieny je opravdu zajímavý a dobře napsaný. Silný emoční vztah obou hlavních protagonistů, kteří jsou po celou dobu knihy okolnostmi nuceni bojovat s faktem, že nemohou být spolu, vytváří dostatečné napětí, které Vás u knihy udrží až do konce. Můj problém s knihou je v tom, že tento romantický vztah hlavních hrdinů poněkud přebijí okolní SW univerzum, která pak působí spíše jako kulisa. Vše je zda tak nějak naznačeno, povrchně popsáno, ale člověk se vlastně nic moc nového nedoví. Příběh velice rychle přeskakuje mezi jednotlivými události a nijak hlouběji je nerozvíjí. Čtenář se tak o bitvách o Yavin, Hoth, Endor prostě nedozví nic nového, pouze je vidí očima hlavních hrdinů, kteří řeší to, aby se náhodně navzájem nezabili... Co mě také zklamalo, bylo, že kniha nenabízí téměř žádné pochopení toho, jak to bylo mezi epizodou VI a VII. Např. jak vznikl První řád, kde se vzal Snoke, jak to bylo s Lukem a jeho novým řádem Jedi...? Na žádné z těchto otázek nezískáte odpověď, ani náznak odpovědi. Takže i když tam pár narážek je, vlastně to vůbec není kniha o "Cestě k VII. Epizodě". Ve výsledku tak jde o dobrou četbu, která ale nenaplnila potenciál, který jsem od toho čekal, horší 4 hvězdičky...

4 31.12.2017

Obsahově na úrovni videa z redtube, tam to ale má člověk alespoň s vizuálem...

Kniha má v zásadě dvě části, většina se věnuje poměrně stručnému a jednoduchému (což však byl záměr a nekritizuji to) popisu německé dominance v Evropské politice, patrný především po krizi roku 2008/09. Správně je zde vystiženo, že Německo nechce Evropu ovládat ale "poučovat" a že strategií, kterou pro to volí je vyčkávání a oddalování řešení problémů do bodu, kdy se ukáže, že bez Německa to nejde. V druhé části Beck nastiňuje model nové Společenské smlouvy pro Evropu, kterou lze shrnou do věty "Více Evropy = více demokracie, svobody a sociálních jistot". Celý problém vidím v tom, že prví a druhá část knihy jdou proti sobě. Beck popisuje omezování demokracie, které v Evropě vidíme (některé státy už ani nemají právo určit svůj osud), vzrůstající tendenci evropských elit obcházet demokratické procedury a nastavená pravidla (pod heslem zachránit euro a tím celou unii) a s tím spojenou společenskou radikalizaci a vzrůstající odpor širokých vrstev obyvatelstva. A po této poměrně správné analýze navrhuje Beck utopii radostné Evropy, kdy elity si uvědomí před čím stojí, občané si uvědomí všechny ty výhody společného sjednocování a všichni se demokraticky shodnou na nové "Velké Společné Evropě". Knihu jsem přečetl na přelomu roku 2015/2016 a vidíme přesný opak. Prohlubování demokratického deficitu, růst odporu k unii, prohlubování příkopů mezi elitami a společností atd.. Myslím tedy, že spíše než k radostné společné smlouvě jdeme cestou k novým nacionalismům, novým hranicím a nový konfliktům mezi státy. Evropské elity nám pak proti tomu nabízí stále více technokratickou, nedemokratickou a elitistickou Evropu, kde demokracie je překážkou efektivní správy. Bohužel ani jedna varianta není příliš lákavá.

4 03.01.2016

Nejakčnější, nejdospělejší ale dle mého ne nejlepší. Důstojné vyvrcholení celé série, které čtenáře nenechá vydechnout, ale celé to vyústění okolo Voldemorta a Harryho na mě neudělalo takový dojem, který jsem očekával.

4 03.09.2015

Zatímco každý předchozí díl mě bavil čím dál víc, tak pětka byla dle mého trochu slabší než čtyřka. Válka s Umbridgeovou a potažmo ministerstvem mě příliš nebrala a Harryho milostné avantýru už vůbec ne. Vůbec je to celé víc zaměřené na Harryho emoce, což bylo někdy zajímavé (nalomení iluze o tátovi), jindy spíše otravé. Cekově jsem tak měl poprvé pocit, že některé pasáže se mi čtou lépe než jiné. Nechávám plné hodnocení, ale rozhodně je o něco slabší než u čtyřky.

4 03.09.2015

Celkový koncept apokalyptického světa v podzemních tunelech moskevského metra je mimořádně povedený a svým pojetím i originální. Právě naturalistický popis prostředí, výborná psychologie lidského chování a celkový zážitek z toho představit si život v takovém světě jsou nejsilnějšími prvky této knihy. Samotný příběh mě bavil cca do druhé třetiny knihy. V poslední třetině už moje pozornost a zájem začali upadat, což vyvrcholilo slabým závěrem. Takže na plné hodnocení to nestačí, každopádně knihu určitě doporučuji (a potom si zahrát i stejnojmenou hru).

4 09.02.2015

Vždy když kroutím hlavou nad tím, co čte dnešní mládež školou povinná za módní žblepty, vzpomenu si na sebe před nějakým tím pátkem a musím si nafackovat. I Harry Potter byl literárními "fajnšmekry" zatracován jako módní vlna, vymývání mozků či vykrádačka jiných fantasy. A dnes bych se na to možná díval podobně. Ale v té době jsem tím žil! A nezkazilo mě to (doufám). Takže se*u na intelektuální honění nad nedokonalostmi této fantasy série a při vzpomínce na to, jak jsem oplakal Voldemortovu smrt hodnotím plnou pětkou.

4 04.02.2015

Vždycky mě pobaví, když v souvislosti s krizí na Ukrajině naše média vykreslují Rusko jako říši zla, která nedá svým sousedům pokoj a vnucuje jim svoji politiku i vojenskou silou, zatím co dobrodinci zpoza velké louže šíří svoji svobodu a demokracii. Mezinárodní politika je a vždy bude pouze střetem velmocí, ať jde o Rusko nebo Ameriku účel světí prostředky. Hra na hodné a zlé je pouhopouhou ideologií.

4 02.02.2015

V našem prostředí jednoznačně nejlepší analýza sociálního státu a jeho současné krize. Otázka zní, zda lze tento trend změnit, či zda je nutné začít přemýšlet o jiných konceptech.

4 15.01.2015

Knihu stojí za to přečíst, ačkoliv je psaná v době vrcholu televizní zábavy a nezachycuje přechod k dominanci internetu jako primárního komunikačního zdroje současnosti. Jde tedy spíše o analýzu určitého období ve vývoji komunikačních prostředků a vlivu střetu klasických textových médií s nastupující nadvládou obrazových médií. Kniha není příliš argumentačně podložená a budí dojem povrchnosti, tematizuje však řadu zajímavých jevů a je celkem čtivá, takže zakončím, čím jsem začal, knihu stojí za to přečíst, ale dodávám, moc od toho nečekejte.

4 14.01.2015

Timothy Zahn je dle mého názoru nejlepší spisovatel ze světa Star Wars. Celá trilogie mě velmi bavila, i když tam byly i slabší linky (příběhová linie kolem Leii např.). Škoda, že Thrawn nevyhrál ;-)

4 11.01.2015

Žižek není žádný kavárenský filozof, libující si v nic neříkajících frázích a pohybující se v rámci politické korektnosti. Je to filozof angažovaný, který (po Nietzcheovsku) filozofuje kladivem. Žižek mimochodem není ani tak Marxista jako spíš Lacanovec a právě jeho použití psychoanalýzy na popis sociálních jevů je klíčový. Vyvracet jeho argumenty je složité, i když se vám vnitřně příčí a tak nějak si řikáte, "jo on má pravdu, ale takhle to přece není". A právě schopnost rozšiřovat obzor a rozbíjet stará schémata je dle mého názoru hlavní přednost dobrého filozofa, kterým Žižek bezesporu je.

4 05.01.2015

Celá série o Nadaci je jedním z mých nejoblíbenějších literárních kousků. Asimov napsal promyšlený příběh pro všechy, kteří přemýšlejí o světě kolem nás (o politice, ekonomice, sociologii) a kteří se nespokojí s teenegerovskými sci-fi výblitky. O co méně krve o to více ducha. A to přebije i těch pár slabších míst, které se v celkovém přeběhu a jeho plynulosti vyskytly.

Knihu jsem spíše prolistoval, respektive si vybíral pouze určité pasáže, které mě zaujaly. Přece jenom s tímto tématem nemám žádnou zkušenost a ke knize jsem se dostal spíše náhodou díky recenzi v SALONu Práva. Přesto mě řada věcí zaujala a kniha mě určitě obohatila. Až díky ní jsem si uvědomil, jak je naše současné vnímání přírody a krajiny historicky "mladé" a že to, co dnes označujeme jako starost o přírodu (environmentalismus) je vlastně důsledkem našeho odpoutání od každodenní zkušenosti s ní. Ne nadarmo jsou dnes největšími bojovníky za ochranu přírody mladí lidé ve městech, kteří s reálnou přírodou vlastně ani moc nepřijdou do styku (maximálně jako turisté).

3 12.10.2021

Docela mě překvapilo, že krátce po vydání trilogie o Thrawnově působení v Impériu se dočkáme hned další trilogie, tentokrát o Thrawnových počátcích v jeho rodné Chisské Ascendenci. Doufám, že velký prostor, který Thrawn dostává v rámci SW universa postupně spěje k jeho nástupu na obrazovky, nejspíše v rámci aktuálního hlavního taháku - televizního hraného seriálu SW: The Mandalorian, kde už byl Thrawn ve druhé sérii zmíněn. Ačkoliv se na zjevný Thrawnův nástup do hlavního SW mainstreamu těším, současně cítím stále větší obavy z toho, jak to dopadne (Thrawn v Rebels byl těžké zklamání, ale tam jsem se utěšoval tím, že jde o animák pro nejmladší cílovku zatímco The Mandalorian zatím vypadá o poznání lépe).
Moje obavy vyvolává celkové směřování SW pod vedením Disney a bohužel i směr, kterým se vydal Timothy Zahn ve svých nových knihách. V původních Legends (první trilogie, Mezigalaktická výprava…) působil Thrawn mnohem přesvědčivěji a hlavně tyto knihy měli silný, promyšlený příběh. Obávám se, že nové knihy v rámci Canonu jsou psány horkou jehlou. Ať už je příčina jakákoliv, přijde mi, že cílem těchto knih je pouze rychle vymyslet nějaké pozadí, které vysvětluje některé důležité momenty v nově budovaném universu (v tomto případě asi hlavně setkání Anakina s Thrawnem na Batuu). Je možné, že vše bude do sebe později zapadat a nově se vynořující nepřátelé Chissů budou později hrát roli v dalších knihách či seriálech, ale zatím mě to celé přijde jako velmi laciné vaření z vody.
Nechci být ale příliš negativní. Kniha mě bavila. Thrawn byl opět tajemně geniální, tak jak to máme rádi. Bylo zde také několik ukázek jeho dedukce chování jednotlivých ras z jejich nejen výtvarného umění i ukázka jeho schopností na bojišti, což jsou věci, které vždy rád čtu. Sedla mi také jeho spolupráce s Ar’alani, Thalias a Che’ri. Zaujal mě koncept chodkyň po obloze. Na druhé straně mě zklamal poměrně slabí popis Chissů, kde jsem čekal větší vhled do této nesmírně zajímavé rasy. Hlavně však struktura příběhu, navíc opět dle mého nešťastně rozděleného do dvou souběžných linek, mi prostě nepřišla příliš zajímavá. A bohužel i hodně nelogičností např. rozpor mezi Thrawnovou genialitou v armádě a naivitou v politice, chodkyně na obloze ztrácejí své schopnosti ve 13 letech, zatímco nechisský navigátoři si drží své schopnosti i v dospělosti a těch věcí je tam více.
Závěrem tak mohu říci, že ačkoliv jsem se čtením nenudil, nemám z toho příliš dobrý pocit. Thrawn mě opět baví a i vedlejší postavy, které ho provází, se k němu dobře hodí. Ale celkový struktura příběhu, slabé vysvětlení souvislostí, ve kterých se příběh odehrává, slabí popis Chissů a některé nelogické momenty sráží knihu do průměru. Uvidíme, kam to povede dál…

3 23.05.2021

Tak tohle mě fakt nechytlo. Nebavil mě děj, neoslovily mě postavy a vůbec se mi to celé četlo tak nějak nepříjemně. U autora jsem zvyklí na na první pohled nepochopitelná slova či prostředí, ale vždy to nakonec získalo smysl, kontury, nějaká napojení na děj, který to vysvětlil. Zde však ne. Celá kniha je střídáním těžko pochopitelných, někdy vůbec nevysvětlených, ano někdy originálních událostí, které se mi však těžko skládaly dohromady. Ani ten filozofický přesah mě moc nezaujal. No nic, s touto knihou jsem u autora poprvé a doufám, že naposledy šlápl vedle.

3 11.07.2020

Uplynulo 30 let od sametové revoluce a český veřejný diskurz stále ovládá postkomunistické myšlení ve smyslu - za naše neúspěchy dnes může minulost, stále jsme nedospělí, stále se musíme učit od těch pravých demokratů na západě atd.. Metafora naší společnosti jako dítěte, které stále ještě nedospělo do té pravé demokracie je falešnou berličkou těch (především liberální částí společnosti a mediálního mainstreamu), kteří nerozumí tomu, proč prohrávají volby a kteří nerozumí tomu, proč už není liberální demokracie oním nezpochybnitelným dogma. Tato berlička přitom ve srovnání s tím, co se děje v Británii, Francii nebo USA již hodně dlouho nemůže obstát.

Aby tato berlička fungovala, musí také fungovat binární vidění normalizace a minulého režimu jako světa temnoty (komunistický režim a všechny jeho projevy) a světa pravdy (disent), mezi kterými nelze dělat kompromisy. A ti kdo snad kompromisy dělali jsou jimi "ušpiněni" nebo dokonce "duševně poznamenáni" ("ohnuli páteř"). A tak v zemi, kde reálně byli stovky, maximálně jednotky tisíc opravdových disidentů, náhle máme miliony lidí, kteří také bojovali proti bolševikovi. A když už někdo byl v té straně, tak tam byl vlastně proti své vůli, nebo protože vlastně chtěl ten režim rozložit zevnitř. Komické.

Kniha Přemysla Houdy přesně a na základě reálných výpovědí dokládá, že celý polistopadový diskurz dělení na ty "žijící v pravdě" a ty "žijící ve lži" (obě skupiny jsou od sebe odděleny, nehrají na stejném hřišti a co je především důležité, není možné se čestně postavit mezi tyto dva světy) je prostě neudržitelný. Lidé dokázali v minulém režimu žít normální život, dokázali si vydobýt svůj prostor nikoliv mimo systém, ale uvnitř systému. Že systém byl plný "normálních lidí", "slušných lidí" nebo lidí, kteří sice byli třeba ve straně ale "zavírali oči nad tím normálnem". Autor nezpochybňuje represivnost minulého režimu, nezpochybňuje, že v oficiálním jazyku nebylo možné vidět svobodný prostor, ale říká, že ti, kteří dokázali oficiální jazyk používat, mohli v jeho stínu žít normální, tvořivý a zajímavý život. Nežili ani v pravdě, ani ve lži. Žili v prostoru, kde oficiální a neoficiální splývalo. A takových lidí byla většina.

Normalizační festival je tak důležitou knihou (bohužel tematicky vymezenou pouze sférou normalizačního folku a částečně i rocku), která nám umožňuje prohlédnou onu černo-bílou clonu dnešního vidění normalizace a spatřit barevnost lidí, kteří v ní žili. Možná, když toto spatříme, tak přestaneme mít potřebu používat minulost jako berličku pro současnost a budeme moci konečně dospět.

3 05.01.2020

Thrawn jako moje nejoblíbenější postava ze světa SW je zpět a jsem za to nesmírně rád, především proto, že zůstala v rukách Timothy Zahna. Thrawn se tak vrací v plné parádě, opět nedostižitelně geniální a tajuplně zajímavý. Určité míchání prvků Legends a nových prvků pro Canon mě nevadí, naopak jde o dobrou kombinaci symbolů pro staré fanoušky a nové příběhové linie, po které se může Thrawn rozvíjet. Přesto knize nemohu dát plné hodnocení, protože tam mám několik výhrad.

Příběh je rozhodně dobře promyšlený, kniha drží tempo, nejsou tam hluchá místa (možná trochu moc prostoru pro Pryce, viz níže) a vše tak nějak logicky postupuje vpřed. Přesto nejde o TOP příběh v porovnání s dalšími knihami o Thrawnovi ani s mnoha dalšími knihami ze SW univerza (především z Legends, naopak v rámci Canonu jde o silný nadprůměr). Prostě v porovnání se starou trilogií, mojí mimořádně oblíbenou Mezigalaktickou výpravou nebo nedávno dočtenými knihami s tématikou sithů (Darth Plagueis, Darth Bane...) působí ten příběh trochu jako slabší odvar. Ale nechci aby to znělo nějak příkře, příběh rozhodně dobrý je, ale když jde o knihu o Thrawnovi, mám prostě trochu vyšší očekávání.

Druhý problém představuje Arihnda Pryce. Ačkoliv její příběhová linka nepůsobila uměle a do celkového příběhu knihy celkem logicky zapadla, tak mě jako postava ničím neoslovila. Šablonovitá outsiderka, odhazující za sebe minulost, aby se skrze politické machinace dostala k moci. Nic navíc, nic co by člověka zaujalo. A její interakce s Thrawnem mě nijak zvlášť také nezaujala (nehledě na to, že jí ani moc nebylo). Vůbec by mě nevadilo, kdyby ji v knize bylo věnováno méně prostoru ve prospěch Thrawna a myslím, že by to ani ve výsledku ničemu nevadilo.

Jsou tam ještě nějaké drobnosti, např. bych ocenil více prostoru pro rozmluvy mezi Císařem a Thrawnem, které by mě velmi zajímaly. Eli Vanto je dobrý žák a svoji roli zvládá dobře, ale kvalit Pellaeona nedosahuje. Ocenil bych i více bojových situací, kde by se mohl Thrawn vytáhnout. No ale to jsou spíše drobnosti.

Shrnu-li to, tak jde o dobrou knihu s výbornou hlavní postavou, která rozhodně patří mezi to nejlepší z Canonu, ale kvalit Legends nedosahuje. Knize dávám s odřenýma ušima 4 hvězdy a doufám, že další díl už mi umožní dát plné hodnocení.

3 16.12.2018

Škoda nevyužitého potenciálu! Po naprosto skvělém Darth Plagueisovi, jsem se těšil na další knihu tohoto autora k výrazné záporné postavě Star Wars universa. Čekal jsem politické intriky a zákulisní hry navlečené na zajímavý příběh plný brutality a moci Impéria, bohužel se mi toho všeho dostalo jen tak napůl. Na jedné straně kniha nabízí poměrně dobře zpracovaný portrét samotného Tarkina, jeho mládí a výchovu na Planině, která mu vtiskla jeho psychologický profil. Zajímavá byla i spolupráce s Darthem Vaderem a ještě zajímavější (bohužel velmi krátké) byly prostřihy na Císaře (které daly vzpomenou na knihu Darth Plagueis). Bohužel však bylo celé imperiální pozadí, na které jsem se nejvíce těšil (jak fungovala vláda, jaké byly vztahy mezi hlavními protagonisty, jaké byly politické a mocenské pletichy) hodně upozaděno a příliš těsně spjato s hlavním příběhem, který sice nebyl úplně špatný, ale byl příliš přímočarý a bohatě by ho stačilo ztvárnit formou povídky. Co mě pak zklamalo ještě více bylo to, že ačkoliv jsme mohli díky této knize Tarkina celkem dobře poznat a pochopit, vlastně jsme se o jeho roli a činnosti v Impériu mezi epizodami III a IV moc nedozvěděli. Knihu přesto určitě doporučuji, bohužel však nemohu dát více než tři hvězdy.

3 07.05.2018

Kvalita příběhu a napětí ještě lepší než v prvním dílu, pro mě však trochu moc Zannah, přece jenom Bane je pro mě mnohem zajímavější postavou. Celkově však vynikající, především závěr...

3 28.08.2017