Muž na stezce

Tak tohle mě hodně bavilo, primárně tím, že to není typické fantasy, ale že je příběh více akční a dobrodružný. Hlavní postava mě nadchnula hlavně svým koniášovským talentem přežít úplně všechno :D - je to drsňák, ale pořád jen člověk, který se z průšvihů dostává silou vůle, zkušenostmi a vlastně spíš štěstěnou, kterou vždycky vytáhne nevímodkud.. :D

Nejvíc mě asi zaujal příběh z džungle, ten měl skvělou atmosféru. Hodně mě ale bavila i povídka s morem, která byla zase tísnivá a měla úplně jiný druh napětí. Celkově moc povedené čtení. Časem to vidím i na další díly.

Koniáš je prostě výbornej. Jen to nečtěte hned za sebou, ale pěkně si ty povídky rozložte. Já to bohužel dal na jeden zátah a pak je trochu znát, že jako třeba u Howarda se některé povídky hodně podobají. Byť u Koniáše mnohem méně, než u toho Howarda.

Koniáš je takový nesmrtelný drsňák, pro kterého je cesta skutečným cílem, kde ještě nebyl, tam musí být a co ještě neviděl musí vidět.Ve většině volně navazujících příběhů cestuje za vidinou zisku peněz, aby si málokdy některé skutečně vydobil.Ovšem díky své povaze si z toho nic nedělá, stejně jako z tisíců jizev a zranění, které cestou utrží.

Při těchto povídkách jsem se bavil. Krásně se to četlo. Už se těším na duhou knihu. Odpočinkové čtení.

Recenze: Muž na stezce – Miroslav Žamboch

Miroslav Žamboch patří mezi autory, kteří dokážou spojit akci, drsné hrdiny a nemilosrdný svět do příběhu, který člověka vtáhne a nepustí. Román Muž na stezce je přesně takový – nekompromisní, dynamický a plný syrové atmosféry. Tentokrát sledujeme osudy Koniáše, člověka, který není ani hrdina, ani padouch - ale spíše pragmatický přeživší, který se pohybuje na hranici zákona, morálky i vlastního svědomí.

Muž, kterého nechcete mít za nepřítele

Koniáš je inteligentní, tvrdý a nebezpečný. Pohybuje se mezi světem špionáže, politiky a hrubé síly a jeho zkušenosti, vynalézavost a bojové schopnosti z něj dělají někoho, koho byste nechtěli naštvat. Není neporazitelný, ale jeho schopnost improvizovat a vyváznout i ze zdánlivě bezvýchodných situací je fascinující.

Násilí, intriky a napětí

Svět, ve kterém se Koniáš pohybuje, není žádná romantická fantasy. Jde o místo, kde platí právo silnějšího a kde jsou životy často jen obchodní artikl. Žamboch v tomhle ohledu odvádí skvělou práci – atmosféra knihy je hutná, realistická a temná, aniž by sklouzávala k samoúčelné brutalitě.

Děj: Putování plné nebezpečí

Kniha není jednolitý příběh, ale skládá se z několika na sebe navazujících epizod, které sledují Koniášovu pouť. Každá část má vlastní konflikt a dynamiku, což udržuje děj svěží a napínavý, a Žamboch skvěle kombinuje akci, taktiku a politiku - takže čtenář nikdy neví, jestli bude Koniáš v příští kapitole bojovat s mečem v ruce, nebo se naopak pokusí zachránit situaci vyjednáváním.

Styl psaní – úderný a efektivní

Žamboch píše svižně, bez zbytečných popisů, ale přesto dokáže skvěle vykreslit atmosféru. Akční scény jsou přehledné a napínavé, dialogy jsou často syrové a plné ironie. Autor mistrně pracuje s rytmem vyprávění – nechává prostor pro klidnější pasáže, ale když přijde na akci, tak vás strhne do víru dění.

Pro koho je kniha určena?

Pokud máte rádi drsné fantasy, kde hlavní hrdina není bezchybný rytíř v lesklé zbroji, ale spíše pragmatický přeživší, Muž na stezce vás nezklame. Žambochův styl je ideální pro ty, kteří oceňují kombinaci akce, taktiky a dobře napsaných postav.

Závěr: Poctivá akční fantasy s chytrým hrdinou

Muž na stezce je skvělou ukázkou toho, co Miroslav Žamboch umí nejlépe – napsat drsný, dynamický příběh s charismatickým hlavním hrdinou. Koniáš je jednou z jeho nejlepších postav a tahle kniha to jen potvrzuje. Pokud hledáte fantasy, která se nespoléhá na kouzla, ale na důvtip a tvrdé pěsti, určitě po ní sáhněte.

Hodnocení: 9/10

Ohromně jsem se při čtení těhle drsnejch povídek bavila, ačkoli jsem měla docela trable s tím, že se mi tahle už několikrát lepená kniha začala rozpadat v rukou. (Půjčeno z knihovny první vydání)

Koniáš je drsňák, zjizvený šereda a jeden z těch šťastlivců, co dokáže zdupat celou hospodu na jednu krvavou a posranou hromadu. Není to chlap, který by nikdy nechybil, chlastá, pere se, ojede jakoukoli, která mu dá tu možnost. Sám se ale drží nějakýho základního mravního kamene, kam vytesal několik bodů základní slušnosti. Není prostě svině. Je docela cynický, má zvláštní smysl pro humor a dóst hustý hlášky. Defakto v povídkách vystupuje jako jediná hlavní a propracovaná postava. Vše ostatní je jen prvoplánová omáčka. Ženský jsou většinou vykreslený jako běhny, vypočítavý svině a nebo zaláskovaný hovada. Chlapští protivníci popisuje Žamboch jako ty nejlepší šermíře, nejsilnější bojovníky či největší macho men, na který kdy narazil. Všichni jsou to svině, co si zaslouží to co dostali. No, nebudeme si lhát, Koniáš ze všeho většinou vyjde jako vítěz, neříkám, že nedostane na budku a nevyválí se v krvi. Ale nenechte se mýlit, není to jen sled bitek, chlastu a sexu, občas se najde i místo, jehož hranice sahají skoro až k lyričnosti. Žamboch rozhodně umí psát.

Tahle sbírka obsahuje několik povídek, popisujících několik let Koniášova bídného života, jedna je lepší než druhá, třetí bych mohla označit za čistý brak a čtvrtá vás dojme... Všechny jsou tak nějak na jedno brdo, ale přesto překvapí.

Povídková forma dopomohla údernosti Koniášovým zbraním, ačkoli já jsem spíše fanda rozsáhlejších formátů, tohle bylo fajn. Odpočinkový, možná trošku šablonovitý a předvídatelný. Ale "noaco"!

"Existuje jistá hodina na rozhraní pozdního večera a noci, na předělu skvělé zábavy a zničující pitky, kdy i ta nejošuntělejší kurva, která už je na konci své strastiplné kariéry, vypadá přitažlivá a žádoucí jako bájná siréna.

Koniáš. Jak to jméno uvnitř mě zní. Stejně jako povídky, které ve mně zůstaly hodně dlouho. Nejsem povídkový typ, baví mě romány, čím delší, tím lepší. Ale tohle má své kouzlo, možná je to spisovatelem, možná je to Koniášem samotným.
Povídky se snaží být nešablonovité, ale samozřejmě jde o akci, šerm, nebezpečí, smrt a přežití. To je prostě on a tak to má být.
Žamboch umí psát, výborně psát a hodněkrát se mi jeho repliky vybavily i v osobním životě při úplně jiných (samozřejmě) situacích. Citáty má dobré a skvěle se hodí k jeho postavám.
"Někdo tvrdí, že zabíjení je těžká práce. Možná, ale pohřbívání je ještě horší."
"Existuje jistá hodina na rozhraní pozdního večera a noci, na předělu skvělé zábavy a zničující pitky, kdy i ta nejošuntělejší kurva, která už je na konci své strastiplné kariéry, vypadá přitažlivá a žádoucí jako bájná siréna."
Mám všechny knihy autora na najčestnějším místě a tato je jedna z nejlepších. Doufám že jich napíše, obzvláště o Koniášovi, ještě mnoho.

Příjemná oddychovka na léto. Koniáš je i přes svůj vzhled a chování sympaťák, ale jeho štěstí je až příliš veliké. Neustále se setkává s nejlepším šermířem, bojovníkem, jakého kdy potkal, s obrovskými presilami, a stejně je vždy na vítězné straně.
Povídky jsou jinak čtivé, s různými zápletkami.
Chybí mi ale v knize mapa

Koniáš je Reno Raines. Přijede na koni, porve se s místním grázlem, dostane na budku a grázla seřeže. Pryč jsou machinace a tanečky kolem obchodních válek z Na ostřích čepelí, pryč jsou dobře popsané souboje. Je to ten nejvíc průměrovitej průměr ze všech, o něco lepší než rodokapsy po dědovi. Dědka to mimochodem nadchlo když si kdysi četl tenhle můj dárek k Vánocům, western je western.
Nejlepší povídka: Štěstí z pekla
Nejhorší povídka: Vysoký příliv

Příjemné povídky s Koniášem, kterého již znám z knížek o Baklym. Hned se pouštím do čtení dalších příběhů a jsem zvědav jak se bude Koniáš vyvíjet a co vše na svých cestách zažije.

Není to úplně špatné...ALE...neuvěřitelně repetivní šablona, tuna klišé viděná snad ve všech fantasy, westernech, dobrodružných románech a filmech, kombinace po čase dost ubíjející. K tomu se i v samotné knize objevuje obrovské množství opakujících se motivů (zrada prostitutkou, prodání do otroctví aj.) Přestože většina postav i epizodických příběhů je docela příjemných, nedá se to číst moc dlouho v kuse, jinak začnete vidět právě tyto nedostatky (kromě některých věcí, které jsou snad už povinné a šíleně otravné, v podstatě jako knihy z 19. století (pozdrav pro pana Maye), kde psali autoři o věcech o nichž měli pouze svoji idealizovanou představu - vznešení divoši po 150té, krásná dívka z domorodého kmene, cizokrajný meč zázračných vlastností - při popisu jak se stráž bojí konfrontace, protože mají těžké meče a Koniáš tento tenký, má každý ,kdo ví jak vypadá pokus o krytí jakoukoli lehkou čepelí, tiky). Poměrně sympatický drsňák v hlavní roli a western / sword and sorcery kombinace bohužel nestačí a i na oddechové Bčko je toho klišé a přiblblosti trochu dost.

Normálně bych dal 4-5, ale upřímně tak knížka mě strašně naštvala. Už když jsem to začal číst a vše mi bylo povědomé. Tak jsem se podíval pořádně a ona je to vlastně komplet kniha Ostří oceli + 2 nové povídky navíc. Dost mě to otrávilo, našel jsem jen ty dvě nové povídky a tedy nechápu, proč to není pojmenované jako "ostří oceli rozšíření vydání" nebo tak nějak. Tohle je z mého pohledu tak trochu podvod na čtenáře. Jinak příběhy samozřejmě super, ale...

Jelikož si často vkusem nesednu s masou, čekal jsem průměr, pač špatný komentář aby zde nebo jinde pohledal, ale paráda, nemá cenu popisovat co popsáno již jest, ikdyž za mě musím vyzvednout popis bojových scén jak chvaty beze zbraně, tak sermířské názvosloví-poklona autorovi.
Boalá a už jsem pořídil další kus..!

Za mne dobrý, do vlaku super. Jen to nelze číst soustavně jako knihu. Povídky kdy se stále dokola představuje hlavní hrdina a schema jak z akčních filmů se Stevem Segalem. Přijde, dostane po tlamě, sesbírá se a vytluče darebáky.

Koniáš... Jeho příběh je zajímavý. Má talent a zjevně pochází z vysoce postavené rodiny.

žamboch je moje srdcovka, mám pocit, že i kdyby psal harlekýnky, tak ho budu hltat, neptejte se mě proč, ten pán si mě prostě dokázal koupit tím, jak píše.... a co hůř, já si to koupení dokonce moc užívám, baví mě stále, stále, stále.... koniáš je pro mě tím nejvíc sexy ošklivým hrdinou, jaký kdy běhal pod literárním nebem :-*

Zajímalo by mě, proč se jmenuje po barokním jezuitovi?

výborná kniha

Koniáše nelze nemilovat. Jasně, jeho příbehy jsou neuvěřitelné a reálně by měl být už tak dvacetkrát pod drnem, ale ta jeho nezdolnost, zásadovost, odhodlanost a gentlemanství z něj dělají jednoho z nejsympatičtějších hrdinů vůbec. Pevně doufám, že se s panem Ošklivákem ještě uvidíme!