ThinThar komentáře u knih

Super zábava z pera první dámy detektivky, kde nevystupuje ani francouzský belgičan ani všetečná slečna. Za dodání názvu díla děkuji kolegyni knihomolka1197
A zároveň upřímně varuji před filmovým zpracováním, kde z knihy zůstal zachován toliko název a pointa, příběh byl napasován do příběhů slečny Marphlové.

Chcete vědět co se stane když nafouknete povídku na 190 stran?
Přečtěte si Vánici . . .
Jedna hvězda za snahu.
Nevím zda šlo o záměr nebo spisovatelskou nezralost, ale opakovaně a vytrvale během vyprávění prozrazovat jak to dopadne, to jako fakt?
Jsem v údivu nad vysokým procentuálním výsledku díla zde.

Hodně dobrý kousek od první dámy detektivky. V tomto díle víc než kde jinde autorka pracuje s psychologií.Znalci vědí a ostatním mohu než vřele doporučit.

Knihu jsem zakoupil u Dobrovskýho ve výprodeji asi za 50 Kč, už dlouho se mi nestalo, aby mne příběh tolik oslovil. Cca do poloviny jsem si říkal taková obyčejná americká klučičina, dobře napsaná, ale klučičina, proč to má ale 500 stránek. No druhá polovina mi vysvětlila, že ta obyčejná klučičina, je hodně neobyčejný hluboký příběh tzv. s koulema. Jedním slovem: DOPORUČUJI

Autorka záhadu balila a převazovala, znovu balila a převazovala, až z toho vznikl tak dokonale smotaný balík, kterým by mohla úspěšně umlátit všechny podezřelé včetně vypůjčeného Hercula Poirota . . .

Tak ještě jednou a poslouchej: Chlapečci si nehrají s panenkou a nečtou knížky pro holčičky!
Fujtajxl. To byl horor asi jako když si pustíš kovbojku a tam jede po polní cestě Haničinec v klobouku a za stromen se schovává Vladyka s pérem na čelence.
Hele, asi jo, holky si v tom nejspíš najdou svoje.

Za mne špica. Milé, svižné a dobře čtivé s atmosférou. Už mi tady leží Strážník z Nového Světa, tak čerstvá novota tohoto autora, že jsem se o ni musel přetahovat s tiskařem, který ji nechtěl pustit. Teď si ale dám debut Lary Dearmanové Ďáblův Spár. Mělo by se jednat o mysterikrimi z městečka na ostrově v moři. Tak uvidíme co z toho vyjukne.

Zatím asi to nejlepší co jsem od autorky četl. Doporučuji všem kteří mají rádi atmosféru strašidelných domů.

Za mne dobrý, do vlaku super. Jen to nelze číst soustavně jako knihu. Povídky kdy se stále dokola představuje hlavní hrdina a schema jak z akčních filmů se Stevem Segalem. Přijde, dostane po tlamě, sesbírá se a vytluče darebáky.

Další ze zajímavých příběhů které pomůže rozmotat jedna všetečná stará slečna. Vřele doporučuji.

Kuchař Fritz bez konzultace pozměnil recepturu večeře, Wolf jí odmítl, Archi jej chtěl pozlobit a hups máme tu případ jako hrom. Řadím hodně vysoko.

Wolfovky jsou buď dobré a nebo výborné. Tato je z té druhé skupiny. Popisovat netřeba. Chceš vědět víc? Vezmi a čti.

Já to říkám pořád, za knihy by lidé měli platit až po přečtení a zralém uvážení.

Když dostaneš nápad porozumět myšlení a duši ruského člověka, přečti si Les od Strugackých. Na konci si uvědomíš, že tvůj druhý nápad a to vycvičit čmeláky k medotvorbě by vlastně, za určitých podmínek a dávce trpělivosti . . .

Taková rozverná prázdninovka o dvou dětech u divné babičky s dědou. ve srovnání s jinými autorčinými kousky jsem přemýšlel proč je toto v sekci horory . . .

Nevím proč, ale dialogy hlavních postav mi připomněly sérii o Vlaštovkách a Amazonkách od Arthura Ransoma z dětství. Prvotní pocit byl: Nevím na kterou čtenářskou skupinu autor cílí, ale já to nejsem!
Ovšem jak řekl mistr Jan Werich - To je blbý, to se bude líbit. A tak se pustím do dalšího dílu.

Čteno v rámci čtenářské výzvy. První dvě třetiny knihy jsou pomalu rozjížděcí a poslední je už opravdu jazda. I když zhruba v polovině jsem měl lehké nutkání to zabalit, příběh pomluvit a dát jednu dvě hvězdy za snahu. Jsem rád za zvyk neodkládat knihu v půlce.

Jako většina recenzentů zde musím hodnotit Moriartyho v kontextu s Domem Hedvábí
Mám rád Doylova Holmese a tak jsem si říkal, tož se předveď plagiátore! A musím přiznat, že mne Dům Hedvábí velice mile překvapil. A uznal jsem, že to Horowitz ustál.
Bohužel druhý pokus Moriarty ukázal, že to bylo jen štěstí začátečníka. Thóny se v tom plácal úplně zoufale, příběh bez atmosféry a napětí. Autor vlastně celou knihu poskakuje kolem vidlí aby na ně, svým "šokujícím" závěrem, s hlasitým výkřikem naskočil.
Kdyby se nesnažil parazitovat na Doylovsko-Holmesovských reálíích, co reáliích, v této knize vlastně jen na jménech některých postav, asi by si nejspíš čtenář řekl, zajímavá a zvláštní detektivka z doby starého Londýna a prásknul tam tři-čtyři hvězdičky. Takhle ale jenom velký špatný, s doprovodným efektem, od Thonyho už ani knížku.

Někdo volí Losnu, druhý zase Mažňáka. Je super, že si dílko našlo spoustu spokojených čtečů a čteček. Já se nechal nachytat na super námět a prvních pár desítek stran paráda. Pak se něco přihodilo a příběh se "vykokotil" do jakési sebezpytně halucinogenní retrospektivy, ve které se hrdina (pro mne děsně nesympatické egohovado) plácá jako v průběhu tvrdého detoxu. Vím, že se knihy neodkládají v prostřed proudu, ale u příběhu se chci bavit a ne se nasírat.
Jestliže platí, co řekla Matilda: Číst knížku je jako udělat si dovolenou ve své hlavě.
Tak tady místo na pláži byl hotel u seřaďovacího nádraží a okno jsem měl na skládku!

Jednička super nápad, děj vtip a akce. Dvojka velký špatný! Na 50 stránce se furt řeší její nadrbanost na mladého Prosatana. Na světě je tolik knížek, tak proč se zdržovat něčím, co mne irituje už na startovní rovince . . .
Twl: V podbřišku se mi začala rozlévat žhavá láva a celé tělo se smyslně chvělo. (str.51)
Ta letěla přes pokoj, jak to nikdy s knížkou nedělám, až šustila stránkami jak slepice, když se žene na snídani.
To je jak z povídek v Leočtení nebo MiniCats v devadesátých letech.