Thanyss komentáře u knih

Jedno opoledne, několik popraskaných žilek v oku a neschopnost odložit knihu byť jen na malý okamžik. Coben nezklamal a i tady rozjíždí neuvěřitelnou jízdu plnou mystifikace, paranoie, lží, polopravd a místy pěkně zběsilého tempa.

8 16.10.2016

Mé druhé setkání s Vianem a opět mě dostal. Je to bláznivé, surrealistické, ujeté a přeci je to příběh, popisující sílu a hloubku lásky a přátelství. Čili celkem obyčejná dějová linka, zasazená do zvláštních a osobitých Vianových kulis, přičemž celek ve finále připomíná zvláštní sen, až jsem místy ztrácela ponětí o tom, zda čtu nebo sním.
Je jisté, že Vian není pro každého, jeho styl je specifický a někomu nemusí sednout. Ale u mě boduje na plné čáře a Pěnou dní s ním rozhodně nekončím.

8 22.06.2014

Tedy, pane Zolo, vy jste byl skutečně génius. S každou přečtenou knihou vám propadám víc a víc. Dokážete mě uchvátit psychologickou hloubkou postav i neuvěřitelně živým popisem světa železnic. Popisy prostředí ve vašem podání jsou vše, jen ne nudné. Nikdy bych nevěřila, že někdo dokáže popsat lokomotivu takovým způsobem, že jsem ji téměř začala mít ráda jako strojvůdce Jakub Lantier. Dokázal jste mě držet celou dobu v napětí, ať už se jednalo o nebezpečnou cestu vlakem skrz vánici a zasněžené koleje nebo hluboký vnitřní boj nebohého mladíka, lačnícího ukojit svou touhu po vraždě. Co je zajímavé, je morální rozpor, který Jakub prožívá - vražda v afektu, v momentálním podlehnutí pudů, mu připadá naprosto v pořádku a zcela ospravedlnitelná pro jeho svědomí. Naopak proti vraždě plánované, vypočítané, má morální zábrany, které mu byly dány výchovou.
Dychtivě jsem otáčela stránky, abych se dozvěděla, jak to vše dopadne. Je až neuvěřitelné, do jakých krajností může člověka zahnat žárlivost a vražedné pudy. Na jedné straně vášnivá láska, na straně druhé, touha zabít.
Naturalismus v této podobě, to je vskutku můj šálek čaje.

8 10.04.2014

Nepropadejte panice! Trápí vás duchové mrtvých šéfů nebo mimozemských entit? Hraje si někdo se strojem času? Zaklínil se vám na schodišti gauč a nejde vyprostit? Spatřili jste ve své blízkosti podivného muže, který věří snad všemu a svého koně parkuje v koupelně? Tak s tím vám pomůže Dirk Gently. Člověk, který rozhodně nemá žádné jasnovidecké ani parapsychologické schopnosti, jak o sobě zarytě tvrdí (to, že uhodl ty zatracené testové otázky byla politováníhodná náhoda).
Tentokrát sice nebudeme stopovat Vogony ani jiné podobné existence, nicméně Dirkovi a jeho přátelům nezbývá nic menšího, než zachránit svět.
Svižná a vtipná jízda ve stylu pana Adamse. Ručníky pro tentokrát můžete nechat ležet v koupelně... I když, pokud je budete mít pro jistotu u sebe, také to nemůže vadit.

8 10.10.2013

Dobrá detektivka, i když už jsem nějaký čas před koncem tušila, jak to zhruba je, knížce to na kvalitě mnoho neubírá.
Harry nám zase pije poněkud přes míru, jak už jsme si u něho zvykli, na oddělení vražd dochází k výměně vedení a ze "záporáka" se nakonec vyklube celkem sympatický zločinec.

8 05.08.2013

Rutherfurd prostě umí. Hlavní postavou této obsáhlé knihy je totiž samo město, jehož osudy nám autor předkládá prostřednictvím smyšlených rodových linií, které působí věrohodně a my tak sledujeme Londýn od jeho dávných počátků, kdy v okolí žilo jen několik usedlíků přes osídlení Římany až do současnosti k evropské metropoli.
I když to není čtení na jedno odpoledne, dokáže Rutherfurd udržet čtenářovu pozornost po celou dobu vyprávění a přitom ho nenápadně zasvěcovat do historie města tím, že prolíná své smyšlené postavy se skutečnými lidmi, kteří se zapsali do historie. Osobně se mi nejvíce líbila část věnovaná rozvoji alžbětinského divadla - krásné a téměř kouzelné prostředí.

8 22.07.2013

Kingovská klasika
King zde ve velkém odkazuje na svou Temnou věž, ale naštěstí nemusíte být do ságy zasvěceni, abyste příběh plně pochopili. Provázanost dějů je spíše takovým zpestřením pro zaryté fanoušky, ke kterým se řadím i já.
Každopádně, pokud si odmyslím Věž, zůstane i tak zatraceně dobrý příběh o dvou blízkých lidech, kteří zničehonic nemohou spát. A začnou svět doslova vidět v jiných barvách. Jenže i v tomto novém a krásném světě je něco zlého a zkaženého. A na hrdinech našeho příběhu je to, aby zachránili všechny světy, které se točí okolo osy - Temné věže.

Tuhle knížku zbožňuju. Musím se smát, jen si vzpomenu na noční rozhovor rodičů, kteří se dohadují, kdo půjde dát pohlavek pozdě se navrátivšímu synovi (Otec triumfálně: Aha, takže když si ještě několikrát neuklidím ponožky, ze syna bude kriminálník) nebo když se mi vybaví Jan Kraus zaklíněný ve dveřích, aby ho otec nemohl seřezat nebo když otec v zimě honil syna po sídlišti, oba jen ve spodkách a sousedi z balkonů je povzbuzovali nebo... Ježiši, celá ta knížka je prostě vtipná!

8 18.06.2013

Už dlouho ve mně žádné dílo nezanechalo tak silný dojem jako V. Nejsilněji na mě zapůsobil Evin duševní přerod po jejím uvěznění. Komix mi dal mrazení v zádech, napětí, pěkný vizuální dojem a nepopírám, že i několik slz.

8 18.06.2013

"Rissar měla nůž," upozornil ho Bugg, "zastrčený v rukávu."
"Vážně? Zastrčený?"
"Ano, pane."
Tehol zamířil k žebříku. "Ty jsi jistě měl po ruce svoje nože."
"Já žádný nože nemám, pane."
"Ne? A měli jsme je někdy?"
"Ne. Dřevěný lžíce..."
"Umíš s nima zacházet?"
"Velmi dobře."
"Tak to je všechno v pořádku."

Tehol a jeho sluha Bugg, v těchto dvou postavách se skrývá mnohem víc než se na první pohled zdá. A já jsem si je ihned oblíbila, protože jejich humor a věčné dohadování je v tak ostrém kontrastu k okolnímu dění, že to ani jinak nejde.
Půlnoční vlny se ihned po přečtení staly mou nejoblíbenější knihou. V jednu chvíli se smějete, abyste hned vzápětí pocítili chlad na zádech. Malazská kniha je prostě geniální a to nijak nepřeháním, skutečně se jedná o to nejlepší, co bylo kdy v žánru fantasy napsáno.
Takže ať už si oblíbíte jako já nesourodou dvojici pána a jeho sluhy, nebo prokletého tisteedurského císaře, jemuž je odepřena smrt a tak se pokaždé vrací do života šílenější a nebo akvizitor Seren Pedak, která se nedala zlomit, Půlnoční vlny vás zcela pohltí.

8 17.06.2013

Sám pan Dickens považoval Nadějné vyhlídky za to nejlepší, co napsal. Vzhledem k tomu, že jsem ještě nepřečetla celé jeho dílo - nemohu soudit v tak širokém měřítku. Přesto si dovolím tvrdit, že se jedná o úžasné dílo, v němž pan Dickens mistrovsky využívá svůj vypravěčský talent.

Pip je krásně vykreslená postava; zpočátku je chlapec naivní a beznadějně zamilovaný do chladné a pyšné Estelly, později okouzlen leskem přepychu zapomíná na své staré známé z chudých poměrů a straní se jich, aby se kolotočem osudu opět ocitl na známé cestě, kterou v dětství opustil.

Nadějné vyhlídky jsou příběh o ctižádosti a snech, o síle přátelství i lidské vypočítavosti a omylech. Je to příběh o tom, že štěstí můžete najít i mezi chudšími obyvateli, že peníze nejsou vše, co je k lidské spokojenosti potřeba a že ne všechny sny se mohou splnit a proto bychom se k nim neměli příliš upínat, aby nám skutečný život neutekl mezi prsty.

7 28.03.2015

Po dlouhé době kniha, která mě doslova posadila na zadek. Přiměřeně paranoidní a záhadná, skvěle vypravěčsky zvládnutá a dokonce odpouštím autorovi i to, že z hlavního hrdiny udělal místy superhrdinu, který potřebuje minimum spánku, proskakuje okny, otřes mozku přechází mávnutím ruky a neochvějně si jde za svým.
Je to mé první setkání s panem Cobenem, nemohu tedy porovnávat s jeho dalšími knihami, ale Šest let se povedlo. Záhada ztracené Natalie, která se místy jeví jako vysněná osoba, jež snad ani neexistovala, se mi zaryla pod kůži a nepustila mě do té doby, než jsem otočila poslední stránku a to tajemné klubko konečně nerozmotala.
Pokud hledáte knížku, která vás napne jako kšandy a přitom vás nechá pochybovat o vlastní příčetnosti a logickém úsudku, máte v rukou to správné dílo.

7 23.09.2014

Mám pocit, že kdyby McCarthy vyprávěl dějiny, stal by se dějepis asi nejoblíbenějším předmětem na školách. Řádně surové, servírované bez okolků a pěkně studené navzdory pouštnímu žáru. Sice to není jednoduché čtení, ale mě tenhle styl vyprávění prostě sedí a jednoduše mě baví. Vraždí se ve velkém; k tomu, abyste vyfasovali kulku mezi oči, stačí mnohdy sakra málo, pouštní písek do sebe vsakuje krev po hektolitrech, kondoři mají břicha nacpaná k prasknutí.
Ač se to místy může zdát neuvěřitelné, kniha je založena na skutečných událostech i lidech. A možná právě díky tomu je ten příběh ještě o to šílenější.

7 14.07.2014

Pro mě překvapivé zjištění, že se osudy čtyř generací dají směstnat do knihy, která o něco málo překračuje čtyři sta stran. Jenže pan Cunningham to dokázal naprosto bravurně, aniž bych měla při čtení pocit, že něco vynechal. Skvěle provedená sonda do rodiny, jež na oko působí jako typická rodinka, budující svůj americký sen, přičemž pod povrchem najdete všemožné nesrovnalosti jako otce trpícího impulsivními návaly vzteku, starší dceru, snášející otcovu zvýšenou náklonost, syna, který má rád muže, nejmladší dceru, ztracenou ve svém vlastním světě, mající za nejlepší přítelkyni transvestitu Cassandru a v neposlední řadě matku, která peče krásné dorty, udržuje ukázkově naklizenou domácnost, ale zároveň trpí neurózami a kleptomanií. Tělo a krev ukazuje lásku ve všech možných odstínech a neustále se opakující motiv domu ve všech podobách je v knize stejně příjemnou a nenásilnou linkou.
Kniha toho nabízí spoustu od lásky a přátelství, přes generační konflikty, nenávist a nepochopení. Sledujeme budování snu, abychom následně sledovali jeho rozklad. Tělo a krev se tak nakonec mění v prach a slzy.

7 22.06.2014

Dámy a pánové, představuje se nám Bond, James Bond. Předně zapomeňte na Aston Martiny a BMW, James jezdí v Bentley. Dále není od Q zásobován všemožnými technickými vychytávkami, vrchol špionážní techniky představuje odposlech namontovaný v pokoji našeho 007. A předně, britský agent je chodící reklamou na rakovinu plic, protože nevykouří za den méně než 70 cigaret.
Ačkoli by se dalo podle mého úvodu usuzovat, že mě kniha zklamala, není tomu tak. Jistě, film je zajímavější, efektnější a Bond má „jen“ ztvrdlá játra od alkoholu, ale plíce v pořádku, nicméně kniha má také své kouzlo. Nechybí krásná agentka Vesper a vzhledem k době vzniku, Bondův nepřítel není odjinud než ze samotné matičky Rusi.
Jen ten závěr mi k drsnému agentovi nesedl. Zbytečně moc přeslazené a to nezachránila ani Bondova poslední nesmlouvavá slova na účet Vesper.

7 23.10.2013

Čas od času je potřeba zvolit něco lehčího ke čtení. A proč nezvolit knihu, která dopřeje vašemu obědu (snídani, večeři, svačině...) vířivý výlet napříč vaším trávicím ústrojím.
Představuje se nám totiž Skřípal, vrah tak brutální, že mu museli vymyslet i vlastní zločineckou kategorii - level 26 (chcípáček Bundy to dotáhl sotva na level 17), netvor, který velmi zdatně přenáší do reality noční můry nespočtu lidí. A pokud vám vaše představivost nedokáže nabídnout dostatečně relevantní podobu takové kreatury, můžete si četbu zpestřil sledováním internetových videosekvencí, kde se vám "borec v bílém kondomu" ukáže v celé své svíjející se kráse.
Aby Skřípal měl v knize co dělat, do cesty se mu postaví "troska" Steve Dark, jemuž náš latexový muž zanechává nesrozumitelná podobenství, o kterých je ovšem skálopevně přesvědčen, že je detektiv rozluští.
Vážení, připravte si sáčky, případně četbu zahajte nalačno, zkontrolujte veškeré myslitelné (skříně, prostor pod postelí, za závěsy, za dveřmi, prádelní koše) a následně i nemyslitelné (pračka, myčka nádobí, baťohy, lednice, kelímky od jogurtů...) místo, zda tam nezahlédnete něco, co by tam nemělo být a nesleduje vás to černýma očima a vychutnejte si napínavou jízdu s tvůrcem CSI: Las Vegas a Miami.

7 03.09.2013

Pokud bych měla porovnávat se Stínem větru, pak Andělská hra trošku zaostává. Nicméně tím rozhodně nechci říct, že by to byla špatná kniha.
Zafón dokázal opět vystavět mysteriózní, lehce mrazivý a zajímavý příběh, který se čte prakticky sám a nabídne nám pohled na události před Stínem větru. Takže pokud hledáte nevšední čtenářský zážitek, račte následovat autora na tajemné pohřebiště zapomenutých knih, protože každá kniha má duši - duši autora a lidí, kteří ji četli.

7 30.07.2013

Jak řekl sám King - Beznaděj je o Bohu a Strážci zákona o televizi. Což asi nejvíce vystihuje rozdíl mezi Kingem a jeho druhým já - Bachmanem.
Beznaděj je skvěle napsaný horor, při jehož čtení vás začne mrazit v zádech (mně osobně začalo mrazit v momentě, kdy policista odváží manžele do Beznaděje a jen tak mezi řečí jim oznámí, že je zabije). King ukazuje Boha jako krutou sílu, která se nebojí k dosažení svých cílů využít obyčejné smrtelníky jako figurky na šachovnici.

7 18.06.2013

Další z řady kingových skvělých hororů. I když je děj omezen na cellem malé území, autor z toho dokázal vykřesat maximum. Řbitov zviřátek rozhodně není optimistickým místem pro děti nebo dospělé, ale to, co se skrývá za ním je mnohem, mnohem horší, protože to, co pohřbíte na mikmackém pohřebišti, to se k vám zase vrátí. Jen v trošku jiné podobě... A možná vás to nebude mít moc rádo...

7 18.06.2013

Velmi silný a přitom jednoduchý příběh o starém rybáři, který jednoho dne chytí svůj životní úlovek, ze kterého mu ale nakonec nezbyde nic. Překrásná ukázka duševní síly a odhodlání starého člověka, jemuž je moře vším. A mně nezbývá než se zamyslet nad myšlenkou, kterou Santiago pronesl: Člověk není stvořen pro porážku. Člověka je možné zničit, ale ne porazit.

7 18.06.2013