Terva komentáře u knih

Vaše operace bude dlouhá.
A po pravdě řečeno,
když mě potěšíte
nějakým tím řevem,
nebudu proti.


Opět dvě dávky v jednom svazku. Od Crwe už snad ani nic jiného neočekáváme. V tomto případě je to Hrobař příběh třetí Lidožrout ze Sutter Campu a čtyřka se nazývá Hippokratův stín. Tvůrci zůstávají stejní, jako v prvních dvou sešitech a tak se z této stránky nemáme čeho obávat. Komu se líbil první svazek, je určitě natěšen (jako já) na svazek druhý. Hned v prvním, respektive, třetím příběhu Hrobaře, jsem zahlceni Jonasovo hláškama o mrtvolách (Nemůžu mrtvolu vašeho papínka opravit, protože je napůl rozpuštěná, když umřel ve vlastních sračkách.) Litujeme stav slečny Rose (Pohled na zesnulého nedoporučuji, neboť čas vykonal svoje a tělo se k tomu nehodí) a nezdolnost číňanky Lin. (Co čtyři nohy, dvě nohy, nebo se plazí, ty můžeš jíst) Tak že tady je všechno v pořádku.

Citát: Na Hippokrata vám seru!

Dost brutální příběh, řekl bych. Lidožrout Jeronimus Quint je celkem zvrácený. Ale na druhou stranu, údajně léčí nemocné. Slečna Rose trpí jeho vinou a čtenář i pozorovatel v jednom, netuší, jak to všechno dopadne. Jisté cesty tu jsou, ale ani jedna není lákavá. Jenže jak správně definovat zlo. Rose by o tom mohla vyprávět. Její rozhodnutí v tomto příběhu bylo velmi překvapivé. Posunulo děj tak trochu do jiných dimenzí. A, bohužel, díky tomu také trpí příběh samotný. Ve druhém sešitě není žádný humor a z hrobaře se stal lovec lidí. Celkově je Hippokratův stín horší než předcházející sešit.

Citát. Proč si myslíte, že to dopadne špatně? Jsem přece lékař, ne?

113 12.09.2023

Ať jste pitomí jak jste pitomí,
jako že jste pitomí jak tága,
určitě poznáte,
kudy do toho elektrika leze.
(Kursk 7/6/43/1207)

Vždycky, když se v poslední době dávám do čtení Součkovo příběhů, narážím na jednu zajímavost. Jeho povídky jsou různě vydávány s jinými povídkami a všechno je to tak zamotané, že se mi nakonec doma sešlo čtyři nebo pět (sám v tom mám tajemno) knih a v každé se některé příběhy opakují. V této sbírce povídek tak mimo příběhu Ďáblův prsten, najdete i povídku Kursk 7/6/43/1207 a příběh nazvaný Killi. Kursk 7/6/43/1207 je další zajímavou povídkou o cestování časem a Kili je mrazivým dokumentem o globálním oteplení naší planety.

Malá ochutnávka:
Napadlo mě podívat se dolů, k nohám. V mihotavém světle hvězd jsem spíše uhádl, než viděl, že asi krok přede mnou stojí v písku malé zvíře, veliké sotva jako kočka nebo psík, a dívá se na mne zelenými kukadly, světélkujícími v temnotě.
(Ďáblův prsten)

Možná bych se trochu vrátil k povídce Ďáblův prsten trochu z jiného pohledu. Protože obal této modré knížečky je tímto příběhem inspirovaný. Bohužel nakladatelství Ivo Železný čtenáře nějak neinformovalo, kdo jej nakreslil. Je na něm balon, hodinky, francouzská vlajka a smolař tohoto příběhu vojín Francois Maret. Ostatní se dočtete v mém komentáři k těmto třem povídkám a to zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/dabluv-prsten-14113

Citát: Boty pro dědečka, tátu i vnuka, šaty k neroztrhání, nábytek na věčnost. . .(Kili)

121 08.09.2023

Pro většinu lidí
je jediným
smyslem života
přežít
za každou cenu.

Já vám pořádně nevím. Na komiks jsem se docela těšil, ale po přečtení mám podivné pocity. Nějak jsem asi plně nedokázal pochopit, co nám tvůrci chtěli říct. Ale pojďme od počátku. Po prolistování musím uznat, že kresby jsou celkem povedené. Příjemné. Jak ty od Briana Terrera tak i ty od ostatních tvůrců. Celkem se na kresbě podílelo pět tvůrců. V kresbách vlastně není skoro žádný rozdíl, tak máte stále pocit, že kreslí jedna a tatáž osoba. Barvy jsou tlumené a spíše táhnuté do tmavých odstínů. Převážně barvil Ondřej Hrdina. Po této stránce je to dobré.

Citát: Kdyby ti šla práce jako kecání, už by to bylo hotový.

Scénář, to už je horší. Když jsem byl v půlce této knihy, zjistil jsem, že jsem vlastně nic nezjistil. Příběh se posunul jen kousek, ale nikdo nic nevysvětlil. Stále se mluví o technologii Nantis (nanoroboti), ale nikdo pořádně nevysvětlí, proč je tak pro člověka důležité, ho mít v těle. Tak že jsem tak nějak jen mechanicky četl, a čekal, co přinese další stránka, další kapitola . . . nebo se snad podstatné dozvím až v epilogu? Bylo to nejasné. Ale alespoň jsem se kochal kresbou, protože spousta dialogů nemá to správné grády. Většinou jsou to jen tlachy o ničem. Neměl jsem z tohodle pořádný očekávaný požitek. Navíc je v tom strašně sprostých slov, což by mě tak nevadilo, ale někdy jsou použita úplně zbytečně až nesmyslně. (Asi na popud mistra K.) Kdepak, jen za 50%

Citát: Nesnáším střelbu do zad, ale když to jinak nejde. . .

107 08.09.2023

Utábořil se v salonu
a cílevědomě mi likviduje
zásoby whisky.
Kdyby si ji aspoň neředil vodou!
Takový nevkus!

Ačkoliv se jedná o dvacátý devátý příběh v sérii Mark Stone: kapitán služby pro dohled nad primitivními planetami, zase mě pan spisovatel Jean-Piere Garen, dokázal překvapit. Tohle je totiž úplně něco jiného, než na co je sériový fanoušek a čtenář těchto příběhů, zvyklej. Jedná se totiž o příběh, který je noirovou detektivkou a navíc je vyprávěn v ICH formě. Jako bonus bych vyzvedl fakt, že hlavním hrdinou, který nám příběh vypráví, není Mark Stone, nýbrž agent a Markův kolega, Randal Gardner.

Malá ochutnávka:
Události se dávají rozhodně do pohybu. Nevím, jestli mi šestnáct hodin bude stačit, abych zachránil aspoň sám sebe.
Ještě se třesu rozčilením a popálená noha se mi připomíná.
Dobelhám se k pokladně, pod níž mám lékárničku.
Bota to vydržela, ale vycházková kombinéza ne. Popáleniny třetího stupně by byly sranda, kdybych mohl do špitálu . . .

Jsem nadmíru spokojený s touto změnou. A dokážu plně ocenit snahu, dát zase svým čtenářům něco jiného, co jej vytrhne od daného stereotipu, ač se nám ten stereotip stále líbí. Tak že teď si odpočinem od klasiky a dostáváme něco jiného. Ale i to něco jiného je perfektní a příběh jsem si hodně užíval. Škoda, že byl opět tak krátký.

Citát: Jen žádnou paniku.

116 04.09.2023

Slyšel jste?
Mám syna.
Dám mu jméno
Jonah.
(Než nastala nová 52!)

První příběh v sérii All Star Western se mi celkem líbil, u druhého už to bylo jen tak tak. I tak jsem se, sice s obavami, pustil do třetího svazku. Nic jsem od Černého diamantu neočekával, mohl mě jen překvapit. A opravdu mě první mini povídka překvapila a uspokojila mou zvědavost. Dozvíte se v ní totiž vše, co byste měli vědět o muži jenž si říká Jonah Hex. Jak se narodil, jak žil, co dělal, než byl zjizvený a kam ho to všechno dovedlo. Ano, první, leč krátká povídka mě něco dala. Dokonce jsem byl ochoten tolerovat podivnou kresbu Moritata.

Citát: Nenechám se sežrat něčím pruhovaným! (Podivný případ Dr. Arkhama a pana Hexe)

Musím přiznat, že Dr. Jekyll/Hyde přinesli do příběhu jisté oživení. Díky nim se dokonce rozpovídal i Hex. Jeho suché hlášky a Hydeův humor perfektně oživí tento soubor povídek. A Dr. Arkham nám také ukáže své temné jádro. Musím přiznat, a rád to přiznávám, že tento svazek se velmi povedl. Byl jsem nadmíru spokojen a nadšen. I když poslední pátý příběh, nazvaný Je to blázinec mi zas tak moc nesedl. I když v tom byl alkohol, Whiskey konkrétně, stejně se tam Hex nechoval, jak jsem zvyklej. No a po pěti povídkách ze života Jonaha Hexe v Gothanmu následuje jedna menší povídka. Je o indiánech. V jejich čele je Tomahawk. Je to krutý, je v tom moc politiky a krve. Navíc je to divně nakreslený. Tak že tentokrát se povídka mimo sérii Jonaha Hexe, moc nepovedla.

Citát: Jedinej dobrej indián je mrtvej indián. (Tomahawk)

107 04.09.2023

(SPOILER) . . . a loď se ztratila
a člověk se ztratil
a ztracení samo
se ztratilo.
Prostor pro tvé ego . . .

Brian Wilson Aldis se narodil v roce 1925. Sci-fi příběh Nonstop vyšel v roce 1958! Proč to zdůrazňuji? Protože mám pocit, že tohle je nadčasový dílo. Už v těch letech, kdy jsme se ještě ani nedostali na Měsíc, napsal někdo příběh o vícegenerační obrovské kosmické lodi, která putuje vesmírem. A navíc, putuje tak dlouho, že už i obyvatelé tohoto kosmického světa, dávno zapomněli proč a kam vlastně letí. Ve své podstatě se část lidí propadla někam do doby kamenné. Jenže to není všechno. Dokonce se tu objevuje příruční atomová pila s kruhovým řezacím polem.

Malá ochutnávka:
Je to nejnapínavější pohádka, jaká může být, protože je o nás všech i o tom, jak žijeme. Svět je báječné místo. Tvoří ho mnoho a mnoho vrstev stejných palub, jako je tahle, které nikde nekončí, protože jsou zavřené v kruhu. Můžeš jít pořád dál a dál a na konec světa nikdy nedojdeš. Všechny ty vrstvy jsou plné záhadných míst, dobrých i zlých, a všechny chodby, které k nim vedou jsou zarostlé ponikem.
(ponik rostlina)

Zatím, co čas na letícím tělese plyne, dostává čtenář stále nové, a dá se říci, i šokující informace. Tohle hrůzostrašné utrpení dokonce vyžaduje i nějaké ty oběti. Všechna ta odhalení vám pracují v mozku a ten si pomalu uvědomuje, jak to vlastně celé vzniklo a kam to pravděpodobně všechno povede. Napětí je stupňující a vše to nabírá celkem vysoké obrátky. Poslední třetina této knihy je prostě strhující. Všechno to šílenství, masakr, rabování a hledání - nepřítomnost přitažlivosti nikomu nevadila - . . . no prostě měl jsem z toho husí kůži.

Citát: Nesmíš si pořád myslet, že jsem hlupák, jen proto, že jsem se narodil v tvý farnosti, otče.

Nonstop jsem ještě nikdy nečetl. Je to ostuda. Mám doma Aldisovo trilogii Helikonie, (Jaro, Léto, Zima) kterou jsem četl tak před patnácti lety a nic moc si z ní nepamatuju, ale na Nonstop jsem narazil až teď. A jsem tomu rád, protože tohle se mi z hlavy jen tak nevymaže. Je to geniální dílo, které si časem jistě rád přečtu znovu. Jediné, co by se příběhu dalo vyčíst je jeho konec. Je vlastně tak trochu tajemný. Jakoby pan spisovatel chtěl, aby si každý čtenář samostatně konec domyslel. Je to jen na vás.

Citát: Nikdo nechce ráj, jen možnost vybrat si, kde bude trpět.

144 02.09.2023

Kdo chce
pomoc
od ďábla,
jde ho
žádat osobně.

Ad vitam et ultra.*

Tento příběh začíná ve vzdáleném světě, ve světě, který jako by opustil i bůh . . . Pirátská témata mě vždycky lákala. Dlouhý John Silver vůbec nevypadá špatně. Myslím tím kresbu, kterou má na svědomí Mathieu Lauffray. Mám pocit, že jsem s tímto barvířem a koloristou ještě neměl tu čest. Alespoň si na nic nevzpomínám. Po prolistování musím uznat, že kresba je velmi pěkná. Okna jsou sice klasická, ale jejich uspořádání má logiku. Navíc barvy jsou střídmé, příjemné a jen v extrémních situacích jsou barevně silnější. Nádherná je například poslední celostránková kresba prvního sešitu.

Citát: Zvědavcům je potřeba vypíchnout oči a žvanilům vyříznout jazyk.

Tento svazek obsahuje dva sešity. První s názvem Lady Vivian Hastingsová a ten druhý nese název Neptun. A musím přiznat, že jsem se nějak nemohl zpočátku chytit. První sešit mě skoro vůbec nebavil. Moc mluvení, žádná akce. Jenže když jsem chvilku počkal, začalo se to rozjíždět. První perly naznačeného dobrodružství začaly, když se lady Hastingsová setká s Johnem Silverem. Tady začne bujet ďábelský plán. Oba jsou totiž tak trochu podvodníci a lháři, a já si myslel, že jejich zajímavá spolupráce nabere na obrátkách. Nesplnilo to však mé očekávání.

Citát: Vzpoura znamená, že už nikdy neuvidíme svoje děti a ženy. Tohle vážně chcete?

Už jen podivné zrekvírování lodi, kdy bylo nutné vytvořit jakýsi oslí můstek, aby mohl děj dále pokračovat, ve mně vyvolalo jisté obavy. Následný přeskok asi pětadvaceti dní na moři nás čtenáře zavede rovnou na pokraj vzpoury. Absence jakéhokoliv napětí a důvodů, které vedou k vyhrocené situaci, činí tento příběh jaksi bez špetky napětí. Příběh, respektive scénář, je protkám spoustou divných nelogických situací. Vůbec jsem si to neužíval. Tak že krom povedené kresby je to jen půlka dobrého příběhu.

Citát: Beze mě nebude ani poklad, ani návrat domů.

* - Do smrti a ještě dál

108 02.09.2023

To je opravdu
vhodný postoj
pro doktora,
jsem připravený
někomu ustřelit hlavu.

Film jsem kdysi dávno viděl, ale nějak si nevybavuji, že by byl tak krvavý a brutální. To, co Khan provedl s osádkou kosmické lodi Reliant a s lidma z laboratoře bylo dost nechutné. Khan chce získat mocný nástroj stvoření, nazvaný Genesis, ale chce jej využít k ničení. A jde doslova přes mrtvoly. Velmi kruté, napínavé a akční. Čtenář se ještě nestačil vzpamatovat z prvních dvou třech kapitol tohoto příběhu a hned začne další masakr.

Citát: Pene Sulu! Pane Sulu! Bože, Spocku, je mrtvý!

Ale aby jste si nemysleli, že to je jen o smrti. V příběhu najdete i lásku a hodně lásky. Dokonce si můžete přečíst zajímavou básničku. Jmenuje se Lov Žraplaza (Přeložila Carola Biedenmannová). Možná někomu něco dá, tedy pokud víte, co nebo kdo je to Žraplaz. Avšak, opět mi v příběhu schází humor. Nějaký tom sice je, ale na Star Trek je ho jako šafránu. Jinak další perfektní dobrodružství.

Citát: Romulandské pivo? Kostro, to je přece zakázaný!

114 28.08.2023

Obávám se, že se mýlíte. Je to sice protismyslné,
ale jenom mrtví nestárnou.
Francois za sto let nezestárl
- bylo to tedy sto let, kdy jeho organismus nepracoval . . .
(Ďáblův prsten)

Tato knížka obsahuje povídky Ďáblův prsten a Pevnost bílých mravenců. Tak že jsou příběhy situovány obráceně než v zelené knize od společnosti Akcent. On je stejně tak trochu v Součkovo příbězích zmatek. Je v tom jisté tajemno, když několik knih má společné povídky, a jen jsou doplněny jinými příběhy a nebo jsou ty konkrétní povídky jen vydány v opačném pořadí. Má to pak na čtenáři jakýsi mrazivý efekt. Tak že, když už tu knihu mám v ruce, proč si znovu nepřečíst to, co už jsem několikrát četl, že jo? Oni ostatně jsou obě povídky perfektní a tak není čas řešit, kdo je kdo a dát znovu dvě dávky.

Malá ochutnávka:
Opatrně, jako by pečlivě hledal cestu mezi požáry v ulicích, zčásti už změněných v trosky, přicházel do města obrovský bílý mravenec, velký jako vzducholoď, jako nádražní hala, jako katedrála. Otočil se na místě a věž kostela, zasažená jeho tučným tělem, se zřítila, jako by pod ní vybuchla nálož. Nesmírná bílá hlava bez očí, zato však s obrovskými kusadly a tykadly, rýsujícími se na obloze proti sírovému přísvitu v mracích, se kývala a kolébala nad nejvyššími střechami jak obludný a neforemný balón.
(Pevnost bílých mravenců)

114 28.08.2023

Kletby se mohou
obrátit proti sesilateli.
Ale pokud
kletbu provedl
někdo zkušený . . .

Druhý příběh ze série Poslední velkoměsto nazvaný Kletba není hra. Zatím, co jste se v první knize cítili, jako by jste hrály počítačovou hru, je tento příběh posunut do současné reality. Tedy, současné příběhové reality. Mohl bych to nazvat mysteriozní krimi. Což možná taky trochu je, ale je to především pohodová špionážní fantasy. A nebo všechno dohromady, to záleží na úhlu pohledu. Rozhodně je to obsahově velmi čtivé. Trocha krve, smrti, lásky, nějaká ta kletba od Bílé čarodějky, trochu kanibalismu, akce, ale vše jede ve vážnějším módu. Humor tu nehledejte. Ani by se sem nehodil.

Malá ochutnávka:
Pro pana doktora přírodních věd HH,
jehož ROZHOVOR v BK jsme se zájmem přečetli:
Pane doktore, zpochybnil jste existenci MAGIE,
jakož i záhrobních a paranormálních jevů.
Za účelem vašeho POUČENÍ a OSVÍCENÍ na vás byla
uvalena kletba. Je to kletba menšího rozsahu
v trvání zhruba dvou měsíců. Jejím účelem není
způsobit smrt nebo trvalé následky. Sám POSOUDÍTE,
zda tato kletba bude (anebo nebude) mít účinek.

No, po pravdě řečeno, myslím, že jednou nebo dvakrát jsem se zasmál. To bylo v tom případě, kdy došly skafandříky Avšak, o co se jedná vám neprozradím, to si musíte příběh přečíst. Já osobně jsem to přečetl celkem rychle. Možná rychleji než dojedete osmičkou na konečnou a přesednete na sedmnáctku, která jede k hydroponickým skleníkům. A nebo to byla jiná cesta? Nevím, osobně bych v Bornu zabloudil, že by mě nenašla ani zbloudilá kulka. I když někteří takové štěstí nemají. Pohodová, i když trochu nervozní atmosféra a příslib příchodu jedné nejmenované osoby mě žene k další knize.

Citát: Oni mě nechtěli ošukat . . . Chtěli mě sežrat!

117 24.08.2023

S funebrákama
se nemluví.
Buď pro ně máme práci,
nebo děláme že nejsou.
(Jedlík zlata)

Po otevření a prolistování vám dojde, že Ralph Meyer kreslí své obrazy do jednoduchých, dá se říci, žvýkačkových oken. Najdete tu škálu čtverců a obdélníků a nic složitějšího. Ale, když se nad tím zamyslím, jedná se o spaghetti western, a ten nepotřebuje složité tvary. Barvy Caroline Delabieové jsou zrzavé a prašné jako město a jeho okolí, ve kterém se děj tohoto příběhu odehrává. Co se týče obsahu podle námětu Ralpha Meyera a Xaviera Dorisona, no je to sice trochu na vážkách, ale když je ve westernu v hlavní roli hrobař, čeká čtenář tak trochu jiný pohled na Divoký Západ.

Citát: Jonasi, mám pro tebe dobré zprávy! JONAS Copak, někdo umřel? (Jedlík zlata)

V tomto svazku jsou dva sešity. První sešit má název Jedlík zlata. A supama to začalo. Když mě došlo, kdo to začal vyprávět, musel jsem se smát. A smál jsem se i dál, protože příběh je prošpikovaný ironickým, skoro až hrobařským černým humorem. Všechny ty veselé kecy hrobníka Crowa, všechny ty prazvláštní situace kolem pohřbu a otevřený zvláštní konec prostě sranda a napětí v jednom

Citát: Za mých časů jsme se o svoje mrtvý starali sami. Stačil kout zahrady nebo pěkná mýtina . . . lopata a hotovo. Ale lidi si už nic neuměj udělat sami. (Jedlík zlata)

Ten druhý příběh se zove Tanec supů. Trochu se ti odhaluje minulost slečny Rose i číňanky Lin. Tu hrobníkovu už tak nějak známe. Ale průser je, že tu není skoro žádný humor. Tak nějak po perfektním rozjezdu v prvním sešitě, je druhý sešit až moc vážný. Škoda, že ten černý humor nezůstal. A ještě je tu jedna věc. Ta s tou rakví na konci příběhu i vozík na uhlí byl trochu divný. Tady mi to smrdělo nelogičností. A nebo jsem blbej jak ten sup a nepochopil jsem to. Tak že první příběh za pět výstřelů ale ten druhý nestál skoro ani za tři.

Citát: Původně jsem se vám chtěl dostat do zad, ale když jsem vás uviděl, neodolal jsem představě, že budu vidět vaše ksichty, až budete chcípat. (Tanec supů)

110 24.08.2023

Lidé jsou nepolepšitelní, nepoučitelní
a neustále, dokonce v mnoha případech už staletí,
dobrovolně strkají hlavu do pomyslných oprátek.
Tak tomu bude stále, do té doby,
dokud lidská populace nedostane rozum, nevyhyne!

Ani nemáte představu, jak moc jsem byl naštvanej, když konec světa nepřišel v roce 2012. Jak já se těšil. Na Nový rok jsem hleděl k jihovýchodu a čekal tu vlnu tsunami vody, která smete Evropu . . . a nic. Celý rok 2012 . . . nic. Ani pan Oldřich Rajsigl mi nedal naději. Roku 3006 se rozhodně nedožiju a tak si ten konec světa zase neužiju. A proč zrovna rok 3006. Inu, pan spisovatel k tomu má své důvody. Ze snu se totiž dozvěděl přesné datum i hodinu, ba co, i minutu. Kdy to všechno konečně skončí? 24.4.3006 ve 14:14 bude pro mnohé lidi, žijící na této planetě, radostným dnem.

Citát: Od doby údajného přistání na Měsíci uplynulo 42 let! (kniha je napsaná v roce 2011 ) S primitivní kosmickou technikou to šlo a s dnešní supermoderní technikou to nejde?

Těch konců je tu zmíněno více. Nejen ten od Nostradama, ale i ten od Makedonské věštkyně, která si říkala Vanga. Narodila se roku 1911 a prý její věštby se z velké části vyplnily. Sice by se některé věštby daly s úspěchem popřít (hlavně ta o roku 2016 nebo 2023), ale i tak, procento je velké. Podle paní Vangy nastane konec světa v roce 5079. Naopak pan Nostradamus je trochu blíže. Podle něho nastane Soudný den v roce 3797. Tak že konců světa je tu požehnaně. Kdy však doopravdy nastane, to je ve hvězdách. Co je však nejzajímavější z těch lidí o kterých tu pan spisovatel píše, to jsou Nostradamovo básně zde zveřejněné. Jsou velmi zajímavé.

Malá ochutnávka:
Rozpoutají se vichřice a moře bude řvát,
až Gabriel bude nad mořem i zemí stát.
Pak zaduje ve svůj zázračný roh,
stará slova skonají a nový přijde rod.

To bude znamení všem vidoucím,
buďte si jisti, to přihodí se všem dosud živoucím,
naráz odumře láska a manželství vymizí,
ubude národů a nevinnost všem bude cizí.
Ženy pečovat budou o kočky a plémě psí,
zatímco muži žít jak kanci divocí.

Ale tato kniha není jen o koncích světa. Jsou tu hlavně věštby. A to převážně Oldřicha Rajsigla. Impozantně dokáže věštit věci, které nás až do roku 3006 čekají. Je rozhodně zajímavé si některé věštby ověřit ještě za mého života. Pravdou je, že si pan spisovatel někdy dost protiřečí. Například v jedné pasáži se lidstvo potká s mimozemšťany ( 2051 sňatek s mimozemšťanem ) a v druhé, následující o několik let dál píše, že se objevují mimozemšťané ( 2065 důkaz o mimozemském životě ). Ale o těch by už lidé měli vědět z dřívějších jeho proroctvích. Zajímavostí je věštba, kdy komunismus začne převládat, protože Čína dokázala, že i komunismus může prosperovat. A hlavně by lidé měli být pod kontrolou, a zavedení celosvětového trestu smrti by náš konec mohlo trochu oddálit.

Citát: Kapitalisticko-komunistický systém může ruku v ruce vést k vysoké prosperitě, dokonce na světové úrovni i ve státě, ve kterém je povinnost pracovat a je zaveden trest smrti, který je v dnešní době nutnost a má výchovný, odstrašující charakter!

Tohle je kniha o věštbách. Ať už tomu věříte nebo ne. Je tu spousta mouder a vizí, které bych klidně uvítal. Některé jsou však šokující a mrazivé. Knihu a obsah jsem bral s nadhledem, dokonce i pan spisovatel k tomu nabádá. Jsou to jen vize. Vize může mít každý, tak proč si nepřečíst něco o cizích vizích. Jsem rád, že jsem si tuto knihu pořídil. Je v ní dost mysterií, ale i pravdy. Navíc koupí této knihy jsem zpětně přispěl na výrobu Nejobsáhlejšího snáře na světě, který jsem si samozřejmě hned po dočtení této knihy také pořídil. Je to obrovská bichle, která má přes 1 300 stránek. Ale to už je jiné proroctví . . .

Citát: A proto dívejme se na hvězdy, dívejme se k nebi, dál do vesmíru a bojme se, až se objeví neznámá hvězda, neznámé vesmírné těleso, černý, červený, bílý mrak, protože jsme jen hračkou nenasytných, hříčkou přírody, ale ne volní, jak si myslíme, ne svobodní jako ten pták.

123 20.08.2023

Jsme Američané,
máme svoje práva.
Tak se neboj,
všechno
dobře dopadne.

Tento příběh se časově odehrává dříve než obě filmové zpracování Hory mají oči 1 a 2. Ale i tak jsou čtenáři upozorněni, že je děj napsán podle filmu Wese Cravena. Tak si v tom každý musí udělat jasno sám. Třeba i sekyrou. Stejně tak jasno si v tom udělala rodina Sawney Beana. Místo vystěhování se ukryjí v místních horách. Následující události už jsou jen na vlastní nebezpečí. Přeci jenom, dva roky v jeskyních pod palbou atomových bomb to z člověkem pěkně zacloumá.

Malá ochutnávka:
. . . protože už město neexistovalo, pustila se armáda do díla, do zkoušek svých atomových bomb.
Ti, kdo přežili, ten výbuch zaslechli hluboko ve svém nitru. Cítili, jak se planeta otřásla pod strašlivou sílou, jakou by žádný člověk neměl vládnout.
Netušili nic o radiaci.

Kresba je povedená, temná s příchutí krve. Některé celostránkové obrazy jsou fakt kruté. Obsahově je to trochu pokulhávající v logice, ale jako celek to působí dost hororově a někdy i smutně. Ale společně je to prostě jen masakr. Tak že nic pro fňukny a citlivky. Po přečtení máte chuť vzít sekyru a běžet jim na pomoc. Tak že jo, tohle nebylo zas tak špatné, jak by se mohlo zdát. Já se bavil.

Citát: Může holka otěhotnět když bude na kluka jen myslet?

111 20.08.2023

Tohle celé
je film,
fantastický film,
a já některé scény
prostě vystřihnu!

Kristina Haidingerová se mi dostala do paměti díky sestavování povídek do svazku Bizzaropolis. Musím však krutě přiznat, že jsem od paní spisovatelky ještě nic nečetl. Sice mám od ní doma, dokonce i podepsanou, knihu Děti Raumy, ale ještě nebyl ten správný čas se do ní pustit. V rozkvětu jsem si pořídil hlavně proto, že to slibovalo dobré bizzáro . . . a je to malé. Vlastně je to taková trochu delší povídka. Tak že nehrozilo, že kdyby se mi to nelíbilo, že bych to nedočetl. Avšak opak byl pravdou, byl jsem naštvaný, že už to končí.

Malá ochutnávka:
Tohle je ráj! Řekl Emanuel tiše. Na nic nečekej a ponoř se. Voda léčí.
. . . Nežijou tam odporný, nadržený rybí bestie? Pochybovala Soňa hlasem už ale zjihlým dojetím.
Jsou tam rostliny a tvorové, který se tě ani nedotknou. Právě oni sytí vodu všelékem. Přesvědč se sama!

V rozkvětu mě velmi bavilo. Nenudil jsem se ani chvilku. Příběh dívky, která se propadne "za papír" a prožívá kruté útoky rostlin a zvířat. Nemusím snad dodávat, že se převážně jedná o sexuální útoky. Bizzárko jedna báseň. Kloubí se tu děs i krása v jednom. To střídání okolností vás nutí být neustále ve střehu a fandit hlavní hrdince, aby se z toho dostala. Ve světě, kde cítíte jen bolest nebo rozkoš není žádná sranda žít. Je to něco jako cukr a bič. Jenže, když hrozí, že budete čekat na bič, zatím, co si užíváte rozkoš . . . to je bizzaro. Tak že jo, tohle bylo dobré a kdo má rád tento styl příběhů, ten ať si knížečku pořídí. Doporučuji!

Citát: Tvor jí připadal děsivý svojí obludnou velikostí, ale zároveň překrásný.

125 18.08.2023

Když tě moji
lidé našli,
považovali tě
za mrtvého.
(Supervize)

Venom Propast jsou dvě povídky, které však mají spousty společných jmenovatelů. První je vlastně důsledek předcházejících příběhů. Edward je chycen skupinou, která si říká Supervize. Ta se snaží získat jeho symbionta. V té druhé povídce, nazvané Propast se strašně moc řeší rodinné problémy Brocků. Až na pár šokujících odhalení je to jedna velká nuda. Měl jsem co dělat, abych to vůbec dočetl. Jediné, co mě drželo při životě jsou kresby. Na příbězích se podílela trojice kreslířů a moc se jim dařilo.

PS - Komentáře k povídkám v sekci "Části díla".

Citát: Báli jsme se. Bojíme se pořád. (Propast)

107 18.08.2023

Veličenstvo,
stalo se cosi
neuvěřitelného!
Vězňové si dovolili
uprchnout!

Jean-Pierr Garen mě skoro vždycky dokáže překvapit. Nevím, zda má v pořadí příběhů zmatek a vyndavá je ze šuplíku tak, jak mu padnou do ruky, a nebo to dělá schválně. Ti, kdož příběhy čtou tak, jaké mají pořadí, se v tomto příběhu trochu podiví. Již několikrát se v příbězích Marka Stonea vyskytl mimozemšťan se jménem Tor. Ten se několikrát objevil po boku své družky Raxy. Nikdy o nich nebylo moc řečeno. Tak tedy vězte, že tento příběh nám setkání Marka s Torem konečně vysvětlí a ujasní. Akorát, jak jsem již napsal, se divím, že až tak pozdě. Těžko říci, kdo určuje pořadí těchto příběhů.

Malá ochutnávka:
Dívka přistoupila k nevysokému stromu a chtěla z něj ulomit větev. Nedařilo se jí to, a tak jí Ray podal nůž. Radostně hvízdla, větev odřízla a udělala si z ní hůl s vidlicí. Potom šla opatrně napřed s očima upřenýma do trávy. Z čista jasna prudce přirazila vidlici k zemi. Polapila asi metrového hada! Jedním seknutím nože mu oddělila hlavu a se smíchem zvedla ještě se svíjející tělo. K Markově zděšení si je oloupala jako banán a s chutí se do něj pustila.

Jinak je to opět klasika. Opakování již známého se stalo totální rutinou, ne-li až rituálem a vlastně mi to ani nevadí. Je to vždycky takový malý rozjezd před samostatným příběhem. Opět je tu sex, hodně sexu, také jak jinak. Kam Mark vleze, tam čekají nahé ženy, aby mu da . . ukázali tu správnou cestu. V tomto příběhu se snad zamiluje i Ray. Markův osobní android. Zda se může robot zamilovat? To už nechám na vašem posudku. Ale v těchto příbězích je možné všechno. Tak že opět jsem se dvě hodinky pořádně bavil a smál.

Citát: Bude to klidná akce, bez nějakého šermování. Využijte toho a relaxujte.

120 15.08.2023

Dobrá,
tak pojďme dovnitř.
Dáme si šálek čaje.
Nemáme sice cukr,
ale zato spoustu mléka.

Tak trochu se smutkem jsem rozbaloval tuto knihu. Smutek je na místě, protože tohle je údajně poslední dobrodružství z tohoto světa. Hlavní hrdiny jsem si oblíbil. Zejména Babču. Kdo by jí neměl rád. Musím však přiznat, že této série jsem se zpočátku bál. Vlastně jsem si první knihu koupil až když vyšla kniha třetí. Nakonec jsem dal celou sérii a ona mi teď končí . . . fňuk. Ovšem po rozbalení a očichání jsem si ihned vzpomněl, proč se mi tento příběh tak moc líbí. Kresba! Ta dělá půlku krásy. A že Dan Mora kreslí nádherně, to už snad nemusím ani připomínat.

Citát: Mám pocit, že zemřít obyčejnou kulkou je urážka. Má mě přeci sežrat drak, krucinál.

Mary, Bridgette, Merlin i Rose jsou na konci, a už brzy bude zpečetěn jejich osud. Excalibur čeká na svého pána. A kdo jím bude, to se dozvíme v tomto příběhu. Osobně jsem měl jistý tip, a věřil jsem si. Ale . . .uf . . za pokus to stálo, kariéristo. Ovšem to předbíhám. Vraťme se na začátek této knihy. Hned na třetí straně je celosatránková kresba Robinovo družiny. No, jest-li tyto tvory někdo někdy v Anglii viděl, ten se asi musel zbláznit. Vypadají dost bizzáro. Ovšem kresba je to nádherná. Navíc jsem se i docela zasmál. Asi nejvíce jsem se smál, když jsem uviděl na mostě Malého Johna. Fakt prcek. A Babča? Síla. Cvak.

Citát: Proč mě v klidu nenechají vraždit anglosasy?! To vážně chci tak moc?

A co dodat? Něco končí a něco jiného zase začíná. Tento svět mě bavil, užíval jsem si ho, a dostal jsem chuť na čaj s cukrem a mlékem. A bylo by skvělé si to všechno nalít do Svatého grálu. Aby to mělo šmrnc nějaké té legendy. Bavilo mě to, nenudil jsem se a ještě ke všemu ten zajímavý konec. Prostě paráda. Celý ten komiks je neotřelý a zábavný. Akční a humorný. Je plný legend, které prostě do Británie patří. A jsou tu i draci. Jo a mimochodem veselé Vánoce.

Citát: . . . a teď má drahá dcero, jim nakopeme prdel!

110 15.08.2023

Kdyby Vatikán
ze dne na den
otevřel své tajné archivy,
nestačili bychom
přepisovat historické knihy.

Hartwig Hausdorf v této knize útočí na skupiny, vlády, společenství i jednotlivce, kteří se nám snaží zatajit věci, které podstatně mění děj i historii lidstva. Začíná Biblí a Koncilama, které si papežové upravují k obrazu svému. Ano, Bůh to také dělal, ale mystifikovat své ovečky? To snad nikdy neměl v plánu. Více v prvních kapitolách této knihy. Dále je tu mrazivá a nádherná pasáž o Josipu Boškovičovi. Tento člověk byl vlastně šokující historická postava. Pak jsou tu jména několika Ruských kosmonautů, o kterých lidstvo nemá ani zdání. Zemřeli pro lidstvo, ale nikdo je nezná.

Citát: Jsou snad lidé na této planetě stále natolik nesvéprávní, že se jim stejně jako v době neblaze proslulé inkvizice musí i nadále předepisovat, v co mají věřit a v co nesmějí?

Všechny ty vyprávění a situace v této knize jsou opět velmi věrohodné a spousta těch pasáží stojí za zamyšlení. Jsme ovládáni hrstkou vyvolených, je námi manipulováno a kolik vlastně věcí je nám zatajováno. I kdyby se jen půlka řečeného v této knize prokázala, museli bychom přepsat historické knihy. Vše, co nás ve školách učili nemusí být zas taková pravda. Kdo má rád tyhle pohledy z jiné strany na známá i méně známá fakta (v úvozovkách), ten ať si rozhodně tuto knihu nenechá ujít. Dozvíte se zde spousty zajímavých věcí.

Citát: Kdyby se Nobelova cena udělovala již o více než století dříve, byl by Josip Boškovič bezpochyby prvním kandidátem.

122 12.08.2023

Život je krátký
a z Bible se povětšinou
předčítá jen
na pohřbech.
( Bat Lash )

Jonah Hex byl pro mne vždycky samotář, rváč a i když bojoval za spravedlnost, nikdy se nepřetvařoval. To, co z něho udělali tvůrci tohoto komiksu je skoro až k smíchu. Navíc všichni ti, s maskama přes ksicht, jsou docela směšní. A tvůrci do toho všeho hodí Hexe a snaží se z něj udělat dobrou duši. Považ jeho čin na začátku tohoto svazku. Nevím jak vy, ale já se prostě musel smát. Bylo to trapné a na Hexe nedůstojné. Ale co s tím asi nadělá, když mu prostě takto napsali scénář.

Citát: Masku už nebudeš potřebovat. Až ti rozřežu obličej na cáry, i bez ní tě nikdo nepozná. ( Válka vládců noci )

Já jsem si tak nějak trapně myslel, že tahle série bude opravdu western z Hexem, ale je to tady samá maska, samej ochránce, samej hrdina, kterej zachraňuje přistěhovalce no prostě děs a hrůza. Navíc to všechno působí tak nějak zmateně, neuceleně a nevěrohodně. Je tam snad víc maskovanej než normálních občanů. Přemršené a přehnané. Navíc kresba někoho, kdo si říká Moritat mě skoro vůbec nesedí. Tak že za slabé dvě hvězdičky. All Star Western mi zatím nedokázal, proč by se mi měl líbit.

Citát: Život nacházíme tehdy, když zvítězíme nad strachem z vlastní smrti. ( Nighthawk & Cinnamon )

Avšak jistá naděje se naděje na konci svazku. Jsou zde totiž opět vložené tři příběhy. A tyto tři příběhy, to už je něco jiného. Musím hlavně vyzvednout kresby. U všech tří povídek je kresba prostě nádhera. Jsou to tři kreslíři. V pořadí od první povídky to jsou: Patrick Scherberger (Nighthawk & Cinnamon), José Luís Garcia-López (Bat Lash) a Scott Kolins (Dr. Terrence Thirteen). Díky těmto kresbám (opominu obsahy příběhů) zvyšuji na tři hvězdy. Další podrobnosti, hodnocení a komentáře najdete v sekci Části díla u této knihy a nebo zde:

https://www.databazeknih.cz/povidky-z-knihy/all-star-western-valka-vladcu-noci-293642

Citát: Pánové, vzpamatujete se přeci, žijeme v 19. století. ( Terrence 13 )

107 12.08.2023

Létat
v heecheeských lodích
vyžadovalo mnoho odvahy,
ale v podstatě nic dalšího.
(Asteroid Gateway)

I Když se tu píše, že svazek obsahuje deset povídek, není tomu tak trochu pravda. Vlastně je tu jen jedna plnohodnotná povídka. Tou je část druhá nazvaná Obchodníci z Venuše. Ostatních devět částí jsou spíše dokumenty, cestopisy, zaobírající se ekonomikou, mírem, potravinama a dalšíma aspektama vlivu Heechee na planetu Zemi a lidi na ní žijící. Vlastně je to skoro všechno jen opakování. Kdo má načtené všechny čtyři knihy v této sérii se v podstatě nedozví nic, co by už z této qudrologie nevěděl. Je to vlastně celkové shrnutí poznatků.

Citát: Při patřičné shodě okolností se dá zemřít prakticky kdekoli. (Obchodníci z Venuše)

Druhá část, ta o níž píšu výše s názvem Obchodníci z Venuše, zabírá skoro polovinu této sbírky. Je to příběh o penězích a riziku, který je člověk schopen podstoupit, aby mohl žít. Více najdete v sekci části díla u této knihy. V podstatě mi to nic nedalo, ale je dobré, že je vše podstatné shrnuto v této knize. Ti, kdo nečetli by však mohli mít s obsahem některých částí problém, protože neznají hloubku všech příběhů. Já, jako ten, jenž má načteno jsem nebyl moc spokojený a tak se tento svazek stal pro mě jen průměrným dílem.

Citát: Nikdo nezemřel hlady, dokud jeho čas nevypršel a zanedlouho se stalo skutečností, že vlastně nikdo neumíral. (Zlatý věk)

116 08.08.2023